"Kdy se konečně naučíš klepat, Hidane?" povzdychl si Pein.
"Eh, až přestanu věřit na Jashina-sama?" zasmál se a podrbal se ve své bílé kštici.
Rudovlásek si jen povzdychl a raději přešel k věci.
"Máš misi,…"
"A kde je Kakuzu?" přerušil ho ještě Hidan, když se rozhlédl a nikde svého týmového parťáka nezahlédl.
"Dopadla na něj finanční krize," odvětil mu jen s pokrčením ramen. "Na tu misi s tebou půjde Itachi a Tobi," dořekl.
"To uječený pako??" vykřikl zděšeně.
"Ano," přikývl.
"Ale co Kisame a Deidara?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Kisamemu je špatně, protože snědl rybu a připadá si jako kanibal a Deidara si ožehl při jednom ze svých výbuchů ofinu a odmítá vylízt z pokoje," dal mu odpověď s povzdychem. "Měl bys už jít, Itachi s Tobim na tebe čekají před úkrytem," řekl nakonec a rukou mu naznačil, že má odejít. Hidan se nadechl k nějaké sprosté poznámce, ale když po něm jeho šéf hodil vražedným pohledem, raději ji spolkl a zamrmlal ji až za dveřmi, když byl od něj v dostatečné vzdálenosti.
"Á Hida-chán jde s námi!" vypískl Tobi, který měl poslední dobou tendenci zkracovat jména a přidávat k nim koncovku chan, kterou vždy protáhl.
"Tobi, upozorňuji tě předem, že pokud budeš žvanit, použiju tě ke svým obřadním rituálům," zavrčel šedovlásek nevrle.
"Tobi-chan is a good boy," zašeptal plačtivě a vyděšeně o krok ucouvl, když Hidanovi zacukala nad pravým obočím nebezpečně velká žíla.
"Raději půjdeme, je to celkem daleko," vložil se do toho arogantním chladným hlasem Itachi. Chtěl mít tuhle misi co nejrychleji za sebou a zbavit se tak těch dvou pošuků. Podle jeho názoru jeden magor větší než ten druhej.
K Itachiho smůle ticho zůstalo pouze dvě hodiny. Tobi stále něco žvatlal a Hidan na něho pořád řval, a když už konečně muž s oranžovou maskou přes obličej zmlkl, začal šedovlásek rozmlouvat s Jashinem a nebo si stále stěžoval na to, že ho bolí nohy, a ptal se, kdy si odpočinou.
"Tady se utáboříme," pronesl dlouhovlasý černovlásek, když se obloha začínala pokrývat černou barvou a objevovaly se první hvězdy. Měl toho za celý den dost a jejich kecy mu už začínaly pěkně lízt krkem a to s nimi měl ještě vydržet pár dní.
"Před spaním se ještě musím pomodlit a udělat obřad na počest Jashina," odvětil mu šedovlásek a otočil se k němu. Itachi zůstal zírat na jeho odhalenou svalnatou hruď, na které se mu houpal stříbrný trojúhelník v kruhu. Hidan doopravdy nevypadal špatně.
"Co tak zíráš?" vytrhl ho z myšlenek jeho hlas.
"Jen jsem se zamyslel," pokrčil rameny černovlásek.
"Hm," zamumlal jen Hidan, než pozvedl svou kosu a s výrazem maniaka si ji jediným švihem nezabodl do hrudi.
Veškeré Itachiho okouzlení bylo v tu ránu pryč a jen znechuceně odvrátil hlavu.
Další den došli ke svému cíli, kterým byl starší shinobi, který vlastnil velice mocný svitek. Po úprosném naléhání si Hidan vydupal samostatný boj, už dlouho prý nedal svému Jashinovi oběť, která byla velice nutná pro jeho úmluvu s oním bohem.
Itachi s Tobim sledovali jeho počínání a dlouhovlasý muž si často v duchu říkal, jak si Hidan počíná nerozvážně. Maskovaný mužík si mezitím pobrukoval nějakou písničku a tancoval neidentifikovatelný tanec. Itachi už to po nějaké době nedokázal ignorovat, a tak Tobimu zavázal pusu a přivázal ho ke stromu. Hidan slastně zakřičel, když si zabodl svou kusu do ramene a tím poranil i svého soupeře. Napáhl se a s hlasitým šíleným smíchem ji do sebe zabodl znovu a znovu, dokud muž před ním nepadl.
"Chjo, ten toho moc nevydržel," povzdychl si šedovlásek, vytáhl ze sebe kosu a ze své černobílé barvy se změnil do své původní podoby.
"Velice rád ti dovolím použít jako další oběť Tobiho," ozval se mu u ucha podmanivý hlas Itachiho Uchihy. Hidanovi zajiskřilo v očích. "Ale nevím, co by na to řekl Pein."
"Ale s*** na Peina," ušklíbl se Hidan a otočil se k Itachimu čelem. Zhluboka polkl, když si uvědomil, jak moc blízko je Uchihově tváři.
"Co tak zíráš?" zeptal se ho stejnou otázkou a stejným tónem, jako on včera a ušklíbl se.
"Nic, jen jsem se zamyslel," oplatil mu Hidan a Itachi se pousmál.
Večer, kdy se znovu utábořili a Itachi pozoroval Hidana při obřadu, napadlo ho, jestli je sadomasochistou i v posteli. Přemýšlel nad tím a celou dobu se usmíval. Když šedovlásek skončil se svým obřadem a chystal se obléknout, objaly ho kolem pasu dvě silné paže. Tobi už dávno spal a palec měl přitisknutý ke své masce v části, kde by zhruba měla být ústa.
"Co to děláš?" zeptal se Hidan a zlehka se zachvěl, když černovláskovy rty přejely letmo po kůži jeho šíje. "Pověz Hidane, jak to máš nejradši?" zašeptal mu do ucha, načež ho hrubě skousl.
"Pěkně tvrdě," odvětil m na to šedovlásek, když si uvědomil, kam tím Itachi míří. "Nebudeš mi stačit," řekl s úšklebkem, načež se prudce obrátil a dravě se přisál na jeho rty. Zasypával ho hrubými polibky a Itachi mu je oplácel, přičemž ho sem tam ne zrovna jemně kousl do rtu. Nakonec se od něj černovlásek odtrhl, udělal na Hidanově krku pár cucfleků, než se z něj přesunul na bradavky. Kroužil po jedné z nich jazykem a sem tam ji hrubě skousl, přičemž tu druhou třel mezi prsty a štípal ji. Chvilkami syčel bolestí, a přitom se svíjel slastí a sténal. Trochu větší silou ho přirazil k jednomu ze stromů, kolenem se mu vmísil mezi nohy a tvrdě mu začal třít rozkrok. Slastí zaklonil hlavu a tiše vyjekl vzrušením, když se černovláskova ruka dotkla jeho penisu a silněji ho stiskla. Vytáhl ruku zpoza lemu jeho kalhot a nedočkavě z něj strhl veškeré oblečení, Hidan poté udělal to samé s tím jeho.
Dvě nahá těla v objetí se položila na jeden z aka plášťů a nechávala se unášet nezkrotnou touhou, kolující jim spolu s krví v žilách. Itachi se sklonil k Hidanově údu a vzal ho do úst. Šedovlásek se slastí prohnul a zaryl Uchihovy své prsty do vlasů, přičemž ho nutil kouřit rychleji. Itachi si přitom pohrával s jeho varlaty, nechal vyklouznout jeho penis ze svých úst a zlehka je začal hryzat.
"Nikdy jsem nebyl na dlouhý předehry," zamručel mezi steny Hidan a to už byl černovlásek pod ním a Jashinista se slastným výkřikem bolesti prudce dosedl na jeho tvrdé přirození.
"K**** to je bolest!" procedil skrz své zuby s blaženým úsměvem na tváři, přičemž zaryl své nehty hluboko do Itachiho kůže na ramenou a začal se nadzvedávat. Ve svém konečníku cítil nepříjemný tlak a on měl pocit, že mu zadek snad shoří palčivou bolestí, ale on si to užíval a vysedával a dosedával dál. Itachi se vytáhl do sedu a přitiskl se svými rty k Hidanově pravé bradavce, za kterou zatahal svými zuby, a pak ji ošetřovatelsky přejížděl jazykem.
Šedovlásek se najednou prohnul ve slastné křeči a došel vrcholu. Párkrát se ještě nadzdvihl a dosedl, než vyvrcholil i jeho milenec.
"WOW!" uslyšely vypísknutí a oba se otočili za velice známým hlasem. Tobiho zřejmě jejich ne zrovna tiché dovádění muselo probrat a on se na ně teď upřeně díval. Jashin ví, odkud vzal ten pošuk popcorn, ale zíral na ně jak na nějaké plátno v kině a přitom si ho strkal pod masku, odkud se ozývalo křupání. "Já chci taký!" vyjekl a začal ze sebe sundávat oblečení.
"Zalez Tobi!" křikl Hidan, slezl z Itachiho, sundal si botu a hodil ji po něm. Dětinský člen Akatsuki dostal přímý zásah a poroučel se k zemi.
"Hele víš co? Jestli tě to tolik zajímá, zkus to s Deidarou a nás nech na pokoji, praxe je lepší než teorie," odsekl mu Itachi, kterému ten skřet už pil krev.
"S Deidý-chan?" pronesl zamyšleně a v jeho očičku, které bylo jako jediné vidět v malé škvírce se zablesklo.
"Tobi nandej si ty kalhoty!" zakřičel na něj Deidara, když se před ním maskovaný černovlásek začal u nich na pokoji svlíkat. "Nech si ty trenky!" vyjekl, ale to už byl Tobi i bez nich.
"A teď je na řadě Dei-chááán!" vyjekl mužíček s oranžovou maskou, přiskočil k němu a povalil ho na zem.
"Tohle si vypijete!" rozrazil dveře jednoho z pokojů a vlítl do nich jako uragán. Jeho blonďaté, vždycky tak důkladně upravené vlasy byly pěkně rozcuchané. Avšak strnul, když na posteli viděl Hidana připoutaného želízky k pelesti postele a Itachiho svírajícího bič. Zrudl a lapal po dechu jako ryba na suchu.
"Ehm Deii, byl bys tak laskavý a odešel?" řekl s povytaženým obočím Hidan.
"H-hai," vykoktl Deidara a pakoval se pryč.
"Á tady jste senpaai, to se nedělá takhle utíkat, postýlka čeká!" uslyšeli zpoza dveří Tobiho hlas a hlasitě se rozesmáli, když si představili, jak se teď asi Deidara musí tvářit.
"To nevím," odvětil touhou zastřeným hlasem a švihl bičem, který svíral v ruce.





Tak tahle povídka je úžasná ... chudák Deidara