Když vstoupil do restaurace, uvědomil si, že neví na koho se ptát, nevěděl nic. Jeho trápení vyřešil číšník, který k němu přistoupil.
"Pan Namikaze?" zeptal se ho vrchní, a když blondýn přikývl, pokynul mu, aby šel za ním. Muž ho vedl uličkou mezi stoly až do zadní části restaurace. Došli k malému stolku, u kterého seděla krásná žena s tmavými, trochu vlnitějšími vlasy, oděná do rudých šatů.
"Kurenai," vyslovil její jméno překvapeně Minato a usadil se oproti ní. Když jeho šok trochu ustoupil, podal jí s úsměvem růži, kterou pro ni koupil.
"Děkuji," řekla a úsměv mu oplatila. Přičichla si k oné květině, a pak poprosila číšníka, který čekal na jejich objednávku, o vázu.
"Hm, je pěkná, Minato, a tobě to taky dneska moc sluší, myslím, že by z vás mohl být pěkný pár," ozvala se Kushina, která přišla po jeho boku.

Jejich polibky nabíraly na dravosti a intenzitě, touha se zvyšovala a vzrušení se stávalo skoro nezkrotným. Sasukeho rty opustily ty Narutovy a přesunuly se na krk, kde okusily tu chvějící se kůži. Ruce běhaly po Narutově těle a užívaly si tepla, které z jeho blonďatého milence sálalo.
"Ah, Sasuke," zasténal blonďáček, když se ty hříšné rty dotkly jeho bradavky a šikovný jazyk ji poctil svou návštěvou. Druhá byla v obležení Sasukeho prstů, které ji žmoulaly mezi sebou a dopřávaly tak Narutovy ještě větší pocit slasti.
Když byly obě ztvrdlé a Sasuke chtěl pokračovat dál, vyměnil si s ním Naruto rychlým pohybem pozici. Tentokrát ležel černovlásek pod ním a o chvilku později už vzdychal Narutovo jméno. Blonďáček byl rozdivočelý, a tak než se Sasuke nadál, měl kalhoty i s trenkami lehce stažené dolů a Narutova ústa si pohrávala s jeho penisem. Černovlasý hlasitě sténal, prohýbal se pod Narutovou šikovností, se kterou ho kouřil. Krev se mu rozproudila a srdce mu hlasitě bušilo. Než však stačil dojít svého vytouženého vrcholu, toho, co ho mělo od té mučivé slasti osvobodit, zmizelo vlhko z jeho údu a místo toho ho ovál chladný závan. Když se podíval, proč tomu tak je, zjistil, že se Naruto vysvlékl.
Blonďák se natáhl přes Sasukeho k nočnímu stolku a rozevřel jeho šuplík. Pousmál se, když pocítil Sasukeho rty na svém kříži a vzal do ruky kelímek, který hledal. Podal ji Sasukemu, a pak se pohodlně natáhl na postel, přičemž roztáhl nohy a položil si je na černovláskova ramena. Sasuke odšrouboval víčko kelímku, namočil do něj dva prsty, a pak ji odložil kousek stranou. Vsunul do Narutova konečníku jeden z nich a začal jím pohybovat dovnitř a ven, nezapomněl se však vždy otřít o jeho prostatu. Naruto sykl slastí vždy, když se bříško prstu dotklo výčnělku v jeho konečníku a hlasitěji zasténal, když se k prvnímu prstu přidal i ten druhý. Sasuke je vysouval a zase zasouval, přičemž je roztahoval od sebe a snažil se tak Naruta co nejlépe připravit.
Naruto měl předehry již dost, proto se vyškubl Sasukemu, popadl kelímek a rychle potřel gelem černovláskův penis. Povalil Sasukeho opět do peřin a bez jediného mrknutí dosedl na jeho tyčící se úd. Jeho pohyby byly rytmické a jejich tempo se zvyšovalo. Sasukeho přiváděly na pokraj šílenství, nutily jeho hříšné rty sténat, ukazovat ho v jiném světle. S hlasitým výkřikem došel svého vytouženého vrcholu. Trochu se nahnul a svou dlaní se ještě začal dotýkat Narutova penisu, který se stále hlásil o pozornost. Zpracovával ho pomalými tahy a Narutovo tělo se v důsledku jeho dotyků prohnulo v luk a i on dosáhl s výkřikem Sasukeho jména orgasmu. Svalil se na postel vedle Sasukeho a pootočil hlavu jeho směrem, střetl se tak s onyxovým pohledem a na jeho tváři se usídlil úsměv.

Povzdychl si, když se mu opatrně vymanil z náruče, vstal a začal se oblékat. Když byl již oblečený, sklonil se ještě a vtiskl mu na čelo letmý, lehký polibek, a pak, tak jako to běžně dělával, se vytratil z jeho domu do ticha noci.
Doma však už spát nešel, posadil se na parapet okna a pozoroval z něj oblohu. To co začínal cítit k Leeovi, muselo skončit. On nebyl ten typ, který se zamiluje. Nechtěl si to prostě přiznat.

Stál právě před zrcadlem a přemýšlel nad tím, jak bude vypadat jeho život za měsíc, kdy se měly konat zásnuby. I když jeho stýkání s Narutem bylo tajné, on o něj nechtěl přijít, nechtěl se tohohle života jen tak vzdát. Bohužel na druhou stranu nechtěl zklamat svého otce a svou matku.
Do pokoje se vrátil s lehkým, pokřiveným úsměvem na rtech a s touhou v očích si prohlížel blonďatého chlapce, jenž ležel na posteli s nevinným výrazem v očích a ukazováčkem vloženým v ústech. Na posteli ležel anděl, jehož duši posedl ďábel. On toho blonďáka potřeboval. Myšlenky na nechtěný sňatek a vše co se ho týkalo, zmizelo do ústraní jeho mysli. Teď tu byla jen jeho touha.
Jeho úsměv se vytratil, když otevřel ranní poštu. Nikdy si nenechával důležité věci doručovat domů od té doby, kdy se vyspal s jedním magorem, který mu poslal fotky v tom nejlepším, si je nechával posílat do školy a vždy jen do svých rukou a to každou středu v devět hodin ráno, kdy měl volnou hodinu.
Když rozevřel obálku, která skrývala výpis z jeho bankovního účtu svět, který získal zpět, se znovu zhroutil. Jeho otec ho snad chtěl týrat i po smrti, tentokrát si zvolil podobu dlužených peněz. Nemalá vytištěná částka se tkvěla na bílém papíru. Odložil ho na stůl, pohodlněji se opřel do křesla a spojené ukazováčky si přitiskl ke rtům. Jeho pohled sklouzl k šuplíku pracovního stolu. Ještě chvíli tam setrval, než ho Kakashi nerozevřel a nevytáhl z něj menší flašku saké. Pud byl silnější než jeho slabá a na začátku stojící vůle. Doušek alkoholu zvlažil jeho rty.
V kuchyni se sesunul na židli a do jeho očí se hnaly slzy. Přemýšlel o svém životu a ptal se sám sebe, čím si tohle zasloužil. Možná to bylo všechno způsobené tou jeho zatracenou zamilovaností do toho muže. Proč se tak změnil, proč se nemůže všechno vrátit zpátky do původního stavu? Strašně ho mrzelo, jak se Kakashi chová, jak je to všechno jiné oproti tomu krásnému, co spolu dříve prožívali. Nevěděl, kde seženou takovou obrovskou sumu, ale byl si jistý, že se pokusí Kakashimu pomoct, jak jen bude moct, protože ho chtěl zpátky. Chtěl zpátky muže, do kterého se tak bezhlavě zamiloval.
"Víš, že teď ho moc nebylo, Madara mě moc zaměstnával, případů v nemocnici bylo víc než dost," odvětil s povzdychem a promnul si kořen nosu.
"Jo, bylo toho hodně, a pak ještě do toho Naruto…" nadhodil opovržlivě, ale podle Itachiho reakce mu přišlo, že si toho nevšiml.
"Ano, Naruto," řekl s úsměvem. "Víš, Deii, po jeho boku zapomínám na všechno, co v práci dělám, to jak podvádím zákon. Nutí mě se usmívat, což u mě moc typický není." Deidara ho Poslouchal a čím dál tím víc pochyboval, že mu řekne o svých citech.
"Něco mě napadlo, a já bych chtěl slyšet tvůj názor." Vytrhl ho najednou ze zamyšlení Itachi a Deidara zpozorněl.
"Co takového?" zeptal se blonďák a pozdvihl obočí.
"Chtěl bych, aby se ke mně Naruto nastěhoval, konečně bych ho mohl mít po boku vždy, když bych potřeboval a necítil se tam tak sám."
"Tak? Co si o tom myslíš?" zeptal se ho nadšeně.
"Je to dobrý nápad, jestli tě to udělá šťastného," odvětil mu a na své tváři si vynutil úsměv. To co vyslovil nahlas, se vůbec neshodovalo s tím, co cítil uvnitř sebe. Proč, proč ne on, ale ten zatracený Naruto?
"Ale no tak Hidane, nechovej se jako malá holka a slez ze mě, navíc smrdíš cigaretovým kouřem," řekl pobaveně a šedovlasý ho pustil.
"Si pitomec," povzdychl si nakonec Hidan a Kakuzu pozdvihl obočí. "Víš, jaký sem měl o tebe strach ty baka? Nemusel ses vzbudit a nebýt Itachiho, nemusel si ani žít…"
"Nebýt Itachiho?" zeptal se nechápavě. "Co ten s tím má společného?"
"Nezabil tě. Měl ti udělat to, co ostatní Madarovým obětem," objasnil mu.
"Takže bych mu měl být vděčný," pronesl jen tak do vzduchu.
"Víš, ještě něco bys měl vědět…" řekl trochu nesměle Hidan.
"A co?"
Hidan neodpověděl, pouze podal Kakuzovi zrcadlo a on si ho od něj převzal. Když se do něj podíval, zůstal na sebe zaraženě hledět.
"Zdá se, že nějaký trest za svou hamižnost jsem přeci jen dostat musel," povzdychl si, když spatřil svou zjizvenou tvář a položil zrcátko vedle sebe. "Ale nezáleží na tom, pokud mě i přesto budeš chtít," dodal a zadíval se na Hidana.
"Myslíš si, že bych tady byl jinak každý den, čekal a modlil se k Jashinovi, aby ses vzbudil?" Ušklíbl se. "Raději už mlč a pojď sem," řekl ještě a sklonil se ke Kakuzovi pro polibek, na který čekal dlouhé měsíce.





Úža jako vždy ^¸^