4. února 2010 v 21:27 | Kyra-chan
|
A je tu první část povídky od Kyry-chan:) zase se snažila být vtipná a na konci píše, že nemá skoro žádný talent, takže ha ha, na to ti neskočím:D mě osobně se to moc líbilo a co vám?
1.Část: Děsivý trest a nečekaná nabídka od Uchihy! Přijmout, nebo utéct?
"Ahoj Sakuro-chan," pozdravil jsem svou růžovlasou kamarádku z dětství, se kterou sdílím lavici (Nemusím říkat, že to byl ode mě pěkně blbej nápad…). Ale ona mě nevnímala.
"Sakuro-chan!" zkusil jsem to znovu. Bezvýsledně. Žádná odezva. Vydal jsem se tedy očima po trajektorii jejího zasněného pohledu. Samozřejmě. Byl to Sasuke, kvůli kterému byla jako v transu. To mě mohlo napadnout. Povzdych jsem si a přemýšlel jak jí z toho vytáhnout.
"Sakuro-chááán! Budíčééék!" Zařval jsem jí přímo do ucha. Vzpamatovala se. Ale byl div, že nespadla ze židle. Třída se smála a Sakura začala rudnout. Tak, tak zakoktala ubohé "Ahoj". Dobře, nechtěl jsem jí tak ztrapnit, ale mohla si za to sama, neměla mě ignorovat. Její chyba.
Sotva jsem se posadil do lavice a uložil si knihy, vletěl do třídy sensei a hodina japonštiny začala. Byla to nuda - ostatně jako vždy - a tak jsem se ani nenamáhal dávat pozor.
Díval jsem se z okna a sledoval vítr, jak si hraje s korunami stromů a červené listy opadávají na zem. Jak tamhleté roztomilé holce ulít šálek a ona za ním splašeně běhá.
"UZUMAKI!" rozkřikl se Iruka-sensei přes celou třídu. "ODOPVĚZ NA OTÁZKU!"
Leknutím jsem nadskočil Díval jsem, se do očí sensei a nechápal jsem. Nadějně jsem vzhlédl směrem k Sakuře. Nevypadala, že má v plánu mi pomoct. To se dalo čekat. Jí zřejmě nikdy nic nebude říkat pravidlo: "V nouzi poznáš přítele." Ona prostě bude neustále sebestředná, zaměřená jenom na Uchihu. To pitomý pravidlo musel vážně vymýšlet leda nějaký blázen. Ksakru!
"Ehn," zkusil jsem zdráhavě. "Jakže zněla otázka, sensei?"
Hned po tom, co jsem to vyslovil, jsem začal litovat. Učitel nejdřív rudnul a pak zbělal, jako rozžhavený drát. Došlo mi, že tentokrát se z toho nevysekám.
"TY SE PTÁŠ?" Sensei přímo pěnil a prskal všude kolem. Měl jsem dojem, že by nebylo na škodu pořídit si proti tomu deštník. "UŽ TOHO MÁM DOST, UZUMAKI! TY TVOJE VĚČNĚ ŠPATNÉ ZNÁMKY A NEDÁVÁŠ ANI POZOR! UŽ TI TO NEBUDU TOLEROVAT, SLYŠÍŠ?! JSI PO ŠKOLE! DVA MĚSÍCE!!!"
Třída byla absolutně potichu a všichni vyjeveně těkali očima mezi mnou a senseiem. On sám začal zhluboka dýchat (nejspíš prováděl nějaký dechový cvičení) a já doufal, že když od teď budu sekat dobrotu a dávat pozor, přinejmenším si zkrátím trest na polovinu. Můj plán byl bezchybný. Teda až na jeden malý detail. Zapomněl jsem na Sasukeho.
"Vidíš, takhle to dopadá s odpadem jako ty!" chladně poznamenal Uchiha. Zrudnul jsem vzteky a měl jsem sto chutí dojít za ním a tu jeho nafrnčenou tvářičku pěkně zmalovat, tak aby ho vlastní máma nepoznala. Jenže sensei mě předběhl. Nebyl v nejlepší náladě a Sasuke to přehnal. Už mu ani nepomohla věčná protekce od učitelů.
"SASUKE, TY BUDEŠ PO ŠKOLE S NÍM!" rozkřičel se znovu. Uchiha zbledl, s tím vážně nepočítal, že by zrovna on slavný pan Nemámanichybičku, dostal školní trest. Kdybych mohl, smál bych se na celé kolo.
Ale pak mi to došlo. Celé dva měsíce budu muset trávit s ním a zezelenal jsem.
…
Nervózně jsem čekal před třídou, protože ani sensei, ani Uchiha ještě nedorazili. Vlastně jsem nevěděl proč mi, trávit se Sasukem tolik času, vadí. Dobře, měl plno blbejch keců a neustále mě něčím štval, ale když si ho nebudu všímat, nemělo by to být tak hrozný, ne? Jenže nevšímat si Uchihy, to je celkem těžká práce. Vždycky přesně věděl čím mě rozhodit. Ale já to budu muset přetrpět. Jasně, zvládnu to.
V tu chvíli se začaly přibližovat dvě osoby. Poznal jsem v nich Iruku a Sasukeho. O něčem se hádali.
"Ne, Sasuke, co jsem řekl, platí. Nebudu dělat výjimky."
"Ale, sensei, já za to doopravdy nemůžu!"
"Promiň, to nejde. Musíš si odpykat svůj trest stejně jako - á Naruto! Je hezké vidět, že můj trest nebude zbytečný. Jsi tu včas! To je snad poprvé!"
Mlčky jsme vešli do třídy a s Uchihou jsme si sedli co nejdál od sebe.
"Toto jsou vaše testy. Neodejdete dřív dokut je nebudete mít hotové," prohlásil sensei. Dobře, takže budu muset nějak získat Sasukeho výsledky a pak je opsat.
"Á testy jsou zcela jiné, takže opisování výsledků vám bude k ničemu," Iruka výrazně pohlédl na mě a já nasadil ten nejnevinnější výraz, jaký jsem dovedl. Ale uvnitř sebe jsem umíral. Moje jediná naděje byla v háji. Takhle se z té zatracené školy nikdy nedostanu! "A ještě mimochodem. Oba můžete odejít, až budete mít OBA správně vyřešené testy."
"CO? To nemyslíte vážně, sensei! S tímhle tupcem se tu můžu rovnou přestěhovat!" vyhrkl Uchiha rychle. I když mě urazil, plně jsem s ním souhlasil.
"Naopak, Sasuke. Je to výborná metoda. Povede vás ke vzájemné spolupráci a možná se něco dostane i do té zabedněné hlavy jménem Naruto," opravil ho spokojeně Iruka. Sasuke byl rudý vzteky. Sensei si s tím hlavu nelámal. Usmál se a přešel ke dveřím. "Musím si jít ještě něco zařídit, tak se tady dobře bavte. Za hodinu si vás přijdu zkontrolovat, tak ať vás ani nenapadne se zdechnout," pronesl a se samolibým úsměvem na rtech odešel.
"Stejně je to všechno tvoje vina," ozval se do ticha Sasukeho hlas.
Zamračil jsem se. "Moje vina?! To nemyslíš vážně! Kdyby ses do toho nemontoval, nemusel bych teď snášet tvoji přítomnost!" řekl jsem chladně. Uchiha rezignoval, buď to bylo tím, že uznal pravdu, nebo spíš nechtěl vyvolat rvačku, kvůli které by se nám trest ještě navýšil. A to minimálně o další měsíc.
Tak jsem se taky zahleděl do testu. Hned u první otázky jsem ztroskotal. Zhruba jsem projel všemi papíry a povzdych si. Další otázky nebyly o nic moc lepší. Pohlédl jsem na Sasukeho, ale bylo vidět, že on nemá s jejich řešením žádný problém (co byste chtěli, premiant školy xD). Zase jsem si povzdychl a s velkou nevolí se do toho pustil.
Po půl hodině - velmi těžké práce - jsem se usilovně soustředil na třináctou otázku. Tak, že jsem málem vyletěl z kůže, když se za mnou ozval ledový melodický hlas.
"Tohle máš špatně," oznámil mi Sasuke klidně a nahnul se těsně nade mě, aby mi mohl ukázat, kterou otázku tím myslel. Jeho vlasy mě pošimraly na zátylku, až mi naskočila husí kůže. Nevím proč, ale znervózněl jsem a začal rudnout.
"Eh, dík-díky, Sa-Sasuke," koktal jsem a roztržitě začmáral svou odpověď na papíře.
"Kvůli tobě to nedělám," upozornil mě, "nehodlám tu strávit zbytek života." Ležérně si sedl na židli vedle mě a bez dovolení si vzal moje papíry a začal je studovat. Byl úplně soustředěný. Nesouhlasně špulil rty a krčil obočí, spatřil-li sebemenší chybičku. Nebo vzácně přikývnul, když byla moje odpověď správná. Nemohl jsem si pomoct, ale celou dobu jsem na něm visel očima. Za chvíli měl projité všechny otázky.
"Dobře," řekl a položil papíry zpátky na stůl. "Vidím, že v tom úplně plaveš. A jelikož tu nechci trčet déle, než bude nezbytně nutné, tak ti pomůžu." Vykulil jsem oči, on mi bude pomáhat? Nechápal jsem to. Sice to dělal ze sobeckých důvodů, ale stejně…
"No opisování bude k ničemu, když jsou testy rozdílné," zhodnotil a dál přemýšlel. " Kdybych ti to napsal, tak sensei pozná mé písmo. No, a když ti to nadiktuju, tak bude vědět, žes za tím nebyl ty. Hmm… Ten Iruka není zas tak blbý."
Díval jsem se na něj a pomalu ani nevnímal, co mi vlastně říká. Tak nějak mi to přišlo zvláštní, být k němu tak blízko.
"Heh, nezbývá jiná možnost. Musím tě prostě naučit látku a ty z toho pak něco vymyslíš v odpověď," zkonstatoval Sasuke po chvilce. "Hej, Naruto!" Zamával mi rukou před očima. "Vnímáš, co ti říkám?" Probral jsem se a zamrkal na něj.
"Eh, promiň, říkal si něco?" zeptal jsem se ho.
"No, to bude ještě pořádná fuška," povzdech si zamračeně.
Heh, to jste asi nečekali, že? :D Takový skok od tématu xDXD Ale ono se to časem vytříbí, nebojte :D Snad se vám první kapitolka líbila, i když je celkově o ničem… co se dá dělat, nějak to začít musí XD A já fakt nemám skoro žádný talent xDxD
Jinak moc děkuju všem, co si to čtou (a budou číst i dál :) ) a ještě víc těm, co nechávají komentáře, protože ty vás fakt dokopou napsat další číst co nejdřív :D (A to jsem jinak fakt hóóódně líná xDxD)
whaaaaau, dokonalééé ^^