"Proč mu to prostě jednoduše neřekneš, takhle se jenom trápíš," kroutil nevěřícně hlavou Kiba, když viděl svého nejlepšího přítele, jak se trápí.
"A to k němu mám jako přijít, poklepat mu na rameno a říct čau já jsem Liška?" řekl ironicky. "Já chci, aby mě poznal sám Kibo," řekl nešťastně.
"Ale to se nikdy nestane, pokud se mu budeš vyhýbejbat velkým obloukem, jako si to dělal doteď."
"Já nevim co dělat," zašeptal.
"To si opravdu tak natvrdlej? Koukej si s ním jít alespoň promluvit," řekl o něco přísněji.
I když se Kiba snažil, nemělo to cenu. Z Naruta jakoby se stal úplně někdo jiný a sebevědomí, které kdy měl, se ztratilo do neznáma.
Blonďáček stál na školním dvoře, opíral se o stěnu budovy a díval se zamyšleně na oblohu, takže si vůbec nevšiml, jak se k němu blíží skupinka starších žáků.
"Ale, ale, copak to tu máme?" ozvalo se těsně u jeho ucha a jedna ze silných paží ho přitiskla těsněji na stěnu budovy.
Naruto vzhlédl a zadíval se do zelených očí dlouhovlasého černovláska.
"Malého blonďáčka," ušklíbl se jeden z bandy, jakýsi kluk s nakrátko střiženými hnědými vlasy a oříškovýma očima. Třetí stejně tak hnědovlasý kluk s černýma očima jen s úšklebkem přikývl.
"Co po mně chcete," vyprskl Naruto a zamračil se.
"No stál jsi tu tak sám a taková hezká tvářička by přeci sama být neměla," zapitvořil se a s chladným úsměvem přejel po jeho tváři svým ukazováčkem.
"A co když chce být sama a o vaši společnost nestojí?" protočil s povzdychem oči v sloup a prudce od sebe kluka odstrčil.
"Ale, ale ono je to drzý," zamračil se a znovu Naruta na zeď přitiskl, tentokrát však silněji.
"Pusť mě!" zavrčel výhružně a zazmítal sebou.
"Nebo co?" zeptal se posměšně a naklonil se obličejem k němu blíž. Tentokrát se zamračil Uzumaki a pořádně ho kolenem kopl do velice citlivých míst, na Sasukem si svou praxi už vyzkoušel, tak teď jen vyzkoušel, jestli je dosti účinná i na někoho jiného.
Tvář jeho věznitele se zkroutila do bolestně grimasy, chytl se za poraněné místo a mírně se skrčil. Ale to už byli jeho kumpáni u Naruta, který se chystal k útěku, rozhodně neměl náladu se s někým prát, a každý ho chytil z jedné strany pevně za paži tak, aby nemohl uniknout a ani se jim jinak vykroutit. Jejich šéf se po chvilce zvedl a nehezky se na Naruta podíval.
"Když to tedy nejde po dobrém, půjde to po zlém," pronesl zlostně, napřáhl se a svou pěstí zasáhl blonďáčka přímo doprostřed obličeje.
Z Uzumakiho nosu se spustila krev a on bolestně sykl. Už zavíral oči před druhou ranou, ke které se výtržník napřahoval, ale nedočkal se ji.
"Pusť ho," ozval se u jeho ucha chladný hlas a jeho ruka byla pevně sevřená v ruce zachránce.
Naruto překvapeně otevřel oči a vyjeveně se díval na Gaaru, který se tam bůhví odkud vzal. Kluk stáhl ruku dolů a otočil se k němu.
"Nebo co," zeptal se posměšně a na jeho tváři se rozlil křivý úsměv.
"Nebo budeš mít co dočinění se mnou," řekl ledově klidným hlasem a tomu klukovi před ním přejel mimoděk mráz po zádech.
"Už se tak bojím," ušklíbl se, ale to už dostal od rudovláska hlavičku a když se na něj vrhly ty dvě druhé gorily, jednu dostal pěstí a tu druhou dobře mířeným kopem. Když se ta vykutálená partička zvedla, raději odešla spěšnými kroky pryč.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a sklonil se k Narutovi, který se díval do země. Chtěl mu hlavu zdvihnout a podívat se na jeho nos, ale Naruto mu ruku odstrčil.
"Co je ti vůbec po tom?" povzdychl si a odvrátil hlavu na stranu. Gaara překvapeně zamrkal nad jeho chováním. Zamračeně ho dlaní na tváři donutil hlavu otočit směrem k němu.
"Bolí to?" zeptal se a plně ignoroval jeho předešlou reakci, přičemž se zlehka dotkl blonďáčkova nosu. Naruto opět bolestně sykl a trochu sebou cukl.
"Nevypadá to, že je to zlomený," pousmál se.
"Proč to vůbec děláš? Mohls mě klidně nechat být," odvětil tiše.
"Nemám rád násilí, hlavně když ho nikdo ničím nevyprovokoval," odpověděl mu a zadíval se do jeho očí. Gaara ztuhl a Naruto rychle odvrátil svůj pohled.
"Už musím jít," vyhrkl, vykroutil se mu a rozeběhl se pryč.
"Počkej!" zavolal na něj, ale to už blonďák vybíhal branou pryč ze školních pozemků.
"Liška," zamumlal, a když se trochu oklepal, rozeběhl se rychle za ním.
"Je opravdu rychlý," projelo mu hlavou, když ho nemohl dohnat. Nevolal na něj, stejně by se neotočil a už tak se za nimi lidé otáčeli.
"Stůj!" vykřikl, když ho měl na dosah. Chmátl po něm a prudce si ho za ruku přitáhl k sobě. Naruto to neustál a skončil na něm těsně natisknutý s jeho rukama kolem paží.
Stiskl jemně jeho bradu mezi ukazováčkem a palcem a pohybem nahoru ho donutil zadívat se mu do očí. Chvíli do nich jen tak s úsměvem na rtech hleděl a mezi nimi nastalo ticho, které by se dalo krájet.
"Tyhle oči bych poznal kdekoliv," zašeptal a opřel si své čelo o jeho. "Konečně jsem tě našel Lišáku můj," řekl šťastně.
"Gaaro já…" špitl.
"Pššt," utišil ho a vtiskl na jeho hebké rty polibek.
"Nejsi zklamaný?" zeptal se opatrně Naruto, když se od sebe odtáhli.
"Měl bych?" povytáhl tázavě obočí.
"Kvůli společenskému rozdílu?" pokrčil rameny a Gaara se mírně zamračil.
"Naruto miluju tě, a to je důležitý," odvětil mu a vtiskl mu polibek na čelo, pak si ho přitáhl do objetí a užíval si jeho blízkost.
Byli spolu sami ve třídě, do začátku vyučování zbývala ještě hodina, a tak tam ještě nikdo nebyl a oni si mohli užívat ticha a pohody. Naruto byl opřený rukama o rám okna, hlavu měl zakloněnou, školní sako leželo vedle něj a jeho košile byla rozepnutá. Gaara stál u něj a polibky mu zasypával šiji, mezitímco ruce hladily blonďáčkovu odhalenou hruď.
"No to je fór," vytrhl je z jejich chvilky chladný sametový hlas Sasukeho Uchihy. Oba od sebe uskočili a Naruto si začal spěšně zapínat svou košili. "Tos mě jako vyměnil za ubožáka jako je on?" povytáhl obočí a těkal pohledem z jednoho na druhého. Neji, Sai a Lee, kteří přišli s ním, se tvářili překvapeně a taktéž přejížděli svým pohledem z Naruta na Gaaru a zase zpátky. "Nebo počkej, už to chápu," řekl zamyšleně nahlas Sasuke. "On ti patří, že jo? Kolik mu platíš?" zeptal se a Gaara i s Narutem jako všichni přítomní pochopili, kam tím Uchiha míří. "Nebo víš co? Nemusíš mi to říkat, ale mohl bys mi ho někdy půjčit," hodil po Narutovi hladový pohled.
"Tak na to zapomeň," odsekl Gaara, chytil Naruta za ruku a šel s ním ze třídy ven.
"Ale no tak, nebuď lakomej!" křikl za ním ještě Sasuke, ale to už ho ani jeden z nich neslyšel.
"Co se děje?" zeptal se rudovlásek, když se mu Naruto svojí rukou vyškubl a zamračeně se na něj díval.
"Co se děje? Co pro tebe jsem? Jsem pořád jen liška co? Jen tvoje figurka na sex," vyhrkl rozčileně.
"Počkej, o čem to tady mluvíš?" nechápal Gaara.
"Tam ve třídě, neřekl si nic, aby si to vyvrátil, nechal si ho ve vědomí, že jsem tvoje hračka," objasnil mu to smutně Naruto.
"Naruto to jsem nechtěl, jen jsem v tu chvíli nevěděl, co na to říct, co na tom záleží?"
Blonďáček na něj nechápavě hleděl.
"Jo, co na tom záleží," řekl dotčeně. "Promiň, ale raději půjdu, ten společenský rozdíl, je znát. Jsme spolu jen chvilku a já toleroval, že to nikdo neví, ale tohle jsem nečekal."
"Naruto počkej, promiň mi to," snažil se ho ještě zadržet, ale Naruto jen sklopil hlavu a odešel.
Dva týdny spolu nemluvili. Zatímco Naruta to mrzelo, Gaara přemýšlel, co udělal špatně. Docházelo mu, že měl asi něco říct, ale v tu chvíli prostě ztuhl a nemohl. Ve společnosti vyšších kruhů vyrostl a najednou to měl zahodit. Ale jak o tom čím dál tím víc přemýšlel, uvědomil si, že konečně našel to, co dlouho hledal, to co mu chybělo. Naruto mu ukázal, co je to láska a teď ho nechtěl ztratit.
"Gaaro pusť mě," zaprosil, ale rudovlásek ho dál táhnul za ruku školní chodbou. Gaara ho neposlouchal a šel dál. Došel s ním až na záchodky, zavřel za nimi dveře kabinky a natiskl ho na stěnu.
"Co to děláš?" vyjekl Naruto. Gaara se opřel rukama vedle jeho hlavy o zeď a zadíval se mu do očí.
"Miluju tě," řekl jen.
"To je sice hezký, ale…"
"Nech mě domluvit Naruto," povzdychl si. "Miluju tě a myslím to vážně. To, že jsem se neozval, byla chyba a věř mi, že toho lituju. Chci ti jen říct, že to klidně vykřičím po celé škole, třeba i městě, to je fuk, ale hlavně, klidně se toho všeho kvůli tobě vzdám," zašeptal a Naruto na něj vytřeštil své oči barvy oblohy.
"Ale proč bys to dělal?" zakroutil hlavou.
"Už jsem to říkal Naruto, protože tě miluju. Jsi pro mě důležitější než společnost a klidně se stanu i jen obyčejným studentem."
"To nebudeš muset," zakroutil záporně hlavou blonďáček.
"Jestli tím chceš říct, že to nemá cenu, tak má Naruto…"
"Ššš, teď přerušuješ ty mě," řekl s úsměvem a přiložil mu ukazováček na rty. "Jen chci říct, že jsem jako ty," přiznal a Gaara na něj upřel nechápavý pohled.
"Řekněme, že nejsem obyčejný student. Pamatuješ na ten příběh, co jsem ti vyprávěl tu první noc?" zeptal se a rudovlásek lehce přikývl. "Je to můj příběh, trochu upravený, ale je. Mé jméno je Uzumaki Namikaze Naruto a jsem majitelem sítí továren na závodní a osobní automobily," prozradil mu a opatrně se mu zadíval do očí.
"Takže ty," nevěděl co říct a jen se pousmál. "Ty si samé překvapení Naruto," zasmál se a vtáhl si ho do objetí.
"Ale proč si to všechno dělal? Mohls normálně přijít, přidat se k nim a nemusel sis projít spolkem," nechápal Kiba.
"Protože jsem jednoduše nechtěl. Já nemám rád snadné věci, a kdybych sem přišel jako jeden z nich, nikdy by se z někoho, jako jsem já a ty nestali přátelé. Já se chtěl doopravdy zapojit do života obyčejných studentů, přiznej to, nikdy byste mě mezi sebe nepřijali, aniž byste nejdříve poznali, jaký ve skutečnosti jsem," vysvětlil mu a Kiba mu musel dát za pravdu.
"Hej, Uzumaki!" křikl na něj Sasuke a Naruto s Kibou se k němu otočili.
"Co chceš Uchiho?" zeptal se otráveně, ležérně se opřel o lavici a zkřížil si ruce na prsou.
"Gaarovi nevadí, že máš mazlíčka?" zeptal se s úšklebkem a jeho přítelíčkové za ním se zasmáli.
Naruto nad ním jen s úsměvem na rtech zakroutil hlavou a zůstával úplně v klidu, jeho narážky mu nemohli nijak ublížit a ani ho naštvat.
"Co tě žere Uchiho, to že jsem dal před tebou přednost Gaarovi, nebo to, že mám víc peněz?" pozdvihl obočí a jako zbytek třídy se bavil nad Sasukeho naštvaným výrazem. Černovlásek zatnul pěsti, pak se zhluboka nadechl a nahodil svou kamennou masku.
"Myslím, že tohle ti jen tak nezapomene," podotkl rudovlásek, který celou tu situaci s úsměvem na tváři pozoroval, vtáhl si ho do náručí a políbil ho.
"To je mi fuk, nemůže mi říct nic, co by mi mohlo ublížit," zašeptal mu do rtů.
"Přemýšlel si vůbec nad tím, co by se stalo, kdyby se někdy dozvěděl, že Liška jsi byl vlastně ty?" zeptal se starostlivě.
"Myslím, že se to nikdy nedozví, a i kdyby, nic to nezmění na tom, že jsem šťastný. Teda pokud bys se mnou zůstal, i kdyby to vyšlo najevo," pozdvihl obočí a jemně se k němu lísal.
"Tak to se nemusíš bát, tebe si nenechám jen tak uniknout. Mě jen tak nevyklouzneš," zašeptal mu do ucha, načež ho jemně skousl.
"Víš co? Co kdyby sis to raději nechal na doma?" řekl hravě a jemně ho usměvavě jako sluníčko od sebe odstrčil.
"Za tohle tě doma potrestám," zasmál se.
"Už se moc těším," mrkl na něj, načež zazvonilo a oni zapluli do své lavice.






Super konec..I když po tomhle cyklu se mi bude asi stejskat...