Autor : Akane-san
Téma : Co se stalo jednou , může se stát dvakrát
Anime : Naruto
Název: Sázka a nic víc
Poznámka Lady Slashet : Tuto povídku jste už mohli číst na webu Akane-san . Je to původně kapitolovka . Tak se vám snad bude líbit tolik jako mně .
"Tajuu Kage bunshin no jutsu!"Naruto vytvořil klony a dal se do tréninku. Dnes by byl ochotný vypustit ze sebe duši, aby se začal více zlepšovat, a mohl jít hledat Sasukeho.
"Ore, ore, Naruto-kun.." ozvalo se zpoza stromu. Dobře vyvynutá blondýna vykročila do světla a Naruto se zastavil.
"Že by Tsunade-sama?"
"Chystáš se trénovat?"zeptala se a zajiskřilo se jí v očích. "Vsadím se, že nedokážeš obešplhat tuhle skálu bez pomoci nohou.."řekla a v zápětí dělěla, jako by si mluvila pro sebe.
Naruto se zadíval na čtyři portréty bývalých hokage vytesaných do skály. "Že neobešplhal? To mě tady podceňuješ." nafoukl tváře a dělal uraženého.
"No tak mi to tedy dokaž." odfrkla si Tsunade.
"Mmm..A co bych z toho měl?"zeptal se Naruto a už už se začínal těšit na zisk z předem vyhrané sázky. "Leda že by…Když vyhraju, pokusíš se sbalit Kakashiho."snažil se dělat jako by nic, ale koutky úst mu přece jen trochu škubaly do podlého úsměvu.
"A co když vyhraju já?"řekla Tsunade. "Uděláš ty to stejné, ale místo Kakashiho půjdeš za Leem."vyhrkla ze sebe nedočkavě.
"Lee? Ale bábi Tsunade.."
"Tak bereš sázku?" skočila mu do řeči.
"Fajn. Ale jakmile vyhraju, splníš to!"
"Sázka uzavřena."spokojeně si pomlaskla Tsunade.
Naruto se ještě naposled zhluboka nadechl a odhodlal se splnit úkol. Už se blížil k portétu třetího, ale najednou se skála začala mírně otřásat. Podíval se dolů a zporoval Tsunadinu pěst u skály. A další otřes.
"Kyaa..Měl jsem lépe určit pravidla..Tohle není fér!"
Sebral všechnu svou sílu a pokračoval v cestě. Najednou uslyšel ránu a neuviděl nic než tmu.
"Naruto?"promluvil někdo blízko něj. "Naruto-kun?..Zřejmě je stále v bezvědomí." uslyšel posmutnělý hlas.
"Růžové vlasy…modrá čelenka se znakem Konohy a nějaké červené oblečení…"
Někdo vrazil do dveří. "Už je vzhůru?"
"Ne, Tsunade-sama. Ale řekla bych, že se brzy vzbudí." odpověděla Sakura.
"To je dobře, nechtěla jsem, aby to dopadlo takhle.."řekla čtvrtá, ale musela si dát hodně záležet, aby na ní nebyla nijak vidět radost z výhry.
"Sa..Sakuro,.."ozval se tiše Narutův hlas.
"Naruto-kun!!"Sakura úplně zářila a vrhnula se obejmout Naruta.
"Au, to bolí Sakuro." Až teď mu došlo, že asi není úplně v pořádku, že leží v nemocnici.
"Oh, promiň!" odtáhla se on něj Sakura. Tsunade si nervózně odkašlala.
"Bábi Tsunade!!To kvůli tobě tady ležím, žejo?!" Naruto se rychle posadil a hodil po ní naštvaný pohled.
"Omlouvám se, Naruto-kun. Ale i přes to se obávám, že jsem vyhrála." Teď už to pátá nevydržela a pomstychtivě se usmála.
"Nojo, tamto.."
"Vysvětlí mi někdo, o co tu jde?!!"skoro zapištěla Sakura.
"Ne."ozvalo se od Tsunade i Naruta najednou.
Růžovovláska nafoukla tváře a odpochodovala z pokoje.
"Lee-kun už se na tebe určitě moc těší!"zasmála se pátá.
"To ale nebylo vůbec fér! Já bych svůj úkol splnil, kdyby ses mi do toho nemíchala!"
"Žádná pravidla jsme si neurčili. V podstatě bylo vše povolené."usmála se.
"2684,2685,2686,…" Lee dělal vytrvale kliky na rukou. "2687,2688,.."
"Lee, co si takhle dát na chvíli pauzu?" zafuněl Gai.
"Ale Gai-sensei, vždyť trénujeme jen chvíli! Sám víte, že květ mládí nekvete navěky!"odporoval Lee.
"Jenže trénink není jen o tom vydat ze sebe celou duši. Musíš také pilovat sebeovládání! Ber to jako součást tréninku."
"Gai-sensei.."Lee už se chystal něco namítnout. "Hai, Gai-sensei!"
"Výborně, Lee. Zítra se tu znovu sejdeme, ano?"
"Hai!"
"Lee-kun!" slyšel Lee někoho volat z dálky. Začínal zorpoznávat Naruta.
"Naruto-kun? Co tu děláš?"
"Ahoj, Lee! Myslel jsem, že bych se mohl přidat k tvému tréninku."řekl Naruto a nádherně se zeširoka usmál.
"Aha..Promiň, Naruto, ale slíbil jsem Gai-sensei, že už dnesk trénovat nebudu."odpověděl posmutněle Lee. "Právě teď trénuji své sebeovládání!"dodal radostně.
"Mm, tak to je škoda. Stejně jsem ale rád, že tě alespoň vidím!"
"Děje se něco, Naruto-kun?"zeptal se rozvážně Lee."Slyšel jsem něco o tom, že jsi byl v nemocnici.."
"Ah, ano, to je pravda. Jen jsem ale trochu upadl. Už je všechno v pořádku." usmál se Naruto.
"Poslyš, Lee..Můžu tě pozvat na Ramen?"začal nesměle.
"Jasně! A co si takhle po cestě ještě trochu zatrénovat? Schválně kdo to tam dojde první po rukou!!"přijal Lee radostně nabídku.
"Je ti jedno co jsi slíbil Gai-sensei?"
"No jo vlastně..Slib je slib!"
"Páni, jemu vážně nic nezkazí náladu.."pomyslel si Naruto a vydali se na cestu.
"Prosím dvakrát ramen!A to pořádně velkou porci"řekl Naruto při vstupu do ramen restaurace a šibalsky mrkl na Leeho.
"ITA-DA-KI-MASU!"popřál si Tlustoobočnatec.
"Itadakimasu!"přidal se Naruto a začal hltat porci skoro ještě před tím, než mu ji položili na stůl. Byl by schopný spořádat aspoň deset takových "extra-mňam-velkých" porcí, ale musel začít vymýšlet plán.
"Já a Tlustoobočnatec?!Yoindaime se snad zbláznila..Jak na tohle bude Tlustoobočnatec reagovat?Musím na něj nějak pomalu..Ale nadruhou stranu, čím dřív začnu, tím dřív to budu mít za sebou!" Naruto přemýšlel, jak nejlépe z tohovyváznout. Hlasitě polkl a přisunul se trochu bíž k Leemu.
"Takže co máš zítra v plánu?"zeptal se.
"Vlastně..chtěl jsem dát Sakuře-san květinu.." řekl a začervenal se. "Také jdu trénovat s Gai-sensei. Můžeš se k nám přidat."usmál se.
"Pitomá Sakura.."
"Jasně, to bude bezva!"pokusil ze zase vyloudit něco jako úsměv.
"Takže zítra zase v lese?"Lee vstal ze židle.
"Jo, to bude fajn. Měj se Tlusto..ehm Lee."loučil se Naruto.
"Zatím Naruto!"
Naruto už se blížil k domovu. Stále mu v hlavě probíhaly vzpomínky na celý dnešní den.
"Do čeho jsem se to zase sakra namočil??Zatracená Tsunade a její šestý smysl pro sázky.."
"Naruto?"ozvalo se za ním. Kdyby Naruto seděl na židly, určitě by z ní spadl.
"Bábi Tsunade!Sleduješ mě?!"
"Sory, jestli jsem tě vylekala..Nedalo by mi spát, kdybych se tě nezaptala, jak ti to jde s Leem."zasmála se a nadzvedla obočí.
"Zítra jdu s ním a Gaiem trénovat.."
"Hmm..Tak si to užij."znovu se zasmála.
"Tak abych zase šla..Ozvi se."mrkla na naruta. Ten ani neodpověděl a pokračoval dál.
"Jo a abych nezapomněl, dneska s námi bude trénovat Naruto."slyšel říkat Leeho.
"Dobře, aspoň tu budeme mít více mladistvé síly!"zaradoval se Gai.
"Nazdárek, Lee!!"zakřičel Naruto a skočil mu na záda div nepřepadli dopředu.
"Ou, na-nazdárek, Naruto…"zakoktal Tlustoobočnatec rozpačitě.
"Tak co jdeme dělat?"ptal se blonďáček a skoro by se Leeho zapomněl pustit.
"Co takhle trénovat jednou s kunaiema?"tázal se Gai.
"Kunaie?Ah,no..dobře"kupodivu né moc nadšeně souhlasil Lee. Začali trénovat.
"Tak jo, co teď?Možnost číslo jedna-dělat hlopého."přemýšlel
Naruto a snažil se moc netrefovat cíl.
"Lee-kun?! Jak to děláš, že ti to tak jde? Jsi opravdu dobrý.."
"To nic není"začervenal se."Ty jsi byl v tomhle vždycky dobrý ne?"
"Dneska asi nemám moc mušku.." řekl Naruto.
"Koukni, prostě se zaměř na ten cíl a…"Tlustoobočnatec mu začal vysvětlovat svůj postup. Naruto toho využil a snažil se nenápadně přisunout k němu co nejblíž. Znáte takovou tu klišé situaci z filmu, kdy se žena snaží naučit třeba střílet z luku, pomáhá jí u toho muž a najednou se z té jejich vzájemné blízkosti vykouzlí romantická chvilka? Tak tak nějak to vypadalo.
"Ehm, takže si to teď zkus.."odkašlal si Lee a odtáhl se od něj. Naruto se už docela snažil a trefil skoro cíl.
"Jsi super učitel."pochválil ho Naru a mrkl na něj. Po tréninku si šli sednout do trávy.
"Tak jak to šlo se Sakurou?"
To Leeho jaksi zarazilo. Narutovi bylo hned jasné, že si moc dobře nepočínal.
"No nevynesla mě v zubech ale nebylo to kdo ví co.."posmutněl.
"To nic, Lee. Nemysli na Sakuru."usmál se kouzelně Naru a vzal Leeho za ruku. Ten sebou cukl a vypadalo to, že si rozmýšlí co má udělat.
"Uff..vypadá to, že mu to nevadí"oddechl si Naruto.
"Jsem tu pro tebe kdykoliv budeš něco potřebovat."dodal blonďáček.
"Děkuju, Naruto-kun.."začervenal se Lee.
Dnes se šlo Narutovi domů dobře. Někdo ho nepřepadl a měl dobrý pocit, že se mu to dneska se sázkou dařilo dobře. Konec konců, trochu i trénoval. Jen jedna věč ho začínala trápit..Co když na to Lee příjde? Bude ho to trápit? Přece jen je to jeho dobrý kamarád…
"Lee, pochop to už konečně!!"uslyšel Naruto vřískat Sakuru na chudáka Leeho. Ten jí ještě něco odpovídal, ale přes zvuk okolí a z té dálky co je chtě nechtě pozoroval to nebylo slyšet. Jeho výraz ovšem mluvil za vše. Ztrápený Lee se naposled na Sakuru podíval, otočil se a šel pryč. Naru šel za ním. Namířil si to do nedalekého veřejného domu, do kterého dnes moc lidí nechodí. Chodba byla dlouhá a opuštěná. Naruto si d Leeho držel odstup a čekal co bude dělat. Po cvíli zahnul do dveří na pánské záchokdky. Naruto už uslyšel jen tiché vzlyky a vstoupil dovnitř, kde se jeho tiché kroky ozývaly ještě mnohem víc.
"K-kdo je tam?!"ozvalo se z jedné kabinky.
"To jsem já..Naruto."
"Naruto-kun?"Lee se ze všech sil snažil potlačit vzlikání, ale byl rád, že se mu alespoň podařilo něco srozumitelně vyslovit.
"Pustíš mě k tobě?"zaškemral tiše Naru. Chvíli se nic nedělo, ale potom se ozval zvuk odemikajícího se zámku a dveře se otevřely. Naruto Leeho objal a hladil ho po vlasech.
"Sakura?..Kašli na Sakuru, myslí jen na sebe a Sasukeho."blonďáček se zamračil.
"Já vím..Chtěl jsem to ještě naposledy zkusit. M-myslel jsem, že třeba když tu t-teď Sasuke není, mohla by na něj třeba zapomenout.."zavzlykal Lee.
"Máš tu mě."Naruto se nachvíli odprostil od strápeného výrazu a pokusil se usmát. Políbil černovláska na rty a kupodivu necítil žádný odpor. Právě naopak. Cítil, jako by se on něj už nikdy nechtěl oddělit. Lee ze sebe nebyl schopný vydat jedinout hlásku, a jen němně začal oplácet Narutovi jeho polibky.
"Jak je možné, že mi nějak nejde se od něj odtáhnout? Co se stalo za těch pár dní? Teď jen vím, že je mi jedno, jestli jsem se vsadil nebo ne.."
"Miluju tě, Lee"řekl Naru bez jakéhokoliv pocitu, že lže. Oba dva si užívali přítomnost toho druhého jako by se strašně dlouho neviděli a chtěli si tento pocit navěky zapsat do své mysli.
"Naruto! Naruto, volá tě Tsunade-sama!" volal na Naruta Kiba.
"Bábi Tsunade?"ta byla poslední koho by zrovna chtěl vidět.
"Máš za ní spolu se mnou a Hinatou jít."dořekl udýchaně.
Hinata už u Tsunade čekala.
"Mám pro vás misi."řekla pátá.
"Mise?doufám že tu sázkovou záležitost nebude vytahovat.."
"Zavolali si vás z Travnaté vesnice. Jistý muž byl známý svým zadlužením a nedávno zemřel. Brzy se mu chystá pohřeb a vy u něj máte být. Není úplně jisté, jestli smrti tohoto muže někdo dopomohl, nebo zemřel na následky jeho dlouhodobé nemoci. Zkrátka tam budete pro případ, že by se někdo chtěl pomstít i jeho ženě, a zároveň jí budtete psychickou oporou."podívala se na Naruta. "Půjde tam s vámi Kurenai. Žádné otázky?"
"Hai."odpověděli všichni.
"Naruto?"zavolala si Naruta když jako poslední vstoupil do dveří. "Zítra ve tři."
"Hai.."odpověděl smutně.
"To mám opravdu v té sázce pokračovat? Sice mi to nic neudělá, dokázat jí, že jsem úkol splnil, ale copak to můžu udělat? Lee by ale svůj slib dodržel.."
"Brzy dorazíme do vesnice skryté v trávě."oznámila Kurenai.
"Té ženě asi jiná rodina nezbyla, že?"zeptal se Kiba.
"Poslední koho teď má je její roční syn Haru."
"To je mi jí líto.."ozvala se Hinata.
"To ano..Blížíme se k Hranici mezi Listovou a Travnatou, připravte se."
Vše na pohřeb už bylo připraveno. Černá rakev s modrým rámováním byla nachystána ke spouštění. Kromě Kurenai, Naruta, Kiby, Hinaty, Manželky pohřbívaného muže a jejího syna na pohřbu nikdo nebyl. Řečník už začal pronášet poslední slova nad rakví zemřelého.
"Sice vím, jaké to je nemít rodinu, ale nikdy jsem nezažil, že by mi nikdo takhle blízký zemřel. Co asi dělá Lee? Je už v pořádku? Je těžké na něj nemyslet i když jsem na pohřbu. Co kdyby se podobná situace stala mně, a ten kdo by ležel v rakvi by byl právě on?"ať se Naruto snažil jak chtěl, pořád se jeho myšlenky ubíraly stejným směrem. Hinata ještě naposled utěžovala tu ženu a brzy pohřeb skončil. Naštěstí na ně nikdo nezaútočil a mohly se vrátit do své vesnice.
Když se Naru vrátil domů, našel vedle své postele na nočním stolku malý lísteček se vzkazem, na kterém rozmočeným,roztřeseným
písmem stálo: "Taky tě miluji, Naruto-kun"
"Mmm..To už je ráno?"Zeptal se Naruto sám sebe se zívnutím. "Tohle mi ti sousedi dělají snad naschvál..Zase vaří nějakou mňamku, a mně se z toho akorát sbíhají sliny."zabručel si.
"Dobré ráno, Naruto-kun."Lee vstoupil do dveří se snídaní na podnosu. Nechyběla ani modře zbarvená růže posazená v malinkaté skleněné vázičce, která byla sice obyčejná, ale možná právě to z ní dělalo tak překrásnou.
"Myslel jsem, že budeš rád, když ti někdy někdo udělá snídani do postele."nádherně se zeširoka usmál a podal Narutovi podnos na klín.
"L-lee? Co..ty..ehm..jak ses sem dostal?"vykoktal ze sebe příjemně překvapený Naruto.
"Okno."odpověděl prostě Lee. "Nevěděl jsem, kam ses mi poděl, tak mi nedalo nestavit se sem, jestli už nejsi doma..Viděl jsem tě spát, no a.."koukl se na druhou peřinu vedle Naruta."doufám, že ti nevadí, že jsem si půjčil peřinu, co jsi měl uklizenou?.."omluvně se na něj podíval.
"Pane bože, Lee, samozřejmě že ne! Chtěl jsem za tebou ještě zajít, ale říkal jsem si, že už budeš spát..Jsem moc rád, že jsi tu."řekl a natáhl se přes tác dát Leemu pusu. "Vypadá to dokonale."usmál se a podíval se na jídlo.
"Tak ať ti to nevystydne."řekl a poodšoupnul tác blíž k Narutovi. Ten se ale momentálně věnoval té růži.
"Připoměla mi..tvoje oči."Lee se trochu začervenal.
Naruto se smutně podíval na hodinky. "Co se takhle jít trochu projít po Konoze?"navrhl Naru Leemu.
"No proč ne?"usmál se Lee."Hele..víš..co myslíš, že na nás budou říkat?"
"Hm..nevím. Každopádně je mi to upřímně jedno. Klidně tě tam před nimi sním."zasmál se blonďáček.
Blížila se třetí hodina, hodina, kdy se Naruto chystal cosi dokázat Tsunade.
"Poslyš, Lee..To co jsi mi včera napsal na ten lísteček..Je to pravda?"Naruto se na Leeho podíval trochu omluvně, protože mu to bylo jasné.
"Chceš to ještě nějak dokázat???"řekl Lee šibalsky a políbil ho tak, že ho celého nadzvedl.
"Tak a je to. Úkol splněn. Doufám, že to Tsunade opravdu viděla.."řekl se Naru, ale v zápětí se věnoval jiným starostem : )
VEČER
"Takže tu teď budeš nějakou dobu se mnou, žejo, žejo?!"škemral Naruto skrz psí oči.
"Copak ti můžu říct ne?"zasmál se Lee.
"Děkujuuu!!"Naru ho vzal kolem pasu a strhnl ho spolu s ním na postal.
"Takže co máš v plánu večer?"přitulul se černovlásek.
"Já nevím..Nedávají dneska hokej?"dělal jako že nechápe. Ne že by se natahoval po ovladači, spíš se momentálně zaobíral tím, jak se sakra sundavá ten Leeho hábit.
"Potřebuješ pomoct?"zazubil se Lee a po chvíli už jim toho na sobě moc nezbylo.
"Abych řekl pravdu, nekdy jsem nechápal takový ty zamilovaný párečky, co si přes samou lásku ani nevšímají okolního světa..Teď už to není tak těžké pochopit."nádherně se usmál Naruto a přejížděl každý záhyb Leeho dokonalého těla. Černovlásek se zaměstnával jeho krkem, břichem a pokračoval pořád dál směrem dolů.
Ráno se oba probudily těsně schoulení vedle sebe.
"Myslím, že to nezvládnu..nedokážu ho líbat s pocitem, že mu něco takového tajím. Jenže..Nebude to potom ještě horší?"
ODPOLEDNE
"Lee? Už to prostě nevydržím! Musím ti něco říct.."Lee se na něj podíval s potlačovanou hrůzou v očích. Moc dobře věděl, že po téhle větě vždycky přichází něco špatného. Naruto se ještě jednou zhluboka nadech a pokračoval. "Původně..Začalo to sázkou."chtěl to mít rychle za sebou, a tak raději zvolil možnost bez zdlouhavé předmluvy. Černovlásek překvapeně pootevřel pusu a začaly se mu zvlhčovat oči.
"Naruto…kun.."vydal ze sebe a nedařilo se mu ovládat slzy.
"Ne, Lee, prosím! Poslouchej mě!"Naru se mu podíval zpříma do očí."Vsadil jsem se s Tsunade a prohrál. Tedy teď si myslím, že jsem vyhrál a mnohem víc! Poznal jsem, jaký doopravdy jsi a jak moc tě miluji. Nedokázal jsem ti to skrývat..Prosím, prosím tě! Odpust mi."dopověděl a už měl také co dočinění se slzami v očích. Pokusil se dát Leemu pusu, ale ten se uhnul.
"Naruto..Myslel jsem, že ti můžu cokoliv říct, že ti můžu ve všem věřit.."utřel si slzu z tváře. "Jenže..co mám dělat, když tohle vím?...Promiň..Možná k sobě časem najdeme cestu.."
"LEE?!"naruto sebou ze spaní rychle trhl a probudil se. "Lee..Zase sen."posmutněl a lehnul si.
"Seběhlo se to celé tak rychle..Chvíli jsme spolu mluvili a najednou byl pryč..Proč mi ho to tady jen musí tak připomínat? Kouknu se před sebe, a vzpomenu si, jak mi ještě před pár dny přinesl tu úžasnou snídani do postele, kouknu se vedle sebe, a vzpomenu se jak tady ležel a…Ne, nesmím na něj takhle moc myslet. Už tak nevím ani co je dnes za den, vím jen, že předevčírem tu byl. Se mnou."Chvíli přemíšlel a pak usoudil, že musí někdy taky na vzduch. Jindy by šel trénovat, ale na to teď neměl vůbec náladu.
"Tenten, nevíš něco o Leem?" "Vím, že je pryč, tak proč se ptám?"proběhlo mu myslí.
"Lee? Myslela jsem, že ty to budeš vědět."omluvně se na něj podívala. "Hej, Neji, nevíš, kde by mohl být Lee?"zavolala na Nejiho.
"Jo, šel trénovat s Gaiem přece."odpověděl.
"Trénink s Gaiem? To by se měl brzy vrátit, že?"ujišťoval se Naruto.
"Ne, to bohužel ne..Tedy, říkal že jdou pryč minimálně na několik dnů."
"Minimálně několik dnů? Tak dlouho ho nesmím ani vidět? Třeba si to rozmyslí..Třeba změní názor a odpustí mi..Věřím tomu."
"…to proto teď musím na chvíli pryč z Konohy..Možná to nechápete, ale musím si to teďv hlavě alespoň urovnat." řekl Lee Gaiovi s přáním trochy porozumění.
"Ve tvé situaci jsem nikdy nebyl, ale asi chápu..Jsi si jistý, že ho chceš nechat tak dlouho čekat? Totiž, jestli je to mezi vámi opravdu takové, určitě teď neprožívá zrovna nejlepší dny svého života."dořekl s ironií Gai.
"Já vím a je mi to líto, ale on mě taky zranil..Nemůže čekat, že bude všechno hned jako dřív."posmutněl.
"Naruto?Naruto, halóó.."řekl první hlas.
"Už zase nevnímá?"přidal se druhý hlas.
"Jo..Hej, Naruto!"první hlas ho vzal za ramena.
"Co je? Jo to jsi ty, Kibo..Potřebuješ něco?"zeptal se Naruto jako omámený.
"Ale ne, už nic.."povzdechnul si Kiba a otočil se na druhý hlas, Shikamara. "Je to čím dál horší co?"
"Mmm,hmm…Asi by s tím měl někdo něco udělat, začíná to být nenormální."prohodil Shika.
"Moment…Co když šel na svou babičkou Sanshou na kari života? Chodíval tam přeci často, no ne?"napadlo ho najednou a okamžitě se začal chystat na cestu. Když tam ale došel, kromě babičky Sanshou vařící kari života tam nenašel nic. Tedy rozhodně né nic co vypadá jako zelená vznašená šelma z Listové.
O týden později se začal strachovat i Gai o Leeho. Jedinou jeho náplní dne bylo vymlacování si veškeré energie v trénování. Mluvil jen když musel a jedl jen když už ho opravdu začínalo bolet břicho.
"No tak, Lee, pojď už se vrátit do Konohy. Řekl jsem, že příjdeme maximálně do týdne, tak ať si o nás nedělají starosti."řekl, ale ve skutečnosti měl na mysli spíš Naruta.
Blonďáček se mezitím zase díval z okna. Už snad ani ne proto, že by někoho vyhlížel, spíš proto, že už se to stalo jeho zvykem a chodil k němu automaticky. Čas od času k němu někdo zašel na návštěvu, ale často dělal, že není doma.
"Tsunade-sama?"vstoupila bez klepání do kanceláře Shizune. "Doslechla jsem se, že Maito Gai a Rock Lee se brzy vrátí do vesnice."
"Vážně? To jsem docela ráda, už jsem si o toho kluka začínala dělat starosti..Je stále doma a nepříjmá žádné návštěvy. Chodí jen na ramen do Ichiraku."
"To je tedy pravda. Dorazí zřejmě zítra."
Naruto se bez rozmýšlení přichystal na spaní a lehnul si do postele. Stejně tak i ráno vstal, oblékl se a šel se najíst do Ichiraku. Příliš si nevšímal, že do něj byly nasypány i ty vzácné fazolky, co dělají ramen od Ichiraku tak dobrým. Dojedl a chtěl jít domů jako vždycky poslední týden, místo toho se ovšem před restaurací zastavil a tupě zíral na jedno místo.
"To už mám vážně halucinace?"zeptal se v mysli sám sebe, ale brzy mu začínalo docházet, že to co vidí nebude jen přelud. Pomalým krokem vyšel kupředu. Viděl, že osoba stojící kus od něj také popošla dopředu a začínala se k němu přibližovat. Pomalu se mu začínaly zvedat koutky úst a nezadržitelně zvlhčovat oči.
"Lee-chan??"řekl si tiše pro sebe a zrychloval chůzi tak, že se dal skoro do běhu. Stejně tak i osoba před ním.
"Lee!Takže tentokrát to není jen můj přelud, že?"zeptal se Naruto a pro jistotu ještě Leeho objetí pořádně utěsnil.
"Ne, Naruto-kun..Už jsem tu a nehodlám bez tebe nikdy odejít, to mi věř."řekl Lee a políbil blonďáčka, který teď nechtěl udělat nic radši, než mu polibek vášnivě oplatit.
"Tohle mi nedělej! Přišlo mi, že jsi byl pryč snad rok." zazubil se na Leeho.
"Jen rok?"zamyslel se Lee a pak se zasmál. "Jak jsem bez tohohle mohl vydržet?"přemýšlel nahlas a ještě jednou ho políbil. Nedělali si starosti s tím, že na ně ostatní koukají a čekají nějaký pozdrav a odešel s Narutem ruku v ruce domů.
"Taky tě zdravím, Lee."řekl Neji a uchechtl se.
"Ale notak, chápej ty dvě hrdličky trochu.."šťouchla do něj Tenten a naposledy se koukla na Leeho a Naruta, jak odcházejí pryč.





nejdřív musím říct, že píšeš vážně hezky. máš talent
ale nemůžu to hodnotit, a to hlavně proto, že pár NaruLee nemám zrovna v lásce, a tak se zdržuju hodnocení 