Pár: Kakuzu/Hidan

Proč se mi jen posmívá? Nechápe to, nechápe, jak je pro mě mé vyznání důležité. Nechápe mou víru, mé rituály a ani znak, který nosím na krku, mu nic neříká. Přijde mu to směšné. Prý jen poškozuji zboží, znehodnocuji ho. Peníze, to jediné ho zajímá. Jsou pro něj důležitější než já. Jak já ho za jeho úsměšky nenávidím, nenávidím ho za to, že mu patří mé srdce. Má jich již nespočet a teď mu nevědomky patří i to mé.
Co na něm mám vlastně rád? Možná to, že je stejný jako já, nemůže jen tak lehce zemřít, nemůžu ho lehce ztratit, a přitom se bojím. Bojím se smrti. Nejen své vlastní, ale i té jeho. Má mysl je šílená a přesto natolik zdravá, aby věděla, čeho se bojí.
Je chladný, je bezcitný. Potřebuji, aby mě chránil svým objetím, stejně tak jako Jashin-sama. Mají toho tolik společného, nebo jednu věc určitě. Oba jsou ode mě tak vzdálení.
Zase ten chladný pohled. Pohled zeleno-fialových korálkovitých očí, které mě propalují nenávistným pohledem. Proč mě jen tolik nenávidíš, bolí to a vůbec to není ta slastná bolest, kterou prožívám se svými oběťmi. Je těžké ti odsekávat, hnusit se ti a přitom si přát, abys mě měl alespoň trochu rád.
Na mém obličeji se zračí chladná maska s pohrdlivým úšklebkem. Dívám se do očí své další oběti a ochutnávám chuť její krve, tak moc lahodná a opojná. Má milovaná kosa se zdvihá a se zasvištěním vzduchem se noří do mého těla. Přichází bolest, která přebíjí tu v mém srdci, rozechvívá mou bolavou duši v radost a pocit štěstí. Pozoruje mě, jen mlčky hledí, jak si hraju se svou další obětí, poslouchá můj šílený smích, který se rozléhá do ticha okolí.
V tvých očích se mihla podivná radost. Slyšíš cinkot peněz, které dostáváš do rukou za dobře odvedenou práci. V duchu se těším s tebou, protože to já jsem ten, který zabil a díky kterému teď dostáváš peníze, jež máš tolik rád.
Naše cesta ubíhá mlčky, až na pár mých povzdychů, nadávek a stěžování si. Mlčíš a zřejmě si říkáš, abych dělal to samé, co ty, abych neotravoval, nechal tě být.
Mé umlčení přichází po několika hodinách. Příjemné a nečekané. Mé kosti skoro zapraskají, když mě tvrdě přiráží ke stromu a jeho odhalená tvář se přibližuje k té mé. S přicházejícím polibkem se mi rapidně nedostává vzduchu, a když se ty rty, které jsem vždy chtěl tolik cítit, odtrhnou, můj dech se zrychlí a v mých očích se nachází nechápavý výraz.
Musím se pousmát nad tím, jak dokonale jsi mě dokázal umlčet, protože teď skutečně nejsem schopný jediného slova. S pokrčením ramen jdeš dál. Ah Kakuzu, kdybys tak věděl, možná, že i víš, že teď už bude všechno jinak. Teď už vím, že ti nejsem lhostejný, že i ty mě máš svým způsobem rád. Jen mám teď větší strach, že to, čeho se tak bojím, mi vezme i tebe.





uh...pane jo...kawai...
....*perverzni vyraz*
chtelo by to nejaky yaoi na hida/kaku
nadhernéééééééé!!!