close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Magix-6.Část

27. února 2010 v 19:27 | terkic |  Kapitolovky
Tak další dílek a opět můžete poděkovat Angele:D i když si to už možná nikdo nepřečte, stejně sem se to rozhodla dokončit, budou už asi jen dva díly:D snad se to bude líbit, i když je to nic moc:)

6.Část: Magický spánek


"Dylane nech mě udělat to kouzlo," poprosil ho klidně Bryan, ale Dylan opět zavrtěl hlavou v záporném gestu.
"Řekl jsem ne," odsekl.
"Dylane nespal si už tři dny, a když už jsi usnul, tak to bylo jen zhruba na hodinu. Máš kruhy pod očima a nemůžeš pořád využívat na nespavost svou upíří stránku, může se z tebe stát zvíře," zvýšil hlas a přitom se mračil.
"A copak ty nechceš, aby ze mě bylo zvíře?" zašeptal mu hravě a hlavně svůdně do ucha a začal se k němu lísat. Líbal ho na krku a sem tam ho hryznul.
"Nech toho Dylino," odstrčil ho od sebe Bryan a držel ho silně za ramena. "Vzpamatuj se," zatřásl s ním. "Tohle nejsi ty," zavrtěl hlavou a odešel pryč z jeho pokoje.
Dylan tam zůstal zaraženě stát a přemýšlel o tom, co mu Bryan řekl.

Hnědovlasý Magix došel do svého pokoje a naštvaně práskl dveřmi. Hodil sebou na postel a snažil se uklidnit. Věděl o Dylanových můrách, věděl, proč se bojí spát, ale to kouzlo by mu přeci pomohlo a určitě by to nebylo napořád. Věděl, že to má hodně velký riziko, ale z toho jaký teď Dylan prožíval život, by mu mohlo brzy přeskočit.

Růžovlásek seděl na okně svého pokoje. Vypadal jako šelma čekající na svou kořist. Rukama se opíral o parapet a nohy měl rozkročené a pokrčené a zlehka cenil své špičáky. Vůbec si neuvědomoval, jak se chová, jen se díval před sebe a přemýšlel nad tím, co mu Bryan navrhoval. Byl by fyzicky zranitelný, ale jeho mysl by byla ochráněna. Na jednu stranu se bál toho, že by byl odříznutý od světa, nevěděl by, co se kolem něj děje, bál se o svou partu, ale na tu druhou se bál, že by jim mohl ublížit, že by mohl ublížit Bryanovi, když to kouzlo nepodstoupí. Jindy by si povzdychl, ale teď z jeho úst vyšlo zavrčení. Cukl sebou, když si to uvědomil a zadíval se na své ruce a nohy. Nehty na jeho rukou se protáhly do drápů, kterými se zarýval do mahagonového dřeva parapetu a i pozice, ve které se nacházel, se mu zdála zvláštní. Nemohl jinak, rozhodl se to risknout a podstoupit to kouzlo.

Bryan seděl u svého pracovního stolu a díval se na staré fotografie. Zrovna dřímal v ruce fotku starou padesát let. Dylan byl tou dobou takový chladný, tak odměřený, nikdy se nesmál, i když se o to Bryan tolikrát pokoušel. Zadíval se na druhou, která byla ze současnosti. Dylan se stále tvářil nepřístupně, ale jeho oči byly šťastnější. Bryan se sice smál vždy, ale i on vypadal, že našel to, co hledal. Měl Dylana rád, moc rád a už pro něj nebyl jen nejlepším přítelem, ani bratrem ne. Sklopil ruku s fotkou, ale nepouštěl ji. Podepřel si hlavu a přemýšlel nad vzniklou situací. Nechtěl ho ztratit, ne teď, když si uvědomil, co k němu doopravdy cítí. Rozhodl se, prostě ho donutí, ať se mu to líbí nebo ne. Nechtěl mu sice nic přikazovat, vždyť nakonec Dylan tu byl přeci pán, ale pro jeho záchranu to udělá. Vstal a přešel ke dveřím. Otevřel je a zůstal překvapeně stát. Před ním stál růžovovlásek, se vztyčenou rukou chystající se klepat.
"Rozmyslel jsem si to," řekl a držel si ruce, na kterých byly stále vystrčené drápy. Bryan kývl a hlavou mu pokynul, aby vešel dovnitř, chtěl to s ním ještě probrat.

Všichni Magixové se sešli dole v prostorné hale. Každý z nich si někam sedl. Do křesel, na gauče, na parapety okna, všichni měli své oblíbené a stálé místo. S napětím očekávali, co jim chce Dylan oznámit. Růžovovlásek vstoupil a hned za ním šel Bryan. Dylan se posadil do svého obrovského a velice pohodlného křesla potaženého do ruda. Bryan si stoupl napravo od něj a rozhlédl se, jestli tu jsou všichni.
"Svolal jsem vás, abych vás obeznámil se vzniklou situací," spustil. "Zdá se, že se mě někdo pokouší zničit. Napadá mé myšlenky a sny. Má upíří stránka se dere nebezpečně na povrch, a proto, abych nikomu neublížil, uvrhne mě Bryan do magického spánku," řekl a všichni zalapali po dechu. Magický spánek znamenal úplnou nepřítomnost. Uvržený do tohoto spánku byl jako v kómatu, s tím rozdílem, že jeho duše byla jakoby pryč. Žádné sny, myšlenky, pocity, prostě nic. Fyzicky byl živý, ale psychicky nebyl přítomen, byl mrtvý. "Než Bryan zjistí, kdo za tím stojí, bude velet místo mě, do té doby budu pod vlivem kouzla," dokončil a zvedl se. "Doufám, že nemáte žádné připomínky."
Všichni Magixové se dívali jeden po druhém, ale mlčeli. Měli Dylana rádi, byl jedním z nich, a pokud to pro něj bylo to nejlepší, souhlasili.

"Dávej na sebe a na ostatní pozor," řekl Dylan, naklonil se k němu a políbil ho.
"Proč mám najednou pocit, že pokud se to nepovede, budu opravdu nešťastný?" nadhodil s úsměvem.
"Tak to koukej zvládnout," ušklíbl se růžovovlásek a položil se na pozlacené lůžko.
"Po těch letech už bys mi mohl trochu věřit," povzdychl si Bryan.
"Nikomu jinému bych svůj život do rukou nesvěřil, jsi jediný, komu můžu věřit. Nikoho jsem si nikdy k sobě tak blízko nepřipustil," zlehka se pousmál a zavřel oči. I Bryan se pousmál, a pak si stoupl blíž k lůžku. Natáhl před sebe ruce, přesně nad Dylanovou hlavou a začal pronášet své kouzlo.
"Mysl a duše budou odděleny od těla, avšak spánek tě pohltí. Hruď se zdvíhá tvým dechem, srdce bije, i přesto jsi mrtvý, nežiješ. Šanci na návrat máš, ale ne pokud ti jí nedám. Spi, a přitom nebudeš snít, žij a přeci buď mrtvý. Tvá mysl je uzamčena, neuslyšíš nic. Zahalí tě černočerná tma, a přesto ji nebudeš vnímat. Neexistuješ, a přitom jsi tu a pouze spíš. Vrátíš se, ale pouze, až nastane tvůj čas."
"Miluju tě," řekl, když už nebylo nic slyšet a políbil spícího růžovovláska na čelo. Zabezpečil místnost ještě několika svými kouzly a nakonec odešel.

Jeho kroky vedly do knihovny a začal pročítat různé spisy a záznamy. Potřeboval účinné kouzlo, které by ho dovedlo k viníkovi.
"Myslíš si, že Dylana zachráníš?" ozvalo se posměšně ode dveří a Bryan se za hlasem otočil.
"Co tu chceš Aci," pronesl zamračeně a díval se na blonďáka, který se k němu blížil.
"Když nebude chtít, nikdo Dylana nezachrání."
"O čem to tu mluvíš?" pozdvihl obočí.
"Brzy se to dozvíš Bryane, ale teď bys ho neměl nechávat samotného. Tvá kouzla sou možná mocná, ale jeho síle se nevyrovnají, zatím se měj," řekl posměšně, spojil ukazováček a prostředníček, mávl rukou směrem od čela a zmizel v červených jiskřičkách.
Bryan se špatným pocitem prudce vstal ze židle a rozběhl se k místnosti, ve které zanechal Dylana. Rozrazil dveře a zarazil se. Stála tam osoba v černé kápi a držela Dylanovo tělo v náručí. Když ucítila přítomnost ještě někoho jiného, otočila se ke dveřím, avšak do obličeje jí stejně vidět nebylo. Ještě chvíli tam stála, než zmizela v plamenech i s růžovovláskem.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 27. února 2010 v 19:44 | Reagovat

sem prvnííí

2 alisandra alisandra | Web | 27. února 2010 v 19:46 | Reagovat

hezký jako všechno co píšešX)

3 Angela Angela | Web | 27. února 2010 v 19:47 | Reagovat

tak ty mrchooo!!!!! okamžitě další díl a konec bude hepáč!!! neštvi mě!!!!! Mimochodem..dík za věnování... ^^

4 akimari akimari | Web | 27. února 2010 v 20:46 | Reagovat

súhlas s Ang-chan!!!! Teraz si si vážne vybojovala prvenstvo v sekaní poviedok v tom najlepšom!!!!!

5 Eclair Eclair | Web | 27. února 2010 v 20:50 | Reagovat

hezké...honem další :-)

6 Haku Haku | 27. února 2010 v 22:10 | Reagovat

Toto,toto tak takto nie,ja chcem happy konec-plana si,ale je Ti odpustene nadherne pises.

7 Ebika Ebika | E-mail | Web | 27. února 2010 v 22:13 | Reagovat

No teda šupem pokráčko, moc pěkné:-D

8 Angela Angela | Web | 27. února 2010 v 23:42 | Reagovat

lidi, a třeba poděkování mojí maličkosti by nebylo?:D

9 Nade Nade | 28. února 2010 v 16:49 | Reagovat

Eeeh? Co to kruci bylo? Nějakej zmetek! Doufám, že ty dílky přidáš brzy ....  :-D  :-D

10 Sasů&Naru-kun *líná s-b* Sasů&Naru-kun *líná s-b* | Web | 5. března 2010 v 17:13 | Reagovat

nějakej zmetek si vtom libuje!!!!To to je ale ...!Grrr..

11 Sax Sax | Web | 7. března 2010 v 1:34 | Reagovat

Ani nevíš, jakou jsem měla radost, když jsem tu objevila pokračování téhle povídky a také Se zvukem vln... moc se mi to líbilo a doufám, že pokračování bude brzy... přece ho nenecháš chudáčka dlouho uneseného... O.o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama