Je jaro.Tedy,jestli se dá metru sněhu a mrazům a stálé bílé obloze říkat jaro,tak teda jaro je.Je dvacátého dubna.A je jaro.Jo,je jaro,i když je venku fakt metr sněhu a mrzne.Bohužel.Slunce ne a ne vylézt zpoza té záclony bílých mraků,které překrývají oblohu.Jak já je nenávidím.Jak já nenávidím bílou.Ať už je pořádný jaro ..
Jen tak pro seznámení.Jsem David.David Černý.Žiju s tetou Evou,sestřenicí Klárou a bratrem Petrem ve vetší vesničce někde v Beskydách.Já a bratr jsme dvojvaječná dvojčata a věřte nebo ne,nenašli by jste dva odlišnější lidi.On je vysoký,černovlasý a modrooký s krásnou tváří,takže po něm holky jedou jak po uzeným.Navíc si u tety prosadil navštěvování posilovny,takže jeho břišní svaly jsou tvrdší než beton.Věřte mi.Jednou jsem mu usnul na břiše a že to byl fakt tvrdej polštář.No a já jsem malej,hnědovlasej a zelenookéj.Podle holek z naší třídy prej roztomilý ale já jim nevěřím.Nejsem roztomilý.Chlap má být pohledný a musí pracovat za tři,ne roztomilý.Já pracuju sám za sebe a stejně je to málo.Takže nejsem bohužel ani chlap ale ani ženská.Tak co jsem?Podle bratra prostě kluk.Normální hubeňour.Tss,jako kdybych mohl za to,že nejsem černovlasý,modrooký a svalnatý,tupec jeden.Dřív jsme si rozuměli.Ale po smrti rodičů to šlo z kopce.Nebavil se moc s kamarády a nakonec se uzavřel i přede mnou.Teď už ho nechápu vůbec,dřív aspoň trošku.
Jo,nemáme rodiče,už celých deset let.Autonehoda.Naprosto normální autonehoda.A stejně umřeli.Když jsem se to dozvěděl,brečel jsem jak želva.ale teď už ne.Už je to minulost.Máme tetu,která nás má ráda a ačkoliv drzou a neposednou,tak fajn sestřenku.Teta se nás po smrti rodičů ujala.Je z matčiny strany,stejně jako další dva strýcové a babička s dědečkem.Táta neměl sourozence.Ale je fakt,že jeho rodiče ještě žijí.Ale vídáme se jen v létě.Žijí totiž na jižní Moravě,u Rakouských hranic.A my v Beskydách a stejně tak zbytek rodiny.Věřte nebo ne ale do tý vesničky se vlezla celá ta naše početná rodina.Kromě Kláry máme ještě další tři bratrance a čtyři sestřenice.Jsme hold rodina početná.
Jak už jsem říkal,je zima.A já jsem nějakej .. no nemocnej.Nepomáhá ani haferový čaj a to je u nás osvědčená léčící metoda.Pardon,borůvkový,aby jste rozuměli.Já jsem totiž z Valašska a tam hold takhle mluvíme,no.
Ležím doma s angínou.Mám horečky,39,5,a vůbec mě to nebaví.Jsem rudej,jako kdybych právě vylezl ze sauny a můžu vám říct,že můj stav je tomu teda hodně podobný.Zkráceně - žhnu jak kamna.Dokonce,když Klára přišla z venku,zmrzlá samosebou,hupla ke mně do postele a natiskla se na mně.
,,Co to děláš,prosim tě?"nechápal jsem ji.Ona se jen ušklíbla.
,,Je mi zima a ty jsi docela zaručený zdroj tepla,bratránku."
Zamračil jsem se ale jelikož jsem byl slabý jako moucha,těžko bych teď tu šedesátikilovou příšerku odstrčil.A tak jsem zůstal bezmocně ležet.Pak přišla záchrana.
,,Panenko skákavá,Kláro!Co lezeš k Davidovi do postele,ještě to od něj chytneš a budeme mít v domě marody dva.To by nám ještě scházelo."mračila se teta.Klára něco zamručela ale pak odhrnula peřinu a odešla ode mě.Teta na noční stolek položila hrnek s čajem,shovívavě se na mě usmála a zase odešla.
Dneska máme sobotu.Klára s tetou Evou mají jet na nějakou kreslící soutěž.Jo,jo,naše malá Klárinka je velký talent,jednou mě namalovala a když jsem se na ten obrázek podíval,bylo to,jako bych se díval do zrcadla.Portréty jí moc jdou.Své výtvory má rozmístěné u sebe v pokoji a když jí ani ten nestačí,nacpe nějaký ten obrázek ke mně.Už tu mám těch přistěhovalců pět.Pěkný číslo,nemyslíte?
Zvoní zvonek u dveří.Ta nepříjemná melodie se roznáší celým domem.Teta jde otevřít.
,,Sašo!Ach,ty neseš Davidovi úkoly a látku?To jsi moc hodná."doléhá ke mně kouskem otevřených dveří.Aha,Saša.Je to moje kamarádka z gymplu.Bydlí nedaleko.Mám ji moc rád,je strašně fajn,taková ztřeštěná,hubená,prostě jako já.Ozvou se kroky a dveře se rychle otevřou.Otevírám oči.
,,Můj ty milý Davídku,copak se ti to stalo?"začne mluvit dojatým hlasem já v něm ale slyším hodně pobavení.
,,Co by,odchytili si mě mimozemšťani a napíchali do mě,co se dalo."odpovím dříve,než si uvědomím ten dvojsmysl.Zrudnu,tedy,pokud se to při mé barvě a teplotě ještě dá.A Saša se rozesměje.
,,Chudáčku,tak mladý a znásilněn.No,dost .."uklidní se a položí hordu papíru na můj stůl:,, .. tady máš všechno,co jsme probrali za ty tři dny tvé nepřítomnosti."
Vyvalím oči:,,Tolik?"zachraptím.Protočí oči.
,,Jako bys už nebyl zvyklej."
,,A co tamta kupa Tvrdého papíru?"kývnu směrem ke knížkám,které taky přitáhla.Ušklíbne se.
,,To kdyby ses nudil."
Saša odešla a teta s Klárou odjely.Teta ještě před odjezdem zásobovala Petra radami na moji nemoc,co mi dávat a co ne.Cítím se,jako bych byl malej.Nenarážím na svou vejšku!Copak člověk může za to,že má v osmnácti pouhý metr šedesát osm?Teta se vrátí zítra,jelikož ta soutěž je až v Brně.Přespí u tetiných známých.Takže jsem tu zůstal jen s Péťou.Poslední dobou ve mně budí takový zvláštní pocit.Pořád po mě hází podivné pohledy,které nedokážu identifikovat.Jsou hřejivé a on se na mě navíc i usmívá!Fajn,sice ne moc ale usmívá.I to je dost.Většinou je chladný,protivný,nevraživý .. prostě všechno zlé,co se dá.Ale je sexy.Na co to myslim?!Neni sexy,není .. no tak je no.Nemůžu mu to upřít.Prostě mu to sekne.
Dost,dost,dost.Nepřemejšlím nad tím.Útrpně se zadívám na Notebook a široce se usměji.Vida.To bude odreagování.Slabě jej popadnu a strčím na klín,polštář opřu o skříň za mnou a nakonec se o něj opřu já sám.Surfování po internetu mě dokonale odreaguje od myšlenek na mého bratra a nakonec se začnu cítit ospalý.Odkládám Notebook usínám.
Procitám s chutí cizích rtů na těch svých.Jako by mě někdo políbil,jasně to cítím.Nebo to snad byla jen spánková halucinace,jen sen?Netuším.Poslední dobou tohle cítím nějak moc často.Taková zajímavá chuť jahod ..
Do pokoje vstupuje Petr s teploměrem.Povzdechnu si.Už mě nebaví měřit si furt teplotu.Navíc ten skleněný teploměr v podpaží děsně studí.
,,Je čas měření."usmál se můj o dvě minuty starší bratr.On se usmál.Zase se usmál.Já se z něho picnu.On se směje fakt kouzelně.A ty myšlenky na něj jsou zpět.Dneska mu to fakt sekne.Až moc.Uplé rifle,bílá košile,se dvěma rozepnutými knoflíčky .. hm,mohlo jich být víc .. ne,Davide,už zase na to myslíš,přestaň na to myslet,okamžitě!
Podává mi teploměr a já po něm chmátnu.Bohužel,naše prsty se dotknou a mnou projede taková elektrická vlna,že to není až možný.A končí v podbřišku.Rychle jsem si teploměr dám pod paži.To mě zchladí.Nezchladí.Je mi pořád tak horko.A on se na mě ještě usměje.Je mi naráz tak opojně.To bude z tý teploty.Určitě.nebo z toho přicházejícího jara,to víte,čas lásky.To,že stojí venku dva metry sněhu plně ignoruji.
Vytahuju si teploměr.36,9.Takže z teploty to nemám.Zůstává to jaro.Připouštím,že venku jsou ty dva metry toho bílého sajrajtu.Takže co zbylo?Nic.Petr se na mě podezřele dívá.
,,Je ti dobře?Jsi nějaký červený."ptá se a já se ušklíbám.Vždycky jsem v jeho přítomnosti červený.Pokládá mi ruku na čelo.Ne,ne,nedotýkej se mě!Tichá výzva nedošla naplnění.Bohužel.Další elektrická vlna přichází a znovu končí v podbřišku.Jestli tu ruku ihned nesundá,já ho snad .. políbím?!Jo,políbím,následně z něj strhám oblečení a .. a ..
Naštěstí ruku sundává a mě ty divný,hřejivý,sexistický myšlenky vopouští.Naštěstí.
,,Vypadá to v pořádku."konstatuje a odejde.Díky bohu.Asi na něj začnu věřit.No jo .. ale co teď.Je tu děsná nuda.Pohlédnu na tu kopu knížek na mém stole a jednu popadnu.
,Láska západu ..´ čtu nadpis a hned mi je jasné,že to bude jeden z těch přeslazených románů,co Saša tak ráda čte.Jako by nevěděla,že já takový slaďárny nečtu.Ale přece mi to nedá a nakouknu do knížky.Začínám číst ,,Bylo chladné letní odpoledne .."
O chvíli později u toho bulím jako malej a to nenarážím na svou výšku 168 cenťáků.Obyčejně bych se ušklíbl ale teď,když sem nemocnej mám nějaký přecitlivělý období či co.Nechápu,proč Amélie opustila Felixe kvůli tomu zpropadenému lordu Ducketovi.Vždyť Felix ji tak vroucně miloval!A teď se musel zabít!Bůůů ..
Ale něco mě na tom zaujalo.Je to psaný z pohledu Felixe.Dost jasně popisoval,jak mu celým tělem proběhlo jakési mravenčení,hřejivý pocit,elektrická vlna,když se Amélie,byť jen omylem,dotknul.Je to stejné,jako když se já dotknu Petra.Polknu.Dojde mi to.Pánové a dámy,já se asi zamiloval - a do vlastního bratra!
.. lehce jej políbil na rty a zajel mu rukou do rozkroku.Zasténal.Tělem se mu rozlévala slast,když vyšší mladík hnětl jeho rozkrok.
,,Petře ..!"zasténal David se zastřenýma očima ..
S výkřikem se vzbudím.Těžko se mi dejchá,jsem asi zas rudý jak rak a něco mě tlačí v rozkroku.Zjišťuju,že jsem až nepříjemně vzrušený.A taky si uvědomuju,že můj výkřik musel vzbudit Petra,jelikož někdo chodí po chodbě.A ty kroky míří k mýmu pokoji.No to je teda pěkný.Do pokoje dramaticky vchází Petr a vrhá se k mé posteli.
,,Davide!Proč jsi tak ječel?Něco se ti zdálo?"tváří se ustaraně a skloní se ke mně.Ne,ne,ne,jen se ke mně neskláněj,nebo tě snad .. políbím.ÁÁÁÁÁÁ .. Ježíšku na křížku,pomoz mi,prosíím,budu hodný,budu si uklízet pokoj,nosit výborné známky a sem tam pomůžu tetě v kuchyni a na zahradě a nebudu odmlouvat a přestanu se prát s Klárou,jen ať ode mě Petr odstoupí ..
Mé modlitby nejsou vyslyšeny,bohužel,Petr se více a více sklání a ustaraně na mě hledí.Mé tělo sebere poslední síly a když už je až moc blízko tak ho prostě políbím.Viditelně vytřeští oči ale to já nechci vidět a tak ty své zavírám.Prvně si užívat,vysvětlovat budu potom!A že je to zážitek.Cítit ty jeho rty na těch mých.Je to lepší než jakákoliv zmrzlina na světě,dokonce to předčilo i čokoládu a tu mám opravdu rád.Chutná po jahodách.Je to tak neuvěřitelně příjemné.Viditelně se přidal do polibku,nebo jenom bezmocně koulí oči a nemůže se odtrhnout.Jak ale něco začalo musí to i skončit.
Odtrhávám se a sklopím pohled.Nechci vědět jak se tváří.Už pomalu otvírám ústa,že se omluvím,když tu mi někdo zvedne bradu a následně mě vášnivě políbí.K mému .. zděšení nebo spíš naštěstí?Asi to druhý.No prostě je to Petr.A líbá mě.Ten černovlasý ďábel s modrýma očima mě líbá.Mě,svého bratra.Ha,incest.
Momentálně mi ale vůbec nevadí,že když na tohle někdo přijde,může být průšvih.Já si to užívám,až moc.A najednou se cítím tak příjemně,skoro až ospale.A když se nakonec od sebe odtrháváme,Petr si lehá ke mně,já si dávám hlavu na jeho hruď a usínám.Jen z dálky slyším ta sladká slova ,,Miluju tě,Davide." ,která zazněla šeptem z jeho rtů.Zamručím něco podobného a konečně usínám.A že se mi bude dobře spát.
Když se ráno vzbudím,místo vedle mě je prázdný.Jak jsem čekal.Rozvalím se na celé posteli a vzpomínám na včerejšek.Stále cítím chuť jeho rtů na těch svých.Usmívám se.Už vím,čí rty jsem cítil každé ráno.Tak on si,ten uličník kradl noc co noc moje polibky,jo.
Domovní dveře se otevřely.Teta s Klárou jsou asi doma.A Klára klasicky vlítá ke mně do pokoje,cestou shodí bundu a někde zapomene boty.A hupsne ke mně do postele,do mé vyhřáté postele!Brr .. je zmrzlá.Tiskne se ke mně.
,,Hmm .."zabručí:,, .. teplo.Ale už ne takový,jako včera.Už nemáš teplotu,co?"
Pokývám hlavou.Cítím se skvěle.Teplota mi slezla už včera odpoledne,jen mě bolí v krku.
,,Škoda .."ušklíbne se:,,Žádná kamna .."
Do mého pokoje vchází teta.Tváří se ustaraně a mluví rovnou na Kláru.
,,Klárko,pohlídáš Davida na chvíli?Vypadá to,že Petr to od něj chytil,takže s ním jedu k doktorce.Je sice neděle ale paní Horáčková má ordinaci přímo v domě,takže to půjde."
Klára se šklebí.Znovu.
,,Jasně,že Davida pohlídám,jen jeď mami."
Teta Eva kývá a odejde.Pak už slyšíme jen odjíždění.Klára se znovu ušklíbne.Zase.A otočí se na mě.
,,Dvojčata se hold nezapřou."pronese škádlivě,vstane a odejde se převléct.I já vstávám.nebaví mě ležet.Odhrnuji rolety okna a zjišťuji,že začalo svítit slunce.Vcházím do předsíně,oblékám si bundu a boty a vycházím před dům.Je krásně.Pohledem na teploměr zjišťuju,že je 4 stupně nad bodem mrazu.Výborná teplota.Slunce svítí,obloha je modrá a sníh pomaloučku roztává.Malinko ale roztává.Někde se však už zelená tráva.Přejdu k jednomu místu pod jabloní.Na jaře tam obyčejně rostou sněženky.
Usměju se.Jsou tam.Dokonce i zárodky bledulí.Otočím se,vstříc slunci a nadechnu se čerstvého vzduchu.Vypadá to,jako by jaro čekalo na moji a bratrovu lásku.A když jsem se vyznali,může konečně začít.Dámy a pánové,začněte jásat,neboť jaro konečně přichází!





šílený, ale mě se to strašně líbilo!!!