
7.Část: "Hra"
"To je bída, být odhalen puberťáky," povzdychl si neznámý a vzhlédl. Teď se na ně dívaly černé oči, nad kterými bylo husté obočí, a oslepil je záblesk jeho bílých zubů. "Maito Gai, reportér Konožského deníku," představil se jim a smekl před nimi.
"A proč nás sledujete?" zeptal se Naruto a obočí mu vyskočilo vysoko do čela.
"No jste homosexuální pár."
"No a? Vadí vám to snad?" nechápal Sasuke.
"Jde o ty vraždy, co se tu poslední dobou děly. Doufal jsem, že ten vrah půjde po vás a já ho vaším sledováním odhalím," poškrábal se ve vlasech. "Napsal bych článek století a byl bych slavnej," zazubil se a znovu je ozářil svým chrupem.
"Zbláznil jste se?" uchechtli se oba kluci najednou.
"Radím vám, dejte nám pokoj, jo a prosím, neděste tady mého přítele," řekl rázně, nechal Naruta, aby se do něj zahákl a vydali se na odchod.
"Tohle není dobrý," povzdychl si Naruto.
"Asi bych měl raději zavolat Tsunade, měla by to vědět," podotkl Sasuke a vytočil Tsunadino číslo. "Tsunade-sama, máme tu menší problém," oznámil jí, když to zdvihla. "Ne to ne, v tomhle ohledu je vše v pořádku," ujišťoval ji ihned. "Ale máme za zadkem otravného reportéra, prý nás sleduje, aby se dostal na kloub tomu vrahovi, mohl by všechno zkazit," povzdychl si a protřel si kořen svého nosu. "Maito Gai, Konožský deník," odvětil jí. "Děkuji," poděkoval a zavěsil.
"Tak?" zeptal se Naruto.
"Prý zavolá do Konožského deníku, má tam nějakého známého a domluví to s ním, neměl by to být problém," odpověděl mu.
"Snad má pravdu," pokrčil rameny blonďáček. "Informoval jsi ji už i o tom neznámém, který byl v našem bytě?" zeptal se.
"Ano, máme pokračovat. Ptala se i na naši spolupráci," prozradil mu.
"Jo? A copak si jí řekl?" povytáhl obočí.
"Že to jde dobře, že nejsi až takový blbec, jak jsem si myslel," ušklíbl se.
"Abys ty neměl nějakou poznámku, viď?" povzdychl si Naruto a protočil oči v sloup.
"Další krok?" zeptal se raději.
"Asi je na čase uskutečnit onu noc."
"Ah lásko, už se těším," zažertoval laškovně a blonďáček měl co dělat, aby mu nevrazil. Proto do něj jen drcnul loktem, aby mu dal najevo, ať si nechá své nejapné poznámky pro sebe.
Počkali, až nastane večer, poté se oba šli osprchovat a oděni do pyžamových kalhot si spolu lehli na postel.
"Počkej Sasuke, co to děláš?" zeptal se Naruto, když se k němu černovlásek přibližoval svým obličejem. "Věř mi a předstírej se mnou," řekl jen Sasuke těsně předtím, než spojil jejich rty. Jen zlehka je ochutnával, a i přesto, že polibek jen předstírali, celkem se mu to líbilo a nebyl sám. Začal Naruta hladit dlaní po hrudi a bříšku. Blonďáček se k němu reflexivně vzepjal a objal ho kolem krku, aby si ho mohl přitáhnout blíž. Pro oba bylo celkem těžké kontrolovat se, pudy dělaly své. Blonďáček zlehka pootevřel ústa, ze kterých vyklouzl sten, když Sasukeho prsty přejížděly zlehka po citlivém místečku těsně pod uchem. Aniž by věděl, co dělá, černovlásek pronikl do rozevřených úst svým jazykem a začal je zkoumat i zevnitř. Na odezvu nemusel čekat dlouho a i Naruto se zapojil. Polibek se stal opravdovým a oba chlapci měli zastřenou mysl. Vzájemně se líbali a hladili.
Jako první procitl blonďáček a to ve chvíli, kdy se Uchihova ruka přesunula z hrudi přes bříško až k lemu jeho kalhot. Chytil mu ruku a odtrhl se od jeho rtů.
"Dost," řekl trochu zadýchaně, odsunul jeho ruku od svého klína co nejdál a posadil se.
"Myslíš, že na to skočil?" zeptal se Sasuke a snažil se tím zakrýt to, jak se mu to ve skutečnosti líbilo. Snažil se jejich menší rozpoložení změnit na hru tak, jak tomu mělo být od začátku.
"Pokud nás sleduje, tak ano," odvětil Naruto. Opět se položil a natiskl se na Sasukeho tělo. "Dobrou," zašeptal se zívnutím a zavřel oči.
Černovlásek přes ně přehodil peřinu a přemýšlel nad tím, jak daleko ta jejich takzvaná "hra" málem zašla. Jeho pohled se stočil k oddychujícímu blonďákovi, ležícího na jeho hrudi.
Další den se snažili oba tvářit, že je vše v pořádku, ale i přesto si oba plně uvědomovali, že není. A pár lidí si toho také všimlo.
"Naruto? Stalo se mezi tebou a Sasukem něco? Chováte se oba tak trochu divně," byla opět zvědavá Ino, když si Naruta odchytla na školní chodbě.
"Co by se mělo stát? Všechno je v pořádku," pousmál se a chtěl odejít, ona však byla neoblomná.
"Mě neošálíš Naruto, poznám, když se něco děje," mrkla na něj.
"Tak fajn, tak fajn," povzdychl si Naruto, chtěl ji mít z krku a věděl, že dokud jí to neřekne, nenechá ho na pokoji. "Chtěl se se mnou milovat a já ho nenechal," prozradil ji nakonec jejich "hru,".
"No páni," zatleskala Ino. "To jako fakt?" vykulila oči.
"Jo."
"To jako, že jste spolu ještě nikdy…"
"Jo, jo," protočil oči v sloup.
"No páni, takže ty jsi ještě panic?" vyjekla a Naruto se ji snažil utišit.
"Ne to ne, jen jsem to nikdy nedělal s klukem," osvětlil ji a Ino chápavě pokývala hlavou.
"Ale copak jsem to slyšel?" přitočil se k nim z nenadání Pein, kterého přilákalo Inino vyjeknutí.
"Vůbec nic jsi neslyšel," zavrčel blonďáček, popadl Ino za ruku a odtáhl ji do třídy. "Tak to ti teda fakt moc děkuju," vyjel na ni, když zapadli do místnosti, kde měla být jejich další hodina.
"Promiň Naruto, to jsem doopravdy nechtěla," řekla trochu sklesle. Naruto jen s povzdychem, že je to v pohodě, odešel na své místo.
"Sasuke?" oslovil ho Naruto o hodině Japonštiny.
"Hm?" otočil se k němu.
"Jdeme dneska na tu Kibovu párty?" zeptal se ho. Kiba měl narozeniny a pozval je, stejně tak jako celou třídu.
"Abych pravdu řekl, nechce se mi tam," zamítl Sasuke.
"A co kdybych šel sám?" navrhl blonďáček.
"Zbláznil ses?" vyskočilo mu obočí vysoko do čela. "Co když tě ten neznámej přepadne a zabije?"
"O to jde Sasuke. Nikdy si nic nedovolí, pokud nebudu sám a opuštěné večerní ulice jsou k tomu nejlepší," vysvětlil mu Naruto. "Navíc, nechci tam být nějak extra dlouho a až budu odcházet, zavolám ti a ty mi půjdeš naproti, zas tak daleko to od našeho bytu není."
Černovlásek nad tím chvíli uvažoval. Bylo pravdou, že pokud mu bude stále ochranitelsky za zadkem, tak se Naruta ten vrah pokusí napadnout bůhví za jak dlouho.
"Fajn," souhlasil tedy nakonec. "Ale neseš si za sebe odpovědnost sám," dodal zamračeně. Blonďáček s povzdychem pokýval hlavou, a pak už celou hodinu jen mlčeli. Kdyby Naruto Sasukeho neznal, myslel by si, že o něj Uchiha začíná mít strach.
Večer si na sebe Naruto vzal bílou košili s krátkými rukávy, pod kterou si vzal černo oranžové triko s dlouhým rukávem a béžové kapsáče s menšími řetízky na bocích.
"Tak já razím Sasuke, tak kolem půj jedné nejdýl, čekej telefon," pousmál se na něj blonďáček a zmizel za vchodovými dveřmi jejich bytu.
"Snad se ti nic nestane, Usurantonkachi," pomyslel si Sasuke a šel si lehnout na postel, kde popadl knížku a začal si číst.
Naruto dorazil ke Kibově domu někdy kolem osmé hodiny večerní. Zazvonil a hnědovlasý kluk mu přišel otevřít.
"Ahoj Naruto," pozdravil ho. "Kdes nechal Sasukeho?" zeptal se zvědavě, když blonďáček vstoupil.
"Nebylo mu nějak dobře, tak zůstal doma. Říkal jsem mu, že tam zůstanu s ním, ale on mi řekl, abych si šel užít zábavu a alespoň ti od nás předal dárek," odvětil s úsměvem a podal mu středně velkou modrou krabičku. "Takže, všechno nejlepší, hodně zdraví, no však ty to znáš," popřál mu Naruto a přitom mu třásl rukou.
"Díky, to jsem teda zvědavý," řekl Kiba a krabičku otevřel. "Jé díky, Akamaru, už potřeboval novej," zajásal s úsměvem na tváři, když vytahoval trochu větší černý obojek s modrým lemováním a stříbrnou psí známkou.





<a href=http://www.xe-88.asia/sitemap-misc.xml>Show more...</a>