"Ricku, co se děje?" zeptal se ho a vtáhl si ho do náručí. Rick ho od sebe odstrčil a zavrtěl hlavou v záporném gestu.
"Nejsem Rick," řekl tiše.
"Cože?" nechápal Leon.
"Já, já si vzpomněl Leone, já, já si vzpomněl," koktal a mátl tím Leona ještě víc. Černovlasý vůbec nechápal, co mu tím chce Rick říct.
"Nerozumím ti Ricku," zakroutil nechápavě hlavou.
"Já jsem on, jsem Nicolas!" vyhrkl a Leon ztuhl.
"Co to má jako znamenat Ricku? Tohle je hodně blbej vtip!" prskl Leon a svými dlaněmi pevně sevřel jeho paže, až hnědovlásek sykl bolestí.
"Myslím to vážně," zašeptal smutně a z jeho smaragdových očí se spustily malé kapičky slz. "Já, tenkrát, já po tom pádu do moře zapomněl a já vzpomněl jsem si. Zní to šíleně Leone, ale musíš mi věřit," řekl zoufale.
"Ricku tohle je opravdu dětinské, nemám náladu na takovýhle blbý fórky," zamračil se Leon a vstal. Sehnul se pro své oblečení a začal se oblékat.
"Vždycky jsem miloval čerstvý vzduch, zvuk vln narážející na boky lodí a hejno racků nade mnou. Mám pocit volnosti, že jsem svým pánem. A večer, když slunce zapadá, hladina moře se barví do červeno oranžové barvy, a pak, pak ta samá hladina odráží bělostný měsíc. Všude je ticho a je jen slyšet šum vody, jsou slyšet vlny. A co miluješ na moři nejvíc ty?" zastavil ho Rickův hlas.
"To, že jsi na něm se mnou ty," odvětil po chvilce mlčení a otočil se na hnědovlasého chlapce, který seděl na posteli, tiskl k sobě peřinu a díval se na něj prosebným výrazem.
"Nicku," vydechl Leon a prudce si k sobě mladšího mladíka přitáhl. Sevřel ho v pevném objetí a jen tak ho nehodlal pustit. Rick/Nicolas se mu v náručí stulil, chytil pevně látku košile, kterou si Leon stihl obléknout a vdechoval jeho vůni. O tolik přišel, když tenkrát spadl do moře a ztratil vědomí. Když se probudil, nevzpomínal si skoro na nic. Jen to, odkud je a pamatoval si tvář svého otce, ale své jméno neznal, nevěděl o sobě prakticky nic, i ta tvář, na kterou se díval v zrcadle, byla tak jiná, nic mu neříkala.
"Ale jak je to možné? Jak to, že žiješ?" nechápal černovlasý.
"To nevím," povzdychl si. "Jen vím, že jsem se probudil a skoro nic si nepamatoval, ani své jméno. Otec tvrdil, že mé jméno je Rick, a že mou nehodu způsobili piráti, kteří dobývají naší zemi, že prý musíme odejít a žít v jiné zemi, zemi mé mrtvé matky," odvětil mu.
"Byli jsme od sebe tak dlouho," povzdychl si Leon.
"Dlouhé dva roky," posteskl si Nicolas.
"Už nedovolím, aby mi tě někdo vzal Nicku, nechci tě znovu ztratit," zašeptal mu do ucha a objal ho pevněji. Stáli na přídi a pozorovali třpytivé moře, nad kterým pozvolna vycházelo slunce. Čerstvý vítr jim čechral zlehka vlasy a opíral se do bělostných plachet lodí.
"Ani mě se od tebe nechce," řekl Nicolas a držel jeho dlaně v těch svých, zatímco se zátylkem opíral o jeho pevnou hruď.
"Podívej, spáči vylézají," pronesl s úsměvem Leon a ukazoval na rozcuchanou čupřinu hnědovlasého muže, vycházejícího ze dveří.
"Hold tvoje posádka nepatří mezi ranní ptáčata," pronesl zamyšleně. "Nic se nezměnilo, tenkrát to bylo stejné."
"Ale nepovídej, vždycky jsem tě musel z postele doslova vytáhnout, abys viděl ten nádherný úkaz," pousmál se.
"Tak to si nepamatuju, to asi ta ztráta paměti," zazubil se Nick.
"Hej, nesváděj to na ztrátu paměti," zasmál se. "Děje se něco?" zeptal se starostlivě, když se na Nicolasově tváři objevil zaražený výraz.
"Já nevím, jen mě najednou přepadl takový divný pocit, to nic nebude, už je to pryč. Teď jen záleží na tom, že jsme znovu spolu tak, jak jsme před lety nemohli," odvětil s kouzelným úsměvem, objal ho kolem krku a věnoval mu polibek.
Nacházeli se v Leonově pokoji, leželi na posteli a tiskli k sobě svá těla. Rty se jim střetávaly v polibku a oba si vzájemným mazlením dokazovali lásku.
Jejich chvilku vyrušilo až volání Leonova jména jednoho z námořníků. Bez klepání vtrhl dovnitř kajuty a začal vysvětlovat, co se děje.
"Útočí na nás cizí loď, myslím, že se jmenuje Destiny, či tak nějak," řekl jim a Nickovi zatrnulo.
"Můj otec? Ne, on mě našel," vydechl a vymanil se z Leonova náručí. Navlékl na sebe bílou košili a vyběhl ven na palubu, stejně jako Leon, který mu byl v patách.
Když se ocitli na otevřeném prostranství, které nabízela paluba, nacházeli se tam již muži z druhé lodi. V jejich čele spatřil Nicolas svého otce a Maxe. Natiskl se na Leona a ohroženě se na ně díval, nechtěl se vrátit a už rozhodně skončit v chomoutu s tím prasetem Maxmiliánem.
"Co tu chcete?" zavrčel směrem k nezvaným návštěvníkům Leon, a tak na sebe upoutal jejich pozornost.
"Přišel jsem si pro Ricka, svého syna," odvětil chladně Nicolasův otec.
"Pokud vím, tak na této lodi žádný Rick není," nedal se Leon.
"Ne? Stojí přímo po tvém boku."
"Po mém boku stojí maximálně tak Nick, ale to vy moc dobře víte," řekl s úšklebkem a Carlovy rysy v tváři ztvrdly.
"O čem to tu ten chlap mluví?" zajímalo Maxe.
"Ten chlap mluví z cesty, mluví nesmysly," klidně klamal a snažil se Leonova slova zahnat do kouta.
"Ty moc dobře víš, otče, že mluví pravdu, stejně tak, jako to vím já," vložil se do toho Nicolas. "Jsi nějaký zaražený, otče, nepočítal jsi s tím, že si vzpomenu?"
"Takže sis vzpomněl, kdy?" snažil se zachovat klid.
"Před třemi dny."
"Půjdeš se mnou a Maxem, vrátíme se do Lukénie."
"Nechci se vrátit, chci zůstat."
"Víš, že sem nepatříš."
"Ne, otče, do Lukénie nepatřím, tady je můj život."
"Když tedy nepůjdeš dobrovolně, rozluč se se svými přáteli, a to na dobro," pronesl chladně ke svému synovi a na důkaz svých slov vytáhl meč a dal pokyn i ostatním svým mužům.
Strhl se boj námořníků dvou lodí. Boj Destiny proti Liberty.
Řinčení mečů se rozléhalo na míle daleko, přerušované bylo jen šuměním vln. Leon bojoval proti Nickově otci a nechtěnému snoubenci, zatímco Nickolas se statečně bránil jednomu z mužů, který byl dříve součástí jeho rodiny námořníků z Destiny.
"Pust mě! Co to děláš, Lieme!" zakřičel Nick, když ho Liem obemkl svou silnou paží a pod krkem mu držel meč. "Neříkej mi, že ty…"
"Jsi zrádce?" doplnil ho, "Ano, to jsem," ušklíbl se a táhl ho směrem k Destiny. Boj byl vyrovnaný, ale když muži z Destiny viděli, že je již Nicolas v zajetí, začali se stahovat. Pouze Maxmilián využil počínajícího zmatku a svůj meč vrazil do Leonova těla. Poté utekl na Destiny jako ostatní.
"Vítej zpátky na své lodi, synu," řekl Carl, když byl se svým synem v jeho bývalé kajutě.
"Tohle už dávno není moje loď, otče," pronesl ledovým hlasem.
"Ale no tak, Destiny bude vždycky tvá loď, vždy to bude tvůj domov."
"Ne, od té doby, co je mým domovem Liberty."
"Jsi zatvrzelý Rikcu…"
"Nejsem Rick, vlastně nechápu, proč jsem jím kdy měl být. Proč mě nenecháš žít svůj život, nenecháš mě psát svůj vlastní osud!"
"Protože nebudeš žít s odporným zločincem, obyčejným chudákem! Jsi můj syn, a to znamená vyšší společnost."
"A kdo říká, že do ní Leon nepatří? I on je dědicem, i on má své postavení…"
"Nemá, ne od té doby, co se ho vzdal, co se ocitl na moři jako vyvrhel společnosti."
"Takže jen kvůli pitomému titulu, mě přenecháš někomu zvrácenému, jako je Max?" vyprskl nahněvaně Nicolas.
"Zvykneš si na život s ním, každý si zvykne žít v této společnosti," řekl neoblomně a vyšel ze dveří jeho kajuty ven.
Nick ležel na posteli s rukama za hlavou a pozoroval nebesa své postele.
Rozhodně nebyl ochotný smířit se s tím, že by měl stanout po Maxmiliánově boku. Navíc vůbec netušil, co je s Leonem, jestli po Maxově útoku žije. Z jeho očí se při vzpomínce na pohled na krvácejícího Leona spustily slzy.
"Ale, ale, tady nám někdo pěkně změknul," ozval se ode dveří posměšný hlas.
"Nech mě o samotě Maxi, nemám na debily jako ty náladu," odfrkl si.
"Tady nám někdo pochytil nevybraný slovník, zdivočel si," pronesl s úšklebkem.
"Co po mně chceš?" zeptal se otráveně.
"Jako předtím, i teď chci zábavu, s tebou," zavrněl a přiblížil se k posteli. Nick se ušklíbl, vstal z postele a stanul přímo naproti němu.
"Děkuji, ale nechci," zavrněl mile.
"Víš, Ricku, nebo Nicku, to je fuk, vím, že už jsi použité zboží, ale to neznamená, že tvé tělo mě nepřitahuje stále stejně."
"Víš, Maxi, já se stal za tu dobu silnější a obratnější, zkus na mě sáhnout a garantuji ti, že se nedožiješ rána," pronesl lehce výhružně.
"Ať už se ti to líbí, nebo ne, až doplujeme zpět do Lukénie, staneš se mým manželem a to se vším všudy."





Juuu ♥ =] To je báječný, že je další díl .. =]