"Tobě to nevadí? Toleruješ to?" Ozval se mu ucha rudovlásčin jemný hlas.
"Nemůžu říct, že s tím plně souhlasím, ale toleruji Narutovo rozhodnutí. Nechci se s ním hádat a přijít ještě o něho tak, jako jsem ztratil tebe," odvětil, zatáhl rudou záclonu a přešel ke své posteli, na kterou se s rukama za hlavou natáhl.
"Ale o mě jsi nepřišel," pravila Kushina a položila svou dlaň na hruď blonďatého muže. "Stále jsem tu a navíc, i když si to nepřiznáš, budu se nacházet vždy tady." Poklepala na místo, kde bilo Minatovo srdce.
"Odejdi Kushino, netrap mě svou přítomností, jsi přeci mrtvá," povzdychl si zkroušeně, chytil ji za zápěstí a dal její ruku stranou.
"Možná, že jsem mrtvá, ale to neznamená, že nejsem skutečná. Dotýkáš se mé ruky Minato, cítíš ji, vidíš mě, slyšíš mě a mluvíš se mnou." Nedala se Kushina s milým úsměvem.
"Co tu děláš?" zeptal se překvapeně.
"Dlouho jsme se neviděli a tvoje přítomnost mi chyběla," řekl podmanivě, přitáhl si ho do náruče a náruživě políbil. V objetí, a s jeho rty uvězněnými v polibku, ho svíral Uchiha Itachi. Bratr člověka, se kterým udržoval tajně poměr. Vlastně ani o Itachim nikdo nevěděl.
"Byly to dlouhé dva měsíce," řekl Itachi, když se od sebe odtrhli. Nemohl uvěřit tomu, že zase ve své náruči svírá toho blonďatého mladíka, po kterém vždycky toužil, už od chvíle, co je jejich rodiče představili a nikdo ještě nevěděl o jeho orientaci. Naruto na něj jen stále zaraženě hleděl, vůbec ho tu nečekal, vlastně si myslel, že je mezi nimi už konec, když se tak dlouho neozýval.
"Promiň Lee, ale nejde to," odvětil a natáhl na sebe své černé triko, přes které pak ještě přetáhl svou černou klokanku.
"Nechceš, aby tě tu někdo viděl, že? Nikdy tu se mnou nezůstaneš jen proto, aby nikdo neviděl, s kým to vlastně trávíš své večery," říkal mu vyčítavým hlasem s náznakem bolesti. Měl ho rád, moc rád, ale on vždycky jen přišel, užili si, a on pak odešel. Vždy, když ho pak opustil a on zůstal sám, cítil se tak nějak prázdný a smutný.
"Lee, o tomhle jsme se už bavili," povzdychl si rudovlasý a políbil Leeho na čelo.
"Ty ses bavil Gaaro, já jen naslouchal a odkývl." Uchychtl se ironicky černovlásek. "Víš co? Máš pravdu, měl bys dnes raději jít. Přijď, až zase budeš chtít," řekl tak nějak lhostejně se sklopenou hlavou. Gaaru jeho chování na moment zarazilo, ale nakonec se přeci jen vydal ke dveřím z Leeova pokoje a odešel jimi pryč.
"Zatraceně!" vykřikl Lee naštvaně, když si byl jistý, že je Gaara pryč, a praštil pěstí do svého polštáře.
"Kde jsi byl? Měl jsem o tebe strach," řekl opatrně Iruka, přistoupil ke Kakashimu, objal ho kolem krku a políbil na rty.
"Tak ty ses o mě bál?" pravil tak trochu posměšným hlasem a přitáhl si hnědovláska trochu pevněji do náruče. "Kde jsem byl, tě nemusí zajímat, jsem přeci v pořádku. Teď bych ale chtěl vědět, jak to, že jsi včera přišel později?" zeptal se a přejel zlehka svými rty po jeho šíji. Iruka se mírně zachvěl.
"Asuma potrestal jednoho ze svých žáků pikolou a já měl zrovna dozor. Nestihl jsem ti to říct, protože jsi ve svém kabinetu nebyl a já tě pak už nezastihl," odvětil mu s omluvným hlasem.
"Hm, dobře," zašeptal jen Kakashi a tlačil Iruku před sebou, než hnědovlásek prudce nenarazil zády do zdi. "Ani nevíš, jak moc po tobě toužím Iruko." Pronesl chlípně a bez okolků zajel za lem Irukových kalhot na spaní, kde stiskl hnědovláskův úd. Iruka slastně zasténal a zaryl prsty do Kakashiho ramenou, když ho šedovlasý dráždil svým jazykem na krku.

"Co na to tvůj otec?" tázal se ještě a nastartoval.
"Nic, jen ať jsem opatrný," odvětil Naruto s pokrčením ramen. "A kam mě to vůbec bereš tentokrát? Navíc takhle pozdě?" Byl zvědavý.
"Nech se překvapit." Mrkl na něj a modroočko jen přikývl na znamení souhlasu. Byl napnutý k prasknutí, jaké překvapení pro něj Itachi může mít, ale nevyptával se, protože měl rád neznámé a rád se těšil na to, co pro něj přichystali jiní.
"Zatracenej Itachi, tohle je všechno jenom kvůli němu." Procedil skrz zuby a v rukou pevně sevřel bělostnou hedvábnou pokrývku.
Vyhrabal se z postele, posbíral své oblečení, které bylo rozházené všude kolem, a zamířil si to do koupelny, kde se rozhodl zkulturnit. Vylezl v doprovodu páry asi po půl hodině, vyšel z pokoje a došel na recepci, kde ne moc nadšeně zaplatil a následně hotel opustil. Cestou domů si ještě promýšlel klady a zápory včerejší noci.
Jeho tvář byla pokryta spousty ošklivými jizvami. Zprotivil se tomu, komu neměl.
"Kdybys jen nebyl tak hamižný," povzdychl si Hidan jako už tolikrát předtím. "Ah, Kakuzu, kdy už se konečně probereš? Kdy už konečně budeme moct vypadnout? Nesnáším Akatsuki za to, co ti provedli, nenávidím vědomí, že nesmí pojmout žádné podezření, a proto s nimi musím stále držet. Nenávidím tu nejistotu z toho, že Itachi ví, že žiješ a kdykoliv mě může prozradit. Nenávidím ten tvůj kómat, který dále trvá." Hovořil ke spícímu černovlasému muži na posteli hlasem plným bezmoci a naštvání.
"Naruto je prakticky dospělý, navíc mě ubezpečoval, že ho moc dobře zná, a že by mu neublížil," odpověděl jí blonďák.
"Zdá se, že mu necháváš až příliš volnou ruku."
"No a? Do toho ti stejně nic není, Kushino, je to mé rozhodnutí," odvětil dosti rozladěně.
"Jak není? Vždyť jsem jeho matka!" Vyprskla rudovláska.
"Jsi mrtvá Kushino, zbyl mi už jen Naruto a je jen na mě, jak se rozhodnu ho vychovávat, co smí a co ne!" vykřikl rozčíleně. "Jashine, já se tu hádám s duchem." Uchychtl se. "Asi jsem se vážně zbláznil." Složil si tvář do dlaní. Byl unavený a jedině ve spánku, který bohužel pro něj nepřicházel a tolik ho potřeboval, mohl být klidný a neviděl a neslyšel Kushinu. Natáhl se ke svému nočnímu stolku, ze kterého vyndal tubu s prášky na spaní. Jeden si vyndal a zapil ho sklenicí vody, kterou měl vždy připravenou vedle bílé lampy s tmavě hnědou, dřevěnou nohou.
"Zase přede mnou utíkáš?" zeptala se stále trochu nazlobeně jeho mrtvá žena.
"Pokud útěk znamená usnout a být alespoň ve snech trochu normální, tak ano." Prášky začaly působit téměř okamžitě a on tak mohl klidně zavřít své oči a propadnout se do náruče spánku. Kushina si lehla na postel vedle něj, čelem k němu a jeho poklidný spánek bedlivě hlídala.
"No páni," vydechl úžasem, když spatřil menší dřevěnou chatu s krásnou zahrádkou s rozkvetlými rudými růžemi a les, který se nacházel za ní.
"Líbí?" zeptal se ho Itachi a Naruto přikývl. "Moc," řekl. "Kde to vůbec jsme?" zeptal se ještě.
"To je tajné." Pousmál se Itachi. "Dejme tomu, že je to prostě místo, kde spolu strávíme pěkný víkend," řekl s úsměvem a přitáhl si blonďáčka k sobě.
"Ale co tvá práce?" Uvědomil si Naruto.
"Na tenhle víkend mám volno, taky si potřebuji někdy oddychnout a navíc mám své jisté potřeby, které bych nesvěřil raději do jiných rukou, než do těch tvých." Zazubil se a Naruto trochu zčervenal. Nikdy nebyl stydlivý a nikdy si neděl nic z takových řečí, ale Itachi ho rozhodit dokázal vždycky.
"Ale, ale kdepak jsme byli?" zeptal se a odmítal rudovláska pustit dál, dokud mu neřekne podrobnosti.
"Jen se projít." Odsekl nebezpečným hlasem. Kankuro se chvíli rozmýšlel nad tím, jestli mu uhnout, nebo zkusit dál naléhat, ale nakonec se rozhodl raději pro první možnost. Ustoupil a nechal tak Gaaru projít ke schodům, po kterých se pak rudovlasý vydal nahoru a zmizel za dveřmi svého pokoje.
Posadil se ke svému pracovnímu stolu, na kterém stál monitor od jeho počítače s klávesnicí a zamyšleně hleděl kamsi do blba. Lee byl poslední dobou divný. Gaarovi se zdálo, že se na něj moc upíná, nedej bože, že se do něj zamiloval. Po chvilce vstal a přešel ke svému zrcadlu. Sundal ze sebe mikinu a tričko a prohlížel si rudé flíčky na své bělostné kůži, důkaz jeho prožité noci s oním černovlasým klukem. Proč musel být zrovna Lee jediný, komu tohle dovolil? Proč zrovna největší pako na škole nad ním mělo takovou moc?
"Ahoj, Sasuke, co potřebuješ?" zeptal se zívnutím muž, oděný do modro-bílého pruhovaného pyžama. Mladý Uchiha se nad jeho výzorem podivil, přeci jen byla již jedna hodina odpoledne.
"Přišel jsem pro Naruta, máme spolu zajít do herny a do kina." Obeznámil ho Sasuke s důvodem svého příchodu.
"Ale Naruto není doma," řekl zaraženě Minato. "Včera kolem jedenácté odjel s nějakým svým přítelem na celý víkend pryč."
"Přítelem?" Zarazil se tentokrát Sasuke. "S jakým přítelem?" zeptal se zvědavě a snažil se na sobě nedat zdát nelibost z toho, co mu Narutův otec právě řekl.
"To nevím, jen mi řekl, že odjíždí s kamarádem pryč," odvětil s pokrčením ramen.
"Asi na dnešek zapomněl," povzdychl si černovlásek. "No, co nadělám, děkuji a nashledanou." Rozloučil se s Minatem a zamířil pryč.
"Ahoj,! Řekl se zívnutím Minato a zmizel v útrobách svého domu.
"Takže jsi odjel Naruto, ale kam a hlavně s kým?" Kladl si Sasuke v duchu otázku a se zaraženýma rukama v kapsách mířil zpět k sobě domů.






Další skvělá kapča...Těším se na pokračování...