Bryan použil na Dylana kouzlo, které zabránilo tomu, aby Dylan trpěl nočními můrami, uvrhl ho do stavu mezi životem a smrtí. Dylan byl unesen neznámým maskovaným Magixem.
Maskovaný muž, s kápí halící mu vrchní část obličeje, se díval do kádě s dozelena zbarvenou vodou. Rty se mu zvlnily do úšklebku, když pozoroval hnědovlasého Magixe, jak mermomocí hledá v knihách Dylanovy knihovny.
"Vítej Aci, co potřebuješ?" zeptal se a až pak se otočil. Blonďatý mladík se před ním s rukou na prsou poklekl a zlehka sklonil hlavu na důkaz oddanosti a pokory, kterou k muži před sebou cítil.
"Nemohu již dál setrvávat v Dylanově sídle, a tak jsem tě chtěl požádat o útočiště zde, v tvém domě," odvětil s pokorou ve svém hlase.
"Ach, chápu. Jsi mým věrným služebníkem, můžeš tu tedy zůstat."
"Jak je na tom?" tázal se se zrakem stočeným k Dylanovi ležícímu na pozlaceném lehátku s modrým polstrováním.
"Dá se říct, že je mrtvý, takže se má nijak. To kouzlo, které na něj seslal Bryan, aby ho ochránil, zrušit nemohu…"
"Ale slíbil jsi, že až bude po všem, budu si ho moct nechat," zavrčel podrážděně Ace.
"A své slovo také dodržím. Bryan ho brzy nalezne a já tak dostanu to, co tak moc chci."
"Zatraceně, jak mám najít tu správnou knihu, když vlastně ani nevím, co hledám," zabrblal si pro sebe Bryan a prohrábl si své hnědé vlasy. Listoval různými knihami ještě asi půl hodiny a už se z toho mohl zbláznit, když v tom před ním přistála menší kniha se zeleným obalem a zlatými nápisy. Překvapeně zamrkal, žádnou knihu si už nepřivolával. Dotkl se jejího hřbetu a rukou rychle ucukl, když se rozevřela a sama se nalistovala na potřebnou stránku.
"Že mě to nenapadlo hned," zamrmlal a plácl se do čela, když našel jednoduché lokalizační kouzlo. Byl tak paralyzovaný tím, že někdo Dylana unesl, že nepřišel na něco tak prostého, jako vyhledávací kouzlo. Nerozmýšlel se a vběhl do růžovovláskova pokoje, popadl ze skříně jedno z jeho triček a posadil se k němu na postel. Vyslovil ono kouzlo a následně zmizel v zeleno zlatavé záři, přesně ve chvíli, kdy se dveře rozevřely a vstoupil jeden z dalších Magixů.
Objevil se v obrovské místnosti osvětlené loučemi. Vypadala jako z dob středověku. Kamenné stěny, na kterých visely tapiserie s výjevy bitev rytířů, dřevěná křesla s nízkým opěradlem a rudým polstrováním, byla tu také brnění a různé zbraně, v podobě mečů a halaparten. Rozhlédl se kolem, a když spatřil tělo ležící na zlatém lůžku, rozeběhl se k němu. Nikdo jiný se v místnosti nenacházel. Zvedl Dylana do náruče. Přišlo mu to podezřivě snadné a pocit, že ho někdo sleduje, to zintenzňoval.
"Takže jsi konečně tu," ozvalo se mu za zády. Bryan se otočil a spatřil toho Magixe s kápí, jenž Dylana unesl.
"Kdo jsi, a proč jsi to udělal?" zeptal se a pomalu Dylana zase položil na lůžko, aby měl pro případ nouze volné ruce.
"Ale no tak, neříkej mi, že mě nepoznáváš, Bryane, copak už si nevzpomínáš?" nadhodil posměšně a hnědovlasému Magixovi z toho přejel mráz po zádech. Něco mu říkalo, že ten hlas skutečně zná, byl mu povědomý, ale odkud?
"Vše je to jen o té věštbě, o kouzlu, které na tebe bylo sesláno, když si se narodil. Bylo ti předurčeno stát se velkým Magixem. Dylan byl tvým osudem a ty to moc dobře víš, nebo i na to si nevzpomínáš?" řekl překvapeně s pozdviženým obočím, když se Bryan tvářil zmateně.
"O čem to tu mluvíš?" vydechl tázavě.
"O tom, že spojením tvé a Dylanovy moci se zrodí nová síla, silnější než cokoliv jiného na světě. Odeberu Dylanovi moc, pojmu ji za svoji, a pak ji spojím s tou tvou, staneš po mém boku Bryane. Zbavím se trnu v oku, zbavím se Dylana tím, že mu odeberu jeho moc, už pro mě nebudu hrozbou, nabudu té největší síly a získám toho, po kom toužím," vysvětlil mu, o co celou tu dobu jde.
"Kdo jsi?"
"Vážně mě nepoznáváš? No je pravdou, že už je to dlouho, ale na rodinu se přeci nezapomíná, není to slušné," řekl naoko zklamaně, ale stále se šklebil.
"Damien?" vyřkl nevěřícně, když si uvědomil, odkud ten hlas znal.
"Ano bráško, jsem to já," zašeptal tajemně, když se z ničeho nic objevil u něj, rty blízko jeho ucha.
"Nejdřív se stane ta záležitost s Dylanem a teď zmizí i Bryan," povzdychl si jeden z Magixů s dlouhými černými vlasy a jiskrnýma zelenýma očima.
"Ale co budeme dělat? Pokud se někdo z jiných ras dozví, že je Dylan pryč a spolu s ním i Bryan, mohli by zaútočit," řekla Mandy a dívala se po ostatních Magixech.
"Nesmíme dát nic najevo, jinak by to nemuselo dopadnout dobře." Přidal se nějaký hnědovlásek.
"Mohly bychom udělat kouzlo iluzí, vytvořit Dylanovu a Bryanovu kopii, nikdo se pak nic nedozví," navrhla Mandy.
"To je dobrý nápad, to by mohlo alespoň na chvíli zabrat a my bychom tak měli čas vymyslet, co dál," přitakal zamyšleně onen černovlasý Magix.





no začíná to zajímavě...vážně jsm se těšila na pokráčko a ono je to tu!