Ocelově šedé oči se vpíjely do smaragdově zelených. V obou pohledech byla vepsaná touha a bolest. Dnes to byl jejich poslední společný večer, poslední možnost, být spolu.
Tak dlouho se nenáviděli, plýtvali na sebe urážkami a teď toho trpce litovali, našli se, ale trvalo jim to moc dlouho.
Blonďatý chlapec pohladil lehce černovlasého po tváři. Pomalu se k němu naklonil a opatrně ochutnával jeho rty. Bál se, že se již teď před ním rozplyne, že už ani tato chvilka, která jim byla dopřána, nebude dlouho trvat.
"Nikdy bych si nepomyslel, že se tohle někdy stane a už vůbec ne, jak to skončí," zašeptal černovlásek.
"Ani já ne, Harry," povzdychl si blonďák, sundal chlapci před sebou brýle a položil je na noční stolek vedle postele, na které se nacházeli.
"Draco," vzdychl Harry, když se blonďákova ústa dotkla jeho krku. Obdarovávala ho motýlími polibky, laskala jazykem a ochutnávala tak chuť černovláskovy kůže. Vdechoval jeho vůni a snažil se zapamatovat každý nádech. Jeho ruce z něj pomalu sundali hábit a zajeli pod šedé volnější tričko, které halilo horní část Harryho těla. Dotyky cítil hřejivou kůži, každé její zachvění. Zlehka ji masíroval a hladil. Svými rty vyhledal ty druhého chlapce a spojil je v naléhavém polibku.
Harryho ruce začaly rozepínat knoflíček po knoflíčku Dracova hábitu, a když se od sebe svými ústy odtrhli, přetáhl mu černý rolák, který měl na sobě, přes hlavu. Pozoroval bledou kůži před sebou a dlaněmi se snažil zapamatovat každičký sval jeho těla. Přejel svým ukazováčkem po šíji a zastavil se u srdce.
Rozevřel dlaň a nechal ji na tom místě nehybně položenou. Blonďákovo srdce bilo zlehka zrychleným tempem a on věřil, že bije jen pro něj. Draco položil na Harryho ruku tu svou a stiskl ji. Povytáhl ji k ústům a políbil ji na její hřbet.
Černovlásek ze sebe stáhnul své tričko a položil se do peřin. Mladý Malfoy si na něj obkročmo sedl, sklonil se k němu a znovu ho hladově políbil, rukou přitom zajel k lemu Harryho modrých džínsů. Rozepl opasek a poklopec a zajel pod trenky, pod kterými stiskl černovláskův nabíhající úd. Harry Dracovi slastně zasténal do úst a mírně přivřel oči, když ucítil na svém penisu hřejivou dlaň.
Svými tahy nahoru a dolů přiváděl Harryho na pokraj šílenství a slasti. Zrychleně dýchal a prsty křečovitě svíral bílé prostěradlo. Netrvalo dlouho a s prohnutím vyvrcholil do Dracovy bělostné dlaně, která ho dovedla k orgasmu.
Zmijozel se odtáhl od těla pod sebou, klekl si vedle něj a začal ze sebe sundávat kalhoty. Když byly dole a on si chtěl sundat i trenýrky, zastavily ho Harryho ruce, které uchopily jejich lem a stáhly je dolů. Draco pak svlékl i svého černovlasého milence znovu se s ním položil na postel.
"Accio lubrikant!" popadl svou hůlku a švihl s ní.
Namočil prsty do malého kelímku, který přistál na nočním stolku a svůj ukazováček přiložil k Harryho otvoru. Pomalu do něj pronikl a začal s ním pohybovat dovnitř a ven. O chvilku později přidal i druhý prst a jejich roztahování od sebe a tahy ven a zpátky chystal černovláska na svůj vpád. Harry skučel slastí vždy, když Draco svými prsty zavadil o malý výčnělek uvnitř jeho těla. Svíjel se v touhou nabytých křečích a z jeho úst se draly slastné steny a výkřiky Dracova jména.
Když blonďák uznal, že je Harry dostatečně připravený, namazal lubrikantem i svůj penis, vyhledal jeho rty a s jejich spojením spojil i jejich těla v jedno. Černovlásek se vzepjal, když do něj Draco na jeden příraz pronikl. Nikdy si na to nemohl zvyknout, vždy to bylo bolestné a teď to pro něj bude ještě horší. Ale teď na to nechtěl myslet. Chtěl jen rychle potlačit bolest a užívat si slasti, která vznikla jejich spojením. Užívat si Dracovu blízkost, vůni jeho těla a slyšet jeho zrychlený dech. Draco mu nechal chvíli čas, aby to rozdýchal, a poté začal prudce přirážet do jeho těla. Měl Harryho nohy obtočené kolem svých boků a jeho nehty se mu zarývaly do ramen. Jejich vzdychy se mísily v tichu pokoje a jejich těla pokrývaly lesklé kapičky potu. Cítili lásku toho druhého a jejich těly kolovala ta nezkrotná touha a vášeň.
S posledními přírazy uchopil mladý Zmijozel Harryho úd a pár tahy rukou ho přivedl k vrcholu ve chvíli, kdy vyplnil černovláska svou životodárnou tekutinou. Udýchaně se svalil na tělo pod sebou a poslouchal zrychleně bijící srdce Nebelvíra.
"Miluji tě," zašeptal tiše a vtiskl na Harryho rty polibek. "Nechci o tebe přijít."
Harry se díval na nebesa postele, na které leželi, a jeho ruka se probírala záplavou blond vlasů.
"Víš, že to musím udělat Draco. Zabil by tě," posteskl si Harry. "Musíme to zvládnout, každý má svou vlastní roli a ty to víš."
"Mám pocit, že to nezvládnu."
"Kde je ta tvá arogance a tvé vysoké sebevědomí? Zrovna teď bych je uvítal," ušklíbl se Harry.
"Zatemnil je strach o tebe."
"Draco, taky se bojím," přiznal. "Ale pokud tě mám zachránit, udělám to a ty musíš taky."
"Dobrá Harry," řekl nakonec.
"A pamatuj, moc na sebe teď neupozorňuj, stále si nejsem jistý, jestli si svou chybu uvědomuje, nebo ne."
Zpoza dveří se ozývaly rány a křik.
"Co se to ksakru děje?" vyjekl nechápavě Harry, natáhl na sebe spěšně tričko a vyskočil z postele. Draco ho následoval. Než však stačili otevřít dveře a podívat se, omráčila je jen vlna světla.
"Kde to jsem," pomyslel si brýlatý chlapec, když otevřel své zelené oči. Opatrně se posadil a chytil se za hlavu, kterou měl jako střep. "Draco," uvědomil si náhle, že on tam byl s ním. Otočil hlavu na stranu a spatřil svého blonďatého milence. Sklonil se k němu a s úlevou zjistil, že dýchá. "Draco," oslovil ho a trochu s ním zatřásl. Malfoy se lehce zavrtěl, a po dalším zatřesení se probral i on.
"Kde jsme?" zeptal se unaveně, posadil se a promnul si oči, i jeho hlava bolela, jakoby dostal pořádnou ránu.
"Dobrá otázka," ozval se z rohu jakési síně, ve které se momentálně na podlaze nacházeli, chladný a velice zlověstný hlas.
"Voldemort," řekl znechuceně Harry a chytil se za pálící jizvu, když se k nim přiblížil nepřirozeně bílý muž bez nosu, který vlastně skoro ničím člověka nepřipomínal.
"Správně Harry," usmál se slizce a zastavil se u obou chlapců.
"Co po nás chceš!" vyprskl a bez náznaku jakéhokoliv strachu se díval Voldemortovi do očí, zatímco Draco potlačoval svou narůstající paniku. Možná byl arogantní a dělal ze sebe, bůh ví co, ale z Voldemorta měl respekt, bál se ho.
"Jen klid Harry, jen klid," zazubil se. "Hned se vše dozvíš," pronesl s úšklebkem.
"Vítej Harry," přivítal ho Voldemort, když černovlásek vcházel obrovskými pozlacenými dveřmi dovnitř velké síně, kde na jakémsi trůnu seděl. Kolem opěradla se obtáčel Naginy a prohlížel si vstupujícího mladíka svým korálkovitým pohledem. "A tvůj přítelíček?" zeptal se Voldemort.
"Přijde s ostatními smrtijedy," odvětil černovlásek.
"Pak tedy můžeme začít," pousmál se Voldemort a v tu chvíli se kolem nich objevili maskovaní muži v černých kápích.
"Vystup Luciusi," pobídl jednoho ze smrtijedů stojícího v předních řadách. Smrtijed vystoupil a uklonil se před svým pánem. "Sundej kápi a svou masku," poručil a Lucius tak učinil. Kapuce odhalila dlouhé, světlé vlasy a maska přísně vyhlížející tvář a strachem zastřené ale přesto ledové oči.
"Budeš svědkem naší úmluvy, zpečetíš náš neporušitelný slib," pokynul mu. Voldemort i Harry natáhli sobě pravé ruce a dotkli se jeden druhého. Harrym projela vlna odporu, ale nedal na sobě nic znát. Zachovával si klidnou tvář a snažil se nemyslet na to, co přijde, až dojde ke kouzlu neporušitelného slibu.
"Tak," pokynul Voldemort Harrymu.
"Vy první," odvětil chlapec, který přežil.
"Nevěříš mi snad?" Harry se na to ušklíbl a protočil oči v sloup. "Dobrá, jak je libo," pokrčil pán zla rameny a pronesl svůj slib: "Přísáhám, že neublížím Dracovi Malfoyovi, nezabiji ho a ani to nepřikážu žádnému ze svých smrtijedů, slibuji také, že pokud se nějaký z mých smrtijedů zprotiví mému zákazu ho zabít, nebudu váhat onomu smrtijedovi vzít život." Když složil svůj slib, omotaly se kolem jejich rukou čtyři plamenné provazy, teď byl na řadě se svým slibem Harry.
"Přísahám, že budu patřit jen lordu Voldemortu, přísahám, že se stanu jeho partnerem a už nikdy se úmyslně nesetkám s Dracem Malfoyem. Přísahám, že lorda Voldemorta nezabiju a nebudu bez závažných důvodů, nebo jeho povolení používat kouzla na smrtijedy." Jakmile dokončil i svůj slib, pět rudě žhnoucích plamenů opět vytrysklo z Luciusovy hůlky a propojilo se s těmi předchozími.
"Stát se vaším milencem a přidat se k vám? Vy už jste se doopravdy dočista zbláznil," zasmál se Harry, vážně pochyboval o jeho zdravém rozumu.
"Čekal jsem tuhle reakci," uchechtl se ošklivě Voldemort. "Snad tě malá ukázka toho, co se může stát tvému příteli, když nepřijmeš, přesvědčí," řekl chladně, namířil na Draca svou hůlkou, a s nevýslovnou radostí vyslovil: "Crucio!" Blonďák se začal s bolestným křikem svíjet v křečích na zemi.
"Ne!" vykřikl Harry a přiklekl si ke zmítajícímu se Dracovi na zem.
"Tak?" zeptal se Voldemort nespouštěje z chlapce svou hůlku.
"N-ne, nedělej t-to Harry," dostal ze sebe ztěžka Malfoy a znovu vykřikl, když jím projela další křeč.
"Dobrá," souhlasil nakonec neochotně Harry. "Jen toho už nechte," obrátil se na pána zla s prohrou v očích a Voldemort svou hůlku stáhl. "Ale stejně tak, jako počítám, že vy budete mít svá pravidla a podmínky, já mám také pár svých podmínek."
"Nemyslím si, že jste v pozici, kdybyste si mohl určovat pravidla."
"Toužíte po mě, nebo se snad pletu?" zeptal se lstivě.
"Vím, kam tím míříte Pottere, ale tímhle u mě neuspějete."
"A co když vám slíbím, že splním dobrovolně každou vaší touhu, plně se vám podřídím, když mé podmínky splníte?" stálo ho hodně síly to vyslovit, ale pro Dracovu záchranu toho byl schopný.
"Proč to děláš Harry?"
"Proč asi, pro tvoji záchranu," protočil oči v sloup.
"Za tohle můj život nestojí, nestojí za to, aby ses stal Voldemortovým otrokem!"
"Pro mě ano," povzdychl si Harry.
"Ale co tví přátelé, kouzelnický svět!"
"Nikdo se o tom nedozví, slib mi, že to neprozradíš."
"Ale všichni tě budou nenávidět, považovat za zrádce, musejí se dozvědět pravdu."
"Ne," řekl rázně. "Nechci, aby se pokoušeli zabít Voldemorta pro moji záchranu, přišli by o život. Ale ty ho můžeš porazit."
"Cože? Právě před chvílí si souhlasil s tím být Voldemortovým milencem kvůli záchraně mého života a teď mě posíláš dobrovolně na jistou smrt. Víš, že rád Voldemorta zabiju, ale v tom případě se ty nemusíš stát jeho milencem."
"Poslouchal si dobře, čím se Voldemort svým slibem zaváže? Mysli Draco, mysli! Voldemort a ani jiný ze smrtijedů ti nebude smět ublížit, natož tě zabít."
Blonďák na něj vytřeštil oči, ano Harry donutil Voldemorta, aby zítra složil neporušitelný slib. Byl z Harryho souhlasu tak překvapený, že jeho znění sotva vnímal.
"Vítej ve svých nových komnatách, Harry," řekl podlézavým hlasem Voldemort, když zavedl chlapce do honosného pokoje vyzdobeného ve zlatých a zelených barvách. Harrymu přišlo, že se dostal spíše do jedné ze zmijozelských komnat na hradě, než do své nové ložnice na Voldemortově sídle. "Vím, že to nejsou zrovna tvé barvy, ale přišlo mi to lepší, než černá, která tu byla předtím."
"Budu tu sám, nebo jsou to Vaše komnaty?" zeptal se černovlásek.
"Má komnata je každá, kterou si zde zamanu, tudíž by se hodila spíše otázka: "Budete tuto komnatu sdílet se mnou?""
"A budete?" tázal se odměřeně.
"Ano," následovala jednoduchá odpověď. "Musíš si zvyknout na mou přítomnost Harry," zazubil se muž a Harry se otřásl odporem. Nejraději by toho muže zabil a vůbec mu nedovolil přiblížit ani na jeden milimetr, natož se jím nechat dotýkat a líbat. Jeho žaludek udělal kotrmelec a měl co dělat, aby jídlo, které dnes strávil, znovu nespatřilo světlo světla.
"Nějak jsi zbledl," podotkl Voldemort se škodolibým úsměvem. "Řekni Harry, hnusím se ti?" zeptal se tím svým vlezlým hlasem pán zla, přistoupil k Harryumu a pohladil ho po tváři. Černovlásek bezděky ucukl a snažil se potlačit odpor, který přitom cítil. "Jak vidím tak ano," ušklíbl se. "Nemusím ti ani číst myšlenky, abych věděl, co si o mně myslíš."
"Nezáleží na tom, co si myslím," odvětil mu na to chlapec a zatřásl se, když dlouhé kostnaté prsty dotkly jeho šíje. "Uvolni se trochu Harry," nahradil nakřáplý hlas sametově zvučný a hrubé prsty se změnily na hladké. Když si Harry uvědomil tu změnu, zprudka se otočil a nevěřícně se díval na Voldemortův vzhled.
"Ale to…" vydechl Harry, když se díval do sličné tváře Toma Raddla.
"Překvapený?" pousmál se nyní tmavovlasý mladík, stojící před ním. "Netoužím po tom, aby ses chvěl odporem kvůli mému vzhledu Harry. Toužím po tom, tě vzrušit, ne odpudit."
"Ale jak jste to…" nedostávalo se mu slov. I když věděl, že muž před ním je stále Voldemort, krása jeho mládí ho ohromila. Nikdy neviděl dokonalejší rysy, dokonalejší tvář a postavu, než u muže, kterého viděl před sebou. Draco byl krásný, velice krásný, ale oproti kráse Toma Raddla byla ta Dracova nicotná.
"Jednoduché kouzlo Harry," odvětil prostě pán zla. "Pro své smrtijedy vypadám jako nepovedená náhražka člověka. Můj hrůzný zjev jim nahání strach, umocňuje mé děsivé schopnosti."
Harry si ho stále prohlížel, i když tuto jeho podobu viděl již v druhém ročníku, teď ji vnímal intenzivněji.
Voldemortova krása byla způsobena kouzlem a Harry si uvědomoval, že ho to kouzlo postupně přitahuje. Jeho touha po Tomově těle rostla. Více než dobře snášel Voldemortovy dotyky na svém těle, s nadšením je vítal svým slastným sténáním a vzdycháním. Nenáviděl za slabost svého těla, srdce křičelo bolestí a mysl odporem, odporem k člověku, jenž ho hýčkal a k sobě samému, protože ho jeho tělo tak snadno zrazovalo.
Často, když byl sám a mohl dát průchod svým myšlenkám, myslel na Draca a na to, jestli je v pořádku. Měl o něj strach, co když Voldemort přeci jen najde způsob, jak mu ublížit? Již tři měsíce o něm neslyšel, již tři měsíce byl v sídle pána zla, již tři měsíce mu svým tělem patřil. Možná, že už na něj Malfoy zapomněl, možná teď žije nový život. Harryho tahle myšlenka bolela, ale on se k ní stále vracel. Proč mu ještě Draco nepomohl?
Cítil se tak bezmocný. Harry na něj spoléhal a on nemohl dělat nic. Mohl čekat nějakou zradu, ale myslel, že se stihne ukrýt, než si připraví plán, jak se dostat k Voldemortovi a zabít ho. Pár pokusů na útěk již podnikl, ale buďto ho odrazila zpět kouzla, nebo jeho otec příliš rychle zareagoval svou hůlkou. Ano hůlka, to bylo to, co potřeboval. V jeho hlavě bleskl nápad a divil se, že ho to nenapadlo dřív.
Slezl ze své postele a potichu se přikradl se ke stěně vedle dveří. Podle budíku na jeho stolku by mu za pět minut měli donést jídlo. Po pěti minutách se opravdu ozvaly za dřevěnou plochou, dělící ho od zbytku domu, kroky. Poté se ozval klíč v zámku a dveře se rozevřely.
Dovnitř nakoukl jeden ze smrtijedů a zamračil se, když nikoho neviděl. Udělal tedy ještě jeden krok vpřed a toho Draco využil. Skočil zezadu na nic netušícího smrtijeda, který to neustál a spadl na zem. Tác, který nesl dopadl se zařinčením a talíře se vyklopily na podlahu.
Draco zkroutil smrtijedovi ruce za zády a vytrhl z jedné z nich jeho hůlku. Ušklíbl se a se slovy: "Mdloby na tebe!" poslal Voldemortova služebníka do říše snů.
"Accio má hůlka!" přivolal si svůj proutek, pohladil ho, a když vběhli do pokoje další smrtijedy, přemístil se pryč.
Harry ten pohled nevydržel a zadíval se do strany. Přemýšlel nad smrtijedy, kteří se pánovi zla znelíbili, a on je měl zabít. Jediný smrtijed, jehož smrt ho těšila, byla smrt Belatrix Lastrengová, která se mezi nimi nacházela. Konečně mohl pomstít smrt svého kmotra. Harry nepátral po příčině, která by vedla Voldemorta k odstranění jeho nejvěrnější stoupenkyně, byl prostě rád, že to mohl být on, kdo jí vzal život.
"Pověz, Harry, líbil?" vytrhl ho z myšlenek Voldemort opakováním své otázky a svým jazykem přejel po chlapcově šíji.
"Ano," vydechl neochotně Harry a v duchu zavrčel, když se jeho erekce pod Voldemortovou péčí začala znovu probouzet.
Nebylo skoro večera, kdyby neměl Voldemort chuť si ho vzít. Přes den ho nechával v klidu, protože měl moc práce, ale večer si ho bral a někdy dokonce dost surově, když ho rozhněvala nějaká nepříznivá situace, či nějaký jeho neschopný stoupenec.
"Draco," zašeptal s úžasem jméno svého přítele, když ho spatřil stát uprostřed kruhovitého sálu. Přeci jen se ho dočkal, doufal, že vše vyjde a on bude zase volný a moct být s ním.
"Takže přeci jen jsi nakonec přišel Draco, musím říct, že se ti nedivím, Harry je výjimečný chlapec," zazubil se Voldemort a přitáhl si Harryho za pas blíž k sobě.
"Dej od něj ty své pracky pryč Voldemorte," zavrčel blonďák a namířil svou hůlkou na pána zla.
"Nemyslím si, že by si to Harry přál," pousmál se slizky. "Měl bys slyšet, jak vždycky pod mými dotyky sténá, jak se svíjí a pobízí mě, abych pokračoval," říkal s neskrývaným posměškem. Draco zrudl vzteky a jeho ruka, v níž svíral hůlku, se zachvěla.
"Lžeš," prskl, nechtěl jeho slovům věřit, chvěl se odporem, když viděl jeho zohyzdněnou tvář.
"Ach, omlouvám se," zazubil se Voldemort a přeměnil se do své podoby Toma Raddla. "Lepší, že?"
Draco si ho prohlédl a cítil, že má potřebu se dotknout jeho tváře a přitisknout se k jeho tělu. Nechápal, co se to s ním děje, jeho tělo reagovalo na Voldemortův vzhled až příliš pozitivně. Jeho ruka se třásla ještě víc. Najednou nechtěl pána zla zabít, nedokázal ublížit někomu tak krásnému.
"No tak Draco, musíš to zvládnout, už kvůli Harrymu," pomyslel si, a tak švihl hůlkou.
"Avada Kedavra!" vykřikl a místnost zalilo zelené světlo.
"Ou, jak smutné," ozval se Voldemortův sametový hlas a Draco vzhlédl.
"Ne, t-to ne," dostal ze sebe ztěžka Draco, když viděl Harryho bezvládné tělo ve Voldemortově náručí.
"Zabil si mi milence," řekl tak trochu zamračeně Voldemort. "Co teď s tím?" zamyslel se na hlas a svůj pohled upíral na chvějícího se Draca. Položil Harryho na podlahu a během chvilky stál těsně před blonďatým mladíkem. "Myslím, že crucio by bylo více než vhodné a pokud se smiluji, přijde avada brzy," pronesl s chladným úsměvem na rtech.
Mladý Malfoy se svíjel na podlaze v bolestných křečích, nekřičel, již na to neměl sílu, jen lapal po dechu. Z jeho očí kanuly slzy, slzy psychické bolesti, která byla silnější než ta fyzická. Harry zemřel, zemřel jeho rukou. Jedinou útěchou mu bylo, že až skončí tohle příšerné mučení, bude opět s ním.
"Úctyhodné Draco, nikdy jsem si nemyslel, že ufňukánek jako ty, bezhlesně prožije tuto účinnou mučící kletbu," ušklíbl se Voldemort. "Zasloužíš si vysvobození," pronesl chladně a svou hůlkou namířil na blonďatého chlapce. "Avada…"
"Expeliarmus!" vykřikl kdosi za ním a hůlka Pána zla odlétla stranou. Voldemort se otočil a překvapeně hleděl na černovlasého mladíka před sebou.
"Ale, to není možné," řekl nevěřícně a zíral na Harryho, který na něj mířil hůlkou.
"Jak vidíš, tak je," odvětil na to Harry a stočil svůj zrak k Dracovi, který se podpíral rukama o zem. Věnoval mu lehký úsměv a zaměřil se znovu na Voldemorta. "Náš slib je u konce, prakticky jsem zemřel a tudíž se mě už slib netýká," ušklíbl se Harry. "Avada kedavra!" vyřkl své zaklínadlo a zelený pruh světla zasáhl obávaného čaroděje přímo do hrudi. Voldemort padl k zemi mrtvý.
"Jsi v pořádku?" zeptal se s obavou v hlase Chlapec, který přežil a rozeběhl se ke svému pravému milenci.
"Ano, ale jak?" ptal se tiše a svůj ocelový pohled zabodl do dvou smaragdů.
"Nejdřív se odtud musíme dostat, potom ti odpovím," odvětil Harry, pomohl Dracovi vstát, a pak se spolu s ním přemístil před brány Bradavické školy.
"Již jsem Vás očekával," pravil Brumbál, který stál před branami. Oba chlapci překvapeně zamrkali, ale prozatím se neptali, však on jim to ředitel vysvětlí.
"Nikdy jsem o tobě nezapochyboval, Harry.
Jak by ses dobrovolně mohl přidat k někomu, kdo ti zabil rodiče? Tušil jsem, že za tím něco musí být, cítil jsem to a jsem rád, že jsi mi to vysvětlil," odpověděl starý muž svému oblíbenému chlapci na jeho otázku, na kterou se zeptal poté, co mu řekl, jak se to všechno vlastně seběhlo.
"Pane řediteli, jak je vůbec možné, že to Harry přežil?" zeptal se Draco, který se už jakž takž vzpamatoval.
"Říkal ti Harry o viteálech?" tázal se Brumbál s pozdviženým obočím. Blonďatý mladík přikývl na souhlas, a tak ředitel pokračoval. "Harry byl posledním z nich, říkal ti o tom?" Draco znovu přikývl. "Když jsi nechtěně zasáhl Harryho avadou, zabilo to jen tu Voldemortovu část v něm. Část Voldemortovy duše zmizela, ale ta Harryho zůstala," vysvětlil mu.
"Nikdy jsem nemyslel, že budu tomu slizovi vděčný," pousmál se Draco a zadíval se na Harryho, který mu úsměv opětoval.





Paráda-moc se ti to povedlo