"Stále se brání?" zeptal se Cristopher, když k němu dva jeho sluhové Ricka dotáhli. Sluhové přikývli a Cristopher přešel k Rickovi. Zdvihl mu hlavu a zadíval se do stále vzdorovitých očí.
"Máš to vůbec zapotřebí Ricku?" zeptal se ho s pozdviženým obočím. "Můžeš mít všechno, můžeš si žít jako v bavlnce, ale ty to odmítáš," řekl nechápavě. Rick mlčel a jen na něj dál upíral svůj opovržlivý pohled. "Tak řekni něco," zavrčel a stiskl mu silněji bradu.
"Já nechci muže, pro kterého jsem jeden z mnoha," vyprskl. "Nechci být děvka."
"Víš Ricku, pro tvou krásu by lidé zabíjeli, větší skvost, než jsi ty, jsem neviděl, a to už jsem potkal mnoho mužů a žen," pousmál se. "Možná bych byl pro tebe ochotný se vzdát těch ostatních, ale to bys musel patřit jenom mě a nikomu jinému," prakticky vyslovil svou nabídku.
"Nebudu Váš, ani kdybyste se přede mnou plazil princi, protože já už patřím někomu jinému," odsekl drze a Cristopher se zamračil.
"Hoďte ho zpátky do žaláře," poručil svým sluhům, kteří se k Rickovi sehnuli a chytili ho pevně za paže. "Uvidíme, co budeš říkat zítra, až tě nechám spráskat!" řekl nahněvaně. Ještě svým sluhům přikázal, aby mu dali trochu najíst a napít, a pak ho nechal odvést.
Rick opět dopadl na tvrdou a studenou zem místního vězení a nenávistně se díval na dva muže, jak zavírají dveře. Vylezl si na svou postel a objal si kolena. Chtěl odsud pryč, zase vidět Leona, slyšet jeho hlas, být zpět na Liberty.
Leon i se svými muži dorazil k obrovské ocelí zdobené bráně. Oznámil jednomu ze strážců své jméno a žádost o audienci u prince. Strážný, černovlasý muž s knírkem dal pokyn jednomu ze sloužících a ten se rozeběhl chodbou kamsi dovnitř. Čekali asi dvacet minut, než se sluha vrátil a nezavedl je dovnitř. Na nádvoří si další sluhové převzali koně a vedli je do stájí.
"Á Leone," řekl šťastně a s napřaženou náručí k němu sestoupil a objal ho.
"Cristophere," poplácal ho přátelsky po zádech a zadíval se na svého starého přítele.
"Co tě ke mně po těch letech přivádí?" zeptal se a od nějaké menší služebné s hnědými vlnitými vlasy vzal dvě skleničky s červeným vínem. Jednu si nechal a druhou podal Leonovi. Služebná obsloužila i další dva muže, kteří přišli s Leonem, a pak je nechala o samotě.
"Asi tak před čtyřmi dny tu byl Donovan a prodal ti na trhu hnědovlasého mladíka se zelenýma očima, jménem Rick," odvětil mu.
"Donovan?" povytáhl tázavě obočí. "O ničem takovém nevím," zavrtěl hlavou. "Je pravda, že jsem koupil pár mladíků, ale jejich jména neznám," zalhal. "Ale jestli chceš, podívej se do mého harému a jestli tam ten tvůj Rick bude, tak se nějak domluvíme," falešně se na něj usmál a Leon kývl.
Prošli zdobenými chodbami s mramorovou podlahou, než došli ke zlatým dveřím. Cristopher si stáhl ze svého krku klíč, který měl zavěšený na zlatém řetízku a odemkl jím ony dveře. Vstoupili dovnitř a naskytl se jim pohled na fontánku, nacházející se uprostřed místnosti, zlatem a stříbrem vyšívaná lehátka, pohodlné obrovské polštáře různých barev a na stěnách visely obrazy s různými portréty těch nejkrásnějších mužů a žen, které svět viděl. Leonovi došlo, že na portrétech musí být všechny Cristopherovy konkubíny.
Cristopher zatleskal a zlaté mřížované dveře, které oddělovaly místnost, ve které stáli, od té, která zřejmě vedla do ložnic, vyšli mladíci a mladé dívky různého věku a různé krásy, ven.
"Tak se podívej, jestli je mezi nimi i ten tvůj Rick," pokynul Leonovi princ a černovlásek se jal mezi nimi procházet.
"Není tu," povzdychl si, když se vrátil k čekající skupince.
"To je mi líto Leone," řekl naoko smutně. "Kdybych ti mohl ještě nějak pomoci…" Leon zakroutil hlavou v zápornou odpověď.
"Promiň Cristophere, ale už budeme muset jít," omluvil se mu, rozloučil se s ním a odešel i se svými společníky pryč.
"Leone, myslíš, že Donovan lhal?" zeptal se ho Lien, když opustili Cristopherovo sídlo.
"Ne, myslím, že mluvil pravdu a ten, kdo lže, je Cristopher," odvětil mu zamyšleně.
"Ale vždyť tam nebyl," vložil se do toho hnědovlasý podsaditý muž jménem Carlos.
"Musí být někde jinde," povzdychl si. "S jeho drzým jazykem bych se ani nedivil, kdyby skončil v žaláři. Navíc, pokud ho Cristopher nedokázal zkrotit, určitě ho tam poslal." Oba muži přikývli na souhlas a spolu s ním se vydali zpět do přístavu, kde na ně čekala Liberty i s posádkou.
"Ale co budeš teda dělat?" zeptal se Lien.
"Musím to promyslet. I když je Cristopher můj starý přítel, nemůžu mu věřit a vtrhnout na jeho zámek jen tak nepřipravený."
Vytáhli ven. Zamžoural očima, které si z vyvedení z přítmí musely zvyknout na ostré světlo slunečních paprsků.
"Tak co Ricku, těšíš se?" zašeptal mu posměšně svou otázku Cristopher do ucha, když mu pevně vázali ruce ke sloupu. "Víš, kdo tady byl včera na návštěvě?" mluvil dál, když hnědovlásek nijak nereagoval. "Tvůj přítelíček Leon, sháněl se tu po tobě." Rick vytřeštil oči a ve stejnou chvíli rychle potlačil výkřik, když mu na záda dopadl svištivým zvukem bič. Po jeho zádech přejela palčivá bolest a rozlezla se do všech částí jeho těla. Po dalších ranách začal pomalu ztrácet vědomí. Nekřičel, ze začátku kvůli důstojnosti a teď ke konci už prostě nemohl kvůli bolesti zastírající mu mysl.
"To stačí," přikázal Cristopher, když byl Rick v polovičním bezvědomí. "Zavolejte ranhojiče a odveďte ho zpět do vězení."
"Slyšela jste to, slečno Samuelsová?" mluvila nějaká starší blonďatá žena na mladou černovlasou. "Prý dal dneska princ Cristopher spráskat nějakého mladíka," lamentovala.
"Nepovídejte a proč?" zeptala se ona černovláska se zájmem a překvapeným výrazem vepsaným ve tváři.
"Prý to byl ten, co ho nedávno koupil na tru, zdá se, že se mu nechce podvolit," rozváděla klepy dál.
"Rick," pomyslel si Leon, který zrovna procházel s početnější skupinkou svých mužů kolem. Slunce již zapadalo a on započal uskutečňovat svůj plán.
Když slunce zapadlo a denní oblohu nahradila noční, byli již nedaleko zámku, zahalení do černých plášťů. Dva muži z Leonovy skupiny vzbudili rozruch v podobě hrané rvačky, a když se strážní vydali jejich směrem, majzli je další dva Leonovi kumpáni po hlavě, a pak je omráčené svázali a dali jim roubík. Leon jednomu z nich sebral klíče, zanechal tam tři své muže, a pak se se zbytkem vydal směrem do hradu. Pokud si správně vzpomínal, vězení bylo napravo a vedly do něj menší dřevěný dvířka, které hlídali další dva strážní. Dostali se nepozorovaně dovnitř a skryti tmou a proplétající se za sloupy, si vyčkali na moment, až stráže strážící na horních ochozech zaměří svůj pohled na hluk, konající se za hradbami, který způsobí zbytek Leonových mužů. Stalo se tomu tak během chvilky, Leon i se svými kumpány se dostal k těm dvěma strážným, co hlídali vchod do věznice, svázali je a vběhli do temných chodeb. Pobili ještě pár strážných a nakoukli do spousty cel, než našli tu, kterou hledali.
"Ricku!" vykřikl Leon, odemkl jeho celu a seběhl rychle dolů. "Co ti to provedli," zašeptal. Rick na něj upřel unavený pohled a zlehka se pousmál.
"Leone," zašeptal ztěžka, a pak znovu usnul. Černovlásek ho vzal opatrně do náruče a vynesl ho ven.
"Musíme rychle pryč," křikl Lien a Leon kývl. Rozeběhli se co nejrychleji pryč. U brány na ně čekal zbytek jeho mužů s koňmi. Rychle na ně vyskočili a už pádili pryč.
"Už to bude dobré," zašeptal Leon, když položil Ricka na postel ve své kajutě, v bezpečí zpět na Liberty, která právě odrážela od břehů Teudu.





super dál..:).
PS:kdy přibude další dílek Zpět ve školní lavici??
PSS:nemáš ICQ??