Pár: LV(Tom)/HP
Veškerá naděje lidstva zmizela. Dobro duše Vyvoleného zmizelo a nahradila jej temná stránka. Harry Potter, chlapec, který přežil, se postavil na stranu toho, jehož jméno se nesmí vyslovovat. Stal se jeho pravou rukou, a dokonce i jeho milencem. Nikdo nevěděl, jaký měl důvod, nikdo nevěděl, jak se to stalo. Harry se začal postupně měnit, než jeho srdce zkamenělo úplně. Opustil své přátele a přidal se k Temnému pánovi.
Černovlasý, sedmnáctiletý mladík procházel chodbou plnou obrazů, na které dopadaly stíny hořících loučí. Každý smrtijed, kterého potkal, se mu hluboce uklonil. Každý z nich věděl, že jeho moc se rovná moci Pána zla, že dokáže být stejně krutý jako on. Respektovali ho, zvykli si na jeho přítomnost po boku jejich pána a začali ho uctívat stejně, tak jako jeho.
Rozevřel mohutné zlacené dveře s překříženými hady a vstoupil do obrovského sálu s kamennou podlahou. Voldemort seděl na svém trůnu a zrovna se bavil před zraky mnoha svých smrtijedů nad mučením jakéhosi kouzelníka. Jakmile však vstoupil Harry, oči všech se stočily na něho a i oči Voldemorta se odtrhly od zábavy, kterou měl před sebou, dokonce na chvíli přerušil svou kletbu.
"Ah, vítej Harry, nečekal jsem, že přijdeš," pousmál se Temný pán svým chladným úsměvem. Harry k němu beze slov přistoupil a přede všemi ho políbil na ústa. Nikdo se tomu již nedivil, nikdo se již netvářil znechuceně a nikdo si nedovolil nic namítnout.
"Nemohl jsem to v komnatách vydržet, byla tam děsná nuda," zívl si a upřel svůj smaragdový pohled na muže na podlaze. "Kdo je to?" zeptal se svého milence a otočil se zpět k němu.
"Někdo, kdo si myslel, že nahradí tvé předchozí místo, někdo, kdo si bláhově myslel, že nahradí Vyvoleného."
"Ou, ubohý to muž," pronesl chladným sarkastickým hlasem. "A jak se zdá, nedá si pokoj," odfrkl si a v jeho očích zažhnulo. Z jeho hůlky vytryskl proud zeleného světla a zasáhla onoho kouzelníka přímo do hrudi. Muž se skácel k zemi mrtvý a z ruky mu vypadla hůlka, kterou měl dobře ukrytou pod kalhotami.
"Výborně Harry," pochválil svého mladšího milence, a pak se rozhlédl zamračeně a velice rozzlobeně po svých smrtijedech. "Kdo ho zajal? Kdo ho přivedl, aniž by ho prohledal?!" zeptal se přísným a tichým hlasem, který byl zlověstnější, než kdyby křičel. Maskovaní kouzelníci se po sobě začali vyděšeně rozhlížet. Nikdo se k ničemu neměl.
"Tak bude to, nebo mám na vás všechny použít veritasérum, či vám číst myšlenky?" jeho obočí se pokrčilo ještě víc a jeho rty se stáhly do úzké zlověstné linky.
"To já, můj pane," ozval se rozechvělý hlas a jeden z kouzelníků pomalu vykročil z řady.
"Ale, podívejme, mladý Malfoy," pronesl s úšklebkem. "Copak ty nevíš, že je nebezpečné, aby naši nepřátelé při naší malé návštěvě měli u sebe hůlku?"
"J-já m-moc se omlouvám," vykoktal Draco.
"Crucio se mi zdá málo, jako vhodný trest. Kdyby Harry tak rychle nezareagoval, kdo ví, co by se stalo. Tvá neschopnost mě už rozčiluje Draco, jsi ještě víc neschopný, než tvůj otec!"
"Ale no tak Tome, nerozčiluj se, nech ho být. Je tu nový a příště si již určitě vezme ponaučení. Dej mu ještě šanci," spustil Harry, přitiskl se k Voldemortovi a položil mu svou dlaň na hruď. Voldemort si ho k sobě za boky přitáhl ještě blíž.
"Mám ušetřit jeho život?" zamračil se.
"Rád se bavím nad tím, jak se vzteká, když mu život zachráním já," odvětil s úsměvem Harry a mrkl na zuřícího Draca, který se přemáhal, aby něco neřekl.
"Když je to tvé přání, tak tedy dobrá," rozhodl nakonec Voldemort. "Ale to neznamená, že tě cruciatus nemine," zle se pousmál, otočil se a svrhl na blonďatého chlapce před sebou onu bolestnou kletbu. Draco se svezl na zem a svíjel se v nehorázných křečích. Z jeho úst vycházely bolestné výkřiky. Harry jen stál po boku svého pána a s kamennou tváří pozoroval, jak jeho bývalý spolužák trpí.
"Tvé tělo je tak čisté a tvá duše tak zkažená, prohnilá do morku kostí," šeptal svým podmanivým hlasem Voldemort a díval se na nahé, lehce opálené tělo černovlasého chlapce pod sebou.
"Stejně jako je tvůj hlas podmanivý a stejně tak dokáže zabít," přejel dlaní po hladké, bledé pleti černovlasého muže nad sebou. Temný pán byl opět mladý a krásný ve chvíli, kdy došlo k jeho spojení
s Harrym, ve chvíli, kdy se mu Harry plně podvolil.
"Nikdy jsem po nikom tak moc netoužil Harry. Tak moc si tě přeju stále vlastnit, ale pokud zradíš, nebudu mít slitování, zemřeš," zašeptal mu do ucha, a pak skousl lalůček.
"Já vím," vzdychl Harry, když se Voldemortovy rty dotkly jeho citlivého místa na krku a jazyk se přesunul na jeho klíční kost.
Voldemort na jeden příraz do Harryho pronikl a prudce začal přirážet. Prsty chlapce svíraly pevně peřiny a jeho steny nabývaly na hlasitosti. Třásl se vzrušením a vášní, které se mu rozlévalo tělem. I Temný pán si užíval jejich spojení, Harry byl tak úzký a jeho vzdychy v něm probouzely neskrývanou touhu ho ušukat k smrti. S mohutným výkřikem do něj vyvrcholil. Pak vzal do ruky Harryho vzrušením tvrdý úd a začal ho tahy zpracovávat.
Oba leželi a užívali si klidu po prožitém milování, když se ozvalo naléhavé zaklepání a někdo vtrhl dovnitř.
"Můj pane…" zarazil se Smrtijed a hleděl na dva nahé mladíky na posteli.
"Co chceš?" vyštěkl Voldemort a rychle sebe a Harryho oblékl mávnutím své hůlky.
"Útočí na nás řád," vyhrkl stručně, ještě trochu šokovaný tím, co viděl.
"Zatraceně, oni si nikdy nedají pokoj," zavrčel, rychle vstal a rozešel se spěšně ke dveřím ložnice.
"Zůstaň tu, Harry," poručil Harrymu.
"Ale proč?" nechápal chlapec.
"Prostě tu zůstaň," řekl hlasem, který nesnesl odporu a vydal se bránit svůj hrad a temnou stranu.
Harry přecházel nervózně sem a tam po jejich pokoji. Zpoza dveří bylo slyšet bolestné výkřiky a zvuky souboje. Boj trval již hodinu a on už tu prostě nedokázal jen tak čekat. Rozhodl se porušit Voldemortův příkaz, popadl svou hůlku a mířil chodbami do síně, kde se odehrával hlavní boj. Cestou pomohl pár bojujícím Smrtijedům a nakonec stanul v kruhovitém sále. Nikým nepozorován se rozeběhl do hlavního dění a očima hledal svého milence. Spatřil ho, jak zrovna bojuje s Alastorem Moodym a za jeho zády se zvedá ze země rudovlasý chlapec a míří svou hůlkou na Voldemorta. Harry ztuhl. Pozvolna pozvedl svou hůlku a namířil ji na Rona. Ten jakoby pocítil, že se něco děje, otočil se jeho směrem.
"Harry," vyšlo jen z jeho úst překvapeně, než ho zasáhla zelené záře, kterou na něj Harry poslal.
Mladý Potter vypadal, jakoby ani nevěděl, co dělá. Po tváři mu sklouzla osamělá slza a on tam jen tak stál.
"Pozor Harry!" vykřikl někdo a prudce ho srazil k zemi, zachránil mu tak život před jistou smrtí.
"Ah, Rone, ne to ne!" slyšel jakoby z dálky hlas Hermiony Grangerové a jeho nepřítomný pohled se stočil jejím směrem. Hnědovlasá dívka plakala a v náručí držela mrtvé tělo rudovlasého chlapce. Její oči se zadívaly na Harryho a nechápavě a hlavně vyděšeně se na něj dívaly. Najednou ho bodlo u srdce, jako by si uvědomil, že právě udělal něco špatného.
"Musíme se stáhnout!" zvolal pan Weasely a zlomeně se díval na svého syna. Stejně tak, jako se řád rychle objevil, stejně tak rychle zmizel.
"Je v pořádku?" zeptal se Voldemort, když přistoupil k Luciusovi, který Harryho zachránil, a právě ho držel v náručí.
"Vypadá to, že se mu nic nestalo, jen je v jakémsi šoku," odvětil blonďatý muž. Pán zla se zamračil, převzal od Luciuse Harryho a odnesl ho do svých komnat. Položil ho na postel a dal mu napít z jakési modré lahvičky. Černovláskovo tělo se uvolnilo a chlapec usnul.
"Jak je to krucinál možné Severusi!" zuřil Voldemort a zamračeně se díval na černovlasého muž s orlím nosem před sebou.
"Netuším, pane, možná to bylo tím, že se Potter svým stylem stále uvnitř sebe brání úplné změně své osobnosti," odvětil Snape.
"Říkal jsi, že ten lektvar stoprocentně zabere!"
"Je to zvláštní, můj pane. Možná, že to bylo tím, že Potter zabil zrovna svého nejlepšího přítele. Pottrovo srdce, i když to nerad přiznávám, bylo ušlechtilé stejně tak jako jeho duše. To přátelství pro něj hodně znamenalo, a tak zareagoval tak, jak zareagoval. Možná pomůže, když si znovu vezme svůj lektvar," zamyslel se nahlas Severus.
"Lektvar?" podivil se v duchu Harry, který stál za dveřmi a poslouchal. Bylo mu už lépe, ale příšerně ho bolela hlava, a tak se vydal do Snapeových komnat pro nějaký lektvar proti bolesti. Když zaslechl dva hlasy, chvilku počkal. Nečekal však, že se dozví něco takového. Naslouchal dál. Takže to jakým byl teď, to, že se vzdal svého života, to všechno měl na svědomí Voldemort? Podával mu tajně lektvar, který měnil jeho osobnost? Nemohl tomu uvěřit. Otočil se na patě, až za ním jeho zelený hábit z hedvábí, s vyšitými zlatými hady na zádech, zavál a rozutekl se do jejich komnat.
"Harry?" nakoukl Voldemort dovnitř jejich ložnice a rozhlédl se po pokoji. Naše sedět Harryho na parapetu okna, s jednou nohou pokrčenou a druhou mu volně visící dolů. Rukama si objímal koleno a tiskl si ho k tělu. Díval se z okna a na Temného pána se neotáčel.
"Jak dlouho?" zeptal se pouze a dál upíral pohled na hluboké nebezpečné lesy pod sebou.
"Jak dlouho co?" nechápal Voldemort.
"Jak dlouho mi podáváš ten lektvar?" zeptal se chladně. Pán zla se zarazil.
"Jak o tom víš?" zasyčel ve svém hadím jazyce, takže to vyznělo zlověstněji. Tohle se neměl nikdy dozvědět, měl nad ním mít už provždy kontrolu.
"Je jedno jak o tom vím, jak dlouho mi už ten lektvar podáváš?" ptal se dál klidně.
"Necelé dva roky," odvětil nakonec.
"Jak?" chtěl vědět dál.
"Pomocí domácích skřítků na hradě, zaměnil jsem je za své."
"Co všechno, to se mnou má dělat?"
"Zcela pohltit tvou duši temnotou, bezlítostnou temnotou."
"Tak proč teď lituji? Proč mám pocit, že jsem udělal něco, co mě bolí?" konečně na něj pohlédl a upřel na něj pohled svých dvou smaragdů schovaných za skly brýlí.
"Zdá se, že vaše přátelství bylo prostě příliš silné. Nikdy si své pouto k tomu klukovi pořádně nepotlačil," odvětil mu na jeho otázku odpovědí, kterou mu dal Snape. "Co hodláš dělat teď, Harry?" tázal se, pár dlouhými kroky byl u něj a pevně ho chytil za paže. Harry se mu díval s kamennou tváří do očí. "Můj život, už je až moc jiný, než abych ho měnil zpět. Můžeš stále počítat s mou loajálností, jako doteď. Dej mi ten lektvar," odpověděl mu Harry. Nevěděl přesně, co chce. Míchaly se v něm slaboučké dobro se silným zlem. Jeho temná stránka mu říkala, ať vezme lektvar, ať zapomene na to, co se stalo.
O dva měsíce později se uskutečnil další boj, kdy se řád snažil získat Harryho zpět na svou stranu. Podařilo se jim zajmout Snapea, který jim pod účinky Veritaséra vše prozradil.
Hermiona stála tváří v tvář Harrymu a snažila se ho přesvědčit, aby se s ní vrátil. Potter na ni sesílal různá kouzla, avšak ne tak silná, aby ji mohla zabít. Stále v něm něco křičelo, že ji musí nechat žít.
"Harry, prosím," prosila zoufale. Byla zesláblá a třásla se jí kolena, ale ona se nevzdávala.
"Promiň Hermiono, ale má duše je už moc temná na to, aby se vracela zpět," odvětil jí chladným hlasem.
"Harry, může za to ten lektvar, to nejsi ty!" vyhrkla.
"Já vím Hermiono, beru ho sám a to dobrovolně," touto odpovědí ji zaskočil.
"Ale proč?" nechápala a z očí se jí spustily slzy.
"Protože jsem zbabělec," zazněla jeho odpověď. Hnědovlasá dívka se na něj zmateně dívala, nechápala to, nechápala vůbec nic. "Nedokážu žít s myšlenkou, že jsem zabil svého nejlepšího přítele, Hermiono. Můžu za Ronovu smrt, a kdybych se vrátil, nikdy bych si to neodpustil. S tím lektvarem každým dnem potlačuju svou dobrou stránku. Vytrácí se a jednou, jednou zmizí úplně. A až se tak stane a my se sejdeme znovu, nebudu mít žádné slitování. Možná, že je to jen tím lektvarem, ale cítím, že chci chránit Voldemorta. Proto zemřel Ron, proto jsem schopný zabít i tebe a kohokoliv jiného, kdo mu bude usilovat o život. Sbohem Hermiono," řekl a pak: "Mdloby na tebe!" vykřikl a dívka spadla v bezvědomí k zemi.
Harry seděl na parapetu okna a díval se na západ slunce nad hlubokými lesy. V ruce držel zlatý kalich s čirou tekutinou, jako voda.
"Sbohem Chlapče, který přežil, sbohem Vyvolený," zašeptal před tím, než se napil. Jeho tělem projela jakási úleva a na tváři se mu rozlil zlý úšklebek. Vše, co v něm zůstalo dobré, se nenávratně rozplynulo a zůstala jen chladná schránka bez citů a pozitivních emocí.
"Harry," oslovil ho přicházivší muž.
"Můj pane," odvětil Harry a spojil s oním mužem své rty v polibku.





Krásná povídka :)