Život je jen náhoda
"Nejsem malý dítě Itachi, jen doufám, že pro tebe nebudu muset jet a táhnout tě odtamtud," ušklíbl se o trochu menší černovlásek, který vypadal, jako jeho mladší kopie.
"Víš, jak to dopadlo naposledy Sasuke," pousmál se Itachi a popadl klíče válející se na dřevěné skříňce tmavě hnědé barvy.
"Jenže to mi bylo dvanáct a ne osmnáct," protočil oči v sloup.
"A stačilo ti šest let na to, abys dostal rozum a nehrál si se zápalkami?" rýpl si do něj a bavil se nad tím, jak jeho bratr rudne vzteky.
"Itachi!" zavrčel a hodil po něm botu, pro kterou se sehnul. Starší se jí jen lehce vyhnul, a pak za sebou co nejrychleji zabouchl dveře a už byl pryč.
"No konečně, oslavenec je tu!" křikl do svého apartmá dlouhovlasý blonďák v Itachiho věku. Itachi měl dnes narozeniny a parta jeho nejbližších přátel se mu rozhodla uspořádat oslavu.
Došel do obýváku, kde už byl i zbytek jeho přátel, pozdravil je, a pak se posadil do modrého křesla vyhrazeného přímo pro něj.
"Tak a oslava může začít!" vykřikl již trochu podnapile šedovlasý muž, zdvihl se a přešel k hifi věži napojené na dva obrovské repráky. Zapnul jí na plný pecky, vzal z baru několik lahví vodky a rozdal je svým kamarádům.
"Tak na oslavence!" vykřikli všichni rozradostněně a pozdvihli na Itachiho čest své flašky.
Itachi se nacházel někde mezi stavem opilosti a střízlivosti. Měl už taktéž celkem dost vypito, ale na rozdíl od svých kamarádů byl schopný ještě vnímat a mluvit aspoň trochu srozumitelně.
"Itááchííí," padl mu kolem krku Deidara, blonďatý dlouhovlásek. Měl vypito snad víc než Hidan a Itachi se divil, že je ještě schopný udržet se na nohou. "Itááchíí," protáhl znovu. "Ještě sssis ne-nerozbalííl muůj d-dárek," vykoktal ze sebe opile.
"Ale já nic nenašel," odvětil mu. "Nebo mi snad chceš navrhnout, abych si rozbalil tebe?" otočil si ho k sobě a Deidara se zahyhňal.
"Ne-e, to-ne-e," znovu jeho hyhňavý smích. "Na, tu-tumáš," svůdně na něj mrkl, ale v jeho opileckém stavu to vypadalo spíše komicky. "Ta-tak si to-to užij," pousmál se, a pak se odporoučel k zemi.
Itachi se k němu sehnul, aby zjistil, jestli je v pořádku. Podle Deidarova chrápání usoudil, že je, a tak se zadíval na to, co mu blonďák vložil do rukou.
"Klíč?" podivil se a zadíval se na číslo.
Procházel chodbami hotelu, v němž se nacházeli. Párkrát zahnul doprava a doleva, než konečně dorazil k pokoji s číslem devět. Předtím se nacházeli v 27. Ušklíbl se, když si uvědomil, že Dei má vlastně rád číslo devět a ta, která jsou s ním spojena.
"Co to je?" pozdvihl obočí a zadíval se na obrovskou oranžovou krabici převázanou černou mašlí. Přešel k ní a zadíval se na lísteček.
"Užij si tohohle roztomilého lišáčka, jako dárek ode mě k tvým narozeninám. Pusu tvůj Dei;-)" přečetl si.
Ještě jednou se zadíval na onu krabici, a pak po ní přejel rukou. Zatáhl za mašli a horní stěny se rozevřely. Itachi překvapeně zamrkal, když z krabice vystoupil krásný blonďatý mladík, s očima barvy oblohy, liščíma ouškama na hlavě a liščím ocáskem na zadečku. Oděný byl do upnutého oranžového trička bez rukávů a krátkých černých kraťásků, které odhalovaly hebká, zlehka opálená stehna. Černovlásek se musel pousmát, když zjistil, že na rukou i nohou má tlapičky.
Modroočko k němu přišel o kousek blíž a pohladil ho po tváři.
"Dei měl pravdu, jsi roztomilý lišáček," prohlédl si ho.
"Můžeš mi ale říkat i jménem," zašeptal mu hravě do ucha a z jeho příjemného hlasu přejel Itachimu mráz po zádech.
"A řekneš mi ho?" zeptal se a svými rty se lehce otřel o lišáčkovu šíji.
"Mé jméno je Naruto a můžeš si se mnou dělat, co se ti zlíbí," řekl s roztomilým kukučem. Itachiho Narutovy oči dočista okouzlily. Posadil se na postel a blonďáčka si stáhl k sobě na klín. Dlaní se dotkl jeho tváře a zlehka po ní přejel.
"Mé je Itachi," vyslovil fascinován jeho andělskou tváří. Ukazováčkem přejel po jeho hebkých narůžovělých rtech a ten následně skončil v lišáčkových ústech. Naruto chytil jeho ruku do svých a svým hbitým jazýčkem přejel po Itachiho prstu. Černovlásek zhluboka polkl, když se na něj upřela nevinná očka, a přitom jejich majitel úplně tak nevinný nebyl. Nechápal to, byl tak roztomilý, a přitom tak hříšný, nikdy nepotkal někoho, kdo by ho tak učaroval na první pohled.
Naruto na chvíli přerušil svou činnost a přetáhl Itachimu přes hlavu černý rolák, který měl na sobě. Přejížděl pohledem po jeho krémově bílé hrudi a nakonec ho nahradil dlaněmi. Mladý Uchiha ho ještě chvíli nechal, užíval si jeho dotyky, jeho pozornost, ale nakonec ho zarazil a taktéž ho do půl těla svlékl. Svými rty se přitiskl na jeho šíji a zasypával ji polibky. Vychutnával si vůni jeho kůže, její chuť, byla tak opojná a on se cítil, jakoby měl v náruči vzácný poklad. Naruto zavzdychal, když Itachi zlehka zkousl místečko pod uchem a další vzdych se dostavil, když si jeho šikovné prsty začaly pohrávat s bradavkou, tu druhou ihned zaměstnal ústy, aby jí to náhodou nebylo líto. Zlehka ji mačkal a po té druhé kroužil svým jazykem a sem tam ji zlehka hryzl.
"Smím?" zeptal se, když se odtrhl od jeho těla a zadíval se blonďáčkovy do očí. Naruto kývl a malinko se přiblížil svým obličejem k tomu jeho. Stejně tak jako Itachi, i on chtěl ochutnat rty, které sváděly k polibku. Jejich rty se setkaly a jazyky se střetly v boji o nadvládu. Bylo to tak krásné, tak smyslné a oba cítili, jak jim tělem prochází příjemný hřejivý pocit spolu se spalující touho a jiskřením.
Černovlásek Naruta za stálého líbání položil na postel. Ze rtů se přesunul po bradě, šíji, hruď, u které se na chvíli zastavil, aby mohl polaskat ještě obě bradavky, až k bříšku, kde jazykem vklouzl do malé jamky, která tvořila blonďáčkův pupík. Naruto se mírně zasmál, jak ho to polechtalo a nakonec zalapal po dechu, když Itachi stáhl při škádlení jeho kalhoty a gumové slipy, a svým jazykem přejel od kořene penisu až po jeho špičku, na které se zastavil a chvilku ji provokativně dráždil. Naruto se prohnul ve slastné křeči a z jeho úst se prodral hlasitější sten, když ho Itachi pohltil.
"Itachi," vykřikl jeho jméno, když ho černovlásek přivedl k vrcholu. Líbilo se mu, že vyslovil jeho jméno, že mu mohl dopřát rozkoš.
Naruto se na něj zadíval touhou zastřeným pohledem.
"Vem si mě," zašeptal a přetočil Itachiho pod sebe. "Buď se mnou tak, jako nikdo jiný," zaprosil a své rty přitiskl opět na ty jeho. Prohloubil polibek a prožíval ho s naplněním veškeré vášně a touhy, kterou cítil. Malinko se nadzdvihl, ale Itachiho rty neopustil. Rozepnul černý kožený pásek, knoflík a zip a zajel rukou pod jeho tmavomodré džíny. Tentokrát to byl Černovlásek, kdo slastně zasténal. Položil se do polštářů a slastně zaklonil hlavu. Pomohl Narutovi se sundáváním džínů a tmavomodrých trenýrek, a pak už jen cítil jeho doteky na svém přirození, lehké, krouživé, a tak příjemné.
"Naruto," vzdychl, a opět vyhledal jeho ústa. Posadil se a přitáhl si blonďáčka na svůj klín. Oparně do něj zasunul jeden ze svých prstů a hned na to druhý. Nechtěl, aby ho to bolelo, ale Naruto byl jiného názoru, chtěl ho rychle v sobě. A tak když Itachi vytáhl své prsty, na nic nečekal a dosedl na jeho úd. Prsty zatnul do kůže na jeho zádech a hlavu si položil na jeho rameno.
"Jsi netrpělivý," povzdychl si černovlásek.
"Já vím, nikdy jsem jí moc neoplýval," řekl trochu ztěžka Naruto, načež se nadzvedl, a když opět dosedl, slastně zasténal. Jeho sten se protnul s tím Itachiho. Oba je ovládla touha a rozkoš se jim rozlila po celém těle. Zastínila mysl a nechala je poddat se spalující vášni. Jejich těla teď byla jedním, jejich pohyby byly sehrané, byly jedna mysl. Naruto se naposledy zhoupl na Itachiho klíně a oba naráz vyvrcholili.
Blonďáček se položil na hruď mladého Uchihi a vydýchával právě prožitý orgasmus, stejně tak jako Itachi. Ještě chvíli se spolu mazlili, než ho Naruto nechal ze sebe vyklouznout a nelehl si vedle něj. Natiskl se na jeho tělo a užíval si pocit jeho blízkosti.
Hodiny na stole ukazovaly pět hodin ráno. V šerém pokoji se nakláněl blonďatý mladík nad spícím černovlasým. Dlaní přejel těsně nad jeho tváří. Tak rád by se ho dotkl, ale bál se, že by ho mohl vzbudit. Naposledy se na něj podíval, a pak zmizel.
Itachi se probudil a s jistým zklamáním zjistil, že místo vedle něj je prázdné. Posbíral si své věci, oblékl se a opustil pokoj, kde strávil jednu z těch nejhezčích nocí, kterou kdy mohl. Domů dorazil se svěšenou hlavou, a když se Sasuke zeptal, co mu je, odvětil mu, že má kocovinu.
Sám sebe nechápal, myslel si, že to bude jen jedna noc, užije si svůj dárek a život půjde dál, jako doteď. Jenže on mu chyběl. Nikdy nevěřil na lásku na první pohled, vlastně ani nikdy nemiloval, a teď stačila jedna noc, jedna noc v hotelovém apartmá, s lišáčkem od jeho dobrého přítele. Žárlil, žárlil na ty, kteří jeho pohádkovou noc, teď budou prožívat za něj. Žárlil na jejich dotyky po jeho tělo, žárlil na ty, kteří ho spatří.
"Itachi?" přišel za ním Sasuke jednoho dne do kuchyně. Itachi právě dělal oběd. Byly to již dva měsíce, co se s Narutem neviděl.
"Hm?" otočil se k němu.
"Dneska u nás bude spát můj spolužák. Potřebuje vysvětlit něco do školy a přinese nějaký filmy, který ještě nemám," oznámil mu.
"Ok," odvětil mu jen a dál si ho nevšímal. Jeho mladší bratr jen pokrčil rameny a odešel zpět do svého pokoje.
Večer, kolem šesté, se rozezněl menším domem zvonek.
"Itachi skoč tam, prosím, já mám teď telefon!" křikl na něj Sasuke zezhora.
Itachi tedy došel otevřít a zůstal zaraženě stát, stejně tak jako příchozí. Němě na sebe hleděli a ani jeden nevěděl, co říct.
"Ah Naruto, konečně jsi dorazil," seběhl dolů po schodech Sasuke.
"Jo," mile se pousmál a vstoupil dovnitř.
"Naruto, rád bych tě představil, tohle je můj bratr…"
"Itachi," vydechl a Sasuke přikývl.
"Vy dva se znáte?" povytáhl tázavě obočí mladší černovlásek.
"Jo, z té oslavy," přiznal Itachi.
"Obsluhoval jsem tam," zalhal Naruto, když se na ně Sasuke stále díval tázavým pohledem.
"Aha," řekl jen nakonec a zavedl blonďáčka do svého pokoje.
Itachi si natočil v kuchyni sklenku vody a svezl se podél kuchyňské linky dolů k zemi. Vypil skleničku naráz, potom ji odložil a složil obličej do dlaní. Promnul si tvář a začal se smát. Osud ho trápil čím dál víc, vnášel mu do života jenom zmatek. Myslel si, že ho už nikdy neuvidí, tak trochu se s tím i smířil, a teď? Teď je tady, tady v jejich domě a je to Sasukeho dobrý přítel.
Večer se přidal k jejich zábavě. Sledoval s nimi filmy a sem tam se zapojil do jejich rozhovorů. Při tom všem však pozoroval koutkem oka blonďáčka, který se zvesela usmíval a překypoval dobrou náladou. Vidět ho po tak dlouhé době, bylo pro Itachiho štěstím, jen nevěděl, jak na něj reagovat, a co by si řekli, kdyby byli sami. Příležitost dostali, když nastala noc.
Starší z bratru Uchihových seděl v tmou zahalené kuchyni a v rukách držel šálek čaje.
"Neruším?" ozval se jemu tak známý hlas. Zdvihl hlavu a zadíval se na blonďatého mladíka oděného do volnějšího černého trika na spaní a stejně tak černých pyžamových kalhot.
"Ne," odvětil s lehkým úsměvem. "Dáš si taky čaj?" zeptal se a Naruto přikývl. Itachi vstal a o chvilku později už i před blonďáčkem stál hrnek, ze kterého se kouřilo.
"Děkuji," řekl zdvořile a trochu z něj usrkl. Lahodná chuť citronu se mu rozlila po jazyku a tělem mu proudilo teplo.
"Proč jsi odešel bez rozloučení?" protrhl ticho, které mezi nimi nastalo.
Naruto ztuhl a šálek na moment odložil na stůl.
"Měl jsem strach," odvětil tiše a nervózně hladil stěny hrnku. "Strach, že když zůstanu, nebudu chtít už odejít," přiznal mu a Itachiho pohled se zabodl do hladiny čaje.
"Chyběl jsi mi, víš to?" uchychtl se černovlásek. "Ani nevíš jak moc," povzdychl si.
"Pokud jsem ti chyběl stejně jako ty mně, pak vím," řekl smutně.
"Naruto," najednou byl u něj a držel ho kolem ramen. Naruto zaklonil hlavu a nechal Itachiho, aby ho líbal na krku. Blonďáček vstal a polibky zaměstnal jeho rty. Černovlásek ho vzal do náručí a bez dalších řečí si ho přenesl k sobě do pokoje.
"Naruto?" vyslovil jeho jméno a pozoroval jejich propletené prsty.
"Ano?"
"Věříš na lásku na první pohled?" zeptal se ho a blonďáček se pousmál, což Itachi nemohl vidět, protože k němu Naruto ležel natisklí zády.
"Nevěřil jsem, dokud jsem nepotkal tebe," řekl mu stejnou odpověď, jakou měl v hlavě on.
"Jsem na tom stejně," políbil ho do vlasů.
"Já vím," zamumlal ještě v polospánku Naruto, víc se na něj natiskl a se slovy: "Miluji tě," která vyslovili oba nahlas, se propadli do říše spánku.





prvníí jupíí