Dva bratři
Skrývat svou lásku a hledat stále a stále nové důvody k tomu, abych se vyhnul otázkám typu: "Kdy nám přivedeš novou přítelkyni?, a Proč s nikým nechodíš?" bylo velice ubíjející. Jak by se na mě asi Sasuke díval, kdybych řekl pravdu? Jak by se zachovali rodiče, vyhodili by mě z domu? Trápilo mě, kým jsem, koho miluju, ale nikdy jsem na sobě nedal nic znát. Vždy jsem byl tím silným, nepropustným a arogantním Itachim Uchihou, někým, kdo se nenechá jen tak ovládnout svými city, ale přesto jsem je měl, i když skryté.
Bylo mi jednadvacet a Sasukemu šestnáct, když se to vše provalilo. Měl jsem odjet studovat do zahraničí, oddělit se od něj, zanechat ho tu a vidět ho jen o svátcích, kdy přijedu domů. Těžší věc v životě mě nikdy nepotkala. Tolik jsem ho miloval a tolik se mu to bál říct. Pokud se jednalo o něj, odvaha utekla kam si do stínu, schovala se do nejtemnějšího rohu mého srdce. Naši mi uspořádali dva dny před odjezdem oslavu na rozloučenou. Konala se od šesti hodin a rodiče tam byli s námi do desíti, a pak vyrazili ven, aby mi nechali prostor na rozloučení s mými přáteli. Sasuke zůstal v domě s námi. Celou oslavu stál v rohu místnosti, opřený o zeď se skleničkou v ruce. Cítil jsem na sobě jeho pohled, po celou tu dobu mě jím propaloval. Nechápal jsem to, měl mi snad za zlé, že odjíždím? Že tu teď pro něj budu méně často, než doteď? Mí kamarádi ho mnohokrát zvali, aby se přidal, navíc tu bylo i pár holek a kluků v jeho věku, kteří se s ním chtěli zapojit do rozhovoru, ale on je vždy odbil a jen tam dál stálo sám a propaloval mě pohledem.
Když oslava skončila a všichni se vybrali domů, bylo všude najednou takové tíživé ticho. Když jsem zavřel vchodové dveře, objaly mě zezadu kolem pasu jeho ruce a jeho tělo se natisklo na to mé. Položil si hlavu na má záda a vdechoval mou vůni. Malinko jsem ztuhl, byl tak blízko.
"Sasuke, co to děláš?" zeptal jsem se ho s klidným hlasem, co záleželo na tom, že se tak vůbec necítím.
"Já nechci, abys odjel," řekl a jeho tělo se zachvělo. Po chvilce jsem cítil, jak se do mého trička vsakuje něco mokrého a jeho vzlyk mi jen potvrdil, že pláče. Jemně jsem ho od sebe odtáhl a otočil se čelem k němu. Spěšně si otíral oči a tváře a pohlédl s jakousi bolestí do mých očí.
"Sasuke, ale já musím, navíc odcházím jen na vysokou školu, budu se vracet na svátky a různá jiná rodinná setkání," odvětil jsem mu, ale zdálo se, že ho to moc neuklidnilo. Proč se chová tak divně?
"Chtěl bych jet s tebou," znovu mě objal, znovu se ke mně natiskl.
"Moc dobře víš, že to nejde," povzdychl jsem si a pohladil jsem ho ve vlasech, jako jsem to dělával, když byl malý. "Co tvá škola, co rodiče, tví přátelé?"
"Všechno je mi to ukradené, já chci být jen s tebou. Můžu chodit na školu tam, rodičům by to bylo určitě fuk, stejně se o mě nezajímají a přátelé? Najdu si nové. Já chci být prostě s tebou Itachi," trval si dál na svém.
"Ale proč Sasuke? Jsem jen tvůj starší bratr, někdo, kdo opouští hnízdo a začíná nový život. Všichni to tak dělají, i ty jednou odejdeš a osamostatníš se."
"Ty pro mě nejsi jen můj starší bratr," špitl, trochu se ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí. Nikdy jsem v jeho tváři neviděl tolik smutku, vždycky byl stejně nepřístupný jako já, takový chladný a lehce arogantní. Z mých myšlenek mě vytrhly až jeho hebké, měkké rty na těch mých. Políbil mě a já jen vytřeštil oči. Vždycky jsem si přál poznat, jaký to je pocit, a teď, teď mým tělem projel lehký proud a v břiše jsem měl snad milion motýlů.
Ustoupil o krok dozadu a bojácně na mě hleděl.
"Promiň, ale já to musel udělat, alespoň jednou, než odjedeš a já nikdy nepoznám ten pocit, jaké to je," zašeptal, a pak rychle utekl. Chtěl jsem na něj zavolat, ale mé překvapení ze mě ještě neopadlo a já se nezmohl ani na jedinou hlásku. Když jsem se alespoň trochu vzpamatoval, rozeběhl jsem se po schodech nahoru a zmáčkl kliku jeho pokoje, měl zamčeno. Začal jsem na něj ťukat, ale on nijak nereagoval. Přitiskl jsem ucho na dveře, ale nic jsem neslyšel, jen ticho.
"Sasuke," vyslovil jsem jeho jméno. "Já tě mám taky rád víc, než svého bratra," řekl jsem a doufal, že to uslyší. Chvíli se nic nedělo a mě přišlo, že tam stojím věčnost, že čekám i několik hodin na jeho reakci. Ozvaly se kroky, následně zámek v klíči a nakonec se dveře rozevřely.
"Myslíš to vážně?" zeptal se mě a já v souhlas kývl. Přistoupil jsem k němu, vzal jeho tváře do svých dlaní a políbil ho. Jazykem jsem lehce přejel konturu jeho rtů, a on otevřel svá ústa a nechal mě vklouznout dovnitř. Náš polibek byl tak vášnivý, a tak naplněný naší touhou po tom druhém. Neváhal, vtáhl mě k sobě do pokoje, nohou zavřel dveře, a pak mě shodil na svou postel. Obkročmo se na mě posadil a znovu se vpil do mých rtů. Svými štíhlými prsty si začal rozepínat světle modrou košili, kterou měl na sobě, sundal si ji a odhalil tak svou krásnou, sněhově bílou, vypracovanou hruď. Ihned se pustil i do knoflíčků mé černé košile a o nedlouho se i ona válela někde na zemi. Bříšky prstů přejel po mé hrudi a břiše. Dotýkal se mé kůže jen zlehka a můj dech se zrychloval. Chvěl jsem se pod jeho rentgenovým pohledem, sklonil se k mé šíji a začal ji posévat polibky. Mé ruce se rozeběhly po jeho zádech, má dlaň přejížděla po jeho páteři a zastavila se na zadečku, který byl stále skrytý pod černými džíny.
Musel jsem zavzdychat, když se jeho horké rty přesunuly na bradavku, sály ji a jeho zuby zlehka hryzaly, to samé pak udělal i s tou druhou. Bylo to tak příjemné, nechat se jím operovávat, cítit jeho polibky na svém těle. Nakonec jsem se překonal a překulil ho pod sebe. Zahrnul jsem ho stejnou péčí, jako zahrnul on mě. Laskal jsem jeho bělostnou kůži, užíval si její vůni a chvění. Připadal jsem si jako ve snu, měl jsem ho tady pod sebou, cítil to samé co já. Trochu jsem se nadzvedl, rozepnul pásek, knoflík a poklopec jeho kalhot a stáhl je rovnou i s trenkami dolů. Rty jsem vyhledal ty jeho a dlaní mezitím sklouzl přes jeho hruď, bříško a podbřišek k jeho rozkroku. Zasténal mi do úst, když se má dlaň dotkla penisu a zlehka po něm přejela.
Polibek jsem přesunul z jeho rtů na bradu a pokračoval níž po krku a zbytku jeho těla, než má ústa skončila na jeho přirození.
"Itachi," zavzdychal a zlehka se prohnul, když jsem ho pohltil a začal po něm v pomalém tempu klouzat. Jeho prsty se zaryly do mých vlasů a začal si udávat své tempo. Bylo úžasné poslouchat jeho steny a volání mého jména. Byl jsem rád, že to já mu můžu dělat dobře. Po pár dalších tazích v jeho penisu zacukalo, a má ústa naplnila bílá tekutina, jako důkaz jeho vrcholu. Nechal jsem jeho úd vyklouznout z mých úst, polkl jsem, olízl si rty a očistil jeho přirození od zbytků jeho spermatu.
Vytáhl se do sedu a přisunul se na můj klín. Spojil naše rty v polibek a já mezitím prsty sjel po zádech k jeho otvoru. Chvíli jsem jimi jen tak kroužil kolem něj, než jsem do něj jedním pronikl. Sykl překvapením a následně slastí, když jsem jím začal pohybovat.
Přidal jsem ještě další a začal je od sebe roztahovat a následně třetí, abych si byl jistý, že bude dostatečně připravený na můj vpád. Malinko jsem ho nadzdvihl a on začal opatrně dosedat na můj již touhou ztvrdlý úd. Když jsem v něm byl až po kořen, sykl bolestí a hlavu si opřel o mé rameno. Svíral má ramena v pevném sevření, jeho nehty se zlehka zarývaly do mé kůže. Líbl jsem ho do vlasů, a pak slíbával slzy deroucí se mu z očí. Uklidnil se a uvolnil. Zkusmo se pohnul a zasténal. Držel jsem ho za boky a pomohl mu s nadzvedáváním. Bylo to nádherné, ty pocity slasti, která se mi rozlévala po celém těle a zaslepovala mysl, jeho vzdychy znějící pro mé uši jako rajská hudba, polibky, kterými jsme zaměstnávali ústa a doteky po rozechvělé kůži. To všechno plus těsně sevřený prostor kolem mého penisu mě dohnalo k vrcholu. Chytil jsem ještě do ruky jeho úd a začal po něm klouzat rukou, i on, dnes již po druhé, došel s hlasitým výkřikem k vrcholu. Opatrně jsem z něj vystoupil a položil ho vedle sebe na postel. Oba jsem nás přikryl peřinou a vtáhl jsem si ho do náručí.
Ráno nás však načapali rodiče. Matka omdlela a otec na nás řval ty nejsprostší nadávky, jaké mohl. Chtěl Sasukeho poslat do internátní školy, daleko ode mě, a mě zase odříznout od všech rodinných účtů a zbavit mě práva na dědictví. Utekli jsme spolu, nebrali na rodiče ohledy. Měl jsem své ušetřené peníze, své konto, na kterém toho nebylo zrovna málo, a odjel s bratrem do zahraničí studovat. Přihlásil jsem ho na střední a já sám nastoupil na vysokou školu, jak jsem měl. Pronajal jsem nám menší, ale útulný byt a byl konečně s ním. Rodiče nám sice chvíli pokoj nedali, ale po nějakém čase vzdali snahy podřídit nás svým pravidlům a životu. Zřekli se nás, zavrhli, jakoby nikdy žádné syny neměli. Sasukeho to sice trápilo, ale zvykl si na život bez nich a my tak mohli být konečně po těch letech šťastní a hlavně spolu.






Ahoj, chceš mít upe mega návštěvnost?? Tak klikni na můj web a můžeš mít online třeba i 80 000!!