Ps: názvu si nevšímejte, můj chorej mozek je prostě neumí vymejšlet:)
9.Část: Získal sis mě
"Jak daleko je nejbližší přístav?" zeptal se Leon Liena a ten se zadíval do mapy.
"Tak den cesty," odvětil mu.
"Rick musí k lékaři, má horečku a pořád jen spí," povzdychl si.
"Jeho organismus nebyl zvyklí na prostředí, jako je vězení, byl zvyklí žít jako v bavlnce."
"To ano," přitakal Leon.
Ihned jak dorazili do přístavu, vyběhl z lodi jeden z námořníků a začal se vyptávat na místního lékaře. Jeden postarší muž o holi mu odpověděl a námořník to ihned byl oznámit svému kapitánovi. Leon vzal Ricka do náručí a jal se ho tam odnést. Podle Samuela, ochotný námořník, to bylo asi tak pět minut od přístavu.
"Dobrý den," pozdravil celkem mladého muže, když vtrhl do ordinace a nebral ohledy na mrmlající pacienty, sedící v čekárně.
"Dobrý," odvětil a strčil si za ucho pramínek blonďatých vlasů, který mu neposedně vyklouzl z modré stuhy. "Tak copak tu máme?" zeptal se.
"Má horečky a spí už čtyři dny," odpověděl mu sklesle černovlásek.
"Tak se na to podíváme," řekl si spíš pro sebe doktor a začal s vyšetřením. "Od čeho má ty rány na zádech?" povytáhl obočí, když sundal Rickovi košili a spatřil celkem nepěkná zranění.
"Teudský princ ho nechal zmrskat za to, že se mu nepodvolil," povzdychl si a sjel Rickova obnažená záda svým pohledem. Nebyl to zrovna moc hezký pohled, i když se snažili na lodi rány co nejvíce vymýt, začaly hnisat.
"Zřejmě se mu do toho dostala nějaká infekce a podle Vašeho odůvodnění těch ran, předpokládám, že se dostal na nějaké místo, kde to pro jeho stav nebylo zrovna dvakrát dobré. Budu si ho tady muset nechat."
"A jak dlouho?" optal se Leon.
"Na pár dní, asi tak tři dny, než se mu rány zahojí a nesrazíme alespoň trochu tu horečku."
"Mohl bych tu s ním zůstat?" zeptal se s nadějí v hlase. "Víte, začal jsem se o něj tak trochu bát a já o něj znovu nechci přijít," vysvětlil mu, když doktor povytáhl tázavě obočí.
"Dobrá, pro tentokrát udělám výjimku," pousmál se. "Můžete spát na vedlejším lůžku."
"Mockrát Vám děkuji," poděkoval mu a potřásl rukou.
"Leone…" zachraptěl mladík ležící na lůžku, které bylo blíže ke dveřím. "Leone…" vyslovil jeho jméno s větší intenzitou a začal se neklidně vrtět, přitom silně tiskl svou pokrývku. "Leone!" tentokrát zoufale vykřikl a po tvářích mu stekly slzy.
Černovlasý muž na vedlejší posteli se s trhnutím probral a rychle se otočil k Rickovu lůžku. Myslel si, že se mu to jen zdálo, ale když hnědovlásek vykřikl, a poté se rozplakal, rychle vyskočil a vrhl se k jeho lůžku. Rick měl zavřené oči a zpod víček se mu kutálely třpytící se kapičky vody.
"Ricku," zašeptal mu uklidňujícím hlasem do ucha a opatrně ho objal. Druhý chlapec se přestal chvět, ale brečet nepřestával. "Prober se," řekl a políbil ho na čelo, zatímco se lehce prsty probíral jeho hnědými vlasy. "Tak už se vzbuď, všechno je v pořádku," konejšil ho dál, dokud se na něj neupřel horečkou trochu zastřený pár zelených očí.
"Leone," vydechl nevěřícně. "Takže to nebyl sen," pronesl tiše s mírným úsměvem na tváři a dotkl se jeho líce.
"Na, napij se," řekl Leon, když viděl, jak Rick nasucho polkl, a podal mu sklenici s čirou tekutinou.
"Kde to vůbec jsme?" zeptal se ho hnědovlásek a pohodlněji se mu schoulil v náručí.
"Myslím, že se to tu jmenuje Irénie, je to taková menší vesnička. Byl jsi na tom celkem špatně a potřeboval jsi ošetřit," odvětil mu.
"Jak dlouho tu jsme?"
"Pouhý den, ale prospal jsi skoro čtyři."
"Chtěl jsem ti toho tolik říc…" unaveně zívl.
"Šš," přiložil mu ukazováček na rty. "Na to bude ještě dost času, teď odpočívej, abys byl zase v pořádku," usmál se Leon, krátce ho políbil na ústa, a pak ho znovu uložil.
"Počkej," zarazil ho ještě Rick, když se chystal Leon vrátit na své lůžko. "Lehni si ke mně," zaškemral a trochu se poodkryl.
"Dobrá tedy," přikývl černovlásek, lehl si k němu a vtáhl si ho do objetí. Rick se pohodlněji zavrtal a znovu usnul. Leon zabořil svou hlavu do jeho vlasů a vdechoval jeho vůni. Cítil se zase po tak dlouhé době uvolněný a jeho klidný spánek nenarušila žádná noční můra, jako to dělala každou noc celé dva roky.
Nakonec musel zůstat Rick v nemocnici týden, než se mohl spolu s Leonem vrátit na Liberty. Všichni námořníci ho s úsměvy přivítali.
"Leone," zašeptal černovláskovo jméno a ten se na něj tázavě zadíval. Rick mu naznačil, aby se k němu trochu sklonil. "Víš, když mě Donovan unesl," začal. "tak říkal, že na tvé lodi je zrádce, jeden z jeho poskoků," prozradil mu, když si při pohledu na muže na palubě vzpomněl. Leon se zamračil.
"Kdo?" zeptal se, nechtělo se mu tomu věřit, vždyť pro něj byli všichni jako bratři a nejbližší přátelé.
"To bohužel nevím," povzdychl si Rick se sklopenou hlavou.
"My na to přijdeme," řekl trochu povzbudivě, načež si ho přitáhl k sobě a přede všemi ho dravě políbil. Všichni začali nadšeně hvízdat a tleskat.
"Neříkej mi, že se ti ta horečka vrátila?" pozdvihl pobaveně obočí Leon, když se od něj odtrhl a díval se na Rickovy zrudlé tváře. Aby dodal vážnost tomu, co řekl, dotkl se jeho čela. Po jeho slovech Rick zrudl ještě víc a prudce ho od sebe odstrčil.
"Ty!" zavrčel a sevřel ruku v pěst.
"A já už se lekl, že ses změnil," povzdychl si naoko smutně Leon.
"Blbče," neodpustil si prskavou poznámku Rick, ale přitom se smál.
Opíral se o zábradlí na přídi a pohled měl zdvižený k nocí potemnělé obloze, na které se stříbrně třpytily hvězdy. Zhluboka se nadechl a užíval si vůně mořského vzduchu. Konečně byl zase na moři, konečně mohl cítit čerstvý vzduch, poslouchat vlny narážející do boků lodí a nechat nezbedný vítr pohrávat si s jeho vlasy. Na tváři měl šťastný úsměv a ve smaragdových očích se odrážely jiskřičky radosti.
"Měl bys ještě odpočívat," objaly ho ze zadu Leonovy ruce a jeho Sametový hlas rozehřál celé jeho tělo.
"Myslím, že už jsem odpočíval dost," povzdychl si nesouhlasně Rick.
"Měl jsem o tebe strach."
"A já zas nepřestával doufat, že mě přijdeš zachránit."
"Věříš mi?"
"Proč bych neměl?"
"Nic jsem ti neřekl."
"Nechci na tebe tlačit, až mi budeš chtít říct o své minulosti, tak mi to řekneš, ale teď už mě polib," zašeptal těsně u jeho rtů. Leona to mile překvapilo a nenechal se dvakrát dlouho pobízet. Rick si ho omotal lehce kolem prstu, stejně tak jako kdysi Nicolas. Ale na toho teď myslet nechtěl, a tak se raději vpil do hnědovláskových rtů.
Leon ho ve svém náručí donesl ke své posteli a následně jej na ni položil. Jeho hbité ruce začaly rozepínat knoflíček po knoflíčku bílou košili, kterou měl chlapec pod ním na sobě, zatímco ho líbal na odhalené šíji. Rick slastně zavzdychal a zlehka se zachvěl, když Leonův jazyk objevil velice citlivé místečko. Hnědovlásek se malinko nadzdvihl, aby z něj mohl Leon stáhnout košili úplně. Když se válela někde na zemi v prachu, rozepnul černou košili muže před sebou. Zlehka se dotýkal černovláskovy odhalené svalnaté hrudi a fascinovaně sledoval lehce snědou sametově jemnou pokožku. Nakonec se pomalu k jeho hrudi sklonil a začal ji zasypávat nesmělými polibky. Od středu si to zamířil k levé bradavce, kterou vsál do úst, začal ji dráždit jazykem a nakonec si s ní hrál lehkými kousanci.
"Nezdáš se mi jako neviňátko," vzdychl s blaženým úsměvem Leon a slastně přivřel oči. Rick se pousmál, Leonova slova ho potěšila a dodala mu trochu odvahy, přeci jen to pro něj bylo všechno nové. Nakonec se odvážil sjet svými dlaněmi po rozpáleném břiše k lemu černovláskových kalhot, přičemž svá ústa teď zaměřil na pravou bradavku, čímž odváděl pozornost. Povedlo se mu rozepnout Leonův opasek a knoflík, když v tom ho jejich majitel rychle přitiskl k posteli a začal znovu plenit jeho ústa.
"Ne, ne, ne," zakroutil ukazováčkem v záporném gestu. "Nejprve ty," pousmál se a Rickovy tváře opět nabraly rudého nádechu, stejně tak jako odpoledne.
Leon pomalu rozepnul jeho pásek a to samé pak udělal i s knoflíkem. Pomalu z něj sundával hnědé kalhoty, než byly úplně dole. Černovlásek se musel pousmát, když zjistil, že už pod nimi Rick nic nemá.
"Jsi nádherný, tak jemný a přitom divoký," řekl okouzlením zastřeným hlasem a zlehka přejížděl svým ukazováčkem po jeho těle. "Ani nevíš, jak moc jsem rád, že sis vybral mě," zašeptal těsně předtím, než pohltil jeho úd do úst. Rickem projela nenadálá vlna vzrušení a se slastným výkřikem se zlehka prohnul. Takový pocit ještě nikdy nezažil, bylo to něco nepopsatelného, něco, co ho přivádělo k šílenství a neskutečného pocitu blaha. Nic nebylo důležité, jen toužil po tom, aby se ho Leon stále dotýkal, aby ho dovedl k vytouženému vrcholu. Leonova ústa klouzala po Rickově tvrdnoucím údu a nezbedný hbitý jazyk ochutnával jeho chuť. Černovláskovy přinášelo radost Rickovo slastné sténání a pronášení jeho jména. Poté co cítil mírné zacukání hnědovláskou penisu, naplnila se jeho ústa bílou životodárnou tekutinou.
Rick zhluboka oddechoval, cítil se spokojeně a zároveň trochu unaveně. Zpočátku se bál, že Leonovi nebude stačit, že ho někdo nezkušený, jako on, ho nemůže uspokojit, ale jak se zdálo, černovlásek si to užíval a doopravdy po něm toužil. Veškerá touha po černovlasém muži před ním, odbourávala jeho strach, poháněla ho kupředu. Stáhl si Leona opět k sobě a vášnivě, co nejvíc jak jen to uměl, ho políbil. Jeho ruka mezitím zajela pod lem kalhot a začala dráždit naběhlý penis.
"Ricku," vzdychl Leon a trochu se od něj odtáhl, aby se mohl nadechnout. "Zlobíš," dodal z těžka. Naslinil si jeden ze svých prstů a opatrně jím do Ricka pronikl. Hnědovlásek sykl překvapením a následně slastí, když se prst dotkl citlivého výčnělku. Leon postupně přidal ještě další dva prsty, než je nahradil svým údem.
Hnědovlásek zalapal po dechu, když ve svém konečníku ucítil tak velký tlak. Skousl si spodní ret a snažil se potlačit bolestné zasténání.
"Uvolni se Ricku, věř mi, bude to dobré," řekl trochu přerývavě Leon. Byl to úžasný pocit být v něm, cítit kolem svého přirození sevřený prostor. Hnědovlásek to ještě chvíli rozdýchával, a nakonec slastně vykřikl, když se v něm Leon pohnul. Přírazy byly rychlé a naléhavé a přesto něžné a ohleduplné. Oba se cítili jako v nebi, konečně doopravdy patřili jeden druhému. Jejich těla pokrývaly kapičky potu a jejich ústa vydávala slastné vzdychy a steny jako důkaz, že se jim to oběma líbí, že je to dohání na pokraj šílenství. Leon naposledy přirazil a vyvrcholil. Svalil se zadýchaně na hnědovláska pod sebou a jen tak nehybně ležel. Rick se začal probírat záplavou havraních vlasů a se zavřenýma očima vnímal Leonovo rychle bušící srdce.





japííí sem prvnííí a tenhle díl je můůůj