I když mě miluješ, tak to stejně bolí-6.část

4. dubna 2010 v 16:25 | Kyra-chan |  Povídky od Kyry-chan
A je tu další povídek téhle naprosto dokonalé povídky:) řeknu vám, Naruto to nebude mít nejlehčí:) tahle povídka tu měla být už před dvěma dny, ale já blbka se zas neinteligentně nemrkla na mail, takže sem ochudila jak vás, tak sebe:(

6.Část: Ouha, tajemství, které bylo ve vteřině zapomenuto…


Jen tak jsem se procházel po Konoze a snažil se vyhnat z hlavy myšlenky na Uchihu. Nešlo mi to dvakrát nejlíp a hlava se mi z toho všeho točila. Těžce se mi dýchalo a začala mi být venku nehorázná zima. Vzdal jsem to a šel si sednout do nejbližšího baru, který jsem zahlédl po cestě sem.
Jakmile jsem vstoupil, rozkašlal jsem se. Bylo tam tak zakouřeno, až mi z toho slzely oči a v nose mě štípal pach alkoholu, nemytých těl a zvratek. Odpornej puch. Popravdě jsem se chtěl hned otočit a odejít, ale v té chvíli mě upoutala osoba v zadní části baru. Měl přehozenou kapuci přes hlavu a všemožně se snažil, aby ho nikdo nepoznal a nevšiml si ho,
mě ale bylo hned jasné, o koho se jedná. Tu bledou pleť a arogantní držení těla, chladné chování… To neměl nikdo jiný než Sasuke.
Ale co tady dělá? Nešlo mi do hlavy, proč zrovna smetánka jako on a navíc premiant třídy chodí do nejšpinavější hospody ve městě. On si mě zřejmě nevšiml a já byl strašně zvědavej a navíc jsem nechtěl postávat jen tak mezi dveřmi, tak jsem si vyhlídl prázdný stůl, kde jsem měl na Uchihu dobrý výhled, ale on sám by si mě všiml jedině v případě, že by otočil hlavu o stoosmdesát stupňů a přesně věděl, kde sedím. Když jsem procházel mezi stoly, všimnul jsem si pohledů, kteří na mě vrhali zdejší hosté. Asi jsem nevypadal jako klasickej zákazník. Spíš jako roztomilý školou povinný chlapeček, co zabloudil. Snažil jsem se to nevnímat.
Když jsem se posadil, okamžitě ke mně přiběhla obsluha.
"Budete si přát?" optala se mě černovláska s piersingy po obličeji a hustými černými linkami a rudou rtěnkou. Odhadoval jsem, že může být tak maximálně o tři roky starší než já.
"Nějakou slazenou minerálku, prosím," usmál jsem se mile. Servírka párkrát zamrkala, ale pak se naštěstí vzpamatovala.
"Může být Sprite?"
"Kdybyste byla tak hodná," lišácky jsem zamrkal a nasadil hravou tvář. Bylo vidět, že se jí líbím. Celá zrudla a rozpačitě si začala zapisovat moji objednávku na lístek.
"Um, hm, hned to donesu," nervózně zašeptala.
"Děkuju." Hrozně mě bavilo jí provokovat. ¨
Servírka odešla a já si všiml slizkejch pohledů, které na mě někteří hosté vrhali. Ošil jsem se. Bylo mi to nesmírně nepříjemné.
Pak jsem se rozhodl všímat si Sasukeho. Na stole mu ležela pouze čistá voda (no čistá, spíš nezdravě nazelenalá, ale to se v tomhle podniku dalo docela čekat), které se ani nedotkl. Vypadalo to, jako by na někoho čekal.
Ten někdo přišel o pár minut později. Neviděl jsem mu do tváře, ale mohl bych přísahat, že je mu zaručeně víc než třicet. Rozhlédl se po baru, a když uviděl Sasukeho, sebevědomě si to k němu namířil. Sedl si naproti němu a hned k nim přiběhla servírka. Neznámý si objednal, a pak se dal do rozhovoru s Uchihou. Alespoň to tak vypadalo, neboť obličej onoho muže jsem neviděl. Ale Saukeho rty se pohybovaly. Nevěděl jsem, o čem spolu mluví, ale upřímně jsem nechápal, co ten chlápek mohl od Uchihy chtít?
Byl Jsem tak zaujatý pozorováním těch dvou, že jsem si ani nevšiml, jak ke mně míří jeden z těch perverzních zákazníků baru. Takže pro mě bylo obrovským překvapením, když si ke mně přisednul.
"Můžu?" zeptal se, ale na odpověď nečekal. Byl to tlustý asi čtyřicetiletý chlap, který vypadal jak Mr. Been přejetej kamiónem. Tfuj. Navíc z něj táhl alkohol a v ruce držel cigaretu. Měl jsem sto chutí ho poslat někam. Ale raději jsem jenom přikývnul, protože mi přišlo, že odmítnout by bylo neslušné (k čertu s nějakou morálkou!!!).
Snažil jsem se, nevšímat si ho, ale on byl čím dál tím víc otravnější a opovážlivější.
"Jsi strašně kawai, chlapče. Nechceš si přivydělat?"
Tahle otázka mě dopálila. Dobře neměl jsem zrovna vysokou hladinu IQ, ale tohle bylo moc i na mě. Hořel jsem vzteky.
"Nejste nějakej drzej?! Co si myslíte, že jsem?! Nějaká děvka na ošoustání, nebo co?! Dattebayo!" vyjel jsem na něj, na stole nechal peníze za účet a rychle si to mašíroval pryč. Sasuke, ne Sauske, nechávat se tady ochmatávat nějakým opilcem nebudu.
Jenže v tu samou chvíli, co jsem opustil ten špinavej bar, vyrojili se za mnou čtyři další chlápci. Nenápadně se za mnou plížili, a pak mi najednou zacpali pusu a odtáhli mě do temné krajní uličky. Začal jsem sebou škubat a kopat kolem sebe.
"No tak buď hodnej," snažil se mě uklidnit jeden z nich a začal mi šahat pod triko. Pravda, to moc nepřidalo na mém klidu, spíš jsem začal ještě víc panikařit. Ti chlápci se mě snad chystali ojet, nebo co! Ten jeden mě pořád držel a ostatní tři mi začali sundávat kalhoty. Nemusím vám vykládat, jak moc to bylo ponižující. Byl jsem naprosto bezbranný a vůbec se mi to nelíbilo. Nakonec se mi nějakým zázrakem podařilo kousnout do ruky toho, co mě držel. Ten vyjekl bolestí a pustil mě, rozutekl jsem se pryč, jenže moc daleko jsem se nedostal. Temná ulička končila vysokou zdí mezi dvěma panelákama a řadou smrdutých popelnic. Netrvalo dlouho a útočníci mě začali dohánět.
V Záchvatu zoufalství jsem začal volat o pomoc. Nečekal jsem, že by mě někdo mohl slyšet, ale doufal jsem v to.
"Tady ti nikdo na pomoc nepřijde," ozvalo se za mnou. Byl to jeden z nich. Všichni čtyři se ke mně začali nebezpečně přibližovat, v očích šílený výraz.
Z ničeho nic jsem se vzpamatoval. Nechtěl jsem to vzdát a řvát tady jako malá holka. Chtěl jsem s nimi bojovat, ukázat jim, že nejsem slaboch. Ne, Uzumaki Naruto nepošpiní svou hrdost. Zvedl jsem hlavu a pousmál se na ně. Postavil jsem se k nim čelem, ruce sevřené v pěsti. V očích mi hrál odhodlaný výraz.
Na chvilku je rozhodila změna mého výrazu, ale pak se začali smát.
"Co si myslíš, chlapečku? Přeci by ses s námi nechtěl rvát?" ironickým hlasem řekl jeden. Vyrazil jsem na něj a napřahoval pěsti.
"Já to nikdy nevzdám. Dattebayo." Co slovo, to rána. Jenže on se mi pokaždé vyhnul.
"Ty mě bavíš, hochu," usmál se šíleně. "Po takové předehře bude odměna ještě lepší," sliboval si. To mě teda pořádně nasralo. Nasadil jsem pořádnou ránu a trefil ho přímo do obličeje. On se jen trochu zapotácel a nevěřícně na mě hleděl. Ale to už si mě ostatní nadběhli a zezadu mě chytli. Drželi mě tak pevně, že jsem stěží mohl dýchat.
"Hele, Kyle, jsi v pohodě?" zeptal se jeden z těch, co mě drželi.
"Jo," ztěžka vydechnul jmenovaný.
Odplížil se až k nám a začal reptat. "Ten skrček má, ale ránu. Určitě tam budu mít moncla." Pak se otočil ke mně. "Za tohle tě budu muset potrestat."
"Nechte ho být," ozval se odkudsi chladný hlas jako břitva. A já ho okamžitě poznal.
"Sasuke," vydechl jsem s úlevou, když se před námi v zápětí objevila temná postava. Vůbec netuším proč, ale najednou jsem se cítil v bezpečí. Měl bych být na něj pořád naštvanej, a dokonce bych neměl chtít, aby to byl právě on, co mě zachrání, ale to bylo jako odolávat čokoládové zmrzlině v parném létu. Takže beznadějné. Byl prostě tady a já byl kvůli tomu šťastný. A nejenom pro to, že mě přišel zachránit. Třebaže to dělal jen z povinnosti.
"Hele postav se do řady! Tohle nebyla snadná kořist," ozval se jeden z mých věznitelů a všichni se začali smát.
"Říkám vám naposledy: vypadněte od něj." Ze Sasukeho hlasu byla jasně čitelná hrozba. Ale ti chlápci to vůbec nevzali vážně.
"A co když ne?" ozvalo se posměšně od jednoho z nich. Ani jsem nepostřehl jak, ale už ležel na zemi pod Sasukeho Handbackem. Ti tři, co mě drželi, mě okamžitě pustili a vrhli se do boje proti Uchihovi. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Sasuke se ale pohyboval s naučenou přesností a každá jeho rána dosáhla svého cíle. Vůbec jsem nestíhal sledovat jeho pohyby, jak moc byl rychlý. Za chvíli se všichni čtyři útočníci váleli po zemi celí pomlácení.
"Sugoi, ttebayo! Kde ses naučil tak supr pohyby?"vyhrkl jsem nadšeně, vůbec jsem se nechoval jako bych byl před chvílí napadnutý.
"E… Hmm… nó, v kroužku bojových umění," odpověděl vyhýbavě.
"A jaks mě vůbec našel?" zeptal jsem se ho zvědavě.
"To tvoje ,Dattebayo´ je vždycky slyšet po celé Konoze," ušklíbnul se. "Tak pojď, doprovodím tě domů."
"Nepotřebuju stráž," bručel jsem. Sasuke se tomu jen pousmál, ale stejně za mnou vyrazil jako ocásek.




Gomen, gomen… Konečně tady je další část, že? :D Ale jinak díky lidičky za podporu, vážně si toho vážím… Takže díky, díky, díky :) No a další část budéé… doufejme co nejdřív xDxD Ostatně, povídku už mám v podstatě dopsanou, teď to jen přenést do PC:D Ale abyste věděli to vždycky bývá to nejhorší:D Takže nebudu vás už nadále zdržovat :D Bye Bye
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 4. dubna 2010 v 17:36 | Reagovat

...*sanka na podlahe*....Sasu mas za 1!!!....ale co chcel v tom bare?? :-? ...ehm...chcu dalsiuuuuuuuuuuuuuu.. [:tired:]  [:tired:]

2 Mia-san Mia-san | 4. dubna 2010 v 19:14 | Reagovat

Áh, já chcu pokráčko... prosíííím :-D Povídka, která mě svým dějem vtáhla a nepustila... nádhera... jen tak dál 8-)

3 Kakashi & Iruka sensei tvoje SBí Kakashi & Iruka sensei tvoje SBí | Web | 4. dubna 2010 v 19:37 | Reagovat

Kyrééé já tu tvou povídku naprosto žeru!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

4 Kee-chan Kee-chan | Web | 4. dubna 2010 v 19:55 | Reagovat

W-Wow... Kyra-cháááán, honem další!! ^^ Upe žeru.... ^^ a to přirovnání se zmrzlinkou ^^ Mmm~ Moc se mi to líbí, tak honem dalšíí! Prosíím ^^

5 Kyuury Kyuury | Web | 4. dubna 2010 v 19:58 | Reagovat

Jako ocásek ... :-D

6 Arya Arya | Web | 4. dubna 2010 v 20:11 | Reagovat

aaa sugoiiiii ten charakter naruta sa ti strasne podaril !!!! sa tesim na pokracko ;-)

7 S_CODExxx S_CODExxx | Web | 4. dubna 2010 v 21:12 | Reagovat

ahoj znowu spřátelíš?mám nowej blog!jinak zdraím! ♥

8 Hanako Hanako | Web | 5. dubna 2010 v 8:29 | Reagovat

Suprový! :D Náhodou Naruto mít za sebou Sasukeho jako ocásek .. mm :D

9 Teressa Teressa | 5. dubna 2010 v 11:21 | Reagovat

super diel=) uz sa moooc tesim na pokracko=) rychloprosiim=) :-)  :-)  :-)

10 Jutaki-SB Jutaki-SB | Web | 5. dubna 2010 v 13:12 | Reagovat

sugoooooooooooooi! jsem zvědavá kdo byl ten člověk! xD

11 Eclair Eclair | Web | 5. dubna 2010 v 16:00 | Reagovat

sugoi :D  :D já chci pokráááááááááááčko a to co nejrychleji :D  :D  :D  :D

12 Jana Jana | Web | 5. dubna 2010 v 17:27 | Reagovat

prosím rychle dál!

13 verasi verasi | Web | 5. dubna 2010 v 18:55 | Reagovat

Četla jsem to od začátku celé a je to vážně skvělé!Dalšé pls! :-D

14 Lilirose Lilirose | 5. dubna 2010 v 20:59 | Reagovat

jůůůůůůůůů .... kawaii ...rychle dalšíí :)

15 kyra-chan kyra-chan | Web | 6. dubna 2010 v 11:54 | Reagovat

Díky moc, všem, :D A na další část se vrhnuu... no dobře, jen co dokoukám bleach:D:D:D
Jinak díky, díky, fakt:D

A chtěla jsem vám ještě říct, že jsem si založila blog, vážně nekecám, Kyra-chan do toho taky spadla:D:D Bohužel stím ještě tak moc neumí, takže se jen vzteká u kompu, než tomu řádně přijde na kloub:D Ale kdo bych chtěl spřátelit, budu jen ráda :) Tak se mějte bye bye

16 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 8. dubna 2010 v 20:38 | Reagovat

Nádhera, opravdu! O_o Tahle povídka mě zatím vůbec nezklamala, bravo xD Ale byla krátká, moc krátká, jsem celá natěšená na další díl! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama