close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nemoc

19. ledna 2010 v 19:34 | terkic |  Liška a jiné povídky z prostředí sexuálních společníků
Nějak se mi nedaří:(

Nemoc

Blonďatý mladík nervózně přešlapoval u vchodových dveřích, nad kterými se tkvěl neonový nápis Ráj. Tolikrát o tomto místě slyšel a tolikrát si říkal, že sem nikdy nevkročí. A teď? Stál tu a rozmýšlel, jestli má vkročit dovnitř. Vždycky se mu taková místa, jako bylo toto, hnusila, ale potřeboval se odreagovat, zapomenout a toto místo bylo pro takový případ, jako stvořené. Nakonec se zhluboka nadechl a vstoupil dovnitř.

V prvním okamžiku ho ovanul závan cigaret, drahých doutníku a vůně alkoholu. Toto místo luxusem nešetřilo. Nacházely se zde bílé kožené sedačky, skleněné stolky s křišťálovými popelníky, bar se spousty druhy různých alkoholických i nealkoholických nápojů a vévodilo mu obrovské pódium, na kterém se nacházela stříbrná tyč. Prachy, kdo je neměl, nebyl vítán. On sám nijak bohatý nebyl, ale kreditka jeho bývalého milence ho pálila v kapse. Chtěl peníze, z účtu, který pro něj vytvořil, použít na nespoutanou zábavu, pomstít se tomu, který ho zradil, rozdrtil jeho srdce na malé kousíčky svou nevěrou. Nikdy se tak nechoval, nikdy nebyl pomstychtiví, nikdy netoužil po nezávazném sexu, nikdy netoužil pozorovat, jak se neznámý muž svléká a nevidí ho jen on, ale i spousta dalších cizích mužů.

Jeho jméno bylo Uzumaki Naruto. Jednadvacetiletý student místní umělecké školy a homosexuál. A právě teď se nacházel v jednom z místních bordelů pro gaye.

Když se dostatečně rozhlédl, sedl si k baru a u mladého, celkem sympatického hnědovláska s červenými trojúhelníky na tvářích, si objednal sklenku saké.
"Ty jsi tu nový, že?" pustil se s ním do rozhovoru barman. Mladík sedící u baru se mu zamlouval a určitě by nikdy nepřehlédl někoho tak čistého, tak nevinného, jako on. Tento bar měl obvykle stálé zákazníky a stávalo se málokdy, že by sem zavítal někdo nový. Často sem chodili starší obtloustlí muži s napěchovanou kapsou, pokuřující doutníky, vyhledávat mladší společnost, nebo zoufalí, věčně nalití mladíci, hledající povyražení. Ten, který teď seděl před ním, byl jiný. Obyčejný a přeci krásný. Nijak zvlášť oblečený, jen lehké černé sako, pod ním bílé tričko a džíny, které byly sem tam roztrhané.
Naruto mu neodpověděl, jen se zadíval na svou sklenku saké, než ji do sebe kopnul a rukou pokynul, že si dá další. "Nech mě hádat, opustil jsi přítele?" nenechal se odradit a stále se snažil navázat kontakt, přitom mu znovu nalil.
Blonďáček k němu zdvihl svůj pohled barvy oblohy.
"Jak jsi to uhodl?" zeptal se s nijak extra velkým zájmem. Dnes byl jiný, jako by to nebyl on, dnes odhodil svou obvyklou nesmělost, zahodil svůj rošťácký úsměv. Alespoň pro tento večer, si chtěl zkusit být někým jiným.
"Pracuji tu dlouho a skoro vždy poznám důvod navštívení tohoto místa. Ty nevypadáš, jako někdo, kdo by vyhledával bar, jako je tento," zhodnotil ho.Naruto se s úšklebkem napil ze své sklenky, tentokrát tam však minimálně půlku nechal. "Podle toho jak se tváříš, bych tipl, že tě podváděl," řekl narovinu.
"Jsi snad vědma," povzdychl si trochu otráveně.
"No, raději tě nechám být," řekl raději hnědovlásek, když si všiml, že ten blonďák nemá náladu.
"Počkej, nechtěl jsem být nezdvořilý," řekl omluvně Naruto a barman se lehce pousmál.
"Jsem hold moc ukecaný," mávl nad tím jen rukou. "Kiba," představil se a podal mu ruku.
"Naruto," stiskl mu ji, a pak dopil zbytek své sklenky.
"Dáš si další?" zeptal se s povytaženým obočím Kiba.
"Jo, díky," kývl a nechal si dolít.

Povídal si s Kibou dobrou hodinu, než se kolem jeho krku obtočily silné paže a něčí tělo se natisklo na to jeho.
"To tu budeš celý večer jen zapíjet svůj žal, nebo si také konečně začneš všímat i něčeho jiného, než sklenky a barmana?" ozval se mu ucha podmanivý chladný hlas, a když se Naruto z objetí vymanil a zadíval se na dotyčného, zalapal po dechu. Jeho oči barvy oblohy protnula barva noci. Před ním stál vysoký kluk, s havraními vlasy, bledou pokožkou a arogantním úsměvem. Svalnaté paže sváděly k objetí a lehce narůžovělé rty vyzývaly k polibku. Oděný byl do upnutých černých kožených kalhot a černé kožené vesty, kterou měl do půlky své hrudi rozepnutou.
"Aby se Sasuke Uchiha neozval," ušklíbl se Kiba, vzal jednu skleničku a ihned ji naplnil, potom mu ji podal.
"Díky," odvětil jen černovlásek a ihned se napil.
"Vlastně jsem ještě toho nevypil tolik, abych se zbavil všech zábran, anebo jsem nenašel nikoho, kdo by mi padl do oka," pokrčil rameny s mírným úsměvem na rtech.
"Tak pojď za mnou a neprohloupíš," zašeptal svůdně, svou zlehka chytil Narutovu bradu a palcem přejel po jeho tváři. Poté ho chytil za ruku a odváděl ho pryč.
"Jako vždy, Uchiha vlákal do svých pastí další oběť," pomyslel si Kiba a věnoval se dalšímu zákazníkovi.

Sasuke Naruta zavedl do jednoho z pokojů, kde se nacházela pouze postel, povlečená do černého saténu. Posadil se a stáhl si blonďáčka na klín.
"Tak už jsi někoho objevil?" zeptal se podmanivě. Byl tak blízko blonďáčkova obličeje, dotýkali se nosy a Naruto cítil jeho horký dech. Jen se mu mlčky díval do očí, než se černovláskovy rty nedotkly těch jeho. Blonďáček zprvu překvapeně zamrkal, ale pak oči zavřel a do polibku se zapojil.

Naruto odcházel z podniku až brzy k ránu. Než odešel, ještě u baru zaplatil a rozloučil se s Kibou. Dorazil domů, do svého malého bytu, a ihned zamířil do koupelny. Svlékl se, zalezl si do sprchy. Opřel se čelem o chladné kachličky a nechal volně plynout své myšlenky. Ať už voda smývala jeho dotyky, jak chtěla, stále je intenzivně cítil, ať se na něj snažil přestat jakkoliv myslet, stále na něj myslel. Jeho tvář se zařezávala hluboko do jeho mysli a rty stále brněly, jakoby je jeho polibky neopouštěly.

Ve škole nedával pozor. Jeho zrak se stále upíral z okna, a před sebou viděl obraz, obraz sebe. Byl nahý a nebyl sám. Horké hříšné rty posévaly celé jeho tělo. Hřejivé dlaně ho hladily všude, kam jen dosáhly. Jeho tělo se třelo o druhé, kůže se chvěla a poléval ji pot. Vše bylo tak intenzivní, hříšné, zakázané, ale tak opojné a vášnivé. Slyšel i zvuky, slyšel své steny a jeho zrychlený dech. Cítil, cítil jeho vůni, byla tak blízko, jakoby tu byl s ním. Ochutnával, ochutnával jeho rty a jeho tělo. Dotýkal se, dotýkal se pevných paží a hladil jeho záda.

Opět stál před dveřmi toho podniku. Opět přešlapoval a rozhodoval se, zdali to byl dobrý nápad sem chodit. Chtěl ho vidět, nejen, že s ním prožil fantastickou noc, ale taky si s ním dobře popovídal. On se k němu nechoval soucitně, dokonce se smál jeho naivitě, ale Narutovi to pomohlo, konečně si uvědomil, že se nemůže jen tak nechat zaslepit láskou a projevem zájmu o něj.
Opět vešel a jeho kroky opět vedly k baru. Nebyl tu dva týdny, celé dva týdny se pokoušel vytěsnit si ho z hlavy.
"Ahoj Kibo," pozdravil hnědovlasého barmana, který právě utíral skleničky.
"A heleme se, kohopak nám to sem Jashin-sama přináší," řekl s úsměvem. "Vítej Naruto," pozdravil ho. "Potřebuješ něco, nebo ti zase někdo zlomil srdéčko?" zeptal se šibalsky.
"A já myslel, že to poznáš z mé tváře," zasmál se blonďáček. "Vlastně, je mi to blbý Kibo, ale nevíš, jestli tu dnes bude Sasuke?" optal se na černovlasého mladíka a jeho tváře nabraly trochu rudého nádechu. Nesmělost byla zpět. Hnědovlásek se chápavě pousmál, Naruto nebyl první, kdo se sháněl, ale on nebyl jeden z těch, kteří poté, co poznali Sasukeho chodili každý den, kteří se dožadovali jeho pozornosti.
"Sasuke už tu nepracuje," odvětil mu. "Šéf ho vyrazil," prozradil mu a blonďáček překvapeně zamrkal.
"Vyrazil ho? Ale proč?" nechápal.
"Jo tak to nevím," pokrčil rameny. "Nikdo tady to nechápe, Sasuke byl nejlepší, vydělával šéfovi balík."
"Aha, tak díky," zlehka se pousmál a vydal se z podniku pryč.

"Třído, dnes se budeme zabývat figurální kresbou," oznámil jim sensei. "Přivítejte prosím našeho modela," řekl a ukázal na vcházejícího mladíka.
"Sasuke," pomyslel si, když viděl svého známého z baru. Černovlásek se zadíval jeho směrem a nenápadně, tak, aby si toho všiml jen Naruto, na něj zlehka mrkl. Blonďáček raději schoval hlavu za své plátno, rozhodně nestál o to, aby Uchiha viděl, jak se červená.


Bílý župan z něj lehce sklouzl a všechny dívky zalapaly po dechu, on měl však oči pro jediného, sjížděl ho svůdným pohledem. Nevšímaje si zaražených pohledů, vstal a přešel k němu. Sklonil se k jeho ústům a začal se do nich dobývat svým jazykem. Vůbec jim nevadilo, že se na ně lidi dívají. Sundával z něj oblečení a každičký kousek nově odhalené kůže políbil.

"Naruto, Naruto…" třásl s ním někdo a oslovoval ho jménem. Naruto se probral ze svého snu. Celou dobu bez vnímání reality se díval jen na bílé plátno před sebou.
"Naruto je ti něco?" zeptal se ho.
"Ne, jen jsem se zamyslel," odpověděl s lehkým úsměvem.
"Dobrá, ale teď dávej pozor," povzdychl si sensei a dál obcházel žáky. Blonďáček se zadíval na Sasukeho na stupínku. Byl nahý do půl těla, na sobě měl pouze modré džíny.
Naruto se dal do svého obrazu, i když soustředit se, mu dělalo tak trochu problémy.

"Takže Naruto, jo?" opět slyšel těsně vedle svého ucha jeho hlas. Procházel zrovna školním parkem na místo další hodiny, která se konala venku. Lekl se a zlehka se zachvěl.
"Musíš mě tak děsit?" řekl trochu vyčítavě.
"Tak promiň," pokrčil rameny s lehkým arogantním úšklebkem.
"Co tu děláš?" zeptal se nakonec s povzdychem Naruto.
"Pracuju," odvětil jen.
"Ale proč tady? Předtím si musel mít balík, a tady? Nemůže to stát za nic," odvětil blonďáček.
"No není to sice nic moc, ale jaksi si teď nemůžu moc vybírat."
"Proč tě vyhodili?" zeptal se. Sasuke se zamračil.
"Promiň, ale do toho ti nic není," odvětil trochu chladnějším hlasem.
"Omlouvám se, neměl jsem se ptát," řekl trochu vyděšeně, ale hned se vzpamatoval. "A jak jsi mě vůbec našel? Pochybuji, že by to byla jen náhoda, že jsi zrovna na mé škole," zeptal se podezřívavě.
"Vlastně jsem ti přišel něco vrátit," vytáhl z kapsy u černé bundy modrý krystal na stříbrném řetízku, musel ti někde spadnout, a když jsi platil, dal jsi Kibovi svou vizitku, kdyby nebylo něco v pořádku."
"Díky, už jsem se smířil s tím, že ho nenajdu," poděkoval. Byl mu opravdu vděčný, o tenhle přívěsek by doopravdy přišel nerad.
"Tak se měj, musím si ještě něco zařídit," rozloučil se s ním Sasuke.
"Počkej, nechtěl bys někdy někam zajít? Myslím, jako přátelé," řekl ještě rychle Naruto.
"Nemyslím si, že by bylo dobré přátelit se s někým, jako jsem já, věř mi Naruto, bude lepší, když už se my dva neuvidíme," odvětil mu s lehkým úsměvem na rtech.
"Nemyslíš, že snad já sám dokážu posoudit, s kým se přátelit a s kým ne? Navíc, nemůžu se zbavit pocitu, že jsi sám."
"Vůbec mě neznáš, a už se rejpeš v mým životě?" jeho obočí povyskočilo do půlky jeho čela. "Radím ti dobře Naruto, nechtěj mě znát, mohl bych ti ublížit," povzdychl si.
"A přesto to chci riskovat. Víš, já moc přátel nemám, tedy alespoň ne těch opravdových, a ty jsi mi ten večer otevřel oči. Choval ses ke mně chladně a všechno mi řekl narovinu. Tak se nenech přemlouvat Sasuke. Pojď se mnou třeba na nějaký drink a ber to jako poděkování za ten ztracený přívěsek, ať ti to přijde ubohé, jak chce, hodně mi na něm záleží," nedal se Naruto odradit.
"Fajn, ale pak si nestěžuj," souhlasil nakonec černovlásek.

Od jejich společně prožitého dne uplynuly již dva měsíce, a z nich se stali opravdu dobří přátelé. Jenže Naruto začínal od jistého okamžiku na Sasukem pozorovat určité změny. Rozhodně na něm bylo vidět, že zhubl a to ne zrovna málo a velice často se u něj projevoval kašel, navíc častější návštěvy toalet byly také krajně podezřelé.

Blonďáček ťukal na Uchihovy dveře dobrých deset minut, ale nikdo mu neodpovídal. Chtěl si s ním o tom nutně promluvit, ale zdálo se, že Sasuke nebyl doma.
"Dobrý den, hledáte někoho?" zeptal se starší muž okolo šedesáti let, když ho spatřil.
"Ano, Uchihu Sasukeho, nevíte, kde by mohl být?" zeptal se ho.
"Ten tu už nebydlí, delší dobu neplatil nájem, tak jsem ho musel nechat vystěhovat," pokrčil muž rameny.
"Aha, a nevíte, kam šel?" tázal se ho ještě.
"To opravdu netuším."
"Tak děkuji, nashledanou," rozloučil se s tím mužem a vyšel ven před dům. Z kapsy vytáhl mobilní telefon a vytočil známé telefonní číslo.

"Ahoj Sasuke, kde jsi?" "Já jen, že jsme měli dohodnutý sraz, a ty jsi nepřišel." "Dobře, tak za dvacet minut v parku." Ukončil hovor a vyrazil na místo jejich schůzky.
"Ahoj Naruto," pozdravil ho černovlásek, který tam už na něj čekal. Seděl na jedné z laviček a Naruto si k němu přisedl.
"Ahoj," opětoval mu pozdrav. "Sasuke, musím s tebou mluvit," řekl tak trochu naléhavě. "Co se to s tebou poslední dobou děje? A netvrď mi, že nic, nejsem slepý a teď už i vím, že tě vystěhovali. Máš snad nějaké problémy?"
"Nepleť se do toho Naruto, nic mi není, nemusíš mít péči," zavrčel černovlásek. Věděl to, věděl, že jednou tohle přijde, proto se nechtěl přátelit, nechtěl se nikomu svěřovat.
"Řekni mi to Sasuke, jsme přeci přátelé, nemůže to být přeci tak strašné…"
"Mám aids, spokojenej?! Jsem nakažený, tak teď už to víš!" vyštěkl na něj Sasuke a blonďáček na něj zůstal zaraženě hledět. Čekal, že je to něco takového, ale nevěděl, že je to až tak vážné. "Tak na co čekáš, hm? Nadávej na mě, ohrň nade mnou nos, tvař se opovržlivě…" "Naruto?" Blonďáček ho však místo toho všeho, co čekal, objal.
"Baka," zašeptal a natiskl se na něj ještě o trochu víc. "Sasuke, jsi můj přítel, proč bych to dělal?"
"Třeba proto, že mí přátelé to vzdali a raději mě zavrhli."
"A ty sis skutečně myslel, že bych i já mohl být takoví?" zeptal se se zklamáním v hlase.
"Popravdě ne, ale já nestojím o lítost a už vůbec ne o tu tvojí," odvětil mu a odtáhl ho od sebe.
"Nebudu tě litovat Sasuke, stejně tak, jako ty jsi tenkrát nelitoval mě. Já dokážu na lidech, které mám rád poznat, co zrovna potřebují a co je to poslední, co zrovna chtějí slyšet. Tohle bys už také mohl vědět," povzdychl si Naruto.
"Promiň, možná jsem ti mohl trochu víc věřit," připustil černovlásek.
"Máš vůbec teď kde bydlet?" tázal se a zahleděl se mu do očí. I když teď Sasuke vypadal značně vyčerpaně, v jeho očích se zračila síla a něco, co odráželo jeho touhu jen tak se nevzdat. Stále byly uchvacující a stále se v nich člověk topil.
"Ne," povzdychl si. "A předem říkám ne, u tebe bydlet nebudu," dodal, když mu došlo, na co se chce naruto zeptat.

Zvonek u vchodových dveří jeho bytu se rozdrnčel. Naruto šel ihned otevřít a vpustil dál svého nového spolubydlícího.
"Myslel jsem, že to tu budeš mít větší," pronesl Sasuke, který u něj ještě nikdy za celou dobu jejich přátelství nebyl.
"Mně to stačí a dva se sem v pohodě vejdeme," pousmál se Naruto.
"A jaký vůbec platíš nájem?"
"Žádný, ten byt mi koupili naši, když ještě žili," řekl trochu smutně.
"Aha, to je mi líto."
"To je v pořádku, dáš si něco k pití?" zeptal se a přešel k ledničce.
"Jen vodu, díky," odvětil mu a hlasitě se rozkašlal.
Naruto k němu ihned přiběhl a spěšně mu podal lahev vody. Černovlásek si ji od něj s vděkem vzal a napil se.
"Opravdu ti nebude vadit, že tu budu bydlet?" stále si nebyl svým krokem jistý.
"Neboj, opravdu ne. Nemám rád samotu a tvá společnost mi udělá dobře," obdařil ho milým úsměvem a sedl si naproti němu ke stolu.

Čas plynul a Naruto pozoroval, jak se Sasukeho kdysi tak krásné rysy tváře pomalu vytrácejí. Vypadal ztrhaně, a jeho bledá pokožka byla ještě víc bledší. Úsměv už nebyl tak krásný, jako dřív a jeho tělo se pomalu vytrácelo. Svaly byly ty tam a váha ubývala. Blonďáčkovi bylo Sasukeho líto, ale nikdy to neřekl nahlas, věděl, že by ho to jen rozčílilo a to on nechtěl. Usmíval se a staral se o něj.

"Ani nevíš, jak moc jsem ti vděčný," řekl a ztěžka se usmál.
"Nemáš za co, od toho jsou přátelé, kteří pomůžou. Jsem rád, že tu jsi, že mám někoho, s kým si můžu popovídat," přitáhl si ho do náruče. Seděli zrovna na gauči a dívali se na nějaký film, který dávali v televizi. Teď si připadal on jako ochránce, ne jako tenkrát, když ho objaly ty dvě silné paže a on cítil bezpečí a touhu po jejich objetí už navždy. Sasuke se na něj víc natiskl a hlavu si položil na jeho hruď. Poslouchal Narutovo srdce a se smutnou myšlenkou na to, že jeho srdce už takhle dlouho bít nebude a on tu nechá blonďáčka samotného, usnul. Naruto ho vzal do náruče a odnesl ho do jeho pokoje, položil ho na postel a přikryl modrou pokrývkou. Pak odešel do kuchyně a z ledničky si vyndal jogurt. V tu chvíli se tichým bytem ozval zvonek. Blonďáček šel rychle ke dveřím, nechtěl Sasukeho vzbudit, už takhle byl zázrak, že usnul. Poslední dobou toho moc nenaspal, bylo mu stále špatně a záchodová mísa měla vždycky skoro celou noc návštěvu.

Naruto otevřel dveře a zůstal strnule stát.
"Gaaro," řekl překvapeně.
"Ahoj Naruto, můžu jít dál?" zeptal se rudovlasý mladík stojící za dveřmi a blonďáček jen němě kývl na souhlas.
"Co tady děláš?" zeptal se, když zavřel dveře do Sasukeho pokoje.
"Ty tady někoho máš?" pozdvihl tázavě obočí Gaara.
"Jo, spolubydlícího, právě usnul, takže buď tichý a stručný, co mi chceš?"
"Chci, aby ses ke mně vrátil," řekl narovinu důvod své návštěvy.
"Děláš si ze mě srandu?" zamračil se a nevěřícně na něj hleděl.
"Ne, myslím to vážně," odvětil mu klidně.
"A co tak najednou? Deidara ti dal kopky?" ušklíbl se.
"Naruto, s Deidarou to byla chyba a stalo se to jen jednou," povzdychl si smutně, doufal, že Naruta obměkčí, že mu dá znovu šanci.
"Jo tak jednou," zasmál se Naruto a promnul si kořen svého nosu. "To si myslíš, že jsem tak blbej?" ušklíbl se. "Víš, seznámil jsem se s jedním moc milým klukem, takovej hnědookej rudovlásek," Naruto se znovu ušklíbl nad tím, když Gaara strnul. "Jmenoval se, hm počkat, á už vím, Sasori," pravý koutek se mu protáhl do chladného úsměvu.
"Dobrá tedy, s Deidarou to nebylo jen jednou, ale věř mi Naruto, moc mi chybíš a chci tě zpátky. Ani nevíš, jak moc tě miluju," chytil ho rudovlásek za ruce a díval se mu přitom zpříma do očí.
"Jsi vážně dobrý herec Gaaro," odvětil mu na to pohrdavě a své ruce z jeho sevření vymanil.
"Nechápu, proč mě chceš zpět, ale já už to rozhodně nehodlám vracet zpátky," odmítl ho, došel ke dveřím a otevřel je, naznačil tak Gaarovi, ať jde.
"No, zdá se, že tvůj spolubydlící ti všechno vynahrazuje že? Až ho nebudeš chtít, tak zavolej, moc rád tě uvidím," usmál se a pohladil Naruta po tváři. Blonďáček cukl hlavou a díval se na něj vzdorovitým pohledem. "Zatím se měj Naru-chan," zamával mu a odešel.

"Naruto," ozvalo se tiše ode dveří jednoho z pokojů. Naruto se otočil a spatřil Sasukeho, jak se opírá skoro celou svou vahou o futra dveří.
"Ah, Sasuke, omlouvám se, že jsme tě vzbudili," řekl omluvně blonďáček a přešel k němu, aby ho mohl podepřít a odvést zpět do postele.
"To nic," mávl nad tím rukou. "Kdo to byl?"
"Můj bývalý přítel Gaara," povzdychl si.
"Ten, kvůli kterému jsi přišel do podniku?"
"Jo."
"A co chtěl?"
"Chtěl, abych se k němu vrátil."
"A?"
"Co a? Samozřejmě, že jsem řekl, že ne."
"A proč?"
"Vždyť mě podvedl."
"No a? Chop se příležitosti, užívej života," pokrčil Sasuke rameny.
"Sasuke, já s ním už být nechci, nevěřím mu. Vždycky mě chtěl jen na to jedno a já toužím po něčem víc, po něčem hlubším."

"Tak jak ti je?" zeptal se blonďáček, když vstoupil do nemocničního pokoje a viděl na lůžku ležícího Sasukeho.
"Bylo i hůř," pousmál se unaveně. "Jak bylo ve škole?" zeptal se.
"Ale celkem to šlo, byla to ohromná zábava," řekl ironicky.
"Myslím, že určitě větší, než tady," zlehka se zasmál, ale i přesto se rozkašlal.
"Měl by ses šetřit," poznamenal s náznakem smutku Naruto, přisedl si k němu a chytil ho za ruce.
"Cítím se tak slabý," povzdychl si Sasuke a zadíval se blonďáčkovi do očí.
"Tak spi, já tu budu s tebou," zašeptal a políbil ho na čelo.
"Tak dobře," odvětil tiše černovlásek a zavřel oči. Naruto u něj seděl a hladil ho ve vlasech. Z jeho oka mu při pohledu na něj pomalu stekla po tváři dolů slza. Už dávno věděl, že se do něj zamiloval a čím víc se mu Sasuke ztrácel před očima, tím víc ho miloval. V nitru cítil obrovskou bolest a nevěděl, jak se s ní vypořádat. Věnoval Sasukemu letmý polibek na rty a dál pozoroval jeho unavenou tvář a nepravidelné oddechování.

Jednoho dne se Sasuke vytratil úplně. Dostalo se mu vykoupení z bolesti, kterou v době své nemoci musel cítit. Smrt si ho vzala k sobě do utěšující náruče.

Naruto přišel z pohřbu do prázdného bytu. Bylo tam až nepřirozené ticho a prázdno. Pousmál se, když vešel do černovláskova pokoje a zadíval se na fotku na nočním stolku, kde byl ještě Sasuke v plné své kráse se svou rodinou. Když si trochu oddychl, pustil se do vyklízení Sasukeho věcí. Při vyndávání některých věcí z nočního stolku, spadla na zem jakási bílá obálka, která byla mezi nimi zastrčená. Blonďáček se pro ni sehnul a zadíval se na své jméno, které na ni bylo napsané. Rozevřel ho a začetl se do něj:
"Milý Naruto,
tento dopis ti píšu, protože jsem nevěděl, jak jinak ti to říct. Z mojí hlouposti a nerozvážnosti teď pomalu ale jistě, přicházím o život. Pomalu přicházím o vše, co jsem ještě mohl zažít. Je ironií, že vše, co pro mě bylo důležité v mém dosavadním životě, mi přijde jako úplná ztráta času až teď, když umírám, kdyby se to nestalo, nikdy bych si to neuvědomil. Nejvíc jen lituji, že jsem tě nepoznal dřív, všechno by mohlo být jinak. Možná je to tou nemocí, že jsem tak sentimentální, ale prosvěcoval jsi mé tak šedivé dny, dával jsi jim barvy a dělal je veselejší. Nikdy jsem nevěřil, že se zamiluji až ke sklonku života, a že ten sklonek přijde tak brzo. Miluji tě Naruto a děkuji ti za všechno, co jsi pro mě udělal, že jsi mi otevřel oči."
"Já tebe taky Sasuke, já tebe taky," povzdychl si se smutným úsměvem na rtech.

O rok později:
"Naruto? Kde jsou prosím tě ty barvy, co jsi po mně chtěl?" volal hnědovlasý mladík z malého prostoru vyhrazeného na uklízecí potřeby, barvy, štětce a další věci.
"Nahoře ve skříni Kibo!" ozvalo se z kuchyně. Kiba se tedy natáhl a hmatal nahoře, než po hmatu barvy nenašel. Když je vytahoval, zaujala ho obrovská krabice, která ležela vedle nich. Sundal tedy i ji a nahlédl do jejího vnitřku.
"Kibo, tak kde jsi?" zeptal se ho Naruto, který se tam objevil.
"Byl ti opravdu blízký, viď?" otočil se na něj Kiba a poukázal na obrázky Sasukeho, které se v krabici nacházeli. Byly propracované do sebemenšího detailu a každý byl jiný, byl na nich zachycen čas, změny Sasukeho tváře v průběhu nemoci, jen jediné zůstávalo stejné a to jeho oči.
"Ano," povzdychl si a Kibu objal. Hnědovlásek ho políbil do vlasů a stisk mu opětoval.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hikari-chan Hikari-chan | Web | 19. ledna 2010 v 20:08 | Reagovat

áá, pěkný a přitom taktrochu smutný! :D

2 Mia-san Mia-san | 19. ledna 2010 v 20:10 | Reagovat

Krásné jako obvykle :-)

3 Hanako Hanako | Web | 19. ledna 2010 v 20:11 | Reagovat

Doják.. moc hezký ^^
Mě to rozbrečelo xD

4 akimari - akimi yoko akimari - akimi yoko | Web | 19. ledna 2010 v 20:15 | Reagovat

wow to bolo táááák smutné a krásne! T-chan úplne si ma dostala :-)

5 Kio-san Kio-san | Web | 19. ledna 2010 v 20:24 | Reagovat

Bylo to dost smutný,ale moc pěkný..:(

PS:Kdy bude teda další dílek??.Myslim zpět ve školních lavici?

6 Claire-san - Affs^^ Claire-san - Affs^^ | Web | 19. ledna 2010 v 20:26 | Reagovat

ty mě vážně nepřestaneš překvapovat.. naposledy jsem z té KisaNaru povídky chytala výtlem a tohle mě skoro rozbrečelo.. T_T.. bylo to krásné n_n

7 Alexia Alexia | 19. ledna 2010 v 20:26 | Reagovat

tak to bolo krasne :-) strasne smutne ale nadherne  :-)

8 Arya Arya | 19. ledna 2010 v 20:27 | Reagovat

aaaaa kráása normálne sa mi chce plakat - fnuk - krasa este raz

9 Sasi-chan °°protrhlé sb°° Sasi-chan °°protrhlé sb°° | Web | 19. ledna 2010 v 20:57 | Reagovat

to bylo...

10 Kyuury Kyuury | 19. ledna 2010 v 21:44 | Reagovat

moc povedená povídka ... smutný :-(  :-D

11 Ebika Ebika | E-mail | Web | 19. ledna 2010 v 22:33 | Reagovat

Moc krásná povídka strašně moc se ti povedla a přestože tam Sasuke zemřel...bylo to nádherné, neustále mě utvrzuješ v tom, že máš skutečný talent na psaní doufám, že spisovatelka jako ty s tím nesekne, tak jako někteří:-D

12 Kee-chan Kee-chan | Web | 20. ledna 2010 v 16:19 | Reagovat

Aaaaa.... to bylo smutnýýý T_T Smutný, ale krásný :(

13 May  Darrellová May Darrellová | Web | 20. ledna 2010 v 16:47 | Reagovat

Oh! Moc krásné... Jen smutné, ale jinak pěkné ;-)

14 Blackmola Blackmola | Web | 20. ledna 2010 v 17:50 | Reagovat

Jak nedaří ? Naopak, daří, a moc !
Nějvíc mě u téhle povídky překvapilo, jak moc realistická je. Tohle je častý a přitom tolik opomíjený scénář. Napsala jsi to nádherně, možná skoro, jako kdyby, promiň, jako bys to zažila.
Byl to velmi emotivní zážitek, Děkuji x)

15 Jana Jana | Web | 20. ledna 2010 v 20:48 | Reagovat

nádherný, úplně mě to rozbrečelo

16 Chrona Chrona | Web | 20. ledna 2010 v 20:50 | Reagovat

Velmi procítěné. Ani netušíš jak nádherně píšeš.

17 Jenny Jenny | Web | 21. ledna 2010 v 17:29 | Reagovat

T_T nee to nee T_T ted mám z tebe deprese T_T

18 Akane-san Akane-san | Web | 21. ledna 2010 v 18:27 | Reagovat

dokonalé ^^*utírá si slzy*

19 Narashi-chan, SBčko Narashi-chan, SBčko | Web | 22. ledna 2010 v 10:07 | Reagovat

Kyyyyyaaa, nádherrrraaaaaaaaaaaaaa

20 Lilirose Lilirose | Web | 24. března 2010 v 23:57 | Reagovat

pááán páááni... krása ...smutný ae prostě krásný.... :-P

21 Mitsuki Mitsuki | Web | 25. září 2010 v 23:01 | Reagovat

Nádhera, ještě pořád tu brečim a docela mě tahle povídka dostala. Dokonalost

22 Hagumi-chan Hagumi-chan | E-mail | Web | 20. července 2011 v 14:27 | Reagovat

Tak to byla nádhera.. až mě to rozbečelo a věř mi, že mě jenom tak něco nerozbrečí... fakt krása :-)

23 Cherrie^^ Cherrie^^ | Web | 9. března 2012 v 20:12 | Reagovat

Pláču...'(
je to nádherné....
dokonalý blog a dokonale píšeš....♥ ^^

24 Domča Domča | Web | 20. ledna 2013 v 16:28 | Reagovat

och...nádherné...smutné

25 Fumiko Fumiko | 26. srpna 2013 v 22:22 | Reagovat

tak u tohohle jsem bulela jako želva :'(
ale jinak krásná povídka :D

26 TaMiNi TaMiNi | 23. února 2014 v 9:59 | Reagovat

Ze zacatku jsem na Naruta nadavala aby odesel do sveho bytu a do toho Raje nikdy nechodil..Ale potom kdyz jsem pochopila pointu toho pribehu chtela jsem aby Sasuke zil..Bylo to krasne,smutne jako realita..A to ja ocenuji;)

27 kanarusasu kanarusasu | 3. července 2014 v 15:55 | Reagovat

Sakramentsky pekné ;) Páči sa mi že skončil s Kibou, že neostal proste sám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama