Nejlepší přítel

30. prosince 2009 v 22:52 | Lady Slashet
A do třetice všeho dobrého přidávám , co jsem teď vytvořila . Není to nijak dlouhé , ale ani krátké .
Upozorňuji , že ode mě se nějakého toho ultra popsaného yaoi nedočkáte (ale zítra je Silvestr , že ?! ) . Mám radši shounen-ai . A tohle je takové lehčí shounen-ai .
Je psáno ze Sasukeho pohledu . A vím , že to není psáno , jako by to psal Sasuke , ale lidé se mohou změnit , ne ?!



Myslím , že nejdůležitější část příběhu je začátek . Začátek , začátek …
Bez začátku není žádný příběh . Docela určitě by si bez začátku neporadil ani ten nejlepší spisovatel . Bez začátku totiž není ani konec .
A konec je vlastně taky důležitý , protože konec je to , na co každý čeká . Konec je prostě podstatný .
Stejně jako prostředek , dá se tomu nazývat děj . Ten je taky důležitý .
Prostě a jednoduše : příběh musí mít hlavu a patu a musí mít i zbytek těla .
A o tom to , přátelé , je .

Můj začátek nebyl nijak hrozný ; Narodil jsem se do fungující rodiny . Měl jsem hodnou matku a přísného otce , mimo jiné i úžasného bratra . Dá se říci , že jsem byl šťastný . Dokonce velice šťastný .
Hm štěstí , štěstí …Dá se o něm říci , že je to výjimka . A že není na naší volbě , jestli ho máme nebo ne . Prostě se s ním už buďto narodíme a nebo ne .
Někdo může vyhrát v loterii , někdo ne . Tak či onak , jde jen o štěstí . Nezáleží na naší volbě . Někdo by si pomyslel , že to není spravedlivé . Ale co vlastně je ?
Svou matku jsem miloval , tak jak to šlo . K otci jsem vzhlížel . A bratra , toho jsem obdivoval . Z mého pohledu byl naprosto úžasný . Krásný , chytrý , silný . Můj starší bráška .
A jednoho podivného dne zabil rodiče .
Myslím , že od té doby jsem ho nenáviděl tak moc , až jsem cítil , jak mě malé plaménky nenávisti
zevnitř spalují .
Za pomstou jsem šel s takovou vervou , že pozdě v noci , když už žádný slušný člověk nechodí ven jsem cvičil .
Bylo to namáhavé , zpocený jsem byl všude a krev mi tekla z prodřených rukou . Ale matně si vzpomínám , že nejhorší bylo , když jsem si uvědomil , že necítím žádné zadostiučinění .

Několik dní po ukončení nočních výprav jsem si víc všímal okolí . Prohlížel jsem si lidi , uvědomoval si , jak mi jsou lhostejní a já jim .
A když jsem pohledem přejížděl po lidech , mé oko delší chvíli ulpělo na klukovi jménem Naruto . Na příjmení jsem si v té chvíli nemohl za boha vzpomenout .
Smál se od ucha k uchu . O úsměvu by se dalo vypovědět , že byl sebevědomý . Rukou si přejížděl po rozcuchaných blonďatých vlasech . Stočil pohled ke mně , asi si někde hluboko v podvědomí uvědomoval , že je sledován . A když jsem pohlédl do těch modrých očí , uvědomil jsem si , že to je on . Můj rival .

Z akademie jsem vyšel jako nejlepší , zřejmě jsem měl výhodu . Přece jen , jsem Uchiha . A on , zrovna můj rival , vyšel jako ten nejhorší . Ale přesto jsem měl nutkání s ním soupeřit .
Dozvěděl jsem se , že spolu budeme v týmu . Byla k nám přidělena ještě jedna dívka . Její jméno bylo Sakura a příjmení Haruno . Nevím proč , ale pamatoval jsem si ho .
Teď mi to celé přijde směšné , ale předtím jsem to ani moc nevnímal . To , jak na mě snad všechny dívky pohlížely . Tak zamilovaně .

A po nějaké době následovala mise . Všichni z našeho týmu jsme byli v jiné vesnici .
Začal s námi bojovat nějaký kluk , snad se jmenoval Haku . Myslím , že mě nějak ochromil . Jediné co si pamatuji je první vážný pohled Naruta , velká nahromaděná energie a smýšlení o Narutovi , jako o příteli .

Dlouhou dobu po tom jsme spolu nemluvili . Nebo se snad ještě víc ignorovali . Mezi tím probíhaly zkoušky a já si uvědomoval , jak jsem slabý . Čím dál víc jsem přemýšlel o tom , jak Naruto zesiluje a já nijak nepostupuji .
Poslední ranou byl můj souboj s ním . Byl silnější , alespoň já si to tehdy myslel . Utekl jsem . Za sílou.

Na cestě za ní , mě nějakým zvláštní způsobem dohonil . Bojovali jsme spolu , měřili své síly .
A když jsme byli oba znavení z boje , přišel za mnou . Doteď si pamatuji , co mi tenkrát řekl :
, Neutíkej od nás , prosím . Prosím tě jako přítel . Neodcházej . Jsi to jediné , co mi tu ještě zbývá . Asi si to neuvědomuješ , ale jsme si hrozně podobní . Jsi můj přítel , můj nejlepší přítel . Potřebuji tě . Tak, prosím ,nechoď .'
A pak mě znenadání , zčista jasna objal . Tak pevně , až jsem ztrácel dech . S takovou prosbou , až mi vyhnala z očí slzy .
A já si uvědomil , že chci aby mě držel v náruči pořád . Aby jeho teplé ruce stále spočívaly na mých zádech a nesmyslně mi na ně kreslily neurčité obrazce . Abych cítil vůni jeho vlasů a pokožky . Tu směsici jablka a skořice , která na mě nostalgicky působila .
Napjatě , naléhavě a ze všeho nejvíc prosebně mi do ucha zašeptal ,Zůstaneš?'
V té chvíli jsem cítil jeho teplý , napětím zrychlený dech na své pokožce . Slyšel jsem jeho melodický hlas těsně u ucha . A pochopil jsem . Pochopil jsem , že bez něj právě od této chvíle nemohu žít .
Chápejte , on nebyl moc krásný nebo tak něco . U děvčat oblíbený moc nebyl . Ale bylo v něm něco , něco co mě od té chvíle k němu táhlo .
Možná to byly jeho slova která mě zasáhla , do srdce jak ta nejostřejší čepel a už nešla vytáhnout . Pravděpodobnější možností však byly jeho teplé ruce , které mě silně držely u sebe , jakoby nechtěly pustit , které jsem chtěl držet ve svých a jemně po nich přejíždět svými . Jeho teplá náruč ve které jsem se cítil tak bezpečně , že bych v ní během chvíle usnul .
,Zůstanu.' přisvědčil jsem rozhodně .
Odtáhl se ode mě , věnoval mi jeden z těch nejzářivějších úsměvů a spolu jsme vyšli vstříc Konoze .

Nikdy jsme o tom spolu už nehovořili . Já nechtěl , on nechtěl . Nepadla ani zmínka , že by se něco stalo .
Čas plynul rychle a já si s přibývajícími léty stále lépe uvědomoval , co že to vlastně znamená . Ta touha po jeho hřejivé náruči . Zčista jasna se z náklonnosti stala láska . Nejdříve čistě bez fyzických prvků , takové to poblouznění , které potká každého . Pak však začaly sny , po kterých jsem se budil celý mokrý a ulepený . Představoval jsem si v nich , jak mě líbá na moje ústa a tím smazává bolest z mého srdce . Teplýma rukama mi přejížděl po rozpálené pokožce a dostával mě tak do stavů nesmírného šílenství . A já mu mohl po těle přejíždět rukama i jazykem . Nikde nebyly žádné zábrany, ani nic , co se smí a co ne .
Poblouznění se měnilo v pravou lásku . A já pocítil , že jsem se ocitl ve slepé uličce . Nemohl jsem už dál . Dokonce jsem nemohl zpátky , protože jsem zabloudil .
Když jsem ho viděl , toužil jsem ho políbit nebo alespoň pohladit . A někdy na něj moje tělo reagovalo nepatřičně .

V den jeho osmnáctých narozenin se oslavovalo . Oslavu jsem zařídil já .
Všichni se smáli , jedli a pili . A on pil taky a ne málo .
Potom , když jsem ho dopravoval domů , jelikož jsem se na rozdíl od něj na nohou udržel , rozhodl jsem se využít situace .
Popadl jsem jeho hlavu do rukou . Vpil jsem se mu svými rty do jeho . Ignoroval jsem jeho nahořklou alkoholovou chuť a představoval si , jak musí být jeho rty obvykle sladké . Jazykem jsem mu vniknul do úst , prozkoumával jsem každou skulinku a každý zub . On začal taky spolupracovat . Nemyslím , že by věděl co dělá . Reagoval čistě instinktivně . Ale v tu chvíli to na mě zapůsobilo velice nepatřičně. Odtáhnul jsem ho od sebe se špatným svědomím . Věděl jsem , že to dělat nemám . Připadalo mi , že jsem ho nějakým způsobem pošpinil .
Za jeho chichotání jsem ho doprovodil domů a co nerychleji zmizel .
Tu noc jsem nemohl spát .

Když jsme si druhý den povídali , ukázalo se , že se na náš polibek pamatuje . Jenže všechno přisuzoval alkoholu . Neměl jsem chuť mu odporovat . Usoudil , že nejlepší bude , když na to zapomeneme . Tentokrát mi na odporování chyběla i síla .
Měl jsem chuť brečet , tak strašně jsem toužil nechat konečně spadat kapky z mých očí . Všechno nasvědčovalo , že o mě nestojí . Že nikdy ani nepřemýšlel nad tím , jaké by to se mnou vlastně mohlo být .
Zrovna já se nešťastně zamiloval . Bylo to směšné , ale bylo to tak . Zrovna já .

Přibližně po roce mého chození v kruhu hrozných pocitů jsem uviděl Naruta , jak ruku v ruce kráčí po ulicích Konohy s Hinatou .
Píchlo mě u srdce a otočil jsem se od nich . Bolelo to .
Asi si mě museli všimnout , protože ke mně přešli a pozvali mě na oběd . Při něm mi Naruto sdělil tu úžasnou zprávu , že se zamiloval a chodí s Hinatou , která ho miluje už od akademie . No kdo by tomu věřil ?
I ta malá naděje co ve mně zůstávala začala pohasínat . Naruto miluje Hinatu . Hinata miluje jeho . Žádný Sasuke tu nehraje roli . Bylo to jasné , jako že jedna a jedna jsou dvě .

Za sedm měsíců , co jejich vztah přetrvával se mi Naruto svěřil , že Hinatu požádá o ruku . Byl si docela jist , že bude souhlasit a tak se mě zeptal , jestli mu půjdu za svědka . Nezbylo mi nic jiného , než souhlasit . Alespoň malou útěchou mi byl jeho šťastný výraz .

Po pěti měsících se konala svatba . Hinata byla opravdu krásná , ale Naruto byl nádherný .
Když Naruto Hinatě nandával prstýnek , žárlil jsem na její ruku . Když jí dával polibek , žárlil jsem na její ústa . A když jí jemně pošeptal ,Miluji tě' žárlil jsem na celou její osobu .
Poté Naruto celý zářil . Nevím , jak to dělal , ale svojí pozitivní energii předal každému . Dokonce i mně . Byl jsem šťastný , že je šťastný i on .
A poté , co mě na chvíli odtáhnul od ostatních a řekl mi : , Jsem rád , že jsi neodešel , bez tebe bych to nebyl já . Jsi ten nejlepší přítel , kterého mám . Nevyměnil bych tě za nic na světě !' Jsem si uvědomil jednu zásadní věc . Přátelství je úžasná věc , dokonce předčí i lásku . Protože přátelství nikdy neskončí a neuhasne. Protože přátelství je víc než láska .
A od té doby byl Naruto můj nejlepší přítel , od té doby jsem věděl , co je to štěstí .



 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blackmola Blackmola | Web | 30. prosince 2009 v 23:23 | Reagovat

Je to krásně napsaný.
-Poslední ranou byl můj souboj s ním . Byl silnější , alespoň já si to tehdy myslel . Utekl jsem . Za sílou.-  Tohle je hrozně zajímavá věta, nad ní jsem se musela chvíli zamyslet....
A myslím, že to právě je psáno, jako od Sasukeho x)

2 terkic terkic | Web | 30. prosince 2009 v 23:56 | Reagovat

byla to doopravdy kouzelná povídka, četla jsem jí jedním dechem, přišlo mi to šťastné a smutné zároveň, prostě ten pocit nedokážu popsat :-)

3 Lilien Rose-Inuzuka Lilien Rose-Inuzuka | Web | 31. prosince 2009 v 0:28 | Reagovat

tak tohle bylo i na Lil-chan dost... to bylo nádherný.. to prostě ani nejde popsat.... nic takovýho jsem ještě nečetla... jsem z toho absolutně unešená.. vyrazilo mi to dech!!!!!!

4 Ten_Ten Ten_Ten | Web | 31. prosince 2009 v 10:38 | Reagovat

Tohle bylo... prostě úžasný. Tak skvěle popsaný, celý jsem to doslova zhltla... úžasný!

5 Narashi-chan, tvoje úchylné SB Narashi-chan, tvoje úchylné SB | Web | 31. prosince 2009 v 12:28 | Reagovat

Asi tak za dvě vteřiny začnu brečet, protože tohle bylo naprosto úžasný, dojemný a nádherný, moc se ti to povedlo :-)

6 akimari akimari | Web | 31. prosince 2009 v 15:35 | Reagovat

Tak to si na tom ešte dobre Narashi-chan *plače ako malá dieťa a vyťahuje ďalšiu krabicu vreckoviek* bolo to naozaj nádherné!

7 Jana Jana | Web | 1. ledna 2010 v 13:40 | Reagovat

nádherný! skvěle napsaný a ten děj... *rozplývá se*

8 kiliene kiliene | 27. března 2010 v 14:20 | Reagovat

tak tahle povídky byla smutná a štastná zároven...protože práve takový případ se mi taky stal...sice ne a alkoholem a polibkem...ale to přátelství zustalo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama