Špatný unesený
"Naruto," vyslovil s lehkým úsměvem na rtech jeho jméno a pevně ho taktéž objal. Měl u sebe někoho, koho miloval, koho dlouho neviděl, a tak si ani nedělal hlavu s papíry, které pak bude muset sesbírat a znovu roztřídit.
"Chyběl jsi mi," zašeptal blonďatý chlapec, malinko se od rudovláska odtáhl a na tváři vykouzlil šťastný úsměv.
"Ty mě taky," odvětil a spojil jejich rty v jedny. "Ale copak tu děláš? Neříkej mi, že jsi zase kvůli mně utekl a Tsunade mi bude posílat vyděšený dopis, jestli nevím, co se s tebou stalo," uchechtl se a pohladil ho v záplavě blonďatých vlasů.
"Co si to o mně myslíš?" nafoukl lehce tváře a zkřížil ruce na prsou. "Sice byla sranda vidět baa-chan rozzuřenou, ale cítit její rány už příjemný nebylo," řekl s úšklebkem. "Měl jsem ti donést nějakou smlouvu na znovunavázání nějakých obchodů, plus pár bylin na protijedy," vysvětlil a podal mu vše, co řekl. "Co záleží na tom, že jsem si to vydupal?" zasmál se a druhý chlapec se rozesmál s ním.
"To jsi celý ty," šťouchl ho lehce do nosu svým ukazováčkem.
"Gaaro?" zamumlal rozespale jméno svého milence, když se vzbudil s pocitem samoty a nenahmatal vedle sebe žádné tělo. Posadil se na posteli, promnul si oči a rozhlédl se kolem. Zaposlouchal se do ticha ránem sešeřelé místnosti a doufal, že zaslechne sprchu, či jiný projev něčí přítomnosti. Podíval se na budík, který hrdě hlásal šest hodin ráno. Tak brzo Gaara nikdy neodcházel. Vstal tedy, oblékl se a rozešel se po domě.
"To je zvláštní," pomyslel si. Rozhodl se vykonat ranní hygienu, a pak se vydal do Gaarovy kanceláře.
Když tam dorazil, zaťukal a vešel.
V místnosti se nacházela spousta shinobi vesnice a Gaara vypadal celkem ustaraně.
"Gaaro?" oslovil rudovláska a ten se na něj s mírným úsměvem zadíval. "Co se to tu děje?" zeptal se nechápavě a jemu se přes tvář mihl stín starosti.
"Nedaleko od Suny byli zahlídnuti dva členové Akatsuki," odvětil, zapírat nemělo cenu.
"Myslíš si…"
"Že jdou po mně," doplnil ho Gaara. "Ano, a jestli zjistí, že jsi tu i ty, bude to špatné, hodně špatné," povzdychl si a víc se zavrtal do opěradla svého pracovního křesla.
"Co budeme dělat?" ptal se ihned blonďáček.
"Ty nic, Naruto," dal mu ihned odpověď. Měl o svého milence strach a nechtěl ho nechat vystavovat se nebezpečí.
"Ale," zkoušel namítnout blonďáček, ale Gaara ho přerušil.
"Ne, Naruto," zamítl rázně. "Jestli zaútočí a já myslím, že ano, zůstaneš tady. Kankuro s Temari tě pohlídají," řekl hlasem, který nesnese odporu.
Členové zločinecké organizace doopravdy zaútočili, tedy jen jeden z nich. Na křídlech obrovského bílého ptáka z jílu kroužil nad Sunou a snažil se Gaaru dostat do kolen.
Naruto seděl v rudovláskově kanceláři na židli za jeho pracovním stolem a cítil se bezmocný. Temari s Kankurem ho hlídali jako vlčáci a odmítali ho byť jen na chvíli spustit z očí. Tolik chtěl být tam venku, bojovat po jeho boku, nějak mu pomoct. Nervózně bubnoval prsty o desku stolu, když v tom dostal nápad.
"Ehm," odkašlal si. "Já no víte, mohl bych si odskočit?" zeptal se. Byl to sice starý trik, ale doufal, že zabere.
"Myslíš, že na tohle ti skočíme?" pozdvihla tázavě obočí Temari s úšklebkem.
"Když já nemůžu za to, že jsem nervózní a projevuje se to mou silnou potřebou," zaskučel a složil ruce do klína, aby dodal na vážnosti svých slov.
"To, to prostě nemůžeš vydržet?" povzdychla si blondýnka a Naruto zakroutil hlavou v zápornou odpověď.
"Fajn, Kankuro, jdi s ním," rezignovala nakonec.
"Díky moc," řekl vděčným hlasem a s Kankurem v patách se vydal po chodbách směr záchody.
"Promiň Kankuro," povzdychl si v duchu, když složil Gaarova staršího bratra ranou do zátylku k zemi. Pak se rozeběhl opuštěnými chodbami ven z Kage budovy.
Gaara začínal být vyčerpaný a Deidara, blonďatý člen Akatsuki, útočící na Sunu se chystal na svůj závěrečný útok. Rudovlásek z posledních sil zahalil vesnici ochrannou vrstvou písku, než se ozval obrovský výbuch.
Rudovlásek spadl vyčerpaně k zemi, a ihned se k němu seběhli všichni ninjové.
Zatřepotal očními víčky a rozhlédl se kolem. Skrz malou škvíru spatřil, že se nachází ve vzduchu, v nějakém tmavém prostoru. Pamatoval si, jak vyběhl ven a dostal se na místo boje. Najednou se ozval ohlušující výbuch a všude kolem se rozvířil Gaarův písek, a pak…pak už nic, musel omdlít.
Asi po další hodině přistáli a on zaslechl něčí hlasy. Najednou se bílá stěna před ním rozevřela a on tak spatřil tři muže v Akatsuki pláštích.
"Ale to…" vydechl nechápavě Deidara, který útočil na Sunu.
"Devítiocasý?" povytáhl tázavě obočí zrzek se spoustou piercingů v obličeji a zadíval se na blonďatého chlapce, který se nacházel v zobáku Deidarova jílového ptáka. "Neměl jsi přivést jednoocasého?" otočil se na něj.
"Asi jsem ho musel v té rychlosti vzít omylem, když se kolem mě rozvířil ten písek," snažil se blonďák najít odpověď.
"Sice měl Kyuubi přijít až naposledy, ale tak když už ho tu máme," pokrčil rameny muž s oranžovou maskou přes obličej. "Peine, odveď ho dolů do vězení, a ty Deidaro, pojď za mnou," vydal rozkazy a oba muži kývli.
Naruto se snažil vzpírat, jak jen mohl a snažil se vykroutit z Peinova pevného sevření, bylo mu to však houby platný. Rudovlasý muž ho dovedl do jedné z temných jeskynních kobek, připoutal ho čakrovými pouty ke stěně, a když odcházel, zavřel za sebou mříž.
"Sakra, to jsem se zas dostal do pěkné bryndy," zaklel Naruto a snažil se uvolnit si ruce. Po chvilce, kdy usoudil, že to fakt nemá cenu, to vzdal a jen sklesle svěsil hlavu k zemi.
"Co teď s ním?" zeptal se Pein, který vešel do místnosti, kde už seděl kolem obrovského stolu zbytek Akatsuki.
"Kdybychom z něj teď vytáhli Kyuubiho, mohlo by to mít špatné následky, budeme ho věznit do doby, než pochytáme zbytek Jinchuuriki, a nebo…" odmlčel se tajemně maskovaný muž.
"A nebo?" nevydržel to napjetí žraločí muž.
"…ho přemluvíme, či přinutíme, aby byl jedním z nás," dodal a v místnosti to zašumělo.
"A jak toho chcete dosáhnout Madaro-sama?" zeptal se Pein.
"Když se tak hezky ptáš, tak by ses ho mohl pokusit přesvědčit."
"Co prosím?" povytáhl obočí.
"Myslím, že ve smyšlení jste si celkem podobní, takže by sis mohl získat jeho důvěru, nebo bys ho mohl svést," navrhl.
"Svést?"
"Ale no tak Peine, nesnaž se mi něco namlouvat, moc dobře jsem viděl ten tvůj pohled, když jsi ho uviděl," ušklíbl se pod svou maskou, to však nikdo vidět nemohl.
"Dobrá, proč ne," souhlasil nakonec, když usoudil, že by lhal nejen Madarovi, ale také sám sobě.
"Ale no tak Naruto, jsi tu už tři měsíce, nikdo tě nehledá, všichni na tebe zapomněli," šeptal mu u ucha Pein a plně se na něj tiskl. Každý den za ním chodil, nosil mu jídlo a pití a pomalu lámal jeho duši. Blonďáček se ho snažil vždycky ignorovat, být proti němu hluchý. Jeho tělo se vždy chvělo pod tím, co rudovlásek říkal, pod jeho hlazením po tváři a přejíždění ukazováčku po jeho rtech.
"Ne, Gaara mě určitě hledá," zaprotestoval, i když po takové době o tom už sám pochyboval. Peinova slova na něj měla po těch třech měsících značný vliv a zabodávala se mu do srdce, začínal těm slovům věřit, začínal být zoufalý.
"Naruto, sám tomu nevěříš, tak nelži," povzdychl si Pein a stiskem ukazováčku a palce mu pozdvihl bradu. Díval se do záplavy modři Narutových modrých očí. "Nechápu, jak někdo mohl zapomenout na někoho takového, jako jsi ty," zašeptal, než se k němu naklonil a svými rty neuzamkl ty blonďáčkovy.
Naruto se chvíli vzpíral, ale pak ten boj vzdal. Byl jako hadrová panenka, nechal se ovládnout Peinovými polibky a slovy, která mu vtloukal do hlavy každý den.
Každý další den se jím nechával ovládat víc a víc a jednoho dne ho Pein odpoutal, Naruto byl plně v jeho moci. Rudovlásek ho položil za stálých polibků na chladnou zem jeskyně, a zatímco rukou zajel pod jeho mikinu a černé tričko, polibky se přesunul na šíji. Blonďáček lehce zasténal, když se Peinovy prsty dotkly tvrdnoucí bradavky a začaly ji mezi sebou žmoulat. Když mu rudovlásek vrchní oblečení sundal, nahradil prsty ústy, zuby a jazykem. Naruto se zachvěl počínajícím vzrušením, nemyslel na nikoho a už vůbec ne na Gaaru, jakoby z jeho paměti odešel, nebo tam nikdy nebyl. Myslel jen na slast, kterou mu Pein svými polibky způsoboval a na dotyky, kterými ho obdarovával. Vůbec se nebránil, když ho rudovlásek svlékl úplně a pohltil jeho úd svými ústy. Naruto pouze vykřikl a prohnul se slastí, když jeho penis obemkla vlhká ústa a hbitý jazyk si s ním pohrával. Zabořil ruce do rudovlasé kštice a začal si udávat své tempo. Když ho Pein přivedl k vrcholu, sám se otočil na všechny čtyři a nastavil se tak k němu svým zadečkem. Rudovlasý si navlhčil prsty svými ústy, a potom je pomalu jeden po druhém zasunul do Narutova konečníku a začal je od sebe roztahovat, aby ho tak připravil na svůj vpád. Když si myslel, že je blonďáček dostatečně připravený, chytil ho za boky a pomalu do něj pronikl. Naruto vyhekl a skousl si spodní ret, aby nevydal bolestný sten, který se mu dral napovrch. Když však Pein přirazil, rty od sebe uvolnil a zavzdychal. Rudovlásek přirážel rychle a tvrdě, užíval si pocitu být v něm a s úsměvem poslouchal Narutovy steny. Ještě párkrát přirazil, než i on došel slastného vrcholu.
Naruto se mohl toulat po Akatsuki sídle jak chtěl, ale vždy jen za doprovodu Peina, přeci jen ještě blonďáček nedosáhl jejich plné důvěry a kdykoliv jim mohl utéct. Jednou, byly to čtyři měsíce od jeho únosu, však viděl to, co neměl.
"Takže jste ho nakonec přeci jen chytili," řekl šťastně Madara a díval se na spícího Kazekageho Písečné, přehozeného přes Deidarovo pravé rameno.
"Ano, ale musíme rychle jednat, toulal se tu nedaleko a určitě nebyl sám," povzdychl si dlouhovlasý blonďák.
"Jakmile se sem někdo bude dobývat, ty a Sasori je zdržíte," přikázal a oba jmenovaní kývli hlavou.
"Gaaro," zašeptal zhrozeně blonďáček, když to celé viděl. "Takže přeci jen mě hledal, a já…" zamumlal a hrůzou nad sebou samým rozšířil oči.
"Peine, odveď ho, a pak přijď," řekl Madara a Pein Naruta odvlekl do svého pokoje, kam ho zavřel.
"Pusť mě!" zakřičel blonďáček se slzami v očích a bušil pěstmi na dveře. "Tak mě sakra pusť!"
Když se Naruto konečně pomocí svého rasenganu dostal pryč, bylo už pozdě. Gaara ležel uprostřed kruhové místnosti bez života.
"Ne!" vykřikl a svezl se vedle něho na kolena. Byla jeho vina, že ho dostali a měl tolik výčitek, kdyby tak nevěřil Peinovým slovům a věřil víc v Gaarovu lásku, kdyby nebyl tak hloupý.
"Je pozdě Naruto a navíc musíme jít," ozval se za ním Peinův hlas. Naruto se na něj s uslzenýma očima plnýma bolesti a nenávisti otočil.
"Já nikam nejdu," zavrčel a sevřel mrtvé tělo rudovlasého chlapce ve svém náručí. "A už vůbec ne s tebou," vzlykl.
"A když ti řeknu, že vím, jak ho přivést k životu?"
"Taháš mě za nos, tak jako celé čtyři měsíce," vyhrkl naštvaně, ale i přesto částí své duše doufal, že tentokrát mluví pravdu.
"Tentokrát mluvím pravdu," odvětil klidně a přiklekl k němu. "Tak chceš, aby žil?"
"Dobrá, půjdu s tebou," přikývl. "Chci jen, aby žil a navíc, nedokázal bych se mu po tom všem podívat do očí," řekl smutně a sklopil hlavu. Cítil se tak provinile, nemohl uvěřit tomu, jak se zachoval. Pein přikývl a začal Gaarovo tělo napouštět svou čakrou.
Když se dvě zelinkavé oči rudovlasého chlapce rozevřely, byl sám.
"Naruto?" zašeptal tiše, pomalu se posadil a rozhlédl se kolem sebe. Nic, nikdo nikde nebyl. Jen vedle sebe našel malý vzkaz, na kterém bylo napsané pouhé: "Mrzí mě to."





ČNÁF..! chudáček Narutík!!!! ááááááááááááááááááááááá