4.Část: Our truly ideas
Zadíval se na spícího, hnědovlasého muže vedle sebe a zvláštně se pousmál, když jeho pohled sklouzl ke stříbrným náramkům pout, jimiž byl připoutaný k posteli. Dělal to rád, rád ho připoutával k posteli, a pak si ho bral dravě a vášnivě. Z nějakého důvodu ho těšilo ubližovat milované osobě, ať už fyzicky, či psychicky. Nevěděl, proč to dělá, prostě se mu to líbilo.
****
"Ah, tak už jsi vzhůru," pronesl mile.
"Kakashi, mohl bys mě prosím odpoutat?" zašeptal prosebně. To v jaké se nacházel pozici, nebylo vůbec pohodlné a už vůbec ne příjemné. Už tolikrát přemýšlel, že Kakashiho opustí, tolikrát si již uvědomil to, jak se k němu jeho milenec chová, ale vždycky dostal strach. Strach z toho, že by ho Kakashi našel a ublížil mu, a také z toho, že by se s tím on sám nikdy nesmířil. Miloval Kakashiho, ať už se k němu choval jakkoliv, navíc měl i své dobré dny.
"Nějak si se rozvášnil, Itachi," zasmál se Naruto. "Jsi přítulnější a něžnější," zavrněl blahem, když ucítil horoucí polibky, kterými si Itachi razil cestu po jeho páteři.
"To proto, že už jsem tě tak dlouho neměl, ani nevíš, jak moc mě mrzí, že jsem tě ty dva měsíce neviděl, nechal tě samotného, že jsem nemohl být s tebou," říkal dál, a přitom Naruta přetočil na záda a sklonil se k němu pro polibek. Naruto mu ho s radostí oplatil, a pak se na něj nevinně usmíval.
"Tak mi to dokaž, Itachi," zašeptal hravě a svůdně Naruto. "Dokaž mi svou přítomnost. Užívejme času, kdy jsme zase spolu," šeptal mu do kůže na krku, kterou právě líbal. Itachi ho od sebe odtrhl a zazubil se na něj.
"Na to, že vypadáš jako nevinný andílek, jsi pěknej ďáblík, Naruto. Dráždíš mě, přitahuješ mě jako magnet a ať už tě mám, kolikrát chci, nemám tě nikdy dost."
"Jsi nenasytný, vždyť už jsme to dělali třikrát,"zasmál se blonďáček, když Itachiho ruce klouzaly z jeho boků po stehnech.
"Jashin žel, ano," odvětil Hidan, který seděl zrovna u Kakuzuově posteli a držel ho za ruku. "Ah, omluvte mě na moment," omluvil se, když mu zazvonil mobil a odešel na chodbu. Zdvihl ho a poslouchal, co po něm šéf chce.
Už mám pokrk týhle práce. Nesnášim pracovat pro Akatsuki, ne potom, co provedli Kakuzovi. Ah Kakuzu, prober se konečně, ať už můžeme odsud vypadnout.
"Ale no tak, Minato, ty víš, že jsem tu kvůli tobě, musím na tebe dávat pozor. Stejně, jako na našeho syna…"
"Naruta z toho laskavě vynechej, Kushino! Těžko se vyrovnával se smrtí své matky."
"On přeci neví, že mě vidíš, že se mě můžeš dotknout, Minato, proč bych na něj nemohla dohlížet, když mu to nijak neubližuje?"
"Proč neodejdeš, Kushino, proč mě stále trápíš svojí přítomností? Když už se mi konečně na tebe podaří zapomenout, znovu se vrátíš. Potřebuju začít nový život, ten, kde už nebudeš," řekl zničeně.
"Je ti něco, Naruto?" zeptal se starostlivě a ustal ve svých pohybech.
"Nic, jen jsem se myslí odpoutal od svého těla," pousmál se omluvně.
"Neříkej mi, že jsi myslel na někoho jiného," nadhodil naoko nahněvaně.
"Když mám mezi nohama tebe? Zbláznil ses?" zasmál se a Itachi s ním.
Byla noc a Itachi už spal. Naruto se chvíli ještě převaloval, než opatrně, tak aby Itachiho nevzbudil, vstal a přešel do koupelny. Díval se na sebe do zrcadla, než jeho pohled sklouzl k toaletní tašce. Několik minut ještě váhal, než z ní vytáhl tubu s prášky. Prohlížel si ji a nakonec ji otevřel. Vysypal si na ruku dva prášky a rychle je spolkl. Opět je spolkl, opět spolkl prášky na hubnutí.

"Dneska jsem tě nečekal," řekl bez zájmu černovlasý mladík a pustil Gaaru dovnitř svého domu.
"Chodím skoro každý večer, proč bych zrovna dnes neměl?" zeptal se s povytaženým obočím.
"Myslel jsem, že po včerejšku už nepřijdeš."
"Lee, já toužím po tom, aby ses mě dotýkal, víš, že to potřebuji."
"Ano, vím, ale nikdy se nezeptáš, co vlastně potřebuju já."
"A co potřebuješ ty, Lee?" zeptal se, natiskl se na jeho pevné tělo a zadíval se mu do očí.
"Ty to víš, moc dobře, Gaaro."
"A ty moc dobře víš, že ti to zatím nejsem schopný dát. Pomiluj mě Lee, tak jako vždycky," řekl roztouženým prosebným hlasem, obtočil mu své ruce kolem krku a přivlastnil si jeho rty.
"Sasuke!" zavolal si ho ze zdola otec, a tak ho vytrhl z myšlenek o Narutovi.
"Ano, otče," oslovil ho, když sešel dolů ze schodů a zavítal do obývacího pokoje, kde seděl jeho otec v křesle se sklenkou šampaňského v ruce. "Slavíme něco?" zeptal se s pozdviženým obočím, když onu sklenku spatřil a ještě k tomu i druhou na stolku, zřejmě pro něj.
"Tvé zásnuby synu," odvětil jen a Sasuke zůstal zaraženě stát.
"Kakashi, prosím, začíná to být velice nepohodlné, navíc už necítím ruce," povzdychl si Iruka a znovu se zavrtěl.
"Tak tedy fajn, ale použiju svojí oblíbenou věcičku," zamyslel se nahlas, pustil Iruku z těch pout, vstal a nahý se ztratil někde v útrobách domu.
Vlastně, když nad tím tak přemýšlel, Kakashi se změnil od té doby, co začal pít.
Žádné starosti se smrtí, s orientací, s rodinou, toho všeho se byl schopný v Narutově přítomnosti zbavit. Ten blonďatý rošťák mu ty dva měsíce tak strašně chyběl, bohužel jeho dvojitý život, život úspěšného doktora křížící se se zločincem, mu neposkytoval moc času.
Práce mu dávala zapomenout na Itachiho, na lásku, kterou nemohl mít. Která se mu svěřovala se vším, a on věděl, že je jen pouhým přítelem.






Jasně že nezapomněli!! Jak já jsem se na něj těšila.. Tenhle díl se ti obzvlášť povedl! ^-^.. Jinak ta povídka pro tebe je už téměř dopsaná, dnes bych jí měla dopsat :).