Všude bylo slyšet šum stromů. Lehký vánek si pohrával s listy jejich korun a ty menší zlehka ohýbal. Nebe bylo čisté, bez mráčku a vévodilo mu silně žhnoucí slunce. Zemi zas dominovaly šedivé, mohutné skály, které se právě pokoušelo pokořit několik párů rukou a nohou. Pětičlenná parta mladých lidí se vydala do přírody za sportem a odpočinkem.
Dva černovlasí chlapci se právě navlékali do svých sedáků a třetí chlapec kontroloval lana. Dvě dívky prozatím zvesela štěbetaly a hodnotily vypracovaná těla kluků. Bylo horko, a tak mladíci neviděli důvod v tom, proč se trápit ve vrchním dílu oblečení.
Vše bylo nachystáno, a tak se mohli dva černovlásci pokusit zdolat skálu, tyčící se před nimi. Poslední z nich je zezdola jistil. Opatrně našlapovali a rukama vyhledávali nejlepší záchytný bod, nejlepší výčnělek, o který by se mohli přitáhnout.
Byli již vysoko, když se stala ta nečekaná a velice špatná věc. Kousek skály, které se jeden z mladíků zachytil, se ulomil, a on tak neudržel balanc a začal padat dolů. Chlapec, který zůstal stát na zemi, ihned zareagoval a lano chytil pevněji.
"Díky, Naruto!" křikl černovlasý dolů, když zůstal viset ve vzduchu a snažil se přitisknout se zpět ke kamenné ploše. Jeho váhu však nevydržela jedna ze skob, vyhákla se a mladík padal s hlasitým, vyděšeným výkřikem k zemi. Dopadl přímo na záda a zůstal nehybně ležet.
"Sasuke!" vykřikly dívky a rozeběhly se k němu. Naruto se snažil zachovat klid a ihned nepustit lano, kterým jistil druhého černovlasého chlapce, jenž byl stále nahoře.
"Sakuro, rychle zavolej záchranku!" přikázal růžovovlasé dívce, když byl druhý mladík dole a rozeběhl se k bezvládnému tělu.
"Tohle mi nedělej, Sasuke, hlavně neumírej," šeptal vzlykavě blonďák, sklánějící se nad ním.
"Záchranka je už na cestě, Naruto, Sasuke bude v pořádku, uvidíš," snažila se ho uklidnit blonďatá dívka, tisknoucí se k chlapci, který byl na skále se Sasukem a snažila se tak přesvědčit sama sebe.
"Saii, co se tam nahoře vůbec stalo?" zeptal se ho Naruto.
"Nevím, vůbec jsem to nepostřehl, ale vypadá to, že to nevydržela jedna ze skob a uvolnila se…"
"Sakra, neměl si to zkontrolovat?!" zakřičel na něj hystericky.
"Naruto, to se stává, není to Saiova chyba, mohla tam být nějaká trhlina…"
"Ty mlč, Sakuro, vůbec tomu nerozumíš!" obořil se i na ni, a růžovovlasá dívka raději zmlkla. Věděla, že je Naruto v šoku, a tak jeho přehnanou reakci nekomentovala tak, jak to měla ve zvyku.
Záchranka přijela opravdu brzo, byli tu zvyklý na různé nehody a úrazy v přírodě, a tak byli vždy v pohotovosti. Záchranáři naložili Sasukeho opatrně na nosítka a nechali Naruta, aby jel s nimi. Ostatní za nimi jeli autem, kterým přijeli původně.
Strávili čekáním na nemocniční chodbě několik hodin. Naruto chvíli seděl, pak prudce vstal a nervózně chodil kolem, pak si zas sedl a vše se opakovalo. Ino usnula Saiovi na rameni a Sakura se snažila Naruta uklidnit. Když už si Naruto myslel, že se zblázní, vyšel konečně ze sálu doktor a ostatní lékaři a sestry odvezli Sasukeho na pokoj.
Po černovláskově probuzení přišla těžká rána. Doktoři mu oznámili, že si při svém pádu těžce poškodil míchu a on tak nebude moct chodit, jinými slovy, Sasuke byl od pasu dolů ochrnutý. Požádal doktory a své přátelé, aby ho nechali o samotě, Naruto u něj však zůstal, a když byli všichni pryč, přivinul si černovláska do náruče, do utěšujícího objetí. Věděl, že teď potřebuje jeho přítomnost, Sasuke teď
potřeboval dodat sílu.
"Sasuke, přinesl jsem ti snídani," vešel blonďatý mladík s úsměvem na tváři do dveří a v rukou držel tác s jídlem a pitím.
"Hm, dík," zamručel jen Sasuke, podepřel se na loktech a vytáhl se více do sedu.
"Snad ti to bude chutnat," znovu se sladce usmál. "Jo, a abych nezapomněl, dneska přijde ten terapeut."
"Nechci ve svém domě cizí lidi," zavrčel a odklonil hlavu na stranu. Zadíval se z okna a odmítal poslouchat Narutovy domluvy.
"Moc dobře víš, že je to pro tebe nejlepší. Když se budeš snažit a nevzdáš to, mohl bys znovu hýbat nohama a chodit."
"Já ti říkám, že žádnýho blbýho terapeuta nechci."
"Sasuke…"
"Nech mě o samotě, Naruto, já nemám náladu na někoho cizího a už vůbec ne na terapeuta," řekl hrubě. Naruto si jen povzdychl a s popřáním dobré chuti raději odešel a nechal toho mručouna o samotě.
Odpoledne seděl blonďák se Sasukem na zahradě a zrovna přemýšlel, jak navázat se Sasukem konverzaci, když se domem rozlehl zvonek. Naruto se zdvihl a už ani nepronesl větu: "Já tam jdu." Minule když to udělal ho Sasuke odbyl poznámkou plnou sarkasmu, že on asi těžko.
"Dobrý den, přejete si?" pozdravil hnědovlasého mladíka, zhruba tak v jeho věku, který měl červené trojúhelníky na tvářích.
"Ty budeš zřejmě Naruto-kun," zazubil se dotyčný. "Mé jméno je Inuzuka Kiba a jsem terapeut."
"Oh, aha, tak pojď dál," řekl zaražený nad jeho mladostí. Kiba tedy následoval Naruta dovnitř. "Sasuke je na zahradně, jo předem se omlouvám za jeho chování je tak trochu…"
"Podrážděný? Nevrlý?" doplnil ho Kiba, když nebyl Naruto schopný najít správné přirovnání.
"Eh, jo." Poškrábal se v záplavě blonďatých vlasů.
"Sice na to nevypadám, Naruto, ale měl jsem již spousty pacientů, tohle je normální," odvětil s úsměvem.
"Jo, já vím," povzdychl si smutně a dovedl ho k Sasukemu.
"Sasuke?" oslovil černovláska, který jen tak zíral na oblohu nad sebou. Otočil se na něj s tázavým pohledem. "Je tu ten terapeut," oznámil mu a otočil ho čelem ke Kibovi.
"Ahoj, mé jméno je Inuzuka Kiba," představil se a podal mu ruku, vykání mu přišlo zbytečné, hlavně, když byli přibližně stejně staří.
"Promiň, že jsi sem musel vážit cestu, ale já o terapeuta nestojím, takže sbohem," řekl s úšklebkem.
"Sasuke," napomenul ho Naruto.
"To nic, to nic, to je v pořádku," otočil se Kiba s úsměvem na Naruta. "Tohle je u ochrnutých pacientů normální, vzdávají se předem. Ale zrovna podle toho, jak Sasuke vypadá a jak se chová, bych řekl, že on zrovna nebude typ sraba, ale asi jsem se spletl. Je pravda, že ne každý je dostatečně silným jedincem, aby se pokusil bojovat. Je snazší se vzdát a být chudákem, než se snažit znovu postavit na nohy, a to v tomto případě doslova," nadhodil jen tak do větru, a pak se otočil k odchodu. "Bylo mi ctí," mávl na ně ještě.
"Počkej," procedil skrz zuby Sasuke. Zdálo se, že Kibova slova na něj zapůsobila, on srabem být nechtěl, on nebyl typ, který se vzdává. Sice u něj stále převažovala myšlenka, že už chodit nebude, šance byly minimální, proto moc nadějí neměl. Kdyby se však nikdy nepokusil využít i tuhle minimální šanci, vyčítal by si to a trápil by se otázkami, co by bylo kdyby.
"Rozmyslel sis to?" zeptal se s pozdviženým obočím a šibalským úsměvem. Sasuke jen s kamennou maskou na tváři přikývl.
Uběhlo několik měsíců ode dne, kdy Kiba vstoupil do jejich domu a Sasukeho stav se nelepšil. To způsobovalo, že byl Sasuke mnohem nevrlejší a podrážděnější a jeho zvyk říkat, že to nemá cenu, byl častější. Naruta to ubíjelo, protože na něj jeho přítel bezdůvodně vyjížděl. Navíc začal až přehnaně žárlit.
"Sasuke, ale já nic neudělal, co ti zase přelítlo přes nos? Myslíš si, že sebelítostí se něco spraví?"
"Funguje to asi jako lítost z jiné strany, Naruto," odsekl mu na to.
"O čem to tu zase mluvíš?"
"O tom, že tvoji lítost nepotřebuju, nechci, abys byl se mnou jenom z lítosti."
"Tak tohle si myslíš? Myslíš, že jsem s tebou jenom z lítosti?" Tohle se ho opravdu dotklo.
"Vždycky jsi měl až příliš dobré srdce, musí tě už omrzovat ten pitomej mrzák na vozíku!"
"Ano, seš pitomej, Sasuke! Ale ne mrzák, ale sebestřednej blbec, který se dokáže jen litovat, když se nedaří hned, jak by chtěl!"
"Víš co, Naruto? Asi by bylo lepší, kdyby sis našel někoho, kdo takovej nebude a ještě k tomu bude moct chodit. Myslím, že nabídek máš víc než dost, hm?"
"Momentálně se s tebou nedá bavit, Sasuke. Přijdu, až se uklidníš a přijdeš k rozumu," prskl naštvaně Naruto a odkráčel nasupeně z pokoje. Když se dostal do toho svého, zabouchl za sebou dveře a s tichým vzlykáním se podél nich svezl dolů na podlahu. Věděl, že se Sasuke cítí ublížený, ale ten zatracenej Uchiha si vůbec neuvědomoval, že on ubližuje jemu svým chováním. I rozdělené pokoje mu lezli na nervy, z jejich mileneckého vztahu se stal vztah skoro bratrský, či přátelský.
Zatímco Naruto dával průchod svým posmutnělým pocitům, Sasuke dával u sebe v pokoji průchod hněvu. Když Naruto odešel z místnosti, praštil černovlásek pořádnou silou pěstí do své postele a znechuceně se díval na vozík, stojící v druhém rohu místnosti. Nenáviděl ho, nenáviděl své ochrnuté nohy a vše, co to přinášelo. On se toho vzteku v sobě prostě nedokázal zbavit a už vůbec ne pocitu, že svým chováním Naruta ztrácí. Jenže čím víc nad tím přemýšlel, tím víc docházel k závěru, že Naruto má právo být šťastný a šťastnější by rozhodně byl s někým zdravým.
Sasuke projížděl na svém vozíku chodbou do kuchyně. Nechtěl volat Naruta, aby mu donesl sklenici vody, a tak se tam vydal sám. Zastavil se u dveří, když zaslechl rozhovor svého milence a terapeuta.
"Tak co si potřeboval, Kibo? Něco nového se Sasukem?" zeptal se s očekáváním blonďáček.
"Bohužel ne, já, chtěl bych ti říct něco jinýho," řekl trochu nervózně a poškrábal se ve vlasech. Naruto na to nechápavě pozdvihl obočí a zrozpačitěl, když ho Kiba chytil za ruce a zadíval se mu zpříma do očí.
"Víš, Naruto, strašně moc se mi líbíš, nemůžu si pomoct, jsi jako slunce, které prozáří den. I když je teď na tom Sasuke špatně, snažíš se to překonat, usmíváš se a jsi milý. Proč jsi stále se Sasukem? On lítost nepotřebuje, nestojí o ni a ty, ty stále stojíš při něm a…"
Sasuke již dál nechtěl poslouchat, rozhodl se odjet, ale znovu se zarazil, když slyšel Narutova slova.
"A miluju ho," doplnil ho Naruto. "Můj vztah k Sasukemu není založen na lítosti, já ho miluju, Kibo. Zůstávám s ním z lásky, na mých citech se nic nezměnilo, mně nevadí, že je Sasuke ochrnutý, to mě neštve. Mě štve jeho chování, štve mě, že se tak hrozně změnil. Já chápu, že se zlobí, chápu, že se lituje, ale štve mě, že si to vybíjí na mně. Štve mě, že mi nevěří. Ani nevíš, kolik lidí mě už prosilo, abych ho opustil, dívky, někteří muži, ale já ho nechci opustit, já prostě nemůžu. Takže kdyby ses mě teď i ty zeptal, jestli nechci jít s tebou a Sasukeho opustit, tak řeknu ne. Dokud mi sám do očí neřekne, že už mě u sebe nechce, dokud neřekne, ať vypadnu z jeho života, tak u něj zůstanu, i kdyby měl být ochrnutý již dokonce života."
"Omlouvám se, omlouvám se, že jsem se v tobě spletl."
"To není jediný, za co by ses měl omlouvat, co takhle tvé chování? Bylo to od tebe jako od jeho terapeuta netaktní. Víš, že Sasuke potřebuje oporu a na to jsou nejlepší nejbližší a ty mu začneš balit přítele."
"Já vím, bylo to ode mě hloupé a neslušné, promiň."
"Víš, měl bys odejít, seženu Sasukemu jiného terapeuta, někoho solidnějšího a nejlépe staršího s rodinou a dětmi," začal nahlas přemýšlet.
"Já to chápu," povzdychl si s přikývnutím na souhlas.
"Kiba zůstane, nevidím důvod, proč by měl odcházet," ozval se Sasuke ode dveří. Potřeboval konkurenci v domě, potřeboval Narutovu lásku, teď věděl, že to zvládne. Po rozhovoru těch dvou věděl, že musí, alespoň kvůli Narutovi ano.
"No tak, Sasuke, ty to zvládneš, udělej ke mně krok," pobízel ho Naruto. Stál jen kousek od něj, doopravdy byl od něj vzdálený jen jediný krůček. Od Sasukeho nehody uběhl již rok a pár měsíců, rok a něco trvalo, než pohnul nohou a teď se snaží s pomocí bradel udělat krok.
Na tváři černovlasého bylo moc dobře vidět, jak se snaží, v jeho tváři se zračilo úsilí udělat ten pohyb, kterým by se dostal o kousek dopředu.
"Ty jsi to zvládl," vyhrkl rozradostněně Naruto, když Sasuke skončil v jeho objetí.
"Jo, zvládl," povzdychl si úlevně Sasuke. Byl šťastný, dokázal to a mohl být na sebe konečně pyšný, věděl, že teď už to půjde jen líp a líp. "To by si zasloužilo odměnu, nemyslíš?" zašeptal laškovně záhy Narutovi do ucha.
"Vážně? A jakou?" zeptal se pobaveně Naruto, byl moc rád, že je ten starý Sasuke zpátky, nebo se už minimálně vrací.
"No nějakou, která by tě zahrnovala nahého a rozpáleného," zavrněl smyslně a zlehka ho kousl do ušního lalůčku.
"Kroť se Cassanovo, mě bys nezvládl," zažertoval blonďák, teď už věděl, že si to dovolit může.
"Jen počkej, ještě budeš prosit, abych zmírnil," zasmál se Sasuke.
"Beru na vědomí," pronesl zcela vážně Naruto, a pak Sasukeho hladově políbil s vidinou vášnivě prožité noci a lepší budoucnosti, ve které byli už jen a jen spolu.





Páni! .. naprosto parádní povídka! .. ^^