"Potřebuješ něco?" ozval se jeho hlas ze dveří od koupelny a jen tak v ručníku kolem svých boků vešel dovnitř. Opřel se se zkříženýma rukama na prsou o stěnu a zadíval se na rozvaleného dlouhovlasého blonďáka.
"Sakra, to se nemohl alespoň obléct?" prolítlo Deidarovi hlavou a sjel ho pohledem. Kenichi byl jeho novým parťákem po tom, co se dozvěděli skutečnou identitu Tobiho. Deidaru začal jeho týmový kolega velmi zajímat, toužil se ho dotknout, i když neznal jeho tvář, zamiloval se do něj. Ano, nikdy neviděl víc než jen rty, zbytek zakrývala modrá kápě Kenichiho pláště. Ale ten hlas, jeho smích a veselá nálada, to vše Deidara dokázal ocenit. Nebylo se ničemu divit, že ho polil pot, když poprvé spatřil jeho tělo, hnědé trochu delší vlasy a jiskrné zelené oči. Obličej zakrývala pouze stříbrná škraboška, která končila těsně nad rty.
"Deidaro?" vytrhl ho z myšlenek mávání rukou těsně před obličejem.
"Proč?" povzdychl si útrpně s úšklebkem na tváři.
"Proč co?" zeptal se ho nechápavě maskovaný muž a naklonil hlavu na stranu.
"Proč mě tak vzrušuješ? Zrovna ty," dořekl svou otázku a stáhl za ruku šokovaného parťáka k sobě na postel. Deidara z něj jedním tahem strhl osušku a díval si svalnaté, lehce opálené tělo před sebou. Hnědovláskova hruď se zrychleně zdvihala, stejně tak jako ta Deidarova.
"Neznám tvou tvář a i přesto, jsem se do tebe zamiloval," zašeptal u jeho krku, na který následně přiložil své rty.
"Deii," vzdychl pouze druhý, když se blonďákova ruka vklínila mezi ně a dotkla se jeho nabíhajícího penisu.
"Tohle bych neměl, ale nemůžu to zastavit…" pomyslel si Kenichi a svýma rukama chytil Deidarovu tvář. Krátce se mu zadíval do očí, než ho políbil.
"Deidaro a Kenichi, máte misi," oznámil jim Madara. "Zamíříte do Mlžné, žije tam muž, který vlastní svitek s velice silnou technikou…" dal jim instrukce.
"Hai," kývli oba hlavou a vyrazili na cestu.
Povídali si o všem možném, flirtovali spolu, sem tam se zastavili, aby okusili rty toho druhého, než jejich idylu přerušila banda ninjů, která je hodlala zabít a prodat na trhu, Akatsuki byli díky bingo knížce ceněným zbožím.
Rozpoutal se boj, a i když ninjové nevypadali jako silní soupeři, sílu jim vynahrazovala větší podlost a úskočnost, než měli Kenichi s Deidarou dohromady. Jednomu se podařilo dostat za Deidaru a chystal se ho probodnout. Stříbrné ostří katany projelo tělem, avšak nebyl to Deidara, čí tělo bylo zraněno.
"Kenicihi," zamumlal s hrůzou rozšířenýma očima. Nasraně se zadíval na ninji a ihned začal zpracovávat bílý jíl. Nejdříve vytvořil pár menších bomb, aby je dostal do dostatečné vzdálenosti, a poté vytvořil obrovského draka, na jehož hřbet i s Kenichim v náručí vylezl.
"Asta lavista," zakřičel na muže pod sebou, které pak zasáhla sprška bombiček z drakova chřtánu. Následně se ozval obrovský výbuch a obrovské plameny vyšlehly do vzduchu.
"Baka, neměl si přede mě lízt," zavrčel Deidara na Kenichiho opřeného o strom. Muž s kápí přerývavě dýchal a snažil se zůstávat při smyslech. "Musím ti to ošetřit," povzdychl si Deidara a z kapsičky na pravém boku vytáhl jehlu, nit a obvaz.
"Ne," vyhrkl Kenichi. "To bude dobré," zasípal.
"Zbláznil ses? Vždyť vykrvácíš," díval se na něj nevěřícně.
"Řekl jsem ne," zavrčel chladně.
"Mě nezajímá, co si řekl," odsekl Deidara. "Tady jde o tvůj život a já tě hodlám zachránit," řekl odhodlaně, sklonil se k němu a sundal mu plášť.
"Nech mě být!" vyhrkl a pokusil se ho odstrčit, bohužel neměl sílu na to, aby se mu to podařilo, byl moc slabý.
Deidara lehce odstrčil jeho ruce a vyhrnul mu tričko. Když mu pohled sklouzl na břicho, zarazil se.
"To není možné," vydechl překvapeně a zadíval se na Kenichiho, který měl sklopenou hlavu k zemi, na hlavě měl nasazenou kápi. Blonďák natáhl ruku a kápi mu sundal. "To…" vydal ze sebe jen zaraženě. Otočil hlavu muže před sebou tváří k sobě a zadíval se mu do očí. I když nebylo pochyb, kdo před ním sedí, sundal mu masku. "Naruto," řekl zaraženým hlasem. Propaloval ho pohledem, nemohl tomu uvěřit.
"Tak teď už to víš," pronesl stále zadýchaný blonďák. Rána na břiše se mu již pomalinku začala hojit, Kyuubi odváděl doopravdy dobrou práci.
"Ale ty máš být…"
"Mrtvý," dodal za něj Naruto. "Ano," povzdychl si a pomalu vstal. "Nemůžu tě nechat jít Deii," zašeptal a Deidara překvapeně zamrkal. "Nikdo se to nesmí dozvědět, musíš zmizet, a to nadobro," říkal sklesle. "Neměl jsem to dopustit," mluvil dál a v jeho ruce se zformoval rasengan. Trhalo mu to srdce, ale horší by bylo, kdyby ho Deidara jen tak udal, kdyby zjistil, že ho nemiluje.
"Jsi idiot," povzdychl si dlouhovlasý blonďák a objal svého o trochu menšího partnera.
Naruto překvapeně zamrkal a rasengan v jeho ruce zmizel.
"Myslíš, že bych to někomu řekl?" trochu se od něj odtáhl a zadíval se na něj trochu ublíženým pohledem.
"Jak můžu vědět, že ti můžu věřit?" zeptal se trochu zoufale.
"Prostě jen věř," odvětil s mírným úsměvem na tváři. "A teď mi řekni, proč tohle všechno. Jak jsi přežil, proč jsi nikomu nic neřekl, a proč zrovna Akatsuki?"
Naruto chvíli přemýšlel, jestli mu to má říct, jestli mu věřit, ale nakonec se to přeci jen rozhodl risknout.
"Jak už víš, u nás ve vesnici se stal novým hokagem Danzou. Byl proti mně, bál se mé síly, bál se Kyuubiho," začal Naruto vysvětlovat. "Chtěl mě nechat zabít, nechal mě proto sledovat svými anbu. Jenže já to čekal. Musel jsem se rychle rozhodnout, a i když mi to trhalo srdce, rozhodl jsem se Konohu opustit, zmizet z povrchu zemského. Podařilo se mi jednoho z těch anbu omráčit a druhého zabít. Pomocí henge jsem ho proměnil v sebe a sebe v jeho. Když se ten druhý probral, nic nepoznal. Donesli jsme Danzouovi zprávu o tom, že Uzumaki Naruto je mrtev. Bylo celkem náročné udržovat proměnu nás obou až do pohřbu, ale zvládl jsem to. Chvilkami jsem si dal přestávku a stále hlídal jeho tělo, aby na to nikdo nepřišel. Pár dní jsem se vydával ještě za toho anbu, než se naskytla příležitost, při jedné misi prostě zemřel při výbuchu chatrče, do které vběhl. Nasadil jsem si masku a kápi, aby mě nikdo nepoznal. Když jsem měl kápi, nechával jsem své vlasy v původní barvě a oči zrovna tak. Když jsem kápi sundal, byl ze mě hnědovlasý muž se zelenýma očima. Dostal jsem se k Akatsuki, původně jsem chtěl najít jen její slabiny a pomalu ji zničit, ale nakonec jsem začal sympatizovat s Nagatovými myšlenkami, měl pravdu, navíc jsem si tam zvyknul a zamiloval se do svého parťáka," řekl mu celou pravdu a doufal, že nic nevynechal. "Ani nevíš, jak bylo těžké udržet svou proměnu při tvých dotecích a sténání mého vymyšleného jména," pousmál se hravě.
"Takhle ti to sluší mnohem víc," zazubil se Deidara a pohladil ho po tváři. "A jsem rád, že jsem jediný, kdo tě takhle může vidět," zašeptal a věnoval mu jeden ze svých sladkých polibků.
Dlouhé blonďaté vlasy se rozvířily kolem jeho hlavy, když znovu prudce přirazil. Opět byl v něm, cítil sevřený prostor kolem svého údu a z jeho vzdychů poznal, že jeho milenec se cítí stejně jako on. Tentokrát to bylo jiné oproti jejich předešlým milováním, tentokrát viděl jeho blažeností zastřenou tvář a touhou zamlžené oči. Teď znal toho, s kým se miloval a jeho srdce bilo rychleji a splašeněji, než kdy jindy.
"Ah Deii," zasténal Naruto, když se ruka staršího blonďáka dotkla jeho údu a začala ho zpracovávat ve stejném tempu, jako byly intervaly přírazů. Deidara s hlasitým výkřikem vyvrcholil a pár pohyby rukou dovedl k vrcholu i blonďáčka pod sebou. Svalil se vedle něj na postel a vydýchával se z právě prožitého orgasmu, který završil jejich milování.
Bylo něco kolem páté ráno, když se dveře jejich pokoje rozevřely. Osoba, která v nich stanula, zůstala překvapeně hledět na postel, kde leželi dva spící blonďatí mladící. Na její tváři se rozlil menší úšklebek. Pak tiše dveře zavřela a odešla dlouhými, spletitými chodbami pryč.
"Takže, jak vidím, tak žiješ," pronesl chladným, trochu posměšným hlasem maskovaný muž.
"Bohužel si pro mě zubatá ještě nepřišla," pokrčil jen rameny.
"Co tu děláš? Měl jsi snad špehovat?"
"Ne, a i kdybych to dostal nařízeno, nesplnil bych to," vyprskl a zkřížil si ruce na prsou.
"Nesplnil?" podivil se šéf Akatsuki organizace a trochu se k němu naklonil.
"Už k nim nepatřím," dostal svou odpověď.
"Tak proč jsi tedy tady?" pozdvihl obočí.
"Pod svícnem je největší tma, ne?" zazubil se. Kde jinde se lépe schovat, než v organizaci, která chce dostat Kyuubiho?
"Co hodláš dělat teď?"
"No myslel jsem, že bych tu mohl zůstat," udělal psí očka. "Do Konohy se vracet nehodlám, ani násilím by mě tam nedostali," řekl rozhodně. "Navíc, když se k vám přidám, Kyuubiho už na své straně budete mít a já nebudu muset zemřít. Když potřebuju, tak mě i celkem poslouchá, učím se s ním vycházet."
"Chceš tu zůstat, i když víš, že z tebe bude zločinec a budeš muset zabíjet i nevinné, když to bude třeba?"
"Už nejsem ten kluk s růžovými brýlemi na nose, navíc, pro Deie bych udělal všechno," pokynul hlavou k druhému blonďákovi.
"Dobrá tedy, v tom případě vítej mezi nás."





jé som prvá