Naruto se začal svůdně svíjet do jejích tónů. Kroutil boky a zadečkem a přivřenýma očima sváděl své pozorovatele, kteří ho sledovali se za tajeným dechem žádostivými pohledy.
Byl oblečený do černé kožené vestičky, upnutého modrého trička s dlouhými síťovanými rukávy, které končilo těsně nad pupíkem a stejně tak upnutých černých kraťásků, na které byly cvočky napojeny široké nohavice.
Uchopil zip vestičky a pomalu ho táhl směrem dolů, jednu nohu obtočil kolem tyče a volnou rukou se jí přidržoval. Rozepnul zip úplně, vestičku sundal a odhodil stranou.
Rukou si zajel pod tričko, potom ho uchopil za cíp a jen zlehka si ho vytahoval nahoru, a pak stahoval zase dolů. Přetáhl si ho přes hlavu a taktéž odhodil stranou. Prohnul se v zádech a otočil se kolem tyče dokola. S vlněním v bocích se dostal až k zemi, a pak se vytáhl znovu nahoru. Svůdnými kroky tyč obešel, přičemž měl ukazováček v ústech a v očích pohled nevinného štěněte.
Všichni z Akatsuki napjatě seděli a krotili své touhy, což bylo dosti těžké, když si Naruto ještě k tomu dlaněmi začal přejíždět po obnažené kůži a zajíždí si rukou i za lem kraťásků.
Následně šli dolů připnuté nohavice, které odhalily nejen Narutovy nohy, ale i vysoké, černé, šněrované kozačky na celkem vysokém podpatku. S dalším tónem a rytmem písně, si Uzumaki zahákl ukazováčky za okraje kraťásků a pomalu je stáhnul dolů. Vystoupil z nohaviček a oděn pouze do černých tang se točivě svezl po tyči. Ještě pár otoček, než se Naruto na tyči nohama zahákl a visel hlavou dolů. Poté se rukama o tyč zachytil a ladně se nohama přes hlavu přehoupl zpátky na zem. Stál k nim teď zády, a tak se jim naskytl pohled na jeho prdelku. Pootočil hlavu jejich směrem, a pak si rychlým tahem stáhl i poslední kousek oblečení, halící jeho přednost. Udělal poloviční otočku kolem tyče, svezl se k zemi a roztáhl nohy, přesně v tu chvíli písnička skončila.
Naruto se zdvihl ze země, poklonil se jim a s oblečením v náručí vyšel ze dveří ven.
"Kakuzu mám menší problém," pošeptal Hidan svému spolusedícímu, který moc dobře věděl, o čem mluví, protože on měl ten samý a rozhodně nebyli jediní.
Naruto si oblékl pouze tanga a kraťásky a vešel dveřmi do jiného pokoje, ve kterém na něj čekal Deidara. Měli na sebe hodinku.
"Ahoj Deii, tak co?" zeptal se ho. Deidara byl za ním před čtyřmi dny a svěřil se mu se svým problémem. Byl zamilovaný do jednoho ze svých přátel a podle těch, co viděl dnes, to typoval právě na Itachiho.
"Myslím, že to zabralo," mrkl na něj a s úsměvem mu říkal, jak se začal tvářit od té doby, co mu začal říkat, že nemá čas a všímal si jiných. "Jo a dneska se ti to fakt povedlo, ještě chvilku a neudržel bych se," pochválil jeho taneček.
"Prý pomáháš lidem," posadil se vedle něj na postel Itachi.
"Jde o to, jaký mají problém," sladce se pousmál.
"Jde o jednoho kluka. Dřív za mnou pořád chodil, uháněl mě a teď najednou nic."
"A Vám to snad vadí? Vám chybí takové otravování?" povytáhl obočí.
"Vlastně ano," připustil. "Líbila se mi pozornost a především od něj."
"A dával jste mu to najevo? Nemyslím to, že jste se s ním sem tam vyspal, ale vzal ho například ven, promluvil si s ním, nebo s ním trávil alespoň trochu svého času?"
"Hele nemáš v tom náhodou tak trochu prsty?" zeptal se Itachi s mírným úsměvem.
"Já? To opravdu ne," odvětil nevinně. "Zkuste si ho trochu víc všímat, dejte mu najevo, co k němu cítíte, jinak doopravdy odejde a už se nevrátí," poradil mu.
"Jo, asi máš pravdu. Možná bych to mohl vyzkoušet i na svém bratříčkovi," zamyslel se, a toho se Naruto ihned s radostí chytil.
"Bratříčkovi?" povytáhl obočí.
"Jo můj mladší bratr je na mě pořád naštvaný. Prý ho nikam nevezmu, nikomu ho nepředstavím a kradu si pozornost svých rodičů. Možná bych se mu mohl začít trochu věnovat, když jsem to zanedbával celých osmnáct let jeho života."
"A mám tě Sasuke," pomyslel si s úsměvem Naruto.
"Vlastně o tobě mluvil se svými přáteli," vzpomněl si.
"Vážně?" zeptal se s nezájmem v hlase.
"Říkali, že si nejlepší," přejel ukazováčkem po jeho hrudi a Naruto se ušklíbl, co jiného by mohl čekat od Sasukeho bratra?
"Kibo?" otočil se na něj, když si nasadil svou masku.
"Ano?"
"Pokud se v jedné záležitosti nepletu, tak s tímhle vším skončím."
"Kvůli Gaarovi?" zeptal se s úsměvem.
"Jak to víš?" zamračil se.
"Ale no tak Naruto, nejsem slepý. Těch tvých pohledů na jeho osobu jsem si všiml a vždycky, když se o něm nějak zmíníš, usmíváš se," objasnil mu s mírným úsměvem na tváři.
"Ale mám strach. On přeci miluje Lišku a já…"
"Ty si Liška Naruto. Na nic si nehraješ, tohle je prostě tvou součástí. A pokud nepřijme tvou pravou identitu, potom není ten pravý."
"Vítej, lištičko, ani nevíš, jak moc se mi po tobě stýskalo," zavrněl mu do ucha, když se posadil vedle něj na postel. "Tak co? Už jsi přišel na můj problém?" zeptal se s úsměvem a pohladil ho po tváři. Jeho úsměv však ihned zmizel a jeho tvář se stala ještě více kamennou než kdy jindy.
"Tvým problémem je žárlivost na tvého staršího sourozence a zároveň chceš jeho pozornost a uznání od své rodiny," odvětil Naruto. "Toužíš se mu vyrovnat, ukázat svým rodičům, že máš stejný schopnosti jako on, chceš slyšet alespoň jedno slůvko uznání," řekl to, co se dozvěděl a Sasuke na něj zůstal ztuhle zírat. "Uhodl jsem? I když podle toho, jak se tváříš, bych řekl, že jo," řekl posměšně. Ale to už se na něj Sasuke vrhl a přitiskl ho k posteli, ruce mu držel nad hlavou.
"Jaks na to přišel, hm?" zeptal se nevraživě a Naruto se ušklíbl.
"Úplnou náhodou, zdá se, že nejsi jediný z Uchihů, kdo sem rád zavítá," odvětil klidně.
"Takže tu bratříček byl. Zase všechno pokazil," zavrčel a sklonil se obličejem k Narutovi blíž. "Chtěl jsem tě nechat na pokoji Liško, ale až moc tě chci," řekl chlípným hlasem a sklonil se k jeho rtům. Naruto odvrátil hlavu stranou a začal sebou zmítat. Sasuke mu přidržoval ruce pouze jednou rukou a druhou si natočil jeho tvář k sobě.
Naruto tiskl pevně rty k sobě, když ho černovlásek na ně začal líbat. Nakonec ho kousl a kolenem se mu ho povedlo zasáhnout do rozkroku. Vymanil se mu a zamračeně se na něj díval.
"Tos posral Lištičko," zavrčel Sasuke. Uzumaki na nic nečekal a dveřmi zmizel pryč. Zamířil si to rovnou ke Kakashimu a všechno mu řekl, zmínil se i o jejich dohodě.
Dalšího večera seděl opět před zrcadlem a chystal se na svého zákazníka. Sasukemu byly odepřeny návštěvy Lišky, a i když měl jistotu, že za ním Uchiha určitě nepřijde, měl strach z něčeho jiného. Pozoroval přicházející hosty a mezi nimi spatřil i Gaaro. Už se rozhodl.
Zadíval se na zelené kontaktní čočky ve svých rukou, a pak místo aby si je nasadil, je položil zpět na stůl.
Nacházeli se v pokoji na posteli s rudým saténovým povlečením. Naruto upřeně pozoroval pokrývku a bál se zdvihnout oči, hledal k tomu odvahu.
"Děje se něco?" zeptal se ho rudovlásek a zdvihl mu ukazováčkem bradu, tak moc mu chtěl vidět do očí. "Tvé oči," zašeptal zaraženě a okouzleně do nich hleděl. "Ta barva," povzdychl si. "Hodí se k tobě mnohem víc, jsou tak nádherné," vydechl a opřel si čelo o to jeho, přičemž mu ukazováčkem přejížděl po líci.
"Gaaro," řekl tiše a rudovlásek se od něj o kousek odtáhl. Znovu hleděl do těch nádherných modrých hlubin a naplňoval ho pocit tepla.
"Já tu končím," řekl a Gaara překvapeně zamrkal. "Už to dál nemůžu dělat," sklopil oči. "Víš, tohle je poslední večer, co tu jsem a jsem tu jen kvůli tomu, abych ti mohl říct, že i já tebe," zašeptal.
"Proč mi neřekneš, kdo skutečně jsi?" řekl se zvláštním prosícím tónem v hlase.
"Až na to přijdeš, doufám, že nebudeš zklamaný," zašeptal. "Tesák ti vrátí peníze, co jsi mu dnes zaplatil," odvětil mu, poté vstal a přešel ke dveřím. "Miluju tě Gaaro," pronesl ještě jeho směrem se smutným výrazem v očích a odešel. Zanechal tam tak zmateného Gaaru samotného.





jéééééééééééééééééééééééééééé Itááááchiiiiiiiiii! xD
Doufám, že Gaara nebude zklamaný! jinek je to debil!!! xD
PS.: Honem pls pokráčo!!! xD