"Ó páni, že by tajná ctitelka?" nahodila Kushina a zadívala se na obálku na jeho stole. Minato se po ní zamračeně ohlédl, pak vzal onu obálku, rozevřel ji a nahlédl do ní. Vyndal z ní úhledně složený papír a přečetl si krátký vzkaz, který na něm byl napsaný.
"Ah, pozvání na večeři," ozvala se znovu jeho mrtvá manželka. "Půjdeš tam?" ptala se ho. Minato ji ignoroval, zrovna totiž přemýšlel, kdo by mu to mohl dát na stůl.
"Chceš, abych pro tebe zjistila, kdo ti to sem položil?" snažila se na sebe Kushina upoutat jeho pozornost, ale blonďatý muž jí neodpověděl. To pozvání ho zaskočilo a navíc si myslel, že když si Kushiny nebude všímat, že prostě zmizí.
"Ahoj," pozdravil ho Sasuke, když si Naruto dával zrovna věci do skříňky, a ležérně se opřel o tu sousední.
"Ahoj, Sasuke," opětoval pozdrav, zavřel dvířka skříňky a zadíval se Uchihovi do očí.
"V sobotu jsme měli jít do herny, ale ty jsi někam zmizel, kdepak jsme byli?" zeptal se ho a snažil se zastřít svou zvědavost ze žárlivosti.
"Přijel kamarád, kterého jsem dlouhou dobu neviděl, projížděl kolem na chatu, a tak se mě zeptal, jestli nechci jet s ním. Ta herna mi vypadla úplně z hlavy, promiň," řekl omluvně a rukou se nervózně poškrábal ve vlasech.
"Psal jsem ti, a pak volal," dodal ještě Sasuke.
"Víš, jakou mám děravou hlavu, při té rychlosti, co jsem si balil těch pár věci, jsem ho nechal na nočním stolku."
"Aha."
"Děje se něco, Sasuke? Stalo se za ten víkend, co jsem tu nebyl, něco?" tázal se ho, když viděl jeho zamyšlený výraz.
"Nic se neděje, všechno je v pořádku," odvětil mu na to Sasuke. "Měl bys na mě dneska odpoledne čas? Doženeme tu hernu, navíc…" naklonil se k němu o trochu blíž a ztišil svůj hlas, aby je někdo neslyšel, "… bych chtěl dohnat i něco jiného," šeptal a olízl si rty. Naruto se na něj pousmál a v očích mu zajiskřilo. "Jsem ti plně k službám," řekl mu na to hravě, a pak se vydal k sobě do třídy.
Užíval si rozkoše, kterou mu Lee svými přírazy přinášel, užíval si své pasivity, na kterou si tak zvykl. Užíval si být tím, který se nechává šukat, být tím slabším, být tím ochraňovaným, tím bezbranným.
Černovlasý přirážel rychleji a prudčeji, než s potlačeným výkřikem nedošel vrcholu, stejně tak jako jeho společník. Vysunul se z Gaary a otřel sebe i jeho toaletním papírem. Gaara si ho ještě hladově přitáhl pro polibek, než odemkl dveře kabinky, opatrně nevykoukl ven, a když nikoho nespatřil, nevyšel ven z jejích dvířek. Lepší sex ještě nezažil. Navíc strach z toho, že je někdo kdykoliv mohl nachytat, mu rozproudila krev v žilách ještě víc, a o to byl jejich sex mnohem vášnivější.

****
"Iruko, já…" zašeptal znechucen sám nad sebou. Posadil se zkroušeně na židli u stolu a začal se vehementně omlouvat. Zase na něj vztáhl ruku a zase pod vlivem alkoholu. Trpce si uvědomil, že se z něho stává někdo jiný. Člověk, jenž býval jeho otcem.

Tahle Madarova hra na takzvané štěstí, jeho obětí, kdy si ohrožený člověk myslí, že z nejhoršího je venku a přežije, musela skončit. Věděl, že musí Madaru poprosit o snížení těchto her na minimum. Z jeho dumání ho vytrhlo až lehké zaťukání na jeho dveře.
"Pojď dál, Deidaro," řekl, aniž by vzhlédl od papírů skoro zdravého pacienta. Vždy ho poznal.
"Čau Itachi," pozdravil ho Dei, vstoupil dovnitř a posadil se do křesla, které se nacházelo hned vedle toho Itachiho.
"Ahoj, co potřebuješ?" zeptal se a dál listoval výsledky.
"No, dlouho mě zanedbáváš, tak jsem se přišel zeptat, jak je," odvětil mu s pokrčením ramen.
"V soukromém životě úžasně, v pracovním je to na zbláznění.
Dohodl se s Itachim na odpoledne, konečně bude mít tu jednu z mála chvilek, kdy bude moct strávit s Itachim. Dokonce uvažoval o tom, že by se mu konečně svěřil se svými city, ale stále tu byl Uzumaki. Itachi sice nikdy neřekl, co k tomu blonďákovi cítí, ale zase na druhou stranu o něm stále mluvil jako o nějakém pokladu, či anděly.
No čas si vše rozmyslet měl do páté večerní, kdy se měli s Itachim sejít.
"Zase si kouřil," ozvalo se z postele slabě s tichým úsměškem. Hidan zdvihl hlavu a svůj pohled stočil k posteli vedle sebe. Myslel si, že se mu to zdálo, ale když viděl plně probuzeného Kakuzua, jak na něj upírá oči, vyvedlo ho to z omylu.
"Kakuzu," vydechl Hidan a nevěřícně na něj hleděl. Na tuhle chvíli čekal tak dlouho a teď byla tu.





Moc hezký :) Těšim se na další kapču :)