"K čertu s tebou, Haruno Sakuro! A toho tvého Sasíčka si strč někam!" vykřikl nahněvaně a prohrábl si své blonďaté vlasy, aby z nich dostal alespoň pár kapek vody. "Jak já tě nenávidím, ty zatracená děvko! Dal bych cokoliv za to, abys pykala za své pohrdání, aby ses mi plazila u nohou!" křičel zhrzenou láskou k oné ženě a slzy se mu hnaly do očí.
"Vyslyším tvé přání, pokud chceš," protrhl ticho místnosti chladný sametový hlas, který se vtíral do blonďákovy duše. Mimoděk přejel mladíkovi mráz po zádech. Rozhlížel se kolem sebe, pozorně kontroloval sebemenší pohyb v místnosti, ale nikoho neviděl.
"Tak co, chtěl bys mou pomoc?" ozval se ten hlas znovu.
"Kde jsi? Kdo jsi? Ukaž se." Stále se zuřivě díval kolem sebe. Jako by nestačilo, že měl zlomené srdce, teď už i jisto jistě začínal bláznit.
"Tady," pronesl ten někdo za jeho zády a mírný poryv vzduchu zavál kolem něj. Otočil se a díval se na rudovlasého, mladého muže, oděného v černém, jak se na něj upřeně dívá svýma červenýma očima.
"Kdo jsi?" zeptal se znovu. Vůbec netušil, kde se tu tak najednou vzal, a co tu vlastně chce.
"Mé jméno je Kyuubi. Jsem démonem pomsty, a také se mi říká démon zhrzené lásky," odvětil mu s chladným úsměvem. "Vím, co máš za přání, Naruto, a jsem ochoten ti ho splnit."
"Co za svou pomoc budeš chtít? Démoni nepomáhají jen tak zbůhdarma." Zamračil se Naruto a propíchl démona nebeským pohledem svých očí.
"Až nadejde tvůj čas, tak si vezmu tvou duši," odvětil jednoduše.
"A co ještě?" zeptal se.
"Proč bych měl ještě něco chtít?" tázal se s hranou nechápavostí v hlase.
"Myslíš, že jsem o démonovi pomsty nikdy nic neslyšel?" Kyuubi se znovu pousmál, a než se Naruto nadál, nacházel se v jeho náručí.
"Bude mi ještě patřit tvé tělo, budu si s ním moct dělat, co budu chtít. Každičký centimetr tvé kůže, bude jen a jen můj."
"Myslíš si, že na takovou podmínku přistoupím? Spát s mužem, taková ohavnost!" vykřikl rozhořčeně, se značným znechucením v hlase a zprudka se mu vytrhl.
Kyuubi se na malý okamžik zamračil, ale hned pokračoval: "Nezapomínej, že tvá pomsta může být velmi sladká. Nabudeš moci a bohatství, zatímco ona se bude plazit v prachu a špíně. Bude škemrat o pomoc, začne se lísat a snažit se díky tobě znovu nabýt majetku, ale ty se budeš jen smát, její utrpení pro tebe bude potěšením." Lísal se Kyuubi, snažíc se ho svými argumenty přesvědčit.
"Nemohu popřít, že to zní lákavě, ale já nemohu spát s mužem, nemohu se zaprodat démonovi, to radši zhynu v žalu," odpověděl mu na to s povzdychem.
"Ještě mě zavoláš sám, Naruto Uzumaki. Uvidíš," pronesl ještě s nekalým úšklebkem, a pak zmizel v dýmu kouře. Naruto osaměl a zmoženě se svezl na jednu z dřevěných židlí.
Po pár dní se nic nedělo, ale když si na něj ostatní vesničané začali s posměchem ukazovat, jeho klid vymizel. Haruno mluvila o ubožákovi, který si bláhově myslel, že ji získá. Řekla všem o jeho plánech, které s ní měl. Naruto to přecházel skrývanou zlobou a vztekem, jenže jednou Sakura opravdu přestřelila a on toho měl dost. Nechala zlinčovat Uzumakiho nejlepší přítelkyni Hinatu za špatně ohřátou vodu v její vaně. Když na vlastní oči, skrytý v davu, viděl, jak jeho kamarádka trpí, jak je zmožená, vztek překročil svou hranici.
"Kyuubi! No tak se ukaž, ty zatracený démone! Kde vězíš?!" křičel ve svém domku, volal démona, který mu nabídl svou pomoc vše změnit.
"Věděl jsem, že nakonec zavoláš," ozvalo se mu tiché šeptání u ucha. Prudce se otočil a stanul čelem ke Kyuubimu, kterému hrál na tváři vítězný úsměv.
"Udělej ze mě váženého muže, Sasuke ať opustí Sakuru kvůli obyčejné služebné Hinatě a růžovovlasá děvka ať přijde o všechno, ať její pole shoří a uschnou," přál si Naruto chladným hlasem.
"Jsi si jistý svým rozhodnutím? Mé podmínky se totiž nemění," řekl úsměšně. Naruto na chvíli zaváhal, ale pak jen s hlubokým polknutím přikývl.
"Dobrá tedy." S těmito slovy luskl prsty, a v ruce se mu objevila role pergamenu. Rozvinul ji a ukázal Narutovi na poslední řádek vpravo. Podal mu brk, již namočený v modrém inkoustu a blonďák ho uchopil. Ještě znovu Naruto zhluboka polkl, než se brk dotkl povrchu papíru a neutkvěl na něm jeho podpis. Kyuubi se pousmál, když pergamen zmizel, a přitiskl si Naruta k sobě.
"Teď už patříš jenom mě," pravil, než se jeho rty zmocnily těch Narutových.
Uběhl již rok od jejich dohody, od noci, kdy se Naruto stal démonovou hračkou. Každou středu za ním Kyuubi chodil a bral si svou trofej, vybíral si cenu za jejich smlouvu. Sasuke skutečně začal nadbíhat Hinatě, a nakonec si ji po měsíci odvedl na své panství. Když se Sakura vzpamatovala z prvního šoku, byl na řadě druhý. Jejím panstvím se nedařilo, musela prodávat půdu a majetek za nízké peníze, které nestačily. Nakonec, kdy už na tom byla nejhůř a skoro nic jí již nepatřilo, začala hledat útěchu tam, kde myslela, že ji najde. Hledala útočiště u Uzumakiho Naruta, jejího bývalého nápadníka, který nesmírně zbohatl.
Naruto koupil levně jednu půdu, na které začal pěstovat ovoce, které se jinak přiváželo z ciziny, levně ho prodával a kupováním dalších pozemků jeho jmění rostlo.
Sakura se objevila na jeho panství jednoho dne večer. Na sobě měla bohatě vyšívané šaty modré barvy, avšak nebyl tak honosné, jako bylo jejím zvykem nosit dříve. Naruto ji přivítal v uvítacím salonku. Usedl do jednoho z kožených křesel a pokynul Sakuře, aby se posadila do druhého naproti němu.
Prohlížel si ženu, kterou dříve tak miloval a musel uznat, že bez tolika líčidel, co na ní dříve vídal, zas tak krásná není.
"Vítám tě na svém sídle, Sakuro, jaký je účel tvé návštěvy?" zeptal se jí, i když důvod znal. Byla na mizině a ještě nějaké peníze dlužila.
"Přišla jsem se ti omluvit za své chování, Naruto, bylo ode mě ošklivé, jak jsem se k tobě zachovala," pronesla kajícně a na své tváři vyloudila smutný výraz, žádající o odpuštění.
"To už je dávno zapomenuto, Sakuro, vždyť se nic nestalo," odvětil mile a mávl nad tím rukou, i když v duchu se nad tou falešnou hrou, co předvedla v minulosti, a co předváděla nyní, mračil.
"Víš, přemýšlela jsem o tom," spustila dál. "když mě Sasuke opustil, uvědomila jsem si, jakou jsem udělala chybu, když jsem si vybrala jeho. Tys mě zahrnoval láskou, a to on neuměl," povzdychla si, vstala a přešla k jeho křeslu. "Chybíš mi, Naruto," zašeptala tiše. "Tvá slova, tvoje blízkost, bez tebe to nejsem já," řekla smutně. Sklonila se k němu s úmyslem ho políbit, ale on jí jen položil dlaně na ramena a odstrčil ji od sebe. Vstal z křesla, nalil si sklenku Brandy a otočil se k ní.
"Myslíš si, že jsem tak hloupý, Sakuro?" tázal se růžovovlasé ženy rozhořčeně. "Vím, v jaké jsi nouzi, když všechen tvůj majetek jsem skoupil já, navíc to ví každý. Nehraj tady na mě roli zamilované ženy, když tě vždycky zajímaly jen peníze a moc, ne láska, či jaký člověk ve skutečnosti je. Pláčeš na špatném hrobu, Sakuro. Já už nejsem ten po uši zamilovaný chudák, jenž chtěl být jen s tebou, chtěl tě milovat po zbytek života. Čas a vykonané skutky blízkých lidí a i nás samotných, člověka mění, a věř, že já se změnil v mnoha směrech. Zkus své štěstí jinde, ale u mě ho skutečně nehledej," vyslovil svoji odpověď, spolu se svým názorem.
Sakuře vhrkly do očí slzy. Ztratila svou jedinou naději na záchranu, posledního člověka, který by jí poskytl ochranu před chudobou a nouzí. Bílým krajkovým kapesníčkem si začala otírat oči a otočila se k odchodu. Narutovi jí na malý okamžik bylo líto, ale nakonec si za to vynadal. Ona si svůj osud zasloužila, stejně tak jako on ten svůj. Ona možná ještě někdy nalezne své štěstí, ale on bude již navždy platit za svou slepou lásku, za svou bláhovost.
Ležel na posteli, ruce svázané provazy k pelesti postele. Díval se na démona, kterému upsal svou duši, spolu se svým tělem. Kyuubi si prohlížel jeho nahé, mladé tělo. Naruto mu připomínal anděla, kterého on měl tu čest pokořit. I když blonďatý mladík pod jeho dotyky sténal, i když byl vzrušený k nepříčetnosti, i když se mu jejich strávené noci, začaly líbit, nikdy nepozná lásku, nikdy nebude mít ženu a rodinu, protože on, on je jenom jeho a nikdy nedovolí, aby se Naruta dotýkal někdo jiný.
Postel s rudými závěsy se prohnula pod vahou dalšího těla. Naruto se díval do rudých očí a jeho tělo se zachvělo. Za ten rok, co byl nucen spát s tím mužem před sebou, po něm začal toužit, všechen počáteční odpor byl pryč. Kyuubi se mu dostal svou smyslností pod kůži.
Jedny horké rty se dotkly těch druhých rozechvělých. Jemný dotek přešel po obnažené kůži. Mapoval každičký kousek těla. Z úst blonďatého chlapce vyšel první sten, který dával znát, že se mu to líbí, a pak, pak se ozval slastný výkřik, když se vlhká ústa dotkla jeho přirození a pohltila ho do svého vnitřku.
Kyuubi pohyboval hlavou nahoru a dolů, přičemž se jeho dlouhé vlasy rozprostřely po Narutových roztažených stehnech. Kdyby neměl blonďatý mladík ruce přivázány k posteli, zabořily by se jeho prsty do té ohnivé kštice a udávaly by si své vlastní tempo.
Další slastný výkřik se rozlehl pokojem, když jeho vlastník došel vytouženého vrcholu. Kyuubi se pro sebe pousmál, těšilo ho, když Naruto křičel a sténal jen pro něj, a ještě víc, když byl uvnitř něj, stejně jako teď.
Na jeden příraz vstoupil do jeho těla a Naruto se prohnul bolestí, která se mu přitom rozlila tělem. Jen stěží potlačil výkřik, který se mu dral skrz rty.
Kyuubiho boky se rozpohybovaly v tempu, které nabíralo na rychlosti. Blonďákovo tělo se napínalo slastí, jež se rozlila jeho krví, a jeho sténání neznalo hranic. Již podruhé došel vrcholu a Kyuubi po pár přírazech vyvrcholil také. Svezl se z blonďáka a ulehl vedle něj. Propaloval svýma rudě žhnoucíma očima ty křišťálově modré a s křivým úsměvem na rtech v nich pozoroval dohořívající plamínky vášně.
Když uběhlo dalšího půl roku, dostavili se k němu na návštěvu Sasuke Uchiha i se svou chotí Hinatou. Hinatino bříško bylo již pěkně vypouklé, jak v něm rostl nový život, a Naruto se nad tím musel pousmát. Se Sasukem si podal ruku, za tu dobu se z nich stali dobří přátelé, a Hinatu zlehka objal a políbil ji na obě líčka.
"Naruto, dnes s námi na návštěvu ještě někdo přijel, doufám, že ti nebude vadit ještě jeden host navíc," pípla nesměle Hinata.
"Ale samozřejmě, že ne, Hinato, klidně ho přiveď," odvětil jí se svým milým úsměvem.
Sasuke pokynul jednomu ze sluhů, kteří přijeli po jejich boku, aby otevřel dveře, zpoza kterých vešel dovnitř mladík s dlouhými hnědými vlasy, v uniformě královské armády.
"Naruto, tohle je můj bratranec Hyuuga Neji. Nečekaně nás navštívil a já nechtěla rušit návštěvu u tebe, tak dlouho jsme se neviděli," pravila Hinata s lehkým úsměvem na rtech a narůžovělými tvářemi.
"Těší mě, že tě poznávám, Naruto, omlouvám se za svou nečekanou návštěvu," ozval se klidný sametový hlas a Neji se poklonil.
"Také tě rád poznávám. Jak jsem již řekl, host navíc mi nevadí. Vítej na mém panství stejně tak jako Sasuke s Hinatou."
Nastala opět středeční noc. Naruto byl však tak moc zaměstnán svými hosty, že na to pozapomněl. Nebylo tedy divu, že se lekl, když se za jeho zády ozval Kyuubiho hlas.
"Co tu děláš?" zeptal se Naruto zaskočeně. Jeho srdce zrychleně bilo z počátečního šoku.
"To, co každou středu, Naruto," promluvil démon se zvrhlým úsměvem.
"Prosím, dnes ne. Mám tu návštěvu a nechci, aby nás někdo z nich odhalil," zaprosil slabě Naruto, když se Kyuubiho rty začaly zabývat jeho krkem.
"Ah, tak, návštěvu…to však nic nemění na naší dohodě," odvětil na jeho prosbu a uzamkl jeho ústa v polibku.
Neji Hyuuga procházel té noci chodbami Narutova rozlehlého sídla. Z válek byl zvyklý na nedostatek spánku a této noci měl špatné spaní. Hledal místní kuchyni, kde by si vzal trochu mléka, které by si ohřál. Když však procházel kolem jedněch dveří, ve kterých posléze poznal dveře Narutovy pracovny, zaslechl podivné zvuky a výkřiky. Zvědavost mu nedala, a tak dveře rozevřel. Zůstal v nich zaraženě stát. Spatřil rudovlasého muže, jak se pohybuje svými boky proti těm Narutovým a blonďatý mladík mu vychází vstříc, opřený o desku pracovního stolu.
S vytřeštěnýma očima dveře znovu zavřel a se zrychleným dechem se opřel o stěnu vedle nich.
Dalšího dne se Naruto procházel po cestě, jež vedla jeho zahradou. Bylo krásně a on si užíval tepla paprsků slunce, jež hladily jeho tvář, a čerstvého vzduchu. Jakmile se však dostal blízko jedné ze stěn svého domu, vtáhly ho něčí ruce za roh a zprudka přirazily ke zdi.
Blonďák zalapal po dechu, jak mu ho prudký náraz vrazil a zamrkal očima, aby zahlédl osobu, která to způsobila.
"Neji?" vyslovil jeho jméno nevěřícně.
"Včera jsem tě viděl," řekl jen mladý Hyuuga.
"Jak viděl?" zeptal se nechápavě Naruto.
"S tím rudovlasým mužem," objasnil a Naruto se otřásl.
"Kdy?" ptal se dál a přimhouřil oči. Tohle se mu nelíbilo, jeho tajemství bylo zřejmě venku.
"Včera večer, u tebe v pracovně." Naruto ztuhl, tohle se nemělo stát, co když to někomu poví?
"Neji, já…"
"Nemusíš mi nic vysvětlovat, Naruto, budu o tvém tajemství mlčet. Vím, jaké to je."
Blonďák se nad jeho slovy zarazil a ohromeně se na něj díval. Nechápal to, jak to mohl vědět?
"Ale jak?..." vydechl jen. Víc toho ze svých úst nedokázal dostat ven, byl z toho celý zmatený.
"Jsem stejný," odvětil mu na to jednoduše.
Naruto nakonec Nejimu vše prozradil. Vyprávěl mu o Sakuře, Kyuubiho nabídce a i o Hinatě a Sasukem. Neji byl ohromen Narutovou obětí a jeho volbou.
"Takže ke Kyuubimu tě váže jen ta smlouva?" tázal se ho, aby v tom všem měl jasno.
"No vlastně teď už i vášeň," řekl a trochu přitom zčervenal.
"A co někdo jiný?"
"Co tím myslíš?"
"Co kdybys zatoužil i po někom jiném?"
"To není možné, Neji," povzdychl si smutně Naruto a sklopil hlavu.
"A co já?" Hnědovlásek uchopil jeho bradu mezi ukazováček a palec a donutil se mu zadívat zpříma do očí.
"Kam tím míříš?"
Odpovědi se mu dostalo velmi rychle v podobě polibku.
"Neji, tohle nejde," pravil Naruto, když se od něj Neji odtrhl.
"A proč ne?" Zamrkal nechápavě. "To se Kyuubiho tak bojíš?"
"Vlastně ano," připustil. "Je to démon pomsty a myslím, že tohle by se mu nelíbilo."
"A tobě?"
"Co mě?" Znovu nechápal.
"Tobě by se to líbilo?" zašeptal mu do ucha a zlehka se na něj natiskl. Naruto se pod tou blízkostí zachvěl a z úst se mu vydral tichý sten, když se Nejiho rozkrok otřel o ten jeho.
"Tak vidíš," znovu zašeptal Neji, než si přivlastnil jeho rty v polibku.
Z Naruta a Nejiho se stali tajní milenci, jak před svým blízkým okolím, tak před samotným Kyuubim. Nalezli k sobě cestu a oba pocítili lásku jeden k druhému. Jejich štěstí však nemělo mít dlouhého trvání.
Kyuubi již dávno vycítil změnu v Narutově chování. Jejich sex se změnil a Naruto se do toho už tolik nevkládal a démonovy dotyky Naruta již netěšily tak jako dřív. Kyuubi si toho postupně všímal a svým sledováním došel vysvětlení. To, co viděl, se mu vůbec nelíbilo, Narutova láska k tomu druhému muži byla více než viditelná. Tohle chtělo pomstu, tohle si s Narutem nedomluvili. Měl být pouze jeho a teď, teď se ho dotýká jiný muž, obyčejný člověk.
Hluboká kobka, vlhko a zatuchlý vzduch, stěny z kamene a na nich visící okovy, tak by se dalo popsat místo, na kterém se Neji Hyuuga nacházel. Byl nabodnutý na obrovské bodáky, zmoženě a nechápavě se rozhlížel kolem sebe. Naproti němu byl připoutaný ke stěně Naruto, který měl zas v očích starost a veliký strach.
Když se objevil v tom samém prostoru Kyuubi se zlostným výrazem vepsaným ve tváři, uvědomil si Naruto, jak ve špatné situaci se s Nejim nacházejí, jaké Nejimu hrozí nebezpečí.
Naruto se slzami v očích přihlížel tomu zvěrstvu, které Kyuubi vykonával. Ozývalo se tiché křupání, vždy následované bolestným výkřikem. Kyuubi lámal Nejimu jeden prst za druhým, hezky kostičku po kostičce. Prsty pak zůstávaly pochroumané, a tak divně zkřivené. Kyuubi Nejiho mučil a trestal tak Naruta za jeho neposlušnost. Blonďatý mladík chtěl zavřít oči, a to, co se dělo dál nevidět, skrýt svůj zrak před něčím tak ohavným, ale nemohl k tomu svá víčka přimět.
Nejiho tělo se svíjelo bolestí a na Kyuubiho tváři se zračil úsměv.
"Ne! Kyuubi přestaň! On za nic nemůže!" křičel zoufale Naruto, ale démon ho neposlouchal.
"Zavinil sis to sám, Naruto, věděl jsi, komu patříš," řekl Kyuubi ledovým hlasem. "Jen pykej za svůj čin," dodal s povzdychem a otočil se zpět k mladému Hyuugovi. "Tohle bláhové srdce zřejmě patří tobě, Naruto," pronesl chladně a dotkl se dlaní Nejiho hrudi, která se jen ztěžka zdvihala.
Neji byl vyčerpán nadměrnou bolestí, kterou mu Kyuubi způsobil. Hlava se mu točila a neměl daleko k mdlobám.
"Tak tu ho máš, Naruto," vyřkl mrazivým hlasem a svou ruku zasunul do hrudi hnědovlasého muže. Pak s ní trhl a něco svíral v dlani, něco, co se hýbalo a bylo obaleno rudou tekutinou.
Jediné, co si Naruto v tu chvíli uvědomoval, byla ta spousta krve, řinoucí se z nehybného a zuboženého těla, na nějž se upíraly jeho azurově modré oči. Jeho vlastní srdce vynechávalo pár úderů.
Uzumaki Naruto se díval s nepřítomným pohledem ven z okna. Nepromluvil, uzavřel se do jiného světa a ten přítomný nevnímal. Stále tam jen tak seděl, bez jídla a pití, a chřadl. Jednoho středečního včera odešel s Kuyuubim po boku. Nastal jeho čas a Kyuubi dostal to, co mu po právu náleželo. Pokořil padlého anděla, zničil jeho duši bezmocí, jíž ji naplnil. Naruto Uzumaki byl mrtvý a jedinou vzpomínku na něj si uchovali ve své mysli dva lidé, které dal dohromady, aniž by o tom věděli.





Kawaii :) byla to krása :) aa urychlený to nebylo! předelej si pls mou adresu :)