
Starší blonďatá dosti prsatá žena, oblečená do černého slušivého saka a sukně končící těsně nad koleny, si to rázovala po kanceláři, se sklenicí saké v ruce. Kopla ji do sebe, a pak si nalila z lahve na stole další. Její obsah zmizel stejně tak rychle jako ten první. Podívala se do rozevřené složky, která stála vedle lahve, ušklíbla se a otřásla nad tím pohledem. Znovu si nalila a znovu sklenku ihned vyprázdnila. Pila a to opravdu hodně. Každý den viděla ve svých složkách hrůzné fotografie, které ji provázely už i ve snech. Saké tlumilo stres a špatné sny. Tenhle případ ji trápil už dlouho a ona musela zakročit, konečně ho vyřešit. Čekala na své podřízené, kteří se dostavili během dalších deseti minut.
Posadila se za svůj pracovní stůl, na černou točící židli s vysokým opěradlem a opěrkami na ruce a všechny je sjela pohledem.
"Jsme tu všichni?" zeptala se. Všichni se taktéž rozhlédli a jeden, černovlasý svalnatý mladík, se s tejně tak černýma očima se pohrdavě ušklíbl.
"Uzumaki chybí," odvětil svým chladným sametovým hlasem.
"A kde je?" zeptala se a z řad vystoupil rudovlasý mladík se světle zelenýma očima.
"Právě se snaží přesvědčit jednoho sebevraha, aby neskákal dolů ze sedmipatrového domu," vysvětlil jí.
"Stejně nechápu, jak tady toho idiota můžete stále zaměstnávat," odfrkl si znovu černovlasý.
"Možná, že není Naruto jeden z nejchytřejších, ale to co mu chybí v mozku, má v srdci. Umí to s lidmi Sasuke, tak jako nikdo jiný," povzdychla si.
"Panebože, to je výška," pomyslel si blonďatý dvacetiletý muž, když vylézal ven z okna. Nacházel se v sedmém patře v bytě muže, kterého se právě snažil zachránit. "Tak jo, tak jo, jen klid," šeptal sám sobě, když vylezl ven na římsu a pomalu, přitisknutý, co nejtěsněji to šlo, na zeď se krůček po krůčku přesouval doprava.
"Ne-nechoďte blíž!" vykřikl mladý černovlasý muž s velice hustým obočím.
"Vypadat takhle, asi bych chtěl taky skočit," proběhlo Narutovi hlavou. S povzdychem udělal další krok do strany.
"Ř-říkám, n-nepřibližujte se!" vykoktal ze sebe. "C-co ch-chcete?" byl velice rozrušený a jeho tělo se třáslo stejně jako jeho hlas.
"Mé jméno je Uzumaki Naruto, jsem policista, vlastně něco jako vyjednavač," odpověděl mu klidně, i když věděl, že záleží na každém slovu, které vypustí z úst.
"A c-co po mě chcete?" zeptal se bláhově.
"Chci ti pomoct," přešel na tykání, bylo to osobnější a dodávalo to na síle důvěryhodnosti.
"Ale proč? Vždyť na mně nikomu nezáleží," řekl smutně.
"Mě ano," odvětil Naruto. "Co tě trápí, co se ti stalo?" zeptal se opatrně a černovlasý muž, asi tak v jeho věku, posmutněl.
"Opustila mě," vzlykl a Naruto se pro sebe vědoucně usmál. Takhle to bylo skoro vždycky, za mužovými problémy hledej ženskou.
"Hele Lee, je to tvé jméno ne?" dal své větě tázací tón. "Jak se jmenovala?"
"Sakura, Haruno Sakura," při vyslovení jejího jména znovu posmutněl.
"Eh, ta růžovovlasá štětka?" zamumlal si pro sebe, když si přirovnal k jejímu jménu tvář.
"Říkal jsi něco?" povytáhl Lee obočí.
"Ale nic," zavrtěl hlavou Naruto s milým úsměvem, takový uměl prostě jen on. "A řekla důvod?" zeptal se ihned raději.
"Prý jsem byl milý, ale to jí nestačí. Potřebuje někoho, kdo vypadá dobře a ne prý jako já. Já vždycky snášel ty její posměšky a snášel jsem je i u všech ostatních, ale už toho mám dost, proč bych měl žít, když jsem ošklivý?" odvrátil od blonďáka pohled a zadíval se znovu k zemi, kde už se hromadili lidi a s napjetím a zvědavostí pozorovali vzniklou situaci.
"To je tvůj problém?" musel se zasmát Naruto a dostalo se mu nechápavého pohledu z Leeovy strany.
"Už i tobě jsem k smíchu, a to jsem si myslel, že jsi milý," odfrkl si černovlasí a chystal se udělat krok vpřed.
"Ne, počkej, takhle jsem to přeci nemyslel," zadržel ho rychle Naruto a Lee se k němu otočil. Čekal na jeho vysvětlení. "Lee, v jaký době to prosím tebe žiješ? Víš kolik je teď možností být hezký? Milý už jsi a figuru máš dokonalou, stačí jen dojít si ke kadeřníkovi a na kosmetiku," pokrčil lehce rameny. Doufal, že to na něj zabere. Lee se mu zdál sice trochu hloupoučký, ale zlý nebyl a vlastně k tomu neměl zas tak pádný důvod.
"Vlastně, vlastně máš pravdu," pokýval nad svým zjištěním hlavou černovlásek.
"Tak?" zeptal se Naruto a čekal, až se Lee uráčí konečně přijít k rozumu.
"Já, mo-mohl bys mi pomoct?" zeptal se černovlasí a nervózně se pousmál.
"Kam jsem se to zas dostal," povzdychl si v duchu Uzumaki a opatrně mu podal ruku.
"V Listovém okrese se poslední dobou ztrácejí mladí chlapci, a pak se naleznou utopení, uškrcení, či podříznutí někde v okolí," začala hovořit o jednom z největších případů, který se jako jeden z mnoha hromadil na jejím stole.
"A co mají společného?" zeptal se rudovlasý muž a vzhlédl od kopie originální složky, kterou jako i ostatní držel v rukou.
"Je jim kolem šestnácti až devatenácti let, bydlí v Listové nebo jeho blízkém okolí a jsou to homosexuálové, především se jedná o uke," prozradila.
"A jaký máte plán?" zeptal se Sasuke.
"Poslat dva z vás do školy v Listové, přestrojené za studenty. Budou předstírat pár a v utajení se budou snažit zjistit co nejvíce informací," vysvětlila jim. "Sasuke," otočila se k němu. "Dlouho jsem o tom přemýšlela a myslím, že budeš vhodný na jednoho z dvojice. Máš bystré smysly a pevnou ruku, ty budeš seme," rozhodla a Sasuke v souhlas přikývl. Své úkoly vždy plnil dokonale a odmítnout splnit Tsunadin rozkaz, by bylo jako podepsat si vlastní ortel smrti.
"Teď už jen najít vhodného ukeho," poklepala si prstem zamyšleně na bradu a zhodnotila pohledem všechny přítomné. "Kde je Kimimaro?" zeptala se, když ho tam nikde nezahlídla.
"V nemocnici, při posledním případu ho postřelili," odvětil nějaký hnědovlasý kluk se zelenýma očima.
"A Yukimaru?" zkusila dalšího.
"Přidělili ho k jinému případu do Travnaté," dal ji odpověď stejný muž.
"Ah ano, to je nemilé," povzdychla si.
"Moc se omlouvám baa-chan, ale dřív jsem to bohužel nestihl," vtrhl dovnitř a nervózně se poškrábal ve své blonďaté kštici.
"To je ono, máme ho," zatleskala radostně a ignorovala fakt, že vtrhl bez zaklepání a oslovil ji to blbou přezdívkou, kterou tolik nesnášela.
"Cože?! To nemůžete!" zděsil se Sasuke a zadíval se na to, ještě zadýchané, pako.
"Co já? Co nemůžete?" zeptal se nechápavě Naruto a překvapeně se díval na zuřícího Uchihu.
"Budeš jedním z hlavní dvojice v našem případu," sdělila mu.
"Bezva," zaradoval se, ale úsměv mu ihned zmizel, když Tsunade dodala: "Budeš hrát ukeho, přítele tady Sasukeho."
Naruto výrazně zbledl, silně konkuroval křídě, či bílým stěnám kanceláře.
"Co prosím?" zašeptal zděšeně a hodil zamračeným pohledem Sasukeho směrem.
"Slyšel jsi," odvětila prostě. "V Listovém okrese se ztrácejí a umírají mladí gayové, vždycky to byli uke."
"To mám být jako návnada?" zeptal se Naruto.
"Ano," kladně kývla.
"A proč zrovna já?" zkřížil si ruce na prsou.
"Protože nemám jinou možnost a navíc si na to jediný vhodný. Musíš být roztomilý a usměvavý, ty takový být dokážeš, dokážeš se vcítit do ostatních a zahrát svou roli," vysvětlila mu své důvody.
"Ale proč on?" ukázal prstem na Uchihu, vůbec mu nevadilo, že ukazování je neslušné.
"Je bystrý Naruto, všímá si mnoha věcí najednou, nezaměřuje se jen na jednu," řekla mu o Sasukeho největší dovednosti. "Navíc doufám, že vás to alespoň trochu naučí spolupráci, a že se nebudete moc hádat, celou akci byste tím jen zkazili," povzdychla si a raději si nalila panáka.
"Dobrá," souhlasili tedy oba nakonec, vrhli po sobě ještě zhnusenými pohledy, a pak se vydali z kanceláře pryč, i když neradi, smířeni se svým osudem.





Děkujuuuuuu....moc se mi to líbí, těším se, jak se to vyvine

