close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Návštěva v nemocnici, a neb náhodný krok k přátelství

10. ledna 2010 v 15:24 | terkic |  Povídky na přání
Další povídka na přání je tu:) no sice nakonec nedopadla tak, jak sem zpočátku chtěla, ale snad se i přesto bude líbit:) Je pro Gatamon a na pár: Kiba/Neji

Návštěva v nemocnici, a neb náhodný krok k přátelství

Hnědovlasý mladík šel ulicemi Konohy s kyticí v náručí. Po jeho boku kráčel jeho věrný přítel, velký bílý pes s hnědýma ušima. Zastavili až před velkou bílou budovou s nápisem nemocnice. Chlapec si ji prohlédl a nakonec pokynul svému psímu kamarádovi, aby ho následoval dovnitř. Na recepci se zeptal mladé blonďaté sestřičky na číslo pokoje, poděkoval a rozešel se chodbami nemocnice k pokoji číslo dvacet pět. Zlehka zaťukal a opatrně otevřel dveře. Jeho černé oči se střetly s pomněnkovými, byly stejné, jako ty, které viděl při každém tréninku.

"Ty jsi Kiba že?" zeptal se dlouhovlasý kluk opřený o rám okna, dívající se ke dveřím.
"Ano," přikývl, dal květiny do vázy a zadíval se na něj zamračeným pohledem. Bylo po třetí části chuuninských zkoušek a kluk před ním byl prakticky důvodem, proč je zrovna teď v nemocnici. Na nemocničním lůžku ležela tmavovlasá dívka a ztěžka oddechovala, ten který ji sem dostal, byl právě on, mladík stojící před ním, její bratranec, Neji Hyuuga. Přišel za ní na návštěvu, přeci jen to byla jeho týmová kolegyně a velice dobrá kamarádka. Měl na Nejiho vztek, doopravdy ji nešetřil.

"Jsi tu díky výčitkám svědomí?" zeptal se uštěpačně Kiba a s úšklebkem na tváři pozoroval druhého kluka.
"Ne," odvětil jen. "Já žádné výčitky nemám," odvětil jen lehce. Jeho odpověď Kibu dopálila ještě víc.
"Málem si ji zabil," zavrčel a Neji se lehce ušklíbl.
"Za to já nemůžu, měla to vzdát, když je tak slabá," odfrkl si.
"Vůbec o ní nic nevíš!" vyštěkl. "Hinata je jedna z nejlepších a nejsilnějších kunoichi, co znám. Ona se doopravdy snaží! Snaží se dokázat svou sílu svému otci, Narutovi, tobě! Nevzdala se, protože by se tím stala ve vašich očích ještě slabší, zahodila by to, pro co tak dřela!" vysypal na Nejiho odpověď s rozhořčením v hlase. Mladý Hyuuga zůstal zaraženě stát a díval se Kibovi zpříma do očí. Jeho pohled se stočil na spící Hinatu. "Jestli sis chtěl na někom z hlavní rodiny vybít vztek, pak Hinata nebyla tou pravou osobou. Jí na tobě záleží, víš? Jenže to by ses musel pozorně dívat," povzdychl si Kiba a chystal se k odchodu. Nechtěl tu s ním být už déle. Když ho tenkrát viděl trénovat na louce, obdivoval ho, ale ten kluk mu za to nestál. Právě poznal jeho pravou stránku.

"Počkej," zarazil ho Neji a Kiba se k němu otočil. Dlouhovlásek došel k němu. "Mohl bys mi o Hinatě říct něco víc?" zeptal se a psí chlapec se zarazil. Zlehka kývl na souhlas a vydali se spolu vstříc Konohou.

O dva roky později:
"Hele nech si toho jo," smál se Kiba, když ho Neji lechtal.
"A nebo co?" zeptal se nevinně druhý hnědovlásek a dál pokračoval.
"Akakmaru!" zavolal na svého psa a ten ihned přiběhl.
"To není fér," zamručel Neji a raději nechal Kibu být, přeci jen mít Akamarovy špičáky zahryzlé někde v sobě nechtěl.
"A mám tě!" vykřikl se smíchem Inuzuka a tentokrát to byl on, kdo začal Nejiho lechtat. Na toho to však nemělo žádný dopad, a tak to Kibu po chvilce přestalo bavit.
"Ty nejsi lechtivý?" povzdychl si zklamaně a Neji zakroutil hlavou, jako že ne. "To není fér," zamručel stejně, jako předtím Neji.
"Ty sis na mě zase zavolal Akamara, jsme si kvit," vyplázl na něj jazyk Neji.

Byly to dva roky, co se z nich po střetu v nemocnici stali přátelé, co Neji přestal být tak zatrpklý a v Kibově přítomnosti se objevila i dávno zapomenutá dětská stránka. Mladý Hyuuga měl však pocit, že pro něj Kiba znamená něco víc, pro něj to už nebyl jen přítel. Kiba na něm stále obkročmo seděl a Nejimu to začínalo být tak trochu příjemné i nepříjemné zároveň. Rychle ze sebe mladšího hnědovláska shodil, vstal a oprášil se.
"Promiň, ale už budu muset jít, strýček se mnou chtěl ještě trochu trénovat," odvětil mu jen, mávl a odešel. Kiba tam zůstal zaraženě sedět na zemi a vůbec nechápal, co to do Nejiho tak najednou vjelo.

"Takhle to dál nepůjde," povzdychl si Neji, když se po tréninku se svým strýčkem znaveně svalil na svou postel. Zakryl si rukama obličej a přemýšlel, co má dělat. Kibova blízkost mu dělala tak moc dobře a zároveň tak moc bolela. Už tolikrát přemýšlel, že by se s ním jednoduše přestal stýkat, ale pak by to bylo snad ještě horší.
"Raději ho mít jako přítele, než vůbec," zašeptal do ticha pokoje.
"Neji?" ozval se opatrný tichý hlásek jeho sestřenice. Sundal ruce z obličeje a viděl, jak se nad ním naklání se starostlivým výrazem.
"Co potřebuješ?" zeptal se jí. Už dávno se k ní nechoval ošklivě, jeho nenávist k ní se změnila na obdiv, Kiba měl pravdu, ona byla silná.
"Víš, už pár dní tě pozoruji a vypadá to, že se trápíš," odvětila mu a posadila se vedle něj na kraj postele.
"To se ti muselo jen něco zdát Hinato, jsem v pořádku," mírně se pousmál. Věděl, že to nebude dlouho trvat a ona si toho všimne.
"Neji, mě nemusíš lhát," povzdychla si jeho sestřenice. "Navíc jsem tě slyšela," přiznala s trochou rudého nádechu ve tvářích, styděla se za to, že poslouchala. "Jedná se o Kibu?" zeptala se a Neji v tu ránu ztuhl. Už něco tušila.
"Ano," připustil nakonec, i když nerad.
"Máš ho rád?" její tváře zase trošičku zahořely.
"Ano," odpovídal mechanicky a sklopil hlavu.
"On tebe taky," odvětila mu a on na ni překvapeně zamrkal.
"Jak to víš?" zeptal se nechápavě a ona se pousmála.
"Znám Kibu už dlouho a poslední dobou se chová zvláštně. Navíc to byl vždycky tak trochu sukničkář a teď najednou nic, žádná holka se mu nelíbí a nemluví o nikom jiném než o tobě. Bavíme se spolu dost často," vysvětlila mu a její úsměv se rozšířil, když se i Neji pousmál. Vypadal, že z toho má radost. "Měl bys mu to říct," poradila mu ještě Hinata. "I kdyby tě odmítl, myslím, že tě nezavrhne. Je to opravdový přítel, a ti to nedělají," dala mu pusu na tvář, pak vstala a odešla z jeho pokoje pryč.

Jak se ukázalo, Hinatina rada byla dobrá a náhoda se již postarala o své. No náhoda, možná to měl Akamaru tak trochu naplánované, když se tak inteligentní pes rozeběhl za obyčejnou malou myškou, a přitom srazil Nejiho, který dopadl na Kibu.

"Víš, nebýt Hinaty, asi bych se ti nepřiznal," políbil ho na rty.
"Nebýt Akamara, nikdy bych si to nepřipustil," odvětil mu a polibek mu oplatil.

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aylen Aylen | 10. ledna 2010 v 16:08 | Reagovat

Super povídka

2 Chrona Chrona | Web | 10. ledna 2010 v 16:51 | Reagovat

Moc pěkné ^^

3 Sasi-chan sb Sasi-chan sb | Web | 10. ledna 2010 v 17:18 | Reagovat

hezů!

4 Claire-san - Affs^^ Claire-san - Affs^^ | Web | 10. ledna 2010 v 17:25 | Reagovat

měla jsou hroznou radost z výběru páru :)... skvěla povídka^^

5 May  Darrellová May Darrellová | Web | 10. ledna 2010 v 17:40 | Reagovat

Oh! tak to je zajímavý příběh, moc povedené.

6 Lilien Rose Lilien Rose | Web | 10. ledna 2010 v 17:52 | Reagovat

to bylo úúúplně nádhernýý :-P

7 lanthara lanthara | Web | 10. ledna 2010 v 19:45 | Reagovat

kawaiiiiiii XD

8 gatamon gatamon | 10. ledna 2010 v 19:51 | Reagovat

díky moc krásné

9 Kee-chan Kee-chan | Web | 11. ledna 2010 v 8:03 | Reagovat

ťutíííí, to bylo kawaii ^^

10 Zuzane Zuzane | 11. ledna 2010 v 21:27 | Reagovat

mocinky rozkošné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama