15. května 2010 v 20:09 | Kyra-chan
|
A máme tu po delší době další část:) jsem moc ráda, že Kyra napsala další, páč mi tahle kapitolovka moc moc chyběla:) doufám, že se vám bude líbit, jako mě:)
Ps: ten konec mi takhle přišel, tak až Kyra napíše, co tam mělo být za větu, nebo co s tím mám udělat, tak to doplnim:)
7. část: Zaspat a zjistit podstatné…
Cesta domů probíhala mlčky. On nevypadal, že se chce bavit a já kupodivu nevěděl, co bych měl říkat. Bylo to divný. Kluk, můj bývalý nejlepší kámoš, co se mi před třemi lety začal vyhýbat, se mě před nedávnem pokoušel sbalit a dneska mě dokonce políbil, čímž si u mě vysloužil jednu pěknou do nosu. A teď mě zachránil před úchylama. Abych pravdu řek, to se pak těžko hledají témata k rozhovoru, zvlášť s někým kdo toho obyčejně moc nenamluví.
Byl jsem celý nervózní, ticho bylo opravdu nepříjemné. Začal jsem si pobrukovat nějakou melodii, ale když jsem zachytil Sasukeho pohled, nechal jsem toho.
Venku se začalo smívat a tím i ochlazovat. Takže nejenže byla všude na chodnících studená mňagavá břečka, ale teď dokonce i hrozná zima. Brrr, jak já nenávidím zimu!
Začal jsem se klepat a Sasuke si toho všiml. Povzdechl si a začal si sundávat bundu.
"Co blbneš?" vhrkl jsem, když mi ji podal.
"Nemůžu se dívat, jak se celý třeseš. Vezmi si to," nakázal mi a hodil mi ji do rukou.
"Ale tobě bude zima," nesouhlasil jsem a začal mu ji podstrkovat zpátky.
"Beztak je mi horko," řekl Sasuke a jeho pohled uzavíral debatu. Rezignoval jsem. Sasukeho bunda byla teplá a měkká a krásně po něm voněla.
"Díky," usmál jsem se na něj.
"Hn," zamumlal pouze.
Došli jsme až k mému bytu. Otočil jsem se směrem k němu. Vůbec jsem netušil, jak se mám chovat. Sasuke vypadal stejně chladně a arogantně jako vždy.
"Tak tady bydlím," nervózně jsem se usmál.
"Hn." Odpověděl typicky Sasuke.
Další trapná chvíle ticha. Pak jsem si vzpomněl, že mám na sobě ještě pořád jeho bundu. Začal jsem se z ní soukat. Bylo mi líto, že jí musím vrátit. Chtěl jsem ji mít u sebe, aby mi ho připomínala.
"Tady máš," podal jsem mu ji. "A díky. Za všechno." Sklopil jsem oči, abych se na něj nemusel dívat.
"Hn."
Otočil se připravený k odchodu. I já si začal hrát se starým zrezavělým zámkem od mého bytu. Neodolal jsem ovšem ještě jednomu pohledu na něj. Zrovna procházel pod pouliční lampou. Byl jako anděl zkázy. Vykračoval si sebevědomým krokem, bundu ležérně přehozenou přes rameno a nepochybně
- ačkoli jsem mu do tváře neviděl - měl na obličeji svou typickou kamennou masku.
"Hele, Sasuke," zavolal jsem na něj. Prudce se otočil.
"Omlouvám se ti," křikl jsem hlasitě, aby mě slyšel. "Za tu pěst i za to potom."
Nebyl tak daleko, abych si nevšiml jeho kouzelného úsměvu, který se mu objevil na tváři. Byl to ten nejupřímnější úsměv, jaký jsem u něj kdy viděl.
"Beztak jsem si to zasloužil," zakřičel v odpověď, ale jeho hlas nezněl tak ledově jako jindy. "Tak zítra," hlesl ještě na pozdrav a vydal se pryč.
"Tak zítra," šeptl jsem do dveří a usmál se. Nemohl jsem se zítřku dočkat.
***
Večer se mi podařilo usnout až pozdě v noci, protože se mi do hlavy neustále vracel Sasukeho upřímný úsměv. Chtěl jsem věřit, že pro něj něco znamenám, když mě přišel zachránit. Přemýšlel jsem nad tím vším a dokonce v celém sletu událostí zapomněl i na to, že by mě docela zajímalo, co Sasuke dělal v největším pajzlu v Konoze s nějakým pochybným chlápkem. A tak jsem ráno zaspal do školy.
Když jsem se uráčil stanout, už pět minut probíhalo vyučování. Zpanikařil jsem a začal lítat po bytě, jako splašený.
S namazaným rohlíkem v puse, oblíkajíc si bundu jsem záhadným způsobem vzal školní brašnu a vyskočil ven na ulici.
Do školy jsem to vzal přímo tryskem, ještěže mám výdrž a kondičku. Jinak bych asi odpadl. Doběhl jsem tam celý udýchaný a již krokem si to namířil do učebny. Zbývalo ještě deset minut do konce hodiny.
"Á pan Uzumaki se uráčil přijít, čemu vděčíme za váš pozdní příchod?" jízlivě se zeptala Anko-sensei. Neměla mě moc ráda a taky mi to při každé příležitosti dávala pěkně sežrat.
"Zaspal jsem," nervózně jsem se uchechtnul. Cítil jsem, jak mě všichni sledují, ale jeden pár očí mě přímo propaloval pohledem. Sasuke.
Hned jsem se postavil zpříma a vypnul hruď. Nechtěl jsem, aby ve mně pořád viděl ubožáka. "Jo, zaspal jsem. To se stává, ne?"
"Hmm, a copak to?" pohrdavě se ušklíbla sensei. "Ponocoval jste?" Třída se posměšně zachechtala.
"Pracoval jsem na jednom projektu do školy," vyhrkly ze mě automaticky lži. Anko nakrabatila čelo, bylo vidět, že s mojí odpovědí není spokojená. Přála si mě co nejvíc ponížit.
"No dobrá," pronesla uštěpačně. "Běžte si sednout."
Úlevně jsem vzdychnul a šel si sednout do zadní lavice za Sakurou. Ale něco na ní bylo špatně. Dívala se zamilovaně Sasukeho směrem, to ano, (kdyby jen věděla, co její miláček dělal včera xD) ale jinak. Vypadal šťastně, tak jakoby se jí splnily ty největší sny v životě. Když jsem si k ní sednul ani si mě nevšimla.
"Ahoj, Sakuro-chan," šeptl jsem jí do ucha. Nevnímala. Nechtěl jsem riskovat hlasitější tón a tak jsem si počkal na přestávku.
"Sakuro-chan," řekl jsem už normálním hlasem a pro jistotu s ní trochu zatřásl. Otráveně vzhlédla.
"Čau Naruto, ty jsi tady? Ani jsem si tě nevšimla," začala brebenit.
"Jop, jop," zastavil jsem ji. "Co se ti stalo? Jsi nějaká moc šťastná." Zkoumavě jsem ji přejel pohledem. Bylo vidět, že hoří nedočkavostí mi to říct.
"Sasuke-kun mě pozval na tu sobotní školní akci. Chce, abych tam šla s ním."
V ten moment jsem ztuhnul. Cítil jsem se zrazený, zlomený. Přece jen jsem neměl Sasukemu věřit, že mu na mně záleží. Byla to blbost, nehorázná kravina. Kdo by tomu kdy uvěřil? Byl jsem naivní.
"Naruto? Ty na to nic neřekneš?" ptala se mě Sakura.
"Ale jistě, Sakura-chan. Je to skvělé, přímo ohromné. Splnilo se ti to, co jsi vždycky chtěla," obdařil jsem jí falešným úsměvem. A pak se s velkou nelibostí podíval na Sasukeho. Naše oči se střetly a já musel uhnout pohledem. Nechtěl jsem, aby viděl, jak moc mě to bolí...
Ano já vím, VELICE krátká část, po takové dlouhé době, co? :/
Sorry, I can´t be perfekt. Měla jsem pár řádků nedodělané práce a spoustu vyřizování, zkoušek, písemek a podobně… Ale s potěšením Vám můžu oznámit, že už další část pečlivě připravuju! :) Snad, pokud to stihnu, tu bude do zítřka, pozítřka. Je totiž celkem dlouhá, … dobrá, toď vše, bye, bye :D
Ten konec xD Silně napínavý
_Jinak jsem ráda, že je tu další díl ^^ Tak honééém, Kyra-chan ^^