close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Se zvukem vln-10.Část

10. března 2010 v 22:29 | terkic |  Kapitolovky
Krátká, divná, ale dějově důležitá, takhle bych popsala tuto část.

10.Část: Leonova minulost


Když se Rick ráno vzbudil, místo vedle něj zelo prázdnotou. Pochopil, že Leon se musel jít ujmout své kapitánské funkce. S úsměvem na rtech se protáhl a ještě chvíli zůstal jen tak ležet. Cítil se uvolněný a tělem se mu rozléval příjemný pocit.

"Dobré ráno," pozdravil, když vyšel na palubu.
"Takže ranní ptáče nakonec přeci jen vstalo?" rýpl si Lien, který zrovna lezl zpátky do svého vyhlídkového koše. Rick se trochu zapýřil a Leon, který stál na kapitánském můstku, se pousmál. Stejně jako Rick, i on byl dnes uvolněnější než kdy jindy. S povzdychem se zadíval do mapy a přemýšlel, jak mu to říct. Jak mu říct o Nicolasovi, říct mu o své minulosti, přiblížit mu bolest, kterou s jeho ztrátou pociťoval, a co vlastně teď cítí k němu.

Když nastala noc, loď zůstala kotvit na širém moři a nikdo již nebyl vzhůru, seděl Leon tak jako každý večer na palubě u paty jednoho ze stožárů.
"Zase zpíváš?" ozval se nad ním Rickův hlas a černovlasý muž k němu s mírným úsměvem na rtech vzhlédl.
"Jsi vzhůru?" podivil se.
"Někdo mi tam chyběl," zazubil se a přisedl si k němu. Leon si ho přitáhl svou silnou paží do objetí.
"Víš, chtěl bych ti něco říct," povzdychl si, a přitom se díval do dáli na svit měsíce, odrážejícího se od hladiny moře. Rick mlčel a jen pozorně naslouchal, věděl, že kdyby teď něco řekl, mohl by tak přerušit Leonovo odhodlání a ochotu mu to říct. "Už víš, že jsem byl dříve zamilovaný," začal a hnědovlásek zlehka přikývl. Byl rád, že mu Leon věří a chce se mu svěřit. "Jeho jméno bylo Nicolas," pokračoval a zhluboka se nadechl, jak jeho myslí projela bolestná vzpomínka. "Před dvěma lety jsem se vydal na cestu po moři. Matka mě chtěla zasnoubit s potomkem z nějaké velice dobře situované rodiny, chtěla, abych se usadil a spravoval naše panství. Nesouhlasil jsem s tím. Vždy jsem měl rád svobodu, táhlo mě dobrodružství, volné moře a neurčitý směr. Jednoho večera jsem se prostě sbalil, koupil si loď, nabral pár mužů, se kterými jsem vyrůstal a mohl jim věřit, a vydal se na cestu po moři. Jezdil jsem po různých krajích, a přitom se ke mně přidávali muži stejní jako já. Z dobrých rodin s touhou po nespoutaném životě kolující jim v krvi. Jednoho dne jsme dorazili do menší, ale krásné a velmi bohaté země. Lidé byli přívětivý a vstřícní. Procházel jsem zrovna kolem jednoho z největších domů, který se v té zemičce nacházel. Byla tam nádherná zahrada s plno růžemi a jinými druhy květin. Upoutal mě pohled na mladého chlapce sedícího na terase, s rozečtenou knihou v rukách. Byl krásný, bledá pleť, hebká už na pohled, dlouhé hnědé vlnité vlasy a zamyšlený a tak trochu napjatý výraz ve své tváři. Pokud jsem někdy viděl anděla, bylo to tenkrát. Zůstali jsme v té zemi ještě dva týdny a nevynechal jsem jediný den, abych kolem toho domu neprošel a nedíval se na něj. Seděl tam každý den. Po pěti dnech to už nevydržel, odhodil lhostejnost a zdvihl ke mně svůj pohled, kterým mě doslova propaloval. Zeptal se mě, proč ho špehuju a já odpověděl, že když mám šanci vidět anděla, tak jí využiji. Byl jsem vytrvalý, chodil za ním každý den a pomalu si získával jeho srdce. Zamiloval jsem se do něj stejně tak jako on do mě," otočil se na Ricka a pohladil ho po tváři. "Po třinácti dnech nás spolu viděl jeho otec a nehorázně se rozčílil. Nechtěl pro syna námořníka, chtěl někoho významného, někoho, kdo má majetek. Vůbec nevěděl, že já tohle všechno ve skutečnosti mám. Zakázal Nicolasovi se se mnou stýkat a mě pohrozil smrtí, pokud se k němu jen na krok přiblížím. Toho večera jsem k Nicovi vlezl přes balkon a přesvědčil ho, aby se mnou utekl. Pár dní jsme strávili v poklidu na moři a oba se cítili šťastní. Jeho otec nás však dohonil. Rozpoutal se boj a Nic při něm přepadl přes okraj paluby rovnou do moře. Skočil jsem za ním, ale už bylo pozdě, zmizel v rozbouřených vlnách a já zůstal sám. Pod jinou identitou jsem se vrátil a od obyvatel zjistil, že se konal pohřeb. Nicův otec prodal všechny své statky, šířily se dokonce i klepy o tom, že se zbláznil," dovyprávěl mu svůj příběh a v jeho tváři se zračilo tolik bolesti. "Když jsem tě poprvé spatřil v tom přístavu v Lukénii, bylo to, jako bych spatřil jeho. Musel jsem znát tvé jméno, vědět, kdo jsi. Přiznávám, tenkrát jsem byl zklamaný, ale něco mě donutilo poznat tě. Možná, že jsi Nicovi vzhledově podobný, troufl bych si říct, že byste klidně mohli být bratři, ale tvá povaha je jiná. Jsi vzpurný, nenecháš na sebe jen tak šlapat, máš svou hrdost a máš odvahu. Dostal ses mi pod kůži Ricku, hluboko do srdce a já opět cítím to, co jsem cítil před dvěma rukama," řekl mu vše, co chtěl, to po čem tolik toužil.

Smaragdové oči se dívaly skrz tmu na uvolněnou spící tvář černovlasého muže. Také ho miloval a přemýšlel, nad tím, co mu řekl. Bylo zvláštní, že všechno to, co mu Leon řekl, mu bylo povědomé, jakoby to už někdy slyšel, či zažil. Míval sny, tedy pro něj to byly spíše noční můry. Byl pod vodní hladinou a nemohl se nadechnout. Vždy se potom vzbudil s dusivým pocitem na hrudi a snažil se popadnout dech. Jeho myslí najednou projela krátká, ale přesto velice účinná vzpomínka. Hrůzou rozšířil oči a vykřikl.
"Miluji tě…"
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 10. března 2010 v 22:30 | Reagovat

japííí zase první

2 Aylen Aylen | 10. března 2010 v 22:33 | Reagovat

Nádhera :)

3 Angela Angela | Web | 10. března 2010 v 22:35 | Reagovat

etooooooooo dokonalooost

4 Eclair Eclair | Web | 10. března 2010 v 22:45 | Reagovat

krása ;-) už se nemůžu dočkat dalšího dílku :D

5 Teressa Teressa | 11. března 2010 v 7:04 | Reagovat

wow...to bolo uzasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiim =) :-)  :-)  :-)

6 Naru-chan Naru-chan | Web | 11. března 2010 v 17:13 | Reagovat

Uáááááh, já z tebe omdlím jak ty to dokážeš tak useknout, ksakru!! xDD Okamžitě chcu vidět v brzké době pokráčko, nebo si mě nepřej, Ter-chan! :D Muhahaa.. to byl ale díl *w* Hehehee.. >xDD

7 Lilirose Lilirose | 11. března 2010 v 17:54 | Reagovat

rychle další nebo se neznááám!!! :-D  to bylo prostě skvělýýý :-D

8 ebika ebika | E-mail | Web | 11. března 2010 v 20:18 | Reagovat

*Mrká jako magor a není što si uvědomit co to znamená* A nebo jo, já myslela, že ty už mě překvapit nemůžeš, teda můžeš, ale ne tak moc tohle bych nikdy, opravdu nikdy netipla, spíš jsem si myslela, že to byl fakt, jeho bratr nebo něco tak, ale tohle byl skutečně unikátní nápad moc se ti to povedloa  teď víc než dřív se strašně těším na =pokráčko!!!;-)

9 Hanako Hanako | Web | 12. března 2010 v 6:35 | Reagovat

Suprový .. ! A pěkně napínavý .. :D

10 Nade Nade | 13. března 2010 v 10:32 | Reagovat

A sakra! Zdá se mi to, nebo všechno bude trochu jinak? Vzpomínky a sny se nám asi trochu prolínají. No to jsem teda zvědavá, co bude dál. Doraž to! :-D

11 Jenny Jenny | Web | 13. března 2010 v 12:53 | Reagovat

ahojky jak se dneska máš?? =) dlouho jsem na tvém blogu nebyla...omlouvám se neměla jsem vůbec čas...pokusím se to napravit... =)

Hej úža povídka *_*

12 Sanasami Sanasami | 17. května 2010 v 23:02 | Reagovat

Úžasnááááááá poviedka kedy bude ďalšia kapitola prosím prosím prosím prosím :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama