21. února 2010 v 17:41 | Kyra-chan
|
A je tu další část povídky od Kyry, moc se omlouvám, páč tu mohla být už včera, ale já si toho nějak nevšimla:( obrala sem vás o moc pěkný díl a není pravda, že se tam nic neděje, Kyra zas jen na konci plácá nesmysly
4.Část: Kiba přišel se šokující správou! Jak se má potom člověk v pohodě najíst?
Došel jsem do Rámen baru a jen co mě uviděl stařík se svou dcerou, co tam obsluhovali, začali se usmívat. Věděli, že jim po mě zbude pěkně tučná odměna.
"Jako obvykle," prohodil jsem lenivě a sedl si. Stařík začal připravovat Miso rámen. Znal mě již z doby, kdy jsem tu býval pečenej vařenej.
Příprava jídla zabrala nějaký ten čas a tak se mi začali do hlavy vtírat podivné myšlenky. Musel jsem přemýšlet nad Sasukem a nad tím, co mi vlastně řekl. Co Sakura nechápala? Proč není stejná jako já a Sasuke? Samozřejmě, kromě toho, že je to holka. A ať jsem se snažil jak chtěl a namáhal mozek sebevíc, za nic na světě jsem nemohl přijít na to, co tím myslel.
"Naruto!"zavolal na mě známý hlas hned na to se k němu přidalo štěkání.
"Kibo, Akamaru," usmál jsem se svým typickým úsměvem na kluka a psa, kteří právě vešli do Rámen baru. V tu chvíli přede mě stařík postavil mé nejoblíbenější jídlo. Hned jsem se jím začal ládovat, bez ohledu, na právě příchozí. Co je mi do nich, když se chci najíst?
"Naruto, ty se nezměníš," okomentoval to Kiba a koukal na mě smířeným pohledem.
"Chmrchm," dostal jsem ze sebe s plnou pusou jídla. Kiba si povzdychnul a podrbal Akamara za uchem. Ten jen slastně zavyl.
Po chvilce jsem měl Miso rámen v sobě.
"Další!" vykřikl jsem zvesela. Pochmurná nálada, kterou ve mně vyvolal Sasuke, jakoby mávnutím proutku zmizela. Kiba se naopak zatvářil vyděšeně.
"Brzdi Naruto," vyhrkl, "já ti něco přišel říct!" Zaujalo mě to, obrátil jsem se na něj, abych si vyslechl co má na srdci.
"Hm? Děje se něco?" zajímal jsem se.
"Ehm, ne. Vlastně jo. Teda ne," zmatkoval Kiba. Pozvedl jsem obočí.
"Tak jo nebo ne? Nějak to nechápu?" Nahodil jsem svůj typický přiblblý obličej.
"Huh… To je fuk," rozhodl nakonec. "No nic. Co ti říká Hinata?"
"Hyuuga? Z naší třídy?"
"Jo, přesně ta."
"Nic moc. Stydlivá holka. Moc se sní nebavím. Proč?" chtěl jsem vědět a podezřívavě jsem si měřil Kibův zvrácený úsměv. Co má sakra v plánu? Dlouho jsem čekat nemusel. Kiba je stejně netrpělivý jako já a tak nikdy žádné tajemství dlouho neudrží. Kdybych se chtěl někdy někomu s něčím svěřit, on by byl asi poslední ke komu bych šel… No dobře, předposlední. Nebudu na něj tak zlej.
"No zjistil jsem, že se jí líbíš," vybalil to na mě.
"Naníííí?!" Byl jsem rád, že zrovna nejím rámen, protože by bylo poprskaný všechno okolo. Za to by mi asi nikdo moc nepoděkoval… A navíc škoda tak dobrého jídla!
"Je to pravda," přikývnul Kiba a Akamaru souhlasně zaštěkal. Bylo vidět, že se baví nad mou reakcí.
"No… Ale… já…" dostal jsem pouze ze sebe. Nanic jsem se nezmohl. Hinata byla moje velice stydlivá spolužačka. Nikdy jsem si nevšimnul, že by ke mně něco cítila, ale je pravda, že já jsem nevšímavej pořád. Navíc jsem si nedokázal představit, jak bych jí asi tak měl líbat, když by u toho nedej bože omdlela. K tomu byla z dobré rodiny, ze smetánky, takříkajíc.
"Tak jí pozvi na rande, ne?" poplácal mě dobrácky po zádech Kiba. Chvíli jsem uvažoval, co bych mu měl říct, ale pak přede mě, naštěstí, stařík postavil plnou misku Miso rámenu. Neobtěžoval jsem se z odpovědí a místo toho se pustil z chutí do jídla. Kiba se sice zamračil, ale nekomentoval to, věděl, že když mám před sebou svou nejoblíbenější pochoutku, horko těžko mě donutí mluvit. Možná jen tehdy, kdyby řekl, že za mě zacáluje účet, ale to by nikdo, kdo má všech pět pohromadě, dobrovolně neudělal.
Když jsem své jídlo dojedl, rozhodl jsem se, že si další rámen nedám. Měl jsem sice ještě hlad a ještě větší chuť, ale tenhle rozhovor s Kibou jsem chtěl raději probrat někde v soukromí, dál od majitelovi dcery Rámen baru. Protože, jak byla krásná a milá, taková byla děsná drbna. A aby moje osobní věci komentovala celá Konoha, na to jsem nebyl zvědavej.
Možná si sem ale ještě zajdu večer a dodělám, co jsem začal. V puse se mi začali zbíhat sliny. Ale teď jsem zaplatil, poděkoval a vydal se s Kibou pryč dřív, než by mu z pusy vyletělo ještě něco jiného.
"Tak co, pozveš jí?" hořel nedočkavostí můj kamarád. Musel jsem se pro sebe usmát. Byl ještě víc unáhlenej, než já. A to je co říct, teda.
"Hn," odvětil jsem pouze. Kiba se už poněkolikáté za dnešek zamračil.
"Hele nechytáš ty Uchihovskej syndrom? Vůbec se se mnou nebavíš. A to si jindy ukecanej, až to bolí," prohodil. Měl to být vtip, ale ve mně se by se v tu chvíli krve nedořezal. Skoro jsem na něj zapomněl a už mi ho zas někdo připomíná. Já toho arogantního, namachrovanýho imbecila prostě zabiju a snad pak bude pokoj. Radši jsem to ale zamaskoval svým typickým úsměvem, poněvadž jsem se vážně začínal víc podobat Sasukemu, než sám sobě. Ten spratek má na mě opravdu špatnej vliv.
"Uchihovskej syndrom? Máš moc chytrý řeči. Nebyl jsi moc dlouho se Shikamarem, že ne?" oplatil jsem mu stejnou a začal se smát. Jeho to okamžitě vytočilo. Bylo tak snadné ho naštvat. Vzpomínám, jak dřív stačilo jedno slovo na jeho nebo Akamarův účet a už s toho byla pořádná pranice. To bylo v dobách, kdy jsem Sasukeho považoval za svého nejlepšího přítele…
Ne, nechtěl jsem na to myslet. Nechtěl jsem přemýšlet o NĚM.
"Tak co ta Hinata?" zeptal se znovu Kiba, když se trochu uklidnil a já se jen dohadoval kolikrát v duchu počítal do deseti, než se mu to povedlo. Muselo to být mockrát.
"Co s ní?" řekl jsem bez stopy zájmu.
"Je to pěkná a navíc i bohatá holka. Nedělej, že by sis nedal říct?" drbal do mě kamádsky Kiba. Zase jsem se zamračil.
"To sní mám být protože je hezká a z dobré rodiny? Na takové věci nejsem, tak nechápu proč si s tím za mnou přišel," vyjel jsem na něj. Akamaru zavrčel na znamení, že se mu nelíbí změna mého tónu. Nevšímal jsem si toho a dál se vražedně díval na Kibu.
"Tak jsem to přece nemyslel," bránil se. "Je i hodná, milá. Je to fajn holka, prostě. Byl to jen vtip, Naruto."
Uvolnil jsem svůj výraz, ale z odpovědí si dával na čas. A dával jsem si přitom dobrý pozor, abych se nedíval Kibovi do očí. Koukal jsem po parku, kterým jsme procházeli a díval se na ty jednotlivé žlutohnědé listy opadávající ladně ze stromu. Odněkud zavál ledový vítr listí zašustilo. Kdo ví proč jsem si vzpomněl na vůni Sasukeho těla - tak příjemnou a podmanivou jak jen to bylo možné. Hořkosladkou čokoládu a ebenové dřevo. Srdce se mi okamžitě rozbušilo na nejvyšší možnou rychlost. Zahnal jsem svoje myšlenky a snažil se uvažovat racionálně.
Nechtěl jsem chodit z Hinatou, vlastně jsem neměl náladu si s ní cokoliv začínat. Ona byla ve vyšších kruzích a já věděl, že takovým jsem pouze pro smích, tedy snad kromě samotné Hinaty. Ale co by jí asi tak řekli rodiče, kdyby si domů přivedla Uzumakiho? Věděl jsem to - nic pěkného. A od jejího bratrance Nejiho, by mě čekala asi pěkná nakládačka. Nic takového jsem nechtěl riskovat.
Takhle jsem si to zdůvodňoval, ale malý tichý hlásek ve mně odporoval. Bylo to kvůli Sasukemu, a ať jsem se snažil to popřít jakýmkoli argumentem, vyšlo to naprázdno.
"Asi sní stejně nepůjdu. Je moc stydlivá," řekl jsem Kibovi, aby dal konečně pokoj.
"Hm, kde je ten starý Naruto, který by se do toho vrhnul po hlavě a neohlížel se?" zeptal se opatrně a očima si mě začal prohlížet, jako bych byl nějaký vzácný druh hada, zastrčený do výběhu v ZOO.
"Už tu není," odsekl jsem.
"Změnil ses," prohodil. A pak tiše dodal: "Opravdu s tím Uchihou trávíš moc času."
Pouze jsem se pro sebe ušklíbnul a dělal jakože jsem nic neslyšel.
Vážně už jsem to skoro ani nebyl já. Za takovou drzost a přirovnání k Sasukemu by Kiba dostal od hyperaktivního věčně smějícího se Naruta jednu pěknou přes hubu. Teď jsem nic takového neplánoval.
Stalo se to už dávno já si toho nevšimnul, nebo začínám mít vážně Uchihovskej syndrom? No doufat můžu v jediné… Snad to není nakažlivý, aby arogantních bručounů nebyla celá Konoha.
Ou jé, minule jsem vynechala svoje blbé kecy, ale tentokrát si to neodpustím xD
Snad se Vám tahle část líbila, i když je o ničem xDxD Ale chtěla jsem dát pohov od neustálé Sasukeho přítomnosti. Už mě tam pěkně otravoval xDxD
Takže zase všem děkuju za komentáře i za to, že si to pořád čtete a omlouvám se, že to přidávám docela pomalu, ale mám posra - ehm, chci říct pokakaný xD - komp. Takže je to trochu těžší.
Jo a minule jste mě přivedli na dobrou myšlenku: Co myslíte čím to bude, že Sasuke se tak změnil? Budu ráda když mi napíšete v komentářích. Já už sice jakžtakž vím proč ( teda spíš určitě xD) ale chci vědět jak moc jsme průhledná :D Tak díky moc …
Peknéé ..^^
Ale .. není to useknuté?