
10.Část: Konec případu
"A kruci," povzdychl si, když uslyšel blonďáčkovo vyzvánění o kousek dál a našel jeho mobil ležící na zemi.
Naruto se začal pomalu probouzet a sykl bolestí z toho, jak ho bolela hlava. Byl pořád tak trochu omráčený. Jeho únosce zřejmě použil chloroform a on teď cítil v ústech kovovou chuť.
"Kde to jsem?" zeptal se sám sebe tiše.
"U mě doma," ozval se jemu velice známý hlas.
"Pein?" vydechl překvapeně a chtěl se posadit. Mohl to čekat, ruce měl připoutané k posteli a jeho triko i košile byly fuč.
"Jop," zazubil se a posadil se k němu na postel.
"Ale vždyť jsi byl opilý, to tě nemohlo jen tak z ničeho nic přejít," nechápal to.
"Jen hra," pokrčil rameny.
"Ale proč? Co po mně chceš?" zeptal se opatrně.
"No, i když bych toho nechtěl zrovna málo," sjel jeho odhalenou hruď toužebným pohledem. "nejsi tu kvůli mně," povzdychl si zklamaně.
"Cože?" vytřeštil oči.
"Tak se otoč a pochopíš," odvětil mu a Naruto natočil hlavu trochu na stranu.
"Vy?"
"Ahoj Naruto," pozdravil ho.
"Co po mně chcete?" zeptal se znovu a zazmítal sebou.
"Nevíš?" povytáhl pobaveně obočí. "Jsi kouzelný," zašeptal, sklonil se k němu a pohladil ho po tváři. Naruto zhluboka polkl, doufal jen, že ho Sasuke najde rychle, jinak by to pro něj skončilo opravdu špatně.
"Vem si tohle," podával mu modrý krystal na stříbrném řetízku.
"Proč mi to dáváš?" zeptal se nechápavě.
"Je v tom čip, podle kterého tě najdu, pokud by tě unesli," vysvětlil mu a Naruto si krystal vzal.
"Díky," odvětil mu a chystal se k odchodu.
"A Naruto?"
"Ano?"
"Dávej na sebe pozor, byl bych nerad, kdyby se ti něco stalo, když už jsem si na tebe zvykl," řekl s lehkým úsměvem a blonďáček mu ho opětoval.
"Neboj, budu," slíbil mu, zamával mu a ponáhlil se na schůzku s Peinem, už takhle měl někde pět minut zpoždění.
"Ale co s tím má společného Pein?" Otočil hlavu na rudovláska zamračeně.
"Já dorážím na kluky, jako jsi ty a předávám tadyhle šéfovi informace, navíc ho kreju a starám se o únosy," odpověděl mu na jeho otázku. "No nic, nebudu rušit," zazubil se, mrkl na Naruta a otočil se k odchodu. "Jo, abych nezapomněl," přišel ještě k blonďáčkovi, spoutanému na posteli a strhl mu z krku řetízek. "Vždycky si beru menší suvenýr," pokrčil rameny. "Tak se tu měj hezky," řekl ironicky a poplácal Naruta po tváři. Pak již doopravdy odešel.
"To není dobrý," pomyslel si Uzumaki, když jeho krk zel prázdnotou.
Z jeho zamyšlení, jak z toho ven ho vytrhlo až prohnutí postele a rty dotýkající se jeho kůže.
"Jsi tak sladký," zašeptal jeho únosce a zahleděl se do nebesky modrých očí. "Když jsem tě poprvé uviděl, hned jsem věděl, že budeš další. Bylo těžké držet se zpátky a všechno si promyslet. Ta tvá roztomilost a nevinnost…jsi tak dokonalý," říkal fascinovaně a přejížděl svým ukazováčkem po Narutově hrudi.
"Proč to děláte?" tázal se a zavrtěl sebou, jeho dotyky mu nebyly příjemné.
"Protože všichni jste stejní," jeho hlas se ochladil. "Zpočátku jste roztomilý a děláte, jak nejste věrní, ale potom," odmlčel se a dostal se tváří těsně nad tu blonďáčkovu. "se z vás stanou děvky, podvedete nás a odkopnete," zavrčel a silně stiskl Narutovi bradu mezi svým ukazováčkem a palcem. "Ale ty jsi jiný," pokračoval. "Sice jsi šel s Peinem ven, ale jen tak jsi mu do postele nevlezl. Všichni, i když byl opilý, šli s ním, ale ty ne. Posadil si ho do taxíku a nechal ho odjet. Zkazil jsi mi tak trochu můj plán, ale nevadí, pro jednou jsem musel zakročit já sám."
Teď už byl opravdu blízko, a kdyby se blonďáčkovi nepodařilo i přes silný stisk odvrátit hlavu na stranu, setkaly by se jeho rty s těmi únoscovými.
"Měl by být tady," řekl si pro sebe Sasuke, když stál před jedním z menších domů. Strčil si do kapsy vyhledávací zařízení a zezadu zpoza kalhot si vyndal svou pistoli. Natáhl ji a přistoupil ke dveřím, které vykopl. "Ani se nehni, policie!" vykřikl a mířil na něj pistolí. Seděl zrovna na gauči a díval se na televizi.
"Kde je Naruto?" zeptal se ho a pohled rudovlasého chlapce se přesunul na něj.
"Někde, kde se o něj někdo důkladně postará," odvětil mu s úšklebkem.
"Ptal jsem se, kde je?!" zavrčel a stále na něj mířil svou zbraní.
"Vždyť jsem ti odpověděl," pokrčil rameny Pein. "Ale můžu tě ujistit, že tady to rozhodně není," zasmál se posměšně ledovým hlasem.
"Řekni mi to, nebo to bude doopravdy bolet," varoval ho Sasuke.
"Už se tě hrozně bojim," protočil oči v sloup a následně vykřikl bolestí.
"Varuju tě, mám doopravdy dobrou mušku a moc dobře vím, kam mířit," ušklíbl se černovlásek potom, co střelil Peina do nohy.
"Ty hajzle," vyprskl a chytil se za krvácející nohu.
"Tak bude to? Kde je Naruto?!"
"Já ti to neřeknu," odvětil mu odhodlaně a následně se pokojem znovu roznesl jeho bolestný výkřik.
"Ptám se tě naposledy, kde je Naruto?" zeptal se ironickým milým hlasem a jeho pistol zamířila trochu výš.
"To neuděláš."
"Vážně si to myslíš?" povytáhl obočí černovlásek. "Ještě jednou, kde je Naruto?"
"Zapomeň na to, že bych ti to řekl," odsekl.
"Tak dobře, rozluč se se svým kamarádem," pokrčil rameny a znovu natáhl kohoutek. Znovu vystřelil a trefil se do jeho stehna, hodně blízko vedle jeho kamaráda. Pein vykřikl bolestí a za poraněné místo se chytil. "Už mi věříš, nebo tě o tom mám doopravdy přesvědčit? Příště bych mohl mířit přesně," pronesl ledově a Pein na něj svou bolestí svraštěnou a potem pokrytou tvář.
"Dobrá, dobrá," odvětil ztěžka a zhluboka polkl, jak se mu bolest rozlévala po celém těle. "Je u mě doma," prozradil mu.
"A to je kde?"
"Ne, nechte mě!" křičel Naruto a házel sebou. Poprvé když se k němu únosce přiblížil, podařilo se mu dát mu kolenem do rozkroku. Vysloužil si za to pořádnou facku, a pak ho jeho tělo uvěznilo tak, aby se nemohl hýbat. Líbal ho zrovna na krku a posouval si to níž.
"Jsi pěkně vzpurný," na chvíli se od něj odtrhl. "Vzrušuješ mě čím dál tím víc, Naruto. Ale já si tě zkrotím," opět se sklonil k jeho opojnému tělu. "Škoda jen, že tě musím zabít," zamumlal s ústy na jeho kůži, kterou začal opět posévat dravými polibky. Došel jimi až k okraji blonďáčkových kalhot. Ihned je započal sundávat. Naruto se znovu začal bránit, kopat kolem sebe. Vrah ho opět uzemnil svou fackou, a zatímco se Uzumaki vzpamatovával, sundal mu kalhoty i s trenkami.
"Ne!" vyjekl blonďáček, když se jeho ruka dotkla údu. "Ne," vydechl tiše a znovu sebou zazmítal. "Sasuke, kde vězíš?" pomyslel si zoufale a kousl se do rtu, když jeho penis pohltila ústa muže, který ho chtěl znásilnit, a pak zabít. "Ne!" zašeptal ztěžka, když cítil, že brzy vyvrcholí. O chvilku později, naplnila mužova ústa bílá tekutina.
Z Narutových očí se skrz pevně zavřená víčka začaly prodírat slzy. Ten muž ho ponížil, a i kdyby ho teď někdo zachránil, stále si na to bude vzpomínat.
Únosce se nadzdvihl a otřel si ústa. S chladným úsměvem sledoval chvějící se tělo spoutaného chlapce. Začal se svlékat.
Dveře se rozrazily a do nich vtrhl Sasuke, vtrhl tam ve chvíli, kdy si již únosce začal svlékat trenýrky. Černovlásek vystřelil a trefil muže do břicha. Ten se sesunul na zem v bolestné křeči.
Sasuke přiskočil co nejrychleji k posteli a Naruta odpoutal.
"Naruto," vydechl smutně, když se mu rozklepaný blonďáček vtiskl do náruče a hlasitě se rozvzlykal. Uchiha ho hladil konejšivě po zádech. "Na tohle si obleč," podal mu jeho věci, které se válely vedle postele na podlaze. Nikdy neviděl Uzumakiho takhle zničeného, tak skleslého a bezbranného. I když se posledních pár týdnů tvářil roztomile, stále byl silný a věděl, že se dokáže o sebe sám postarat. O pár minut později dorazily na místo posily.
Naruto seděl v parku, který patřil k budově místní policie. Pozoroval oblohu a snažil se z hlavy odstranit vzpomínku na Kakashiho dotyky. Ano, jeho sensei, člověk, který byl nejméně podezřelý, mu vzal klidný spánek. Sice už nestihl udělat to nejhorší, ale i to co udělal, stačilo k tomu, aby se Naruto cítil špinavý.
"Jak ti je?" ozval se před ním známý hlas jeho kolegy a Naruto se na něj zadíval.
"Jak bys řekl?" zeptal se sklesle. Sasuke si přisedl k němu na lavičku a objal ho.
"To bude dobré," zašeptal konejšivě a vtiskl mu polibek do vlasů.
"Já vím, ale teď…"
"Snaž se na to nemyslet," přerušil ho utišujícím hlasem. "Vím, že je to těžké, ale mysli na nás dva," trochu se od něj odtáhl a zahleděl se mu do očí. Naruto se při pohledu do černých hlubin začal trochu uklidňovat, zjistil, že Sasukeho přítomnost a objetí, mu dává jakýsi pocit bezpečí. Potom, co ho konečně pustili z toho příšerného výslechu, který byl pro blonďáčka noční můrou, se tak trochu zhroutil. Sasuke byl stále s ním, konejšil ho svým sametovým hlasem a svou náručí. Naruto se k němu toho večera naklonil a políbil ho. Potřeboval cítit jeho rty na těch svých.
Teď to byl černovlásek, který se k němu naklonil a přitiskl své rty na ty jeho. Zprvu ho líbal zlehka a opatrně, než se jejich polibek prohloubil a nestal se vášnivým.
"Slib mi, že tu budeš pro mě, že mě teď neopustíš," zašeptal Naruto, když se od sebe odtrhli.
"Nemůžu opustit někoho, kdo pro mě teď tolik znamená," odvětil mu a přitáhl si ho znovu blíž k sobě. Blonďáček s lehkým úsměvem na rtech položil svou hlavu na jeho hruď a poslouchal Sasukeho srdce, které bilo v utišujícím rytmu.
Ps: njn trefili ste, že to bude Kakashi, sem hold snadno prokouknutelná:D





nooo jupííí