close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kouzelný svět-2.Část

23. června 2010 v 12:00 | terkic |  Kapitolovky
Další část. Já vím, zatím se tam toho moc neděje, ale snad to bude časem lepší:D
Ps: Jinak teď už bych měla být v Řecku, pokud se mnou nespadlo letadlo:)

2.Část: Orfeus


Kroll vytáhl svůj meč a podíval se nahoru, směrem, odkud vycházel hlas.
"Věděli jsme, že tu někdo je. Můj čich je propojen s drakovým, tak se neschovávej a ukaž se, nebo se snad bojíš?"
Jen co to dořekl, kolem hlavy mu proletěl šíp. Bez problémů se mu vyhnul, útok přeci jen očekával. Větve obalené listím v koruně stromu se rozhrnuly a osoba, která na ně mluvila, seskočila ze stromu. Převrátila se v salto a ladně dopadla přímo před Krolla.

Byl to mladý muž, ramena měl zakrytá zeleným pláštěm, který měl zapnutý u krku. Vlasy byly namodralé barvy a po straně byl jeden z pramenů spletený do malého copánku. Oči byly křišťálově modré a tvář jako by byla vytesána z mramoru. Napínal tětivu svého luku a šípem mířil na Krolla.
"Elf, jak jsem si myslel," řekl po chvilce Kroll.
"Odhoď meč, nebo tě zasáhne můj šíp," pronesl klidným, chladně sametovým hlasem elf a na důkaz svých slov napnul tětivu ještě o trochu víc.
Kroll s nic neříkajícím a vyrovnaným výrazem ve tváři odhodil svůj meč, avšak rychlým, skoro nepostřehnutelným pohybem, se dostal za něj a svůj meč mu přitiskl ke krku.
"Tak kdo si tady teď klade podmínky?" zeptal se posměšně.
"Pusť mě," zavrčel elf a přemýšlel, jak se dostat z Krollova stisku.
"Nejdříve mi řekni, kdo jsi, co tu pohledáváš, a proč jsi mě chtěl zabít," vyslovil svou podmínku k jeho volnosti.
"A co když neřeknu?" tázal se ho.
"Tak už neřekneš nikomu nikdy nic." Po těchto slovech jeho zajatec trochu ztuhl, ale nakonec se uvolnil.
"Dobrá, řeknu ti to, o svůj život přijít nechci," povzdychl si po chvilce přemýšlení.
"Nepřišel bys o život, ale o jazyk," zašeptal mu do ucha s úsměvem, který elf nemohl vidět.
Elf se zašklebil tak, že se Stormy stojící naproti němu musel nad tím výrazem pousmát, a spustil:
"Mé jméno je Orfeus a jsem syn elfího krále Gaja," odvětil mu na jeho první otázku. "Byl jsem tu na lovu, když jsem uslyšel dva hlasy, jak se o něčem dohadují. Zvědavost mi nedala a já se schoval za jeden ze stromů. Viděl jsem muže v černém brnění, jenž měl přes rameno přehozenou mladou dívku. Poznal jsem v ní princeznu Maribel. Dohadoval se s nějakou mladou ženou. Než jsem stihl pochytit byť jen slovíčko, utišila ta žena rytíře, vyslovila nějaké kouzlo, které mě přitáhlo k nim. Řekli mi, že tu dva měsíce mám číhat, že mi dobře zaplatí, a když někdo odhalí zametací kouzlo, ať ho zabiju. Kdybych odmítl, vypálili by mou vesnici a mou rodinu umučili k smrti před mýma očima. Věděl jsem, že jim by se má vesnice neubránila, z té ženy vycházela silná magie, stačilo by jí mávnout rukou. Mluvila také o tom, že sem přijde vysoký muž s drakem, kterého alespoň zdržím," řekl jim vše, co se stalo.
"Jakým směrem odešli?" zeptal se Orfea Stormy.
"Rovně," odvětil bez zaváhání.
"Děkujeme ti za pomoc, jdeme, Stormy," poděkoval Orfeovi za jeho pomoc a pokynul svému drakovi, aby se skrčil a on mohl vysednout na jeho hřbet. Když tak však učinil, Orfeus ho ještě zarazil.
"Mohl bych jít s vámi?" tázal se opatrně, ale pevně.
"A proč bys chtěl jít s námi?" optal se překvapeně Kroll, obočí měl pozdvižené.
"Chtěl bych vám pomoc najít princeznu Maribel, když už jsem ji nemohl zachránit tady."
"Ale to nebyla tvoje chyba, proti těm dvěma bys neměl žádnou šanci," odvětil mu na to Kroll.
"Stejně bych chtěl jít s vámi. Něčemu se na cestě přiučím a navíc elfí kouzla a léčitelské umění také nejsou k zahození." Snažil se ho svými slovy přesvědčit.

Kroll z toho sice nebyl zpočátku moc nadšený, ale sám musel uznat, že má Orfeus pravdu, jeho schopnosti by se mu mohly hodit.
"Můžeme mu věřit?" vyslal mu Stormy svou myšlenku, když mířili do elfí vesnice. Orfeus si potřeboval vzít své zbraně a dalších pár věcí na cestu.
"Myslím, že ano, Stormy," dal mu zpátky odpověď, aniž by pohnul rty a aniž by to slyšel jejich elfí společník.

"To je úžasné," vydechl zaujatě Kroll, když dorazili na místo, kde se elfí vesnice skrývala. Domy byly zabudované do stromů, stmívalo se, a tak byla okna v nich rozsvícená. Mezi stromy byly nahoře zavěšeny mosty, na kterých stáli ozbrojení elfové, strážící vesnici a do korun stromů vedly schody vytesané do kmene. Elfové, jež byli ještě venku, se zastavili ve své činnosti a pozorovali svého prince a jeho společníky. Děti se s vykulenýma očima dívaly na obrovského, modrého draka a ukazovaly na něj svými ukazováčky. Za doprovodu jejich pohledů a šeptání si, dorazili k jednomu z domů, který velikostí přečníval ty ostatní. Dorazili k domu elfího krále Gaja a jeho rodiny.

"Pojď dál," pokynul Krollovi, když otevřel vchodové dveře. Ještě houknul na dva elfy, aby se postarali o Stormyho, zajistili mu jídlo a pití. Když Kroll viděl, že je jeho drak v dobrých rukou, vstoupil za Orfeem dovnitř.
Hned na první pohled bylo poznat, že při budování domu byla použita elfí magie.
Bylo to tu o mnoho větší, než to vypadalo zvenku a útulnější.

Vchodem se vcházelo rovnou do jídelny, kde se nacházel obrovský stůl s mnoha židlemi, a u kterého sedělo asi dvacet elfů, v čele s elfím králem a po jeho pravici s jeho královnou, Orfeovou matkou. Chystali se k večeři, když ti dva vstoupili. Všichni se na ně zvědavě, stejně tak jako lidé na ulici, dívali.
"Vítej doma, synu," přivítal Gajus Orfea, a pak znovu stočil pohled ke Krollovi. "Kdo je to?" zeptal se.
"To je Kroll, dračí jezdec a stopař," odvětil mu.
"A co tu pohledává?" zajímal se jeho otec dál.
"Vydal se na záchranu princezny Maribel, a já jdu s ním. Přišel jsem si jen pro nějaké své věci," odpověděl mu.
"Ty jdeš s ním?" zeptala se jedna z elfích žen, sedící u stolu.
"Ano, sestřičko, jdu," odvětil jí klidně.
"A to ti ani nezáleží na názoru otce?" tázala se překvapeně a Orfeus se zarazil, a pak se lehce začervenal. Vypadalo to, že se stydí za to, že se nezeptal, zapomněl na dobré vychování a podřízenost králi.
"Omlouvám se, otče," poklonil se s pokorou.
"To je v pořádku Orfee. Pokud o tu výpravu tak stojíš, můžeš jít," lehce mu to povolil.
"Otče, to nemyslíš vážně!" vykřikla Orfeova sestra a prudce vstala od stolu.
"Myslím, Gvendolin, a posaď se," přikázal jí. "Pro Orfea to bude dobrá zkušenost, navíc po cestě se lecčemu přiučí a určitě se setká i s ostatními národy, které by měl jako elfí král znát," řekl jí svůj důvod. Gvendolin se tedy usadila, ale stále si svého otce a i bratra měřila naštvaným pohledem. Nejenže o svého bratra měla strach, ale také mu na druhou stranu záviděla. Ona tu musela trčet, zatímco on si bude cestovat.
"Ale pamatuj Krolle, pokud mi ho nepřivedeš v pořádku domů, tak za to zaplatíš." Krollovi se to nelíbilo, on se přeci Orfea nedoprošoval, aby šel s ním. Souhlasně však přikývl, věděl, že Orfeova pomoc může být užitečná.

"Děkuji moc, že jsi otcovu podmínku neodmítl, já o tu výpravu opravdu stojím," řekl mu Orfeus, když ho po schodech odváděl do pokoje, který mu služebné nechaly nachystat.
"Jen doufám, že toho nebudu litovat a neberu si sebou nemehlo," povzdychl si Kroll a vstoupil do svého pokoje pro dnešní noc.
"Nejsem nemehlo," odvětil zamračeně Orfeus.
"To se ještě uvidí," reagoval na to Kroll. "Zítra ráno vyrážíme za úsvitu, ještě předtím si však prověřím tvé bojové schopnosti. Nerad bych ti stále kryl záda."
"Tak lehko se mě nezbavíš Krolle, z naší vesnice jsem nejlepším bojovníkem, stejně tak jako býval můj otec," řekl hrdě.
"Jak jsem řekl, to se zítra uvidí," pravil s úsměvem a slovy: "Dobrou noc, Orfee," se rozloučil a zavřel za sebou dveře pokoje.

Kroll ze sebe sundal svou černou košili a vysoké boty a nechal si na sobě pouze kalhoty stejné barvy. Lehl si na měkkou postel a dal si ruce pod hlavu. Po chvíli se propadl do říše neklidného spánku, ve kterém se objevovala jeho noční můra, která byla tvořena vzpomínkou starou několik let.

"Ten dračí jezdec už ví, kudy jsme se vydali a ten elf jde s ním." S těmito slovy vstoupila do místnosti krásná, mladá žena, s hnědými vlasy dlouhými po pás, oděná do fialových šatů bez ramínek a odhalujících jí kousek břicha. "Zatím to vychází podle plánu."
Černovlasý muž, ke kterému promlouvala, a jenž seděl v obrovském křesle s rudým polstrováním, a se sklenkou vína v ruce, se pousmál.
"Brzy se potkáme, Krolle, znovu," řekl s temným úšklebkem na tváři.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hikari no nee-chan Hikari no nee-chan | Web | 23. června 2010 v 14:14 | Reagovat

Páni, jsem zvědavá co se mu vlastně stalo a kdo to je :))

2 Hanako Hanako | Web | 23. června 2010 v 16:32 | Reagovat

Parádní! :) Jen zase tak blbě useknutý konec! :D Je to napínavý .. :D

3 Nade Nade | 24. června 2010 v 0:55 | Reagovat

Kdo je ten černovlasý muž?
No, doufám, že dovolenou přežiješ ve zraví a užiješ si to náramně. :-D  :-D  :-D

4 Teressa Teressa | 24. června 2010 v 10:49 | Reagovat

uzasny diel=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=) :-)  :-)  :-)

5 Sanasami Sanasami | 24. června 2010 v 15:46 | Reagovat

Och, úžasnééééééééééé rýchlo ďalšiu kapitolu prosím prosím prosím :-D  :-D  :-D  :-D

6 Jana Jana | Web | 25. června 2010 v 16:34 | Reagovat

rychle dál! já sem tak napjatá!

7 Ebika Ebika | E-mail | Web | 25. června 2010 v 20:37 | Reagovat

Podle mě je to super honem dál!:-D

8 verasi verasi | Web | 5. července 2010 v 10:15 | Reagovat

Jů, elfík :))) Ty já mám docela ráda, ale v knihách nebo povídkách, když se zfilmují a jsou hraní tak jsou to většinou takový....:( ale věřím že toho tvého si zmiluju!! jako celou tuhle povídku :)

9 Momo Momo | E-mail | 25. února 2015 v 15:08 | Reagovat

No toto. Ja chcuuu pokračko * psì oči *
Toto mi nemožeš robit * plač * moc,moc,moc prosìm pokráčko a to rýchlo :-(  :-D

10 Momo Momo | E-mail | 9. března 2015 v 19:01 | Reagovat

Ah jooo ja už to nemožu vydržat prosìm pokračko a to rýchlo :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama