Bylo mi ze sebe špatně a i přesto jsem se cítil spokojený a šťastný. Hlavou mi běhaly protichůdné myšlenky, které jsem nedokázal zformovat do žádné výsledné. V tomto okamžiku jsem nevěděl, jestli miluji Sasukeho nebo Itachiho. Přemýšlel jsem nad tím velice dlouho a doufal, že jsem nedospěl ke špatnému závěru. Jeden z nich musel z mého srdce pryč, což nebylo vůbec lehké rozhodnutí.
Odpoledne ke mně přišel Neji. Byl jsem neskonale šťastný, že se můžu někomu svěřit.
"Tak co bylo tak naléhavého?" zeptal se mě, když jsme se objetím přivítali.
"Já, podvedl jsem Sasukeho," špitl jsem narovinu a on na mě zůstal vyjeveně hledět.
"S kým?" povytáhl tázavě obočí po chvilce ticha.
"S Itachim," řekl jsem ještě tišeji, než předtím a zdvihl jsem k němu svůj pohled.
"S jeho starším bratrem?" vykulil oči a posadil se na židli. "To je vtip ne?" uchychtl se.
"Ale já si nedělám srandu," povzdychl jsem si a jeho úsměv přešel.
"A kdy?" zeptal se mě.
"Včera odpoledne, v knihovně," prozradil jsem mu.
"A co budeš teď dělat?" tázal se.
"To bohužel nevím," řekl jsem váhavě. Přeci jen jsem k jednomu rozhodnutí dospěl, ale stále jsem si nebyl jistý a nechtěl ho tím otravovat teď, když jsem ještě nevěděl, jestli to doopravdy udělám.
Itachi:
S úsměvem jsem se díval z okna svého pokoje. Seděl jsem na posteli a myšlenkami bloudil na milování se s Narutem ve školní knihovně. Ozvalo se klepání na dveře, ale já ho ignoroval. Když se však ozvalo znovu a intenzivněji, stočil jsem svůj pohled k nim.
"Dále," zabručel jsem a dovnitř vstoupil můj bratr. Při pohledu na něj jsem trochu posmutněl a píchly mě výčitky svědomí. "Co potřebuješ?" zeptal jsem se ho, když přistoupil k mé posteli.
"Jen jsem se ti chtěl omluvit za to, jak jsem se choval na té chatě," prohlásil a já na něj vytřeštil oči. Pokud výčitky předtím jen píchly, tak teď doopravdy bodaly a to dost hluboko. "Vážně jsem to tam přehnal," poškrábal se na hlavě.
"V pořádku, to se stane," věnoval jsem mu mírný úsměv. V tuhle chvíli se mi ze sebe samotného chtělo zvracet.
"Díky, vážně mě to trápilo," poplácal mě po zádech a odešel.
Vyjeveně jsem zíral na dveře, za kterými zmizel a nakonec jsem popadl polštář. Přitiskl jsem si ho k ústům a začal do něj řvát. Když jsem se uklidnil, položil jsem se na postel a začal přemýšlet nad tím, co k Narutovi cítím a jestli stojí za to. Bohužel jsem došel k rozhodnutí, že se ho jen tak lehce nedokážu vzdát, ne potom, co se včera odpoledne stalo. Toužil jsem po tom, aby to i Naruto cítil stejně.
Naruto:
Byl víkend a já měl alespoň trochu času promyslet si své city. Ani jednomu z nich jsem se neozval, Sasuke stejně odjel pryč se svými kamarády, i když mě zval, odmítl jsem a Itachi tomu jsem řekl narovinu, že potřebuji přemýšlet, pochopil to. Rozhodl jsem se, že jim své rozhodnutí oznámím na školním večírku. Měl se konat toto pondělí ve školní tělocvičně. Studenti na něj vždy celý rok s napětím čekají, je to skoro stejně tak dobré jako maturitní ples.
Nastal ten dlouho očekávaný večer a já stal před svým zrcadlem v pokoji. Oblékl jsem si tmavě modrou košili, horní tři knoflíčky jsem nechal rozepnuté, a upnutější černé džíny. Na krku se mi houpal menší modrý křišťál, který jsem dostal od své tety Tsunade k narozeninám. Vlasy jsem si lehce nageloval a brýle si pro dnešní večer sundal. Musel jsem sám sobě přiznat, že nevypadám vůbec špatně. Stále jsem se prohlížel a přepadl mě tísnivý pocit. Nebylo mi nejlíp, ale tenhle večer jsem to prostě musel udělat, udělat to rozhodnutí.
Byl čas jít. Dole jsem popadl svou černou zimní bundu a klíče a vyrazil směrem ke škole. Sněžilo a já na sebe nechal dopadat sněhové vločky. Nastavoval jsem jim tvář, tak lehce studily a štípaly do tváří. Tak trochu mě uklidňovaly.
Tlumily mé myšlenky.
Když jsem dorazil na místo, zábava byla již v plném proudu. Přišel jsem s hodinovým zpožděním. Rozhlédl jsem se po tělocvičně vyzdobené různým krepovým papírem a různými světýlky.
U stropu visela velká disko koule. Byli tu skoro všichni, ale já hledal pouze dva jediné. Spatřil jsem jen jednoho z nich. Itachi stál u stolu s punčem a zrovna upíjel z jednoho z kalíšků. Zatajil se mi dech, když jsem si ho prohlédl. Měl na sobě černou košili s rudými pruhy a upnuté černé kalhoty. Zatřepal jsem hlavou, když jsem zjistil, že na něj zírám už moc dlouho a s otevřenou pusou. Znovu jsem se rozhlédl, potřeboval jsem najít i Sasukeho, ale ten tu buď ještě nebyl, nebo jsem ho prostě jen nemohl najít. Rozhodl jsem se tam porozhlédnout.
Itachi:
Upíjel jsem z kalíšku punče a můj pohled se upíral ke dveřím. Čekal jsem, až přijde. Dal jsem mu čas na rozmyšlenou, a i když jsem se bál, jeho rozhodnutí jsem chtěl slyšet za každou cenu. Znovu jsem upil a byl rád, že mi nezaskočilo. Naruto vstoupil vchodovými dveřmi a rozhlížel se kolem. Moc mu to slušelo a já musel zhluboka polknout. Díval se na mě upřeným pohledem a já se v tom vyžíval, vyhříval jsem se v něm. Najednou se rozešel někam pryč, a tak jsem se vydal za ním. Bylo těžké ho neztratit z očí kvůli davu lidí, který se zde nacházel. Nakonec jsem ho přeci jen ztratil z dohledu. Chvíli jsem se rozhlížel kolem sebe. Zahlédl jsem, jak mizí za jedním z rohů. Rozeběhl jsem se tím směrem a chtěl na něj zavolat, zarazil jsem se na poslední chvíli, stejně tak jako on.
Naruto:
"To se mi snad zdá," vydechl jsem a vytřeštěně zíral na dva kluky ve vzájemném objetí, jak se spolu líbají. Odtrhli se od sebe a já poznal, že jsem viděl správně. "Sasuke," zašeptal jsem.
"Naruto," vyhrkl a odtáhl se od Nejiho. Ano ten druhý byl můj nejlepší přítel, ten, kterému jsem bezmezně věřil. "Tak tohle je hodně blbý vtip," dodal jsem nakonec sklesle a zamířil si to odtamtud pryč. Nereagoval jsem na jejich volání, dokonce jsem prošel spěšně i kolem Itachiho a vyběhl ven na čerstvý vzduch. Nevím, co bolelo víc, jestli to, že jsem ho viděl zrovna se svým nejlepším přítelem, nebo to, že jsem mu chtěl dát přednost před Itachim a říct mu pravdu.
Sasuke:
"Sakra," zaklel jsem v duchu, poupravil jsem si košili a vyběhl ven za ním. Tohle se nemělo stát, věděl jsem, že to byl blbej nápad se s ním zrovna tam.
"Naruto!" zavolal jsem na něj, když jsem ho spatřil, jak se dívá na oblohu. Otočil se ke mně s kamenným výrazem.
"Jak dlouho?" zeptal se mě jen klidně.
"Měsíc," odvětil jsem přiškrceně, nemělo cenu zapírat. Uchychtl se a chytil se za hlavu.
"A já měl výčitky," zakroutil nad sebou hlavou, vůbec jsem netušil, kam tím míří.
"Co tím myslíš?" povytáhl jsem tázavě obočí.
"Spal jsem s Itachim," odvětil mi a zadíval se mi do očí. Po jeho tvářích tekly slzy a já na něj nevěřícně hleděl.
"Kdy?" zeptal jsem se. "Tak kdy?!" zvýšil jsem hlas, když se neměl k odpovědi, před očima jsem měl rudo.
"Před víkendem," odpověděl.
"Tys mě podvedl," zavrčel jsem a on se zamračil.
"Ty mi máš, co říkat Sasuke, zrovna ty," odsekl. "Já to udělal alespoň jen jednou a měl výčitky svědomí, já blbec."
"Podvedl jsi mě s vlastním bratrem!" vykřikl jsem.
"A ty mě zase s nejlepším přítelem, kterým pro mě jako bratr byl, jsme si kvit!" oplatil mi. "Nechápu, jak jsem si místo Itachiho mohl chtít vybrat tebe a přiznat se ti," opět nad sebou zakroutil hlavou, pak se otočil a odešel bez jediného dalšího slova pryč.





Krásná kapča...Smutná.Těšim se na pokráčko.