"Nebudu chodit kolem horké kaše, Minato," řekla s úsměvem tmavovlasá žena. "Již dlouho mě přitahuješ a já už nechtěla dál čekat, až si mě všimneš. Rozhodla jsem se jednat." Podmanivý tón jejího hlasu Minata zlehka rozechvěl a na její odpověď se i on pousmál.
"Nechápu, jak jsem mohl být tak slepý, omlouvám se za svou nevšímavost, neviděl jsem krásu, i když byla přímo přede mnou."
"Opakuješ se, Minato, používáš své staré triky. Ta samá slova jsi tenkrát říkal mě. Ale je vidět, že i dnes zabírají," zašeptala mu do ucha Kushina, když se Kurenai nad jeho poznámkou znovu usmála.
Z jeho transu ho vytrhl až pocit přeplněnosti. S hrůzou se díval na tu spoušť, co nadělal, díval se znechuceně na hromadu jídla. Žaludek se mu ihned zvedl, když si uvědomil, kolik toho dohromady stláskal a rozeběhl se ke koupelně v dolním patře, kde se sklonil nad záchodovou mísou a vše vyzvrátil.
Opláchl si obličej studenou vodou a zadíval se na sebe do zrcadla, pak se sklonil a otevřel dvířka dolní skříňky, kde zpoza ručníku vytáhl dobře ukryté prášky. Ihned si dvě tabletky vysypal na ruku a zapil je skleničkou vody, kterou si předtím natočil. Cítil se trochu klidněji, i když mu nebylo stále dobře.
"Co si myslíš, že tu děláš, Kankuro?" řekl ledovým hlasem, když zahlédl svého bratra, jak kope do Leeho, který ležel na zemi. Všechny sympatie, které ke svému bratrovi měl, v tu chvíli vyprchaly. Pochopil by, kdyby ho zmlátil za to, že mu Lee něco udělal, ale moc dobře věděl, že Lee v tom musí být zcela nevinně. Navíc považoval za nefér kopat do někoho, kdo leží bezbranně na zemi.
"Bavím se," pronesl Kankuro posměšně. "Pojď se přidat, jestli chceš," vyzval svého bratra s úsměvem, ten mu však zmizel hned po té, co na své tváři ucítil tupý náraz a palčivá bolest se rozlila do celé pravé části jeho obličeje.
"Héj!" vykřikl dotčeně a mnul si naraženou tvář. "Šibe ti? Co to do tebe do prdele vjelo?" obořil se na Gaaru, který si promnul svou pěst.
"Zdá se, že spíš šibe tobě, copak ti přijde normální kopat do někoho, kdo se ti nemůže bránit?" zavrčel naštvaně.
"Ty s tím naděláš, vždyť je to jen Lee, ten vstane a zlehka se z toho oklepe," řekl jakoby nic a pokrčil rameny. Tak tohle Gaaru už naprosto dopálilo a hladina vzteku se v něm vzedmula.
"Tak poslouchej, bratříčku," procedil skrz zuby a chycením za triko přimáčkl zprudka Kankura ke zdi. "Lee je taky jenom člověk, a to, že tě jeho existence štve, neznamená, že ho budeš jen tak, kdykoliv se ti zachce mlátit! Nic ti neudělal, ničím tě neprovokoval, tak ho nech na pokoji, je ti to jasný?!" mluvil k němu výhružným hlasem, potom ho pustil a pomohl opatrně Leeovi na nohy.
"Bože, brácho, o co ti jde? Chováš se, jako bys byl snad do tohohle paka zabouchlej," odfrkl si Kankuro a narovnal si triko.
"A kdyby? Co bys s tím udělal, Kankuro? Zmlátil bys mě stejně jako jeho?" zeptal se ho s úšklebkem a bavil se nad bratrovým zaraženým výrazem. "Co když jsem se do Leeho zabouchl? Víš co? Už mě můj život nebaví a zdá se, že předtím stejně neuteču, i kdybych chtěl, takže to raději přiznám," povzdychl si a Lee věděl, že tahle slova patří především jemu.

Strčil klíč do zámku u vchodových dveří a vstoupil do vstupní haly domu. Sundal si boty a chystal se vyjít po schodech do svého pokoje, když ho zarazil hlas jeho otce.
"Kde jsi byl, Sasuke?" zeptal se ho svým autoritativním hlasem a čekal, až se na něj jeho syn otočí.
"U Naruta, otče," odvětil mu, když k němu stál tváří v tvář.
"Takhle pozdě?" ptal se dál s pozdviženým obočím.
"Vlastně jsme spolu byli celé odpoledne. Byli jsme v herně, a pak se u něj ještě dívali na jeden film," odpovídal s klidem dál. Po té době skrývání svého vztahu, už pro něj nebyl problém lhát tak, aniž by se mu zachvěl hlas a jeho otec to poznal.
"Měl bys jít spát, nezapomínej, že zítra máš školu. Navíc k nám odpoledne přijde návštěva, takže koukej být doma," řekl mu ještě.
"Návštěva?" podivil se, nevěděl, že má nějaká přijít.
"Tvá snoubenka se svým kmotřencem," odpověděl a rty se mu roztáhly do lehkého úsměvu. Sasuke naproti tomu ztuhl a z jeho tváře se mu vytratila barva. Doteď měl naději, že by to jeho otec nemusel myslet vážně, bohužel teď se mu to vyvrátilo.
Vstoupil do pozlacených dveří budovy, nad jejímž vchodem se tkvěl ohromný nápis Konožská banka a zamířil k volné přepážce, za kterou seděla mladá, černovlasá žena. Moc lidí tu takhle po ránu nebylo a jemu to tak vyhovovalo. Nechtěl trávit svůj čas v dlouhých frontách a tudíž i ve společnosti vystresovaných a nervních lidí. Navíc ta žena za přepážkou byla alespoň svěží a měla čistší hlavu, tudíž
mohla nabídnout lepší řešení.
Když konečně odbila šestá, opustil dveře nemocnice a nasedl do svého auta. Měl ještě hodinu čas, než k němu Naruto přijede. Rozhodl se svého času využít na sprchu po namáhavém dnu. Horká voda mu vždy uvolnila tělo a on se pak cítil svěžejší. Naruto
byl pěkný kvítko, a tak na něj potřeboval i spousty energie.
"Ahoj, Itachi," pozdravil ho Naruto s úsměvem, když mu černovlasý muž otevřel a políbil ho na ústa.
"Vítej, Naruto," odvětil mu s úsměvem a vtáhl ho dovnitř. Dovedl ho za ruku k pohovce a i s ním se na ni posadil.
"Víš, chtěl bych se tě na něco zeptat," mluvil s vážným, ale přesto milým hlasem.
"A na co?" Byl zvědavý Naruto.
"Nechtěl bys tu se mnou bydlet?" zeptal se zpříma. "Víš, bylo by snadnější se s tebou vídat, měli bychom na sebe víc času," říkal mu podmanivě.

"Mrzí mě to, miláčkové, ale kšeft je kšeft," řekl s hraným smutkem a ledově klidní zmáčkl poušť. Kulka zasáhla muže do hlavy a než stihla žena pořádně zakřičet, prostřelila jí kulka krční tepnu. "To je tak, když se děvka snaží podvádět šéfa," povzdychl si ještě, než schoval svou zbraň a opustil místo činu, zanechávajíc tak dvě mrtvá těla ležet vedle sebe na posteli, jež se jim stala osudnou.
"Za týden. Prý ti ještě musí udělat spousty testů. Není se čemu divit, když jsi tak dlouhou dobu spal," odvětil mu a sedl si na své místo, na židli u jeho postele.
"Když já už se tu začínám nudit a navíc bych co nejdříve rád vypadl. To, že jsem měl jednou štěstí, neznamená, že ho budu mít i teď."
"Ale no tak, Kakuzu, nepřišli na tebe pět měsíců, tak na tebe nepřijdou ani teď," řekl povzbudivě s úsměvem.
"Hm, ale stejně to nemění nic na tom, že se nudím. Nechtěl bys mi to nějak zpříjemnit?" zeptal se podmanivě a pohladil ho dlaní po stehně. Hidanovi se na tváři objevil smyslný úšklebek. Vstal, pod dojmem, že odchází, ale šel jen pouze zamknout dveře, aby je nikdo nerušil a vrátil se zpět ke Kakuzuovi. Vylezl si k němu na postel a obkročmo se na něj posadil.
"V nemocnici jsem to ještě nedělal," zašeptal mu do ucha cudným hlasem, a pak se mu zpříma zadíval do očí.
"Takže to bude vlastně tvoje poprvé," pousmál se Kakuzu a Hidan přikývl. "Budu se snažit být tedy co nejněžnější," zavrněl.
"Ne, ne, pane, já si zasloužím trest," řekl s povzdychem a naklonil se svým obličejem blíž k tomu jeho.
"V tom případě tě nemine." Blesklo Kakuzovi v očích a dravě se zmocnil šedovláskových rtů.






Parádní díl! .. :) Těším se na další ^^