close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Už takhle dál nemůžu

17. února 2010 v 20:45 | terkic |  Povídky na přání
A mám tu povídku na přání pro mé sb Majku:) je na anime Gravitation a pár Yuki/Shuichi:)
Ps: je to moje první povídka na tento pár, tak snad moc nezklamu.

Už takhle dál nemůžu


Růžovovlasý mladík dozpíval jednu ze svých nových písní, sundal sluchátka a s úsměvem na rtech ukázal vztyčený palec dvěma členům skupiny Bad Luck, když se však k nim otočil zády, jeho úsměv se vytratil a on se s povzdychem vydal domů. Tolikrát si to přehrával v hlavě a stále se sám sebe ptal, jestli dělá správně.

Zarazil se před vchodem jedné budovy a zadíval se na jeden z balkonů. Chvíli stál na místě a znovu bojoval se svými myšlenkami. Vždy, když pomyslel na to, co chce udělat, píchlo ho u srdce, ale on už jinak nemohl. Jako už tolikrát toho dne si povzdychl a s novým hlubokým nádechem a myšlenkou Teď nebo nikdy, namačkal kód a dveřmi vešel do útrob budovy. Když vyjel výtahem nahoru, vytáhl z kapsy svých zelených kraťasů klíče a odemkl si s nimi jeden z bytů. Jindy by dal o sobě vědět hlasitým výkřikem, že už je doma, ale on mlčel a jen tiše jako myška vstoupil do obýváku.

Spatřil blonďatého muže sedícího za pracovním stolem u svého notebooku, jak svými prsty bubnuje do klávesnice. Z úst mu vyčnívala cigareta a na desce stolu stál bílý hrnek s jeho kávou. Mladík sklopil svůj pohled k zemi a přemýšlel, jak má začít. Hledal odvahu, aby mu to řekl, snažil se v sobě najít sílu a sebezapření všech svých citů. Musel to zvládnout, bylo to nevyhnutelné, už před tím nemohl zavírat oči a žít tak, jak žil doteď.

"Yuki," pronesl neobvykle tiše a zdvihl pohled k postavě sedící za stolem.
"Hm?" broukl jen muž a dál svůj pohled upíral k monitoru.
"Víš, já už takhle dál nemůžu," řekl smutně. Yuki se na něj konečně zadíval.
"O čem tu teď mluvíš?" zeptal se klidně a podepřel si spojenýma rukama bradu.
"Když jsem k tobě před rokem a půl přišel, byl jsem jen obyčejný bláznivý kluk, který se o nic nestaral a bláznivě se do tebe zamiloval. Jenže já už ti nedokážu dávat lásku a zároveň být šťastný. Naučil jsem se tě respektovat, respektovat tvé soukromí a snažit se, abych tě rušil svou přítomností co nejméně. Ale já nejsem šťastný, už se nedokážu usmívat, tak jako dřív, být tak bláznivý. Zpočátku jsem byl šťastný už jen za tvou přítomnost, ale teď už mi to prostě nestačí. Cítím se, jako by moje duše po tvém boku umírala. Moc dobře znám tvou povahu a tvou minulost, chápu, že někdo jako ty, své city prostě neprojevuje. Navíc já miluju ten chlad a určitou odměřenost, kterou tvá osobnost nabízí, ale na druhou stranu mě ubíjí a já od ní musím pryč. To co ti tedy chci říct je, že Bad Luck odjíždí na dvou měsíční turné a až skončí, já už se sem nevrátím," mluvil tak tiše a jeho hlas naplňovala bolest, taková, která naplňovala i jeho srdce, když tato slova vyslovoval. "Už ti nebudu otravovat život Yuki, možná, že by bylo lepší, kdybych se ti stranil už na začátku, kdybych ti nevtrhl do života, ale na to už je pozdě a já ti nechávám volné pole teď. Teď ti navracím tvé soukromí. Sbohem Yuki," s těmito slovy se s Eirim rozloučil, otočil se a vydal se do svého pokoje, aby si sbalil těch pár věcí, které mu tu patřily.

Jezdili od města k městu, každý večer hráli své písně a usmívali se na své fanoušky, každý den na pódiu se Shuichi usmíval, ale jakmile koncert skončil, jeho tvář pohasla a kolem něj se vznášela aura smutku. Jeho přátelé si o něj začínali dělat starosti, ale vždycky, když se ho zeptali, jestli je v pořádku, jen s mírným úsměvem na tváři kývl na souhlas a snažil se zapojit do rozhovoru, který vedli. Netoužil po jejich pozornosti, vůbec nevěděl, co má dělat. Přál si zapomenout, ale myšlenky ho neposlouchaly a vždy se zatoulaly zpět, k tomu, ke komu nechtěl.

Seděl u notebooku a psal jeden ze svých nových románů, když se tichým bytem rozlehl zvonek vchodových dveří jeho bytu. Potáhl si ze své cigarety, odložil ji na popelník a vydal se otevřít.
"Ah, Nakano-kun, nemáš být na turné?" řekl s pozdviženým obočím, když u dveří spatřil hnědovlasého mladíka. Ustoupil a pustil ho dovnitř. Hiroshi vstoupil a zavřel za sebou dveře. Yuki se posadil na gauč a on si sedl naproti němu do křesla.
"Jde o Shuichiho," odvětil Hiroshi a propaloval ho svýma modrýma očima.
"A proč jdeš zrovna za mnou? Ukončil to," pravil klidně a pokrčil rameny.
"No právě, trápí se ještě víc," povzdychl si.
"Je konec Hiroshi, já už s tím nic nemám společného," odpověděl se stále klidným hlasem.
"Přede mnou se přetvařovat nemusíš Eiri, moc dobře vím, že ti Shuichi není lhostejný," ušklíbl se.
"Zase ho zachraňuješ?" konstatoval Yuki a napil se ze šálku kávy.
"Někdo to hold dělat musí," uchechtl se jen a zdvihl se k odchodu. "Promysli si to, co jsem ti řekl," řekl, když byl u dveří. "A k tvé otázce, zdali nemám být na turné, ano, ale jako skupina máme své určité výhody."

Šel uličkou nocí setmělým parkem. Nebe bylo zatažené a černé mraky zakrývaly měsíc. Foukal lehce chladný vítr a z nebe se začaly líně spouštět kapičky deště. Nedbal na ně a jen si čistým vzduchem čistil hlavu.
"Ztratil ses, nebo jen tak bloumáš?" ozval se před ním chladnější hlas. Ztuhl a opatrně zdvihl oči.
"Co tu děláš?" zeptal se opatrně.
"Zase se lituješ?" pozdvihl obočí a Shuichi se zamračil.
"Jsi milej tak jako vždy, co?" řekl podrážděně a zkřížil si ruce na prsou.
"A ty zas tvrdohlavej?" nadhodil Yuki.
"Co po mě chceš?" optal se s povzdychem.
"Co je s tebou?" zeptal se ho a Shuichi povytáhl obočí.
"Nic se mnou není, jsem stejnej jako vždycky," pokrčil rameny a už chtěl jít. Když však procházel kolem Eiriho, ten ho prudce chytil a přirazil ke stromu. Už celkem pršelo, ale zdálo se, že jim je to úplně jedno.
"Teď nikam nepůjdeš," zašeptal Yuki podmanivě a naklonil se k němu blíž. "Chybíš mi," pokračoval, než se dotkl jeho rtů. Shindo sebou zazmítal a pokusil se ho od sebe odstrčit, ale Yuki ho držel pevně. Cítil, jak se mu poddává a věděl, že teď už je opět ztracený, nechtěl se mu poddat, ale nezvládl to. Sevřel pevně látku jeho zelené košile, přitáhl se k němu blíž a polibky mu oplácel, po jeho tvářích se svezly kapičky slz, které se smíchaly s deštěm, dopadajícím na jeho pokožku.

Když se od sebe odtrhli, srdce mu splašeně bušilo.
"To nejde," řekl se sklopenou hlavou k zemi. Chtěl být s ním, ale jak mohl, když ho Yuki bral jen jako… ani nevěděl, co pro něj vlastně znamenal. Byl milencem bez lásky, přítelem bez přátelství.
"Shuichi," oslovil ho jeho jménem a pozdvihl mu bradu, donutil ho tak zadívat se mu zpříma do očí. "Ty víš, že se chceš vrátit, nelži si," zašeptal mu těsně u ucha, načež ho znovu políbil. "A taky víš, co k tobě cítím." Růžovovlásek se mírně pousmál, možná, že teď už to bude jinak.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jutaki-SB Jutaki-SB | Web | 17. února 2010 v 21:03 | Reagovat

MUHÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ..! V týhle povídce byl Suichi nějakej inteligentní! xD Ale co!

Super povídka!

2 Angela Angela | Web | 17. února 2010 v 21:06 | Reagovat

kráááása

3 Chrona Chrona | Web | 17. února 2010 v 21:10 | Reagovat

Ne, nezklamala ^^

4 Eclair Eclair | Web | 17. února 2010 v 21:11 | Reagovat

moc hezký :-)

5 Lilien Rose Lilien Rose | Web | 17. února 2010 v 22:26 | Reagovat

muhááá to byloo náádherný.. no prostě ten kráásnej konec.. *rozplývá se* :-D

6 lanthara lanthara | Web | 18. února 2010 v 0:19 | Reagovat

kyaaaaa kawaiii mam taky dojem ze tahle povidka me donuti to dokoukat XD

7 Angela Angela | Web | 18. února 2010 v 16:44 | Reagovat

Teri, umíš psát i něco jinýho?:D

8 Angela Angela | Web | 18. února 2010 v 17:06 | Reagovat

lemple:D

9 Blackmola Blackmola | Web | 18. února 2010 v 18:03 | Reagovat

No páni, krása ! x)

10 Arya Arya | Web | 18. února 2010 v 18:51 | Reagovat

ooooh brutaal kawaiiiii - rozplyvam sa - naadherny pribeh

11 Majka Majka | Web | 18. února 2010 v 20:09 | Reagovat

Arigatooo gozaimasu, T-chan! Ta povídka je vážně úžasná!XD Navíc, za co ti děkuju dvojnásob je to, že si Yukiho nenapsala v OOC...já vim, ono je to třeba pro někoho občas jako buzerace, že někdo napíše, že je nebo není něco OOC a věř, že mě to je celkem jedno, až na Yukiho. Já si prostě nemůžu pomoct, ale vidět Yukiho se vřele usmívat? A ještě k tomu slyšet ho říkat miluju tě? To mi k němu prostě nesedí... :-D

No, zkrátka arigatoo, moc si toho vážim! :-D

12 Andy Andy | 18. února 2010 v 20:25 | Reagovat

Tohle anime jsem nedávno dokoukala, tak jsem byla docela překvapená, že píšeš na tenhle pár... :) Jinak se ti to moc povedlo ;)

13 Claire-san - Affs^^ Claire-san - Affs^^ | Web | 18. února 2010 v 21:25 | Reagovat

ááá jsem hrozně ráda, že ses zapsala :-D  . Měla jsem v plánu si tě nechat i kdyby ne :D (sice by to třídění mělo tím pádem "velkou" cenu, ale tebe bych fakt nesmazala xD)..ehm, jinak tu 6. kapitolu už skoro mám, takže ji ještě dneska zveřejním :)

14 Aya Yai Aya Yai | Web | 19. února 2010 v 14:48 | Reagovat

Shuichi, Shuichi... moc přemýšlíš xD

Jinak moc pěkná povídka T-chááán ;333 Osobně tento pár miluju a tak jsem šťastná, už jen z toho, že něco takového tu u tebe vidím xD Ale opravdu mě to potešilo :D
Skvělá povídka od skvělé autorky ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama