close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nezkrotná duše

15. května 2010 v 20:12 | terkic |  Jednorázovky-Naruto
Tak a ještě tu pro vás mám jednorázovku, kterou jsem za tyto dva dny sesmolila. Vždy když teď píšu, napíšu jednu stránku a jdu od povídky, tohle je jediný, co sem zatím dokončila. Co člověka nenapadne, když po dlouhé době poslouchá Russlanu a její Wild dancing a nepředstaví si vrtícího se Naruta:D No ta povídka je taková nevim, začátek se mi líbí a konec je prostě klišé, asi tak:)

Nezkrotná duše


Nad vyprahlým místem, místem pokrytým pískem, vycházel rudozlatý kotouč. Opar teplého vzduchu byl všude kolem a jen lehký horký vánek převracel zlatavá zrníčka a přenášel je z místa na místo. Všude se nacházely vysoké písečné duny a pouze na pár místech se našla oáza, která se stávala úkrytem a místem odpočinku poutníků a karavan. Této nehostinné pustině vévodil nádherný bílý palác se čtyřmi věži s kulatou střechou a rozsáhlá zahrada s palmami a zelení. Za zdmi paláce se nacházelo sídlo místního panovníka, mladého, krásného, ale také chladného a bezcitného.

Přepych a bohatství sálaly z každého koutu. Podlahy byly z lesklého mramoru, v některých chodbách pokryty rudým kobercem a stěny zlatavé, pokryty tapisériemi s různými motivy zvířat, rostlin, či výjevů z bitev. Největší dveře, byly ze zlata a v jeho prostředku se tkvěl rudý diamant, honosil se jimi korunní sál, v jehož čele se nacházel na menším stupínku o čtyřech schodech zlatý trůn s rudým polstrováním. Na něm bylo možno spatřit panovníka, který oplýval nesmírným bohatstvím. Dvacetiletý muž, s dlouhými černými vlasy, staženými červenou gumičkou. Měl jemně tvarovaný obličej, bělostnou pokožku a ani dvě osobité vrásky, které se tkvěly po obou stranách jeho nosu, mu neubíraly na kráse. Dodávaly mu na vážnosti a podtrhovaly jeho kamenný výraz, kterým nikdo nemohl proniknout. Jeho jméno bylo Itachi, starší ze synů bývalého panovníka Fugaky a jeho první ženy Mikoto.

U panovníkových nohou, z levé strany, klečela na zemi mladá dívka. Bylo jí kolem devatenácti let. Dlouhé hnědé vlasy lemovaly její tvář a zelené oči zbožně hleděly na jejího pána. Přes čelo měla uvázanou čelenku bílé barvy, stejné, jako zbytek jejího oblečení, které tvořil pruh látky kolem jejích prsou, a lehká sukně s dlouhým rozparkem na pravé noze. Z pravé strany pak klečel mladý muž, ve stejném věku, jako byl panovník. Měl dlouhé blonďaté vlasy a modré oči. Na čele měl stejně jako dívka bílou čelenku a jeho oblečení tvořila, stejně tak barevná vestička a kalhoty ze stejné, lehké látky, jako dívčina sukně.


Itachi se probíral jejich vlasy do té doby, než zatleskal. Po jeho činu strážní rozevřeli postranní dveře a do místnosti vtančili mladé ženy spolu s mladými muži. Orientální hudbu doprovázelo vlnění jejich boků a jejich dokonalé pohyby uvolnily atmosféru v místnosti.

Mladý panovník se trochu vyklonil, když se do popředí dostal blonďatý mladík. Mohlo mu být necelých sedmnáct let. Bylo to, jako by na zem sestoupil anděl a svými pohyby vyčníval mezi ostatními. Ladnější a více svůdnější než on nebyl nikdo ze zbylých tanečníků. Vlnění jeho boků a odhalená snědší pleť plně zaujala Itachiho pozornost. Znovu zatleskal a tanec ustal. Všechny tanečnice i tanečníci poklekli na zem. Itachi vstal ze svého trůnu, sešel dolů ze stupínku a přešel k blonďatému chlapci. Stiskem ukazováčku a palce jeho brady, mu nadzdvihl hlavu a prohlédl si jeho obličej. První, co ho naprosto upoutalo, byly průzračně modré oči, připadalo mu, že se dívá na to nejčistší nebe, nebo do křišťálově čistého moře.

"Tvé jméno," promluvil Itachi po hodné chvíli, co klouzal pohledem po dokonalé tváři.
"Naruto," odvětil s neochotou v hlase a tak přímo, že se panovník podivil. Všichni se ho vždy báli, mluvili roztřeseným hlasem, ale vycházeli mu dokonale vstříc. Tento mladík ne. Zdálo se, že není potěšen, že k němu hovoří samotný Itachi.
"Po večeři přijď do mých komnat, strážní tě tam zavedou," řekl a svým ukazováčkem mu přejel po tváři. Naruto se zamračil, ale nic neříkal, pouze kývl hlavou na souhlas a spolu s ostatními vstal a odešel do pokojů, určených tanečníkům.

Ozvalo se lehké zaklepání na dveře, a když zazněl Itachiho hlas, který povoloval vstup, otevřeli dva strážní každý jedno křídlo a do panovníkových komnat vstoupil blonďatý tanečník.
"Posaď se," pokynul mu směrem k obrovskému zlatému polštáři Itachi, který zrovna stál u dveří na balkon a zatahoval bílou průsvitnou záclonu, jež zrovna čechral lehký večerní vánek. Naruto poslechl a posadil se na ono místo. Měkký polštář se pod jeho vahou prohloubil.
"Pověz, Naruto, kdo tě sem přivedl. Bez mého výběru se sem nikdo nemůže dostat." Blonďáček mlčel, nevěděl, zdali by bylo pro dotyčného dobře, nebo špatně, že ho sem dovedl a nechtěl nikomu u panovníka přitížit.
"Tak bude to?" zeptal se trochu přísněji Itachi, když se blonďatý mladík k odpovědi neměl. Naruto nikdy neměl strach, ale teď se chtě nechtě zachvěl. Z Itachiho vyzařoval respekt a on moc dobře věděl, že před ním nemá cenu zapírat a tajit, pak by to bylo jen horší. Raději šel s pravdou ven, i když věděl, že se potom bude cítit pod psa.
"Představil se mi jako Sasori, takový rudovlasý muž. Viděl mě, jak tančím na ulici, abych si přivydělal nějaké peníze a odvedl mě proti mé vůli sem," odpověděl nakonec a s pohledem upřeným na Itachiho očekával jeho reakci.
"Takže Sasori." Zlehka se pousmál. Naruto jen polkl, bylo to tedy dobře nebo špatně? Z Itachiho výrazu nedokázal nic vyčíst, tvářil se neurčitě. "Jindy bych ho za to nechal spráskat bičem. Dovolil si ke mně přivést cizáka, ale že jsi to ty…" přešel k němu, uchopil ho za ruku a vytáhl ho na nohy. Stiskl mu paže a přitiskl si ho na své tělo. "…tak mu to odpustím. Možná mu i poděkuji," pronesl tiše.

Tohle se Narutovi vůbec nelíbilo, nechtěl mu být tak blízko, a už vůbec se mu nelíbilo, že panovník má o něj očividně zájem, nechtěl se stát kurtizánou.
"Pusťte," řekl vzpurně a snažil se mu vytrhnout.
"Ale copak, Naruto, bojíš se mě snad?" zeptal se pobaveně.
"Nechte mě být." Pokusil se o útěk znovu, ale Itachi ho na sebe natiskl ještě víc. Líbila se mu jeho divokost a vzpurnost, ještě se mu nikdy nikdo nebránil. Vždycky měl poslušné konkubíny, které se před ním svlékly hned, jak je o to požádal, ale cítil, že Naruto nebude stejný, jeho bude muset zkrotit. Ušklíbl se nad jeho snahou dostat se mu ze sevření, uchopil jeho tvář a přivlastnil si jeho rty. Naruto na chvíli ztuhl, ale za chvíli byl ten vzpurný blonďák zpět. Sebral veškeré své síly, vymanil se z jeho polibku i držení, napřáhl se a s pleskotem udeřil svou dlaní Itachiho do tváře. Obočí černovlasého se nakrčilo do zamračení, které nevěštilo nic dobrého.
"Tak tohle jsi přehnal, Naruto. Chtěl jsem být milý, ale nedal jsi mi jinou možnost." Z jeho hlasu čišel chlad, který bodal a z něhož přejel blonďatému mladíkovi mráz po zádech. Než se nadál, přistál na měkké posteli se zlatým povlečením, halené baldachýnem stejné barvy.

Itachi přistoupil ke své posteli a svým pronikavým, onyxovým pohledem se díval na vyjeveného a tak trochu vyděšeného mladíka, který na ní teď zády ležel. Obkročmo se na něj posadil a jeho ruce chytil jednou svou. Na nočním stolku vedle pak schmátl bílý, dlouhý šátek a přivázal jím Narutovy ruce k pelesti postele. Blonďáček sebou zazmítal, ale nic nezmohl. Nemohl ani pohnout nohou, aby tak dal Itachimu pocítit bolest v dolních partiích. Byl bezbranný a to ho ničilo, neměl ten pocit rád.

Černovlasý panovník přejel po opálené, odhalené hrudi svou dlaní až na bříško, a vychutnával si hebkost Narutovy pokožky. Jeho lehce vypracované tělo ho lákalo. Chvíli ho ještě hladil svými doteky, než ho to přestalo bavit. Sklonil se k blonďákově šíji a začal ji ochutnávat svými polibky. Pár prameny uvolněných vlasů lechtal Naruta na krku, a přitom vdechoval jeho omamnou jemně vanilkovou vůni. Ten blonďák pod ním byl vzrušující. Moc dobře si všímal, jak zatíná pěsti, cítil každý jeho vzpurný pohyb. Tohle všechno mu dělalo tak dobře, bylo to tak jiné, toužil ho zkrotit, podmanit si ho, chtěl, aby mu to blonďaté stvoření bylo po vůli, aby mu patřilo nejen tělem, ale i duší.

Svými polibky se vlhkou cestičkou přesunul na klíční kost, kterou lehce skousl a následně se dostal níž, kde jeho ústa vsála jednu z Narutových bradavek. Blonďák se znovu pokusil vzepřít, vůbec se mu nelíbilo, že je to tak vzrušující, i když nechce, aby to ten muž nad ním dělal. Nechtěl být jeho, nechtěl, aby se ho ten chladný princ dotýkal. Itachi si však dál hrál s jeho bradavkou. Lehce za ni tahal zuby, přejížděl po ní svým jazykem a čekal, kdy to ten blonďatý anděl nevydrží a i jen sebeméně vzdychne. Žádného zvuku se mu však nedostávalo, Naruto držel pevně a to Itachiho začínalo štvát. Pohrál si i s druhou bradavkou, a když i to se obešlo bez odezvy, slezl z blonďatého chlapce a jedním pohybem z něj stáhl kalhoty z modré látky, jež měl na sobě. Pousmál se nad polo stojícím Narutovým údem. Vmísil se mezi jeho nohy a vzal ho do úst. Když blonďatý mladík pocítil sevřený, vlhký prostor na svém přirození, zalapal po dechu a snažil se zadržet slastný sten, který se mu dral skrz rty na povrch. Bylo to tak příjemné, a přitom v duchu křičel zhrzením.

Itachiho ústa se rozpohybovala a Narutovy pěsti se sevřely ještě více. Klouby na prstech mu pod tím stiskem zbělaly a jeho zuby se zaryly do spodního rtu. Bylo to tak dobré a zároveň se mu to hnusilo. Nevěděl, jestli se dřív utápět v slasti, nebo v odporu. Zarytě mlčel, nevydával ani jednu hlásku a snažil se potlačit vzrušení, které se mu rozlévalo čím dál tím více tělem. Bylo to bezcílné, tělo ho neposlouchalo a pod náporem slasti se prohnulo, a Naruto došel vrcholu. Ani tehdy z jeho úst nevyšel žádný výkřik, i když to bylo těžké, vydržel to a nehlesl. Jeho spodní ret byl prokousnutý a vytékala z něj karmínově rudá tekutina, ale jemu to bylo jedno. Snažil se zachovat zbytky hrdosti, jež v něm ještě zůstaly.

Zhluboka dýchal a s pozdviženou hlavou pozoroval Itachiho počínání. Sledoval, jak se svléká a odhaluje tak své velice přitažlivé, svalnaté tělo. Jeho úd se tyčil do výšky a Naruto zhluboka polkl, když si uvědomil, co s ním Itachi bude chtít dělat. Když se postel znovu prohnula pod vahou dalšího těla, začal se Naruto znovu bránit. Kopal kolem sebe, snažil se odtamtud dostat. Černovlasý se zamračil. Chytil mu rukama nohy a prudce je od sebe roztáhl.
"Ne, nechte mě, tohle ne!" vykřikl blonďák. Itachi ho neposlouchal, bylo mu jedno, co ten tanečník chce, on tu byl pánem, on mohl vše. Bez přípravy do něho pronikl a zasténal, když jeho penis sevřel prostor Narutova konečníku. Blonďáček vykřikl bolestí a tělem mu projela nevýslovná křeč. Zadržel slzy deroucí se mu z očí a pevně semkl oční víčka. Cítil Itachiho pohyby a nepříjemné pálení. Pohyby černovlasého se zrychlovaly a jeho přírazy se tak stávaly tvrdšími. Když začala bolest polevovat, pocítil Naruto znovu slast, možná i větší, než cítil, když měl Itachi jeho úd v ústech.
"Ne." Zmohl se už Naruto na vyslovení jediného, krátkého slovíčka, než upadl do spánku. Pro jeden den toho na něho bylo moc.

Itachi stál na balkóně a pozoroval zářivé body na tmou zakryté obloze. Noci byly chladné, ale on tam přesto stál pouze v černých, hedvábných kalhotách. Obrátil se čelem ke svému pokoji. Skrz dveře bylo vidět na postel, na níž teď spal blonďatý tanečník. Vešel zpět do svého pokoje a posadil se vedle chlapce na postel. Pohladil ho po záplavě blonďatých vlasů. Byl dokonalý. Spící tvář byla uvolněná a nezračily se na ní žádné starosti. Jedinou nedokonalostí byla zavřená oční víčka, která tak skrývala nádherné, modré hlubiny. Itachi ještě mladíka pozoroval, než si vedle něj lehl, vtáhl si ho do náruče a dovolil spánku, aby si i jeho odvedl do říše snů.

"Měl by ses nasnídat, Naruto," řekl černovlasý ráno, když seděl u stolu a Naruto, skrytý pod peřinou, držíc si kolena, na posteli.
"Nemám hlad," odvětil chladně a propaloval Itachiho nenávistným pohledem. Panovník se pouze ušklíbl, on se té vzpurnosti snad nevzdá.
"Dobrá, ale napít by ses měl, dny jsou horké." Zkusil to jinak Itachi.
"Nemám ani žízeň," ozval se znovu vzpurný hlas a to už se černovlasý zamračil. Prudce vstal od stolu, vytáhl Naruta za ruku z postele, nedbajíc na to, že je nahý, přešel znovu ke stolu, posadil se a zmítajícího se chlapce si posadil na klín. Jednou rukou si ho za pas přidržoval, aby se mu nemohl vytrhnout, a druhou ho začal i přes jeho protesty krmit. Chtěl mít poklidné ráno, ale jak bylo vidět, rozhodně se ho nedočká.

Celé dny musel trávit Naruto s ním. Nemohl se od něj hnout ani na krok. Itachi si ho moc dobře hlídal a veškerou svou pozornost zaměřil pouze jen na něj, na jeho krocení a podmanění. Jeho první muž, Deidara a jeho první žena, Saiko, začali na mladého blonďáka žárlit. Jejich pán se jim již nevěnoval, a to oni tady byli ti důležitější, to oni nosili bílé oblečení, značící jejich značné postavení. Tulili se ke svému pánu, okatě se mu nabízeli, ale on je vždy odbil. V noci si vždy Naruta vzal, i když se stále bránil. Toužil po tom blonďatém andělovi víc a víc, čím víc se mu vzpíral. Nikdo ho nikdy tak neuchvátil, tolik si neukradl jeho pozornost. I Deidarova a Saičina krása v jeho očích nějak vybledla. Když Naruta párkrát napadli, ať už fyzicky, či jen slovně, potrestal je. Nevěděl, proč to dělá, ale po pár měsících začal i pociťovat touhu starat se o něj, chránit ho. Aniž by to byť jen malinko tušil, Naruto si kradl jeho srdce. Zamiloval se do jeho vzpurnosti, blonďatých vlasů a modrých očí. Zamiloval se do nezkrotné osobnosti plavovlasého anděla.

Po dvou měsících se už Naruto nevzpíral, ale neprojevoval žádnou libost nad tím, že musí s Itachim noc co noc spát. Jen ležel, zpočátku se nechal opečovávat jeho dotyky a polibky, a pak snášel jeho přírazy. Vždy při tom cítil slast, vždy ho to dokázalo dohnat až k zbláznění, ale on nehlesl. Už nepociťoval odpor, už si zvykl na jeho přítomnost, možná ho začínal svým způsobem přijímat jako svůj osud, ale nikdy to na sobě nedal zdát. Už ani nevěděl, proč se chová stále tak odtažitě, tak vzpurně. Možná jen z pouhého zvyku či hrdosti.

Naruto často seděl na zábradlí balkónu Itachiho pokoje a zahloubaný ve svých myšlenkách shlížel dolů do zahrad, ve kterých panovník trávil spousty času procházkami, doprovázený Deidarou a Saiko, jinými kurtizánami a strážemi. Přemýšlel nad tím, jak se Itachiho chování k němu za poslední dobu od oné první noci změnilo. Byl trpělivější a klidnější, když s ním mluvil, nad jeho vzpurností a odmítavostí se vždy jen pobaveně pousmál. Když se milovali, byl Itachi jemnější a vždy ho na svůj vstup připravil. Zval ho na procházky po zahradách, ale on vždy odmítl. Věnoval mu veškerou svou pozornost, Deidara a Saiko už nebyli důležití, už se nevyhřívali na výslunní. Nechápal jeho chování vůči němu, nevěděl, co Itachiho nutilo se takto změnit, ale moc dobře si uvědomoval, že začíná mít Itachiho díky tomu rád, a toho se bál. Vzpomněl si na jeden den v korunním sále:

Itachi seděl na svém trůnu, jeho obočí bylo svraštěné do zamračeného výrazu a chlad z něj jen čišil. Naruto seděl po pravé straně jeho trůnu a soucitně shlížel na muže, jenž způsobil Itachiho nynější zlobu.
"Takže, brát ovoce z mých zahrad se ti zachtělo. Jaká to opovážlivost se sem takto vloupat a ještě k tomu krást. Nenechavé ruce by neměly zůstávat na svém místě. Co takhle je useknout?" promlouval k chvějícímu se muži, jež byl držen dvěma strážnými.
"Prosím ne, já, já měl hlad a má rodina na mě čeká. Nemohu své děti nechat bez jídla a otce, ony zemřou, zemřou hlady, pokud se nevrátím," vzlykal muž.
"Na to jsi měl myslet, než jsi vlezl do mých zahrad a začal krást," řekl chladně. "Stráže, odveďte ho na nádvoří a nechejte mu useknout ty zlodějské ruce," přikázal těm dvěma strážným. Ti jen kývli hlavou, postavili muže na nohy a otočili se k odchodu.
"Ne, Itachi, zadrž!" vykřikl Naruto, vyskočil a opřel se o jeho rameno. Itachi pokynul strážným, ať chviličku počkají a tázavě se zadíval na blonďáka, který se k němu právě tiskl s prosbou v očích.
"Prosím, nedělej to," řekl úpěnlivě. "Ten muž má děti, chtěl je jenom nakrmit, nezaslouží si takový trest. Ano, já vím, krást se nemá, ale on měl jen hlad. Všude kolem je jen poušť a jedinými útočišti jsou oázy a tvůj palác. Muselo být pro něj těžké, dostat se až sem, on nemá peníze tak jako ty, aby si koupil tak cenné jídlo a vodu. Prosím, nech ho jít, dej mu něco na cestu, nenech mu utnout ruce," prosil a díval se na Itachiho se smutkem v očích. V pohledu černovlasého se cosi změnilo. Odvrátil hlavu na stranu a rozmýšlel, co udělat.
"Pusťe ho," pronesl nakonec a muž se svezl děkovně a s úlevou zároveň na kolena k zemi. "Ty," ukázal na jednoho ze strážných, "vezmeš nějaké zásoby jídla a pití a půjdeš s ním. Pokud lže o hladových dětech, vykonáš trest, který jsem mu původně udělil. Pokud nelže, daruješ mu jídlo a pití a vrátíš se zpět." Strážný přikývl, vzal muže za rameno a vedl ho směrem k východu.
Naruto se úlevně pousmál, jeho úsměv se však vytratil, když se na něj Itachi zamračeně podíval a silně si ho za paže přitáhl k sobě.
"Máš dobré srdce, Naruto, nauč mě být dobrým panovníkem."
"Ale ty jsi, dobrým panovníkem…" namítl blonďák, ale Itachi zavrtěl hlavou v záporném gestu.
"Nemyslím jako dobrým vládcem, ale spravedlivým."

Možná, že od té doby se jeho pohlížení na jeho pána změnilo, možná, že tehdy si připustil, že Itachi nemusí být tak chladný, jakým se zdá být. Možná tehdy se změnil i vztah mezi jimi zároveň.

Jednoho dne se konala v paláci slavnost. Měl přijet panovníkův mladší bratr se zprávami ze sousedních království a pár hostů. Vše se chystalo na večer. Stoly se prohýbaly pod náporem jídla a dobrého pití, vše bylo vyzdobeno v zlatých a bílých barvách království. Naruto se nacházel v jednom z pokojů s ostatními tanečníky a dolaďovali pohyby na dnešní večer. Itachi si přál, aby byl Naruto zlatým hřebem večera, měl vtančit až mezi posledními.

"Říká se, bratříčku, že máš v rukou poklad. Nádhernou bytost s okouzlujícími pohyby. Padlého anděla, který je jako slunce," mluvil ke svému staršímu bratru o něco mladší, černovlasý mladík, stejně tak sličný jako panovník. Oba pocházeli ze spojení stejného muže a stejné ženy, jediní synové bývalého vládce.
"Sám uvidíš, zdali je to pravda, Sasuke, poznáš ho, jakmile vtančí dovnitř i on," odvětil mu na to Itachi s lehkým úsměvem.
"Musí to být doopravdy zázrak, když se už i ty usmíváš." Ušklíbl se pobaveně Sasuke, načež jeho bratr pouze pokrčil tajemně rameny. Ano, pro něj Naruto zázrakem byl.

Všichni v sále již byli usazeni na svých místech u stolu. Sasuke seděl po pravici svého bratra a zvědavě očekával Itachiho tanečníky a tanečnice. Starší z bratrů zatleskal, a dal tak pokyn strážným k otevření dveří.

Dovnitř vpluli lehkými kroky tanečnice a tanečníci, vlníc se do rytmů hudby. Ač z nich přecházel zrak, Sasukemu ani jeden z nich nepřišel zvláštním, nikdo mu nepřipadal výjimečný. Když se však tanečníci rozestoupili a poklekli na podlahu, objevil se přelud, fata morgána z kouzelných příběhů. Itachi se pousmál, když jeho mladší bratr a stejně tak ostatní, hleděli na blonďatého chlapce, jež svým tancem vyzýval všechny kolem sebe. Hudba utichla a mladík se svezl na podlahu, jako ti ostatní. V sále ještě chvíli panovalo ticho, než okouzlení trochu opadlo a neprotrhl ho potlesk všech přítomných.

"Musím říct, že všechno to tradování bylo pravdivé." Naklonil se Sasuke k Itachimu se šepotem do jeho ucha. "Jak je možné, že tě potká vždycky takové štěstí?"
"Tentokrát mi muselo být přivedeno, já si ho nevybral," odpověděl mu na jeho řečnickou otázku.
"Ne? A kdo tedy?" podivil se mladší z bratrů, moc dobře věděl, že Itachi neměl rád cizáky a vždycky si své tanečníky i sluhy, no prostě lidi, které do paláce pustil, vybíral, protože byl obezřetný.
"Sasori. Přivedl ho sem bez mého vědomí."
"Ale stále dělá tvého posla a zdá se mi, jak bych to řekl, nepoškozený?"
"Riskoval, když ho sem přivedl, ale byl si jistý, že i kdybych se zlobil, Naruto mě mého vzteku za jeho opovážlivost hned při prvním pohledu na jeho krásu a pohyby zbaví."
"Naruto? Tak se ten chlapec jmenuje?"
"Ano."
"V tom případě ti Naruta závidím. Nechtěl bys mi ho jako mladšímu bratrovi panovníka půjčit? Víš, tak jako tenkrát Deidaru, či Saiko," nadhodil "nevinně".
"Zapomeň na to, Sasuke, na Naruta nesáhneš," odvětil mu na to "mile" Itachi.
"Ale bude tak osamělý, až odjedeš na mírová jednání s Orochimarem," pronesl zamyšleně.
"Možná, že jsem svěřil království na dobu své nepřítomnosti tobě, ale zapomeň na to, že bych ti svěřil i jeho. Strážní budou mít ode mě přikázáno hlídat ho. Mám oči všude, Sasuke, pokud se ho jen nevhodně dotkneš, věř, že už se nikdy nedotkneš ničeho," pronesl chladně a tak vážně, že donutil Sasukeho zhluboka polknout.
"Nejsme najednou nějaký moc majetnický?" Povytáhl obočí. "Ten blonďák se ti dostal pod kůži, že jo?" Rozšířily se mu oči poznáním. "Jak se podařilo tanečníkovi rozehřát srdce vždy tak ledového panovníka?" zeptal se s úšklebkem.
"Naruto je jako arabský, divoký hřebec. Nezkrotný a vzpurný, někdo, kdo si nenechá něco jen tak líbit. Jeho andělský vzhled a nespoutaná povaha je něco, co mě moc láká a jeho srdce je tak čisté a dobrotivé."

Večer stál Itachi opět na balkonu a pozoroval hvězdy na obloze. Řekl služebným, aby mu přivedli Naruta. Na dlouhou dobu ho měl opustit, a tak chtěl znovu strávit noc s ním. Když Naruto vstoupil do jeho komnat a dveře se za ním zavřely, sevřel ho Itachi pevně ve svém náručí. Blonďáček překvapeně zamrkal, netušil, co to do něho vjelo.

Panovník ho odvedl ke své posteli, položil ho na ni a pozoroval každičký detail a rys jeho tváře. Vrýval si je do paměti, i když věděl, že na anděla by nikdy nemohl zapomenout. Naruto jen klidně ležel a vyčkával, co dalšího Itachi bude dělat. Černovlasý ho vysvlékl z oblečení a stejně jako tvář, si ukládal do paměti i každičký sval a křivku jeho těla.
"Jsi nádherný, Naruto, jsi mým andělem," zašeptal Itachi se rty blízko jeho krku a začal ji obdarovávat polibky. Něco mu přišlo jinak, ale pro teď to neřešil, možná to bylo jen tím, že se na nějakou dobu loučil se stvořením, jež si ukradlo jeho srdce.

Panovníkova ústa se dotkla jedné z bradavek. Ochutnávala ji svým jazykem, tahala za ně zuby a znovu léčila olíznutím. Naruto zasténal. Už to v sobě nedokázal držet, nedokázal v sobě potlačovat touhu a vzrušení. Itachi se od něho odtáhl a díval se do jeho tváře. Blonďáček najednou dostal strach, co když ho už teď nebude chtít? Itachi ho právě zlomil, donutil ho zasténat. Díval se na něj s obavami v očích a uvědomoval si, že teď už by jeho odmítnutí nechtěl, že by ho bolelo.
"Ani nevíš, jak dlouho jsem na ten zvuk čekal, Naruto," pronesl Itachi s něhou v hlase, sklonil se k blonďáčkovým rtům a vtiskl na ně polibek. To, co následovalo, černovlasého překvapilo a potěšilo zároveň. Naruto jeho polibek oplatil.

Tu noc bylo všechno jinak. Poprvé bylo jejich milování vzájemné, poprvé Naruto nebránil svým stenům vyjít na povrch.

"Odjíždím na nějakou dobu pryč, Naruto," povzdychl si smutně, když ho držel ve svém náručí a hladil ho po záplavě blonďatých vlasů.
"Kam?" zeptal se blonďáček a zdvihl k němu svůj nebesky modrý pohled.
"Na mírové jednání s jedním královstvím. Slib mi, že se o sebe budeš dobře starat, a že nenecháš nikoho, aby se tě dotýkal, ani mého bratra ne. Chtěl bych ti něco, před svým odjezdem říct, Naruto," šeptal a Naruto na něj jen dál vzhlížel. "Zamiloval jsem se do tebe, Naruto, dal jsi mému životu jiný smysl, obměkčil mé srdce." Blonďáček nevěděl, co na to má říct, a tak jen mlčel. Měl Itachiho rád, to ano, ale nebyl si jistý tím, co k němu cítí, byl ve svých citech zmatený.

Itachi odjel a Naruto musel snášet Deidarovi a Saičiny výpady proti své osobě. Každý den seděl na zábradlí balkonu, Itachiho komnat a pozoroval zelenající se zahradu. Najednou se cítil prázdný a něco mu chybělo. Moc dobře věděl, že mu chybí Itachi a za tu dobu, co nebyl s ním, si uvědomil, co ve skutečnosti k němu cítí, teď si tím již byl jistý.

Uplynul měsíc, než se vládcova karavana vrátila do zámku zpět. Když Itachi rozevřel dveře své komnaty, vpadl mu do náruče blonďatý mladík. Vytáhl se na špičky a obdaroval svého pána polibkem.
"Chyběl jsi mi," pravil tiše a na Itachiho tváři se objevil vřelý úsměv.
"Ne tolik, jako ty mě, Naruto," řekl něžně a pohladil ho po zlatavých vlasech. Sklonil se k nim a vdechl jeho vůni. Tolik mu chyběla, jako on sám.
"Víš, něco jsem si uvědomil, taky tě miluju."
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mia-san Mia-san | 15. května 2010 v 21:09 | Reagovat

Nádherná povídka. Hltala jsem každé slovo.
Páni, *vzdychne* :-), napsala jsi skvost. :-)

2 Pajčas Pajčas | Web | 15. května 2010 v 21:29 | Reagovat

Ta je naprosto kouzelná.

3 Hanako Hanako | Web | 15. května 2010 v 21:51 | Reagovat

Božská povídka a hezky zakončená .. :)

4 Danashi Danashi | 15. května 2010 v 22:54 | Reagovat

Dokonalý ! :-D

5 Arya Arya | 15. května 2010 v 23:37 | Reagovat

júúú pekna poviedocka len...skoda ze itachi nebol sasuke *niejak mi tento par vadi :-| * ale kraasne napisane ty to tak vies...no tak jednoducho SUPER !!!
a ruslana!!! :-D  :-D wtf!! tu som nepocula roky :-D  :-D  :-D  :-D

6 vsemixik vsemixik | E-mail | Web | 15. května 2010 v 23:45 | Reagovat

krása.......nemám slov
pokračuj v psaní mááš mooooc krásné povídky. jestli bys chtěla psát povídku dohromady tak mi napiš na E-mail.A pls koukni na můj blog píšu tam taky povídku,je to z narutovského světa ale sou tam jiná jmena.

7 Mika Mika | Web | 16. května 2010 v 0:31 | Reagovat

jako vždy zase nádherná povídka :-) :-D

8 May Darrellová May Darrellová | Web | 16. května 2010 v 12:17 | Reagovat

Jéé, to bylo opravdu kráásnéé... moc se ti to povedlo ;-)

9 eSmy eSmy | Web | 16. května 2010 v 12:22 | Reagovat

ahoj...u mna je dalsie yaoi..ak chces mozes si ho precitat:D...bola by som rada:D

10 verasi verasi | Web | 16. května 2010 v 13:18 | Reagovat

Sugoiii :-* Čekala jsem sice že se Sasuke o něco pokusí...ale je lepš že se nepokusil :D Chudák naru si už užil dost :D mocinky pěkné :D

11 Aki Aki | Web | 16. května 2010 v 16:36 | Reagovat

krásna!!! Proste nádherná!! Myslela som, že to tam Sasuke ešte skomplikuje, ale ty si už Naruta nechala na pokoji :) :D

12 Lilirose Lilirose | Web | 16. května 2010 v 17:27 | Reagovat

kawaiii :) to bylo nádherný prostě

13 Teressa Teressa | 16. května 2010 v 18:22 | Reagovat

NADHERA!!! hned ma prestala boliet hlava=) uz sa neviem dockat dalsich poviedok=) rychlo prosiim=) :-)  :-)  :-)

14 Kakashi & Iruka sensei tvoje SBí Kakashi & Iruka sensei tvoje SBí | Web | 16. května 2010 v 19:58 | Reagovat

kyréé!! 8-O  8-O  8-O  8-O
Těžká romantika :D  :D  :D  :D

15 Sanasami Sanasami | 16. května 2010 v 21:11 | Reagovat

Nááááádddhhheeerrraa naozaj super

16 Chrona Chrona | Web | 16. května 2010 v 22:14 | Reagovat

*Rozplynula se*

17 Ebika Ebika | E-mail | Web | 18. května 2010 v 22:21 | Reagovat

Jestli je všechno klišé, takové jako od tebe tak budu číst jen to:-D
Moc kráásná povídka, Naru je prostě tygřík :D

18 Eclair Eclair | Web | 23. května 2010 v 21:32 | Reagovat

sugoi a kawai v jednom :D já prostě nemám slov bylo to vážně něco ;-)celou dobu jsem pomalu ani nedýchala :D  :D byla to vážně krása moc povedené :-)

19 thtt thtt | 1. července 2010 v 20:35 | Reagovat

Nadhera ja chci jeste dalsi dil pls *smutne kouka* :-)  :-)  :-)  :-) 3:-) O:-) 8-) :D

20 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 5. srpna 2010 v 18:32 | Reagovat

proste dokonale*_* :-)

21 Saki-chan Saki-chan | Web | 7. srpna 2010 v 13:01 | Reagovat

krasne, vyložene dokonalost, nevím co říct, hltala jsem to vyloženě očima :)

22 anime-x-manga anime-x-manga | Web | 4. srpna 2011 v 21:32 | Reagovat

To bylo absolutně *hledá ten správný výraz* Dokonalééééé ??? Prostě nááádhera :-D

23 Anonym Anonym | 12. června 2013 v 20:16 | Reagovat

super... toto je jedna z najlepších poviedok, čo som čítala :-D

24 Karin Karin | 23. ledna 2018 v 22:15 | Reagovat

Moc hezké. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama