"Sakra."
Prolétlo mu myslí. Někde vzadu se ozval výstřel a on se otočil za oním zvukem. Z houští vylezli tři muži, odění do zelených vest a stejně tak barevných kraťasů, dřímajíc pušky v rukách. Mladík se zasekl, nevěděl si rady. Co teď? Podíval se na ony muže, kteří se vítězoslavně usmívali, a pak přes rameno na vodopád za sebou. Rozhodl se. Zhluboka polkl a než stihli jeho pronásledovatelé zareagovat, skočil dolů a vodní hladina se nad ním uzavřela.
Na studené kamenné zemi jakési jeskynní laguny ležel blonďatý mladík s rukama položenýma vedle hlavy, jež byla natočená na levou stranu. Vypadal, jakoby už nežil, avšak tento dojem narušila chvějící se víčka, která se po chvilce opatrně rozevřela, a dala tak na odiv nádherné oči barvy oblohy. Chlapec se zprudka otočil na bok a začal vykašlávat vodu, která bránila jeho plicím pořádně nabrat dech. Když se jeho dech ustálil, opatrně se nadzdvihl na chvějících se rukou a rozhlédl se kolem sebe. Okolo něho byly jen kamenné stěny a jediné světlo vycházelo z třpytící se hladiny laguny. Chvíli přemýšlel, jak se sem dostal, než se jeho myšlenky ustálily a neukázaly ostřejší obraz nedávné minulosti.
Utíkal, seč mu nohy stačily. Když doběhl k vodopádu, byl v koncích. Buď mohl zůstat a nechat se zastřelit, nebo skočit a doufat, že náraz o hladinu vody nebude smrtelný. Poté, co viděl své pronásledovatele, rozhodl se raději pro druhou možnost, kde byla sice malá šance na přežití, ale stále tam byla. Zavřel oči. Byla to jen sekunda, možná dvě, než ucítil tvrdý dopad. Vodní hladina se nad ním uzavřela. Byl zmatený, ale pocit, že žije, a že chce žít dál, byl silnější. Nahoru nemohl, co kdyby tam náhodou ti muži stále byli? A náhle to spatřil. Svou naději na záchranu. Otvor ve skále, kterým vplaval dovnitř. Neměl však dost síly, plíce si žádaly vzduchu, ale on to nevzdával, chtěl prostě jen žít.
Nevěděl, jak se dostal na břeh, jak se mu podařilo přežít, ale to nebylo důležité, hlavní bylo, že to přežil. Rozhodl se nabrat trochu sil, a potom se porozhlédnout po nějakém východu, podvodní tunel již znovu absolvovat nechtěl.
Opíraje se o jednu ze stěn, pomalu vstal a podél ní se snažil udělat pár kroků na stále vratkých nohách. Byla mu zima a třásl se. Jeho oblečení tvořilo pouze jakési bílé tílko a kraťasy a fakt, že bylo nasáklé vodou, mu moc nepomáhal.
Nic neviděl, obklopovala ho tma. Začínal si myslet, že východu a další naděje na záchranu se nedočká. Byl vyčerpaný a měl hlad, kdyby se vrátil a přeci jen zkusil tunel, jímž se na toto místo dostal, byla by opravdu nízká pravděpodobnost, že by to znovu zvládl. Navíc kdyby se vynořil a oni tam stále byli, nepřežil by.
Udělal ještě pár kroků a znaveně klesl na kolena. Zhluboka dýchal a marně se díval po světle před sebou. V myšlenkách se již smiřoval se smrtí, ale slabý vánek, skoro ho nepocítil, ale byl tam, ho zlehka pošimral na kůži a na onom místě ho jemně zastudilo.
"Musím." Pomyslel si a s obtížemi vstal. "Světlo." Zaradoval se v duchu a ani nevěděl jak, jeho nohy ho k němu nesly dál a dál.
Cítil se unavený, ale obrovské teplo spalující jeho tělo ho donutilo probrat se zpět do reality. Když se jeho oči rozevřely dokořán, uvědomil si, že leží na něčem měkkém, že se cítí pohodlněji, než jako kdyby ležel na tvrdé zemi. Pomalu se nadzdvihl v loktech a rozhlédl se kolem sebe. Podle stěn z bambusů se musel nacházet v nějaké chatce. Jediným vybavením v místnosti byl malý stoleček s lavorem, nad kterým viselo zrcadlo. Světlo proudilo dovnitř skrz menší okýnko a neuzavřeným vchodem. Zrovna v něm stál černovlasý mladík, jenž se ležérně opíral o futra dveří, se zkříženýma rukama na vypracované obnažené hrudi a pozoroval blonďáka ležícího na provizorní dřevěné posteli, podestlané slámou.
"Jak vidím, už jsi vzhůru," promluvil neznámý černovlásek, odpíchl se od futer a přešel k posteli. Sklonil se k němu a položil mu ruku na čelo. "Stále hoříš," řekl a obočí se mu svraštilo v zamračení.
"Jak jsem se tu vůbec ocitl?" zeptal se chlapec ležící na posteli.
"Na to jsem se chtěl zeptat já tebe."
"Myslím v posteli." Upřesnil.
"Pár místních lidí tě našlo u vchodu do jeskyně a přinesli tě sem."
"A kdo jsi?" ptal se na jeho totožnost.
"Mé jméno je Sasuke, jsem něco jako místní vůdce. A tvé jméno?"
"Naruto." Představil se druhý.
"No, prozatím mi to bude muset stačit, jsi slabý a měl by sis odpočinout. Než odejdu, tohle vypij," řekl a k ústům mu přitiskl menší dřevěnou mističku s vodou.
"Děkuji." Poděkoval s lehkým úsměvem na tváři a znovu se propadl do říše léčivého spánku.
Dny pomalu plynuly, a Naruto se pozvolna zotavoval. Díky studeným obkladům a dostatečnému spánku se zbavil horečky a nabral znovu síly. Sasuke ho každý den přišel zkontrolovat, chvíli u něj pobyl, a pak zase mlčky odešel. Naruto ho slyšel mluvit jen, když ho viděl poprvé, poté už Sasuke nic neříkal.
"Víš, mám otázku," promluvil konečně blonďák. Už nemohl vydržet to ticho, nikdy ho neměl rád, vlastně byl na to až moc upovídaný.
"Hm?" Otočil se k němu Sasuke.
"Co je tohle vůbec za místo?" Tohle ho zajímalo, kam se dostal.
"Můžeš tomu říkat únikový tábor."
"Únikový tábor?"
"Ano. Tohle místo je plné ztracených existencí, lidí, kteří před něčím, či někým utíkají. Někteří jsou tu z určitého zločinu, někteří jen ze špatného osudu. Skrývají se tu, jen tady se můžou cítit volní." Vysvětlil mu.
"Tak to bych sem snad zapadnul," řekl s lehkým úsměvem.
"Proč myslíš?"
"Špatný osud."
"Potřebuji znát tvůj důvod Naruto, jinak ti nebudu moc důvěřovat a nechat tě tu."
"A co když tu nechci zůstávat?" zeptal se s pozdviženým obočím.
"A kam jinam bys šel? Venku nepřežiješ, kolem je jen džungle," podotkl s úšklebkem, bavil se nad změnou Narutova odhodlaného výrazu.
"Jednoduše jsem utekl, tak jako to dělám vždycky. Nikdy jsem netoužil po neopětovaném zájmu a ten muž mě tolik chtěl. Asi před rokem jsem utekl od rodiny, další hladový krk už nezvládali, a tak jsem se rozhodl odejít. Bohužel se ze mě stala nuzná bytost, která se rozhodla pro přežití žebrat a také krást. Jednou jsem ukradl kus kuřete a byl chycen strážnými. Nechali by to být, kdyby s nimi tenkrát nebyl i jejich pán. Nikdy jsem nebyl moc klidný, právě naopak, vždycky jsem byl horlivý a nedokázal udržet pusu, k mé smůle se to tomu chcípákovi líbilo, a tak se rozhodl si mě u sebe nechat. Před šesti dny se měl konat obřad, a pak svatební noc, ale já po tom rozhodně netoužil. Svedl jsem jednoho z jeho sluhů a věnoval mu své poprvé, alespoň to jsem mu nechtěl dát. On na to však přišel, sluhu nechal odvést do vězení a mě zavřel v pokoji s tím, že večer přijde, užije si, a pak mě zabije. Podařilo se mi utéct. Pronásledovali mě, a pak jsem doběhl k tomu vodopádu, skočil jsem a přes jeskyni pod vodou se dostal až sem," prozradil mu ve zkratce.
"Není Sasuke-kun úžasný?" zeptala se spíše řečnicky Sakura, růžovovlasá dívka se zelenýma očima jednoho dne, když viděla Naruta, jak se upřeně dívá na jedno místo, kde zrovna černovlasý mladík s oním jménem stál a mluvil k jednomu z dalších obyvatel. Naruto byl ve vesnici již dva měsíce. Pomalu se s místními obyvateli sžil a poznal, jak to tam chodí. "Škoda jen, že ho tu nikdo nezajímá, teda myslím, jako že se mu tu nikdo nezamlouvá po fyzické stránce. Je to samotář. Kdyby chtěl, hned bych mu padla do náruče," řekla s blaženým úsměvem na tváři. "Ale já ho jednoho dne dostanu, myslím, že se mu líbím, jen se stydí." Zachichotala se, a pak odkráčela i s košíkem, do kterého měla natrhat ovoce, pryč.
Blonďáček se nad jejími slovy musel zasmát, byla tak naivní, od ostatních věděl, jak ji Sasuke nesnáší. Obrátil pohled svých modrých opět na osobu, o níž se předtím bavili, a střetl se s pronikavým pohledem očí barvy noci. Nemohl si pomoct, ale stále do nich musel hledět. Nemohl uhnout pohledem, ty onyxové studně ho plně vtáhly a přes záda mu přitom přejížděl příjemný mrazík. Sasukeho koutky úst se zlehka nadzdvihly a vytvořily tak menší úsměv. Naruto zhluboka polkl, co to všechno mělo znamenat?
"Je na čase, aby ses naučil lovit," promluvil na něj Sasuke, když blonďák sázel nějaké sazenice, které mu byly přiděleny. Naruto přikývl, vstal a oprášil se. Jeho bílé oblečení nahradily kalhoty hnědé barvy, vesta bez knoflíků, a na nohou měl obyčejné sandále. Sasuke mu podal celkem velký lovecký nůž a skrz hlídanou bránu vyrazili směrem hlouběji do džungle.
"Už jsi někdy lovil?" optal se ho Sasuke, když tiše jako myška našlapoval a napínal uši, aby mohl zaslechnout přítomnost nějakého zvířete, díky křupnutí větvičky či zašustění keře. Naruto pouze zakroutil hlavou v zápornou odpověď a napodoboval černovláskův postup.
"Poslední dobou jsi nějaký tichý," podotkl jen tak do větru a blonďák se zarazil. Ano poslední dobou dosti mlčel, což u něho nebylo obvyklé.
"Jen nějak nemám co říct," odvětil s křečovitým úsměvem. Sasuke se zastavil a pohlédl na blonďatého mladíka.
"Jsi ze mě snad nervózní?"zeptal se najednou s pobaveným úsměvem na tváři a Naruto zhluboka polkl.
"N-ne, jak tě to vůbec napadlo?" Zalhal s pozdvihnutým obočím. Sasukeho úsměv se však jen o něco rozšířil, přistoupil blíž k Narutovi a rukou se opřel o strom, který se za blonďáčkem nacházel.
"Líbíš se mi, Naruto, nebudu tvrdit, že ne. Víš, už dlouho jsem nikoho neměl a na tebe mé tělo reaguje jinak než na ostatní. Toužím po tobě," řekl mu na rovinu a trochu blíž se naklonil k Narutově tváři, na které se právě zračil výraz vyvedený z míry. Pak se však Naruto vzpamatoval a prskl: "Pokud toužíš po sexu, Sasuke, jdi si třeba za Sakurou, ta by z toho byla nadšená, já nejsem člověk, který se s někým bez jakéhokoliv důvodu prostě jen tak vyspí."
"A co třeba důvod, že se ti i já líbím, a že po mě toužíš stejně, jako já po tobě." Nadhodil klidně a Narutovy tváře nabraly lehkého růžového nádechu. Černovlasý se znova pousmál a řekl: "Nebraň se tomu, Naruto, je to zbytečné." Poté se k němu sklonil úplně a uvěznil jeho rty v dech beroucím polibku.
U plápolajícího, rudožlutého ohně, jenž svým světlem protínal okolní tmu, na sobě leželi dva mladíci a náruživě se líbali. Jejich nahá těla se o sebe třela a po kůži se jim plazily stíny, které vytvářelo světlo plamenů. Ruce mladého muže, který se nacházel nahoře, se zabývaly tělem, jež bylo pod ním. Hladily ho všude možně a nevynechaly ani jediné místečko chvějící se kůže. Rty opakovaly tu samou cestu a mladík ležící na zádech sténal a vzdychal slastí pod těmi příjemnými dotyky jak dlaní, tak rtů.
Šikovná ústa vsála dovnitř jeho penis a on táhle zasténal. Bylo to tak příjemné a vzrušující. Rty i jazyk, pohybující se po celé jeho délce mu přiváděly neskonalou rozkoš a touhu dojít uvolnění. Byly tak šikovné, tak hravé a každý jejich pohyb ho nutil sténat víc a svíjet se extází, jež mu přinášely. Znovu zasténal a rukama, s kterými nevěděl, co již dělat, se zabořil do čupřiny havraních vlasů. Udával si své tempo, a tak pomalé změnil na rychlejší, na takové, které mu vyhovovalo více. Cítil, že je již na konci hranice rozkoše. Prohnul se v kříži a s hlasitým výkřikem vyvrcholil do černovláskových úst. Zhluboka dýchal a nechal vyklouznout svůj penis ven. Černovlasý ho ještě svým jazykem očistil, než se přesunul o trochu níž a svým jazykem nevklouzl do narůžovělé dírky muže pod sebou. Blonďák slastně sykl a jeho tělo se napjalo ve vzrušující křeči, když se ten hbitý jazyk jeho společníka dotkl výčnělku v jeho konečníku. Ještě chvíli si s ním pohrával, než svou činnost ukončil. Blonďatý muž nesouhlasně zamručel, a opět vzdychl, když se do jeho konečníku započal dobývat jeden z prstů černovlasého.
"Sasuke," zasténal jeho jméno a proti prstu přirazil svou pánví. Sasuke svým prstem pohyboval dopředu a dozadu, zasouval ho a znovu vytahoval, než se rozhodl přidat i druhý prst. Roztahoval prsty od sebe a užíval si slastného vzdychání svého nového milence.
Když byl dostatečně připravený, vytáhl z něj prsty ven, vtěsnal se mezi blonďákovy nohy, které se mu automaticky obemknuly kolem boků a začal do jeho konečníku pomalu vnikat svým penisem.
"Uvolni se, Naruto, jsi moc napjatý, jen klid," šeptal chvějícímu se blonďákovi pod sebou a pohnul pánví opět dopředu. Naruto zasténal bolestí a skousl si spodní ret. Čertovsky to bolelo, stejně jako poprvé. Sasuke se zastavil ve svém počínání a čekal, až se Naruto trochu uvolní. Dopomáhal mu k tomu svými polibky a rukou, která si zlehka pohrávala s blonďáčkovým penisem. Naruto se pomaličku uvolňoval a po chvilce v něm byl Sasuke nadoraz. Začal přirážet a z jeho úst poprvé za ten večer vycházely slastné steny. Byl to tak dokonalý pocit, když cítil, jak Narutův úzký konečník svírá jeho penis. Přirážel rychleji a s úsměvem na rtech poslouchal vzdychání svého milence. Když cítil, že dojde orgasmu, vklínil ruku mezi jejich těla a začal zpracovávat blonďákův penis. Naposledy přirazil a s výkřikem blonďákova jména se udělal do jeho konečníku. Ještě párkrát zapohyboval svou rukou, než i v Narutově údu zacukalo a dlaň mu nepokropila bílá tekutina. Sasuke se z Naruta opatrně vysunul a položil se vedle něj na deku, na které doposud leželi. Přitáhl si ho k sobě do náručí a druhou dekou, kterou měli sebou, je přikryl.
Byli spolu, a bylo to pro oba dva tak zvláštní. Naruto byl první člověk, kterého Sasuke chtěl, kterého si připustil k tělu a Naruto, Naruto začínal pociťovat něco, co nikdy necítil. Pro oba byl jejich vztah něčím novým, něčím, co jim dodávalo energii žít. Lidé kolem nich byli překvapení, o jak moc byl jejich vůdce nyní uvolněnější a přáli mu jeho štěstí. Jen jedna dívka byla jiného názoru, Naruto se jí nikdy nezdál, nedůvěřovala mu a myslela si, že Sasukemu ublíží. Chovala se k němu přátelsky, zjistila vše o muži, jehož manželem se měl Naruto stát. V hlavě se jí usadil plán, jak ho dostat ze Sasukeho dosahu, neuvědomovala si, jaké následky by to mohlo mít.
Vesnicí se rozlehl křik, a tak Sasuke vyběhl ven ze své chatrče. Brána vesnice byla rozevřená dokořán a nějací cizí, ozbrojení muži stáli v jejím středu. Obyvatelé na ně bez pohnutí hleděli, nikdo nevěděl, jak se dostali dovnitř, a co chtějí. Sasuke doběhl k ostatním a spatřil černovlasého muže stojícího naproti Narutovi.
"Jak vidím, jsi stále na živu, bylo smutné slyšet, že jsi po smrti," pronesl ten muž.
"Já jen tak nehodlám umřít, Orochimaru," odvětil mu na to pohrdavě blonďák.
"To jsem rád, protože by byla škoda nezískat to, po čem tolik toužím," řekl se slizským úsměvem.
"Já nikdy nebudu tvůj, Orochimaru, nejsem otrok, abych ti sloužil."
"Ať chceš, Naruto, či nechceš, nezajímá mě to. Jsi můj a já si chci jen vzít to, co je moje."
"Ale on ti nepatří, Orochimaru," ozval se chladný, arogantní hlas a Orochimaru se pousmál. "Uchiha Sasuke, jak dlouho už jsem tvůj hlas neslyšel? Zrádce mých přívrženců," řekl a otočil se Sasukeho směrem. "Dlouho jsme se neviděli." Pokračoval bez náznaku radosti, že ho vidí.
"A proč by mi jako neměl patřit? Mně patří to, co řeknu, že mi patří."
"Naruto, patří mě, nebo spíš ke mně." Objasnil mu a Orochimaru se zamračil.
"Nejdřív mi ukradneš velice cenného vězně a teď i snoubence? Jsi trochu drzý Uchiho!" řekl nahněvaně a Sasuke se ušklíbl.
"Možná, ale jsem na to hrdý."
"Vydej mi Naruta, a tvým lidem se nic nestane," pronesl chladně s kapkou vydírání v hlase.
"Tady jsi na neutrální půdě, Orochimaru, tady tvé rozkazy ani zákony neplatí. Tohle území je chráněné a ty to moc dobře víš. Pokud porušíš jakýkoliv zákon této vesnice, porušíš tím zákony státu. Jsi na posvátné půdě, všichni, co jsou zde, jsou chránění."
"Mě žádné zákony nezajímají, nikdy jsem je nedodržoval," pronesl s úšklebkem a pohrdáním. "Chyťte ho!" rozkázal svým mužům, ale ti se k ničemu neměli. "Tak bude to?!" zavrčel výhružně.
"Promiňte, pane, ale tady Vaše rozkazy neplatí a my se nechceme protivit zákonům, toto není Váš region, ve kterém platí Vaše pravidla," promluvil jeden z jeho podřízených s úklonou a kajícností v hlase. Orochimaru se zamračil, poté rychle vytrhl onomu muži pušku z ruky a namířil jí na Sasukeho.
"Vydej mi Naruta, nebo tě zabiju," řekl vítězoslavně a hlavní mířil přímo na černovláskovu hruď.
"Jak jsem již řekl, tady tvé rozkazy neplatí," zopakoval Sasuke klidně.
"Pak tedy zemři, ten blonďák bude stejně můj." Znovu se ušklíbl a natáhl kohoutek zbraně. Než však stihl vystřelit, někdo ho zezadu praštil do hlavy. Spoušť byla zmáčknuta, ale kulka minula svůj cíl.
"Jsi v pořádku?" Přiběhl ihned Naruto k Sasukemu a kontroloval, jestli někde není zraněný.
"Jo, jsem," řekl a vtáhl si ještě strachem chvějícího se blonďáka do náruče.
"Co teď s ním a s jeho muži?" zeptal se hnědovlasý muž.
"Jeho svažte a uvrhněte do vězení a jeho muže nechte jít, jen plnili svou práci," odvětil mu na to Sasuke.
"A co se Sakurou?" tázal se ještě.
"Co s ní?" Nechápal Sasuke.
"To od ní se dověděli, kde se Naruto nachází, to ona je pustila dovnitř," objasnil mu.
"Sasuke, moc mě to mrzí, nevím, co mě to popadlo, já, já jen chtěla, aby nás opustil, abychom mohli být zase spolu. Vážně mě to mrzí, Sasuke." Začala se rychle vzlykavě obhajovat.
"Lee si se svojí novou manželkou určitě poradí," řekl černovlasý nakonec a Sakura pobledla, tohle doopravdy nečekala.
"Naruto?" oslovil svého blonďatého partnera.
"Hm?" Otočil se na něj a upřel na něj svá azurová očka.
"Co tu děláš?" zeptal se s pozdviženým obočím, když našel Naruta sedět na okraji jezírka jeskynní laguny.
"Jen si urovnávám myšlenky," odvětil s lehkým úsměvem.
"Tady?" podivil se Sasuke.
"Je tu klid a navíc je tu krásně. Tady začal můj nový život," vysvětlil mu.
"A mohl bych se připojit?"
"Jsi vždy vítán." Pousmál se, a když se jeho společník posadil, opřel si hlavu o jeho rameno. "Vždyť i ty jsi součástí mého nového života, důležitou součástí," dodal a zavřel spokojeně oči.





To je naprosto dokonalé. Takový příjemná start do nového dne... jo, teď je vstávání mnohem příjemnější