Podpory se mi dostává od jediné mé kamarádky a spolužačky Hyuugy Hinaty. Je to jedna z nejoblíbenějších a nejbohatších dívek u nás na škole. Ptáte se, proč se zrovna ona zajímá o vyvrhela, jakým jsem já? Tak to vám nepovím, sám to nechápu. Je jediným člověkem, kterému můžu věřit, a který se mě vždy zastane, jen je mi líto, že tím musí trpět i ona sama. Jenže ať dělám, co dělám, ať řeknu, co řeknu, vždy se vrátí zpět a trvá na mé podpoře. Nemůžu jí to mít za zlé, ba naopak jsem rád, že alespoň někdo se stará.
Seděl jsem jako vždy ve své lavici úplně vzadu, tak abych zůstal většině lidí skrytý, daleko od dění ve třídě, sám se svými myšlenkami.
"Hej Uzumaki!" vytrhl mě z myšlenek hlas Inuzuki Kibi, hnědovlasého kluka, který chodil s Hinatou. Dříve byl jedním z mých nejlepších přátel, ale teď… Ignoroval jsem ho, nechtěl jsem snášet jeho trapné narážky. "To ti ta tvá teplá krev zatavila sluch?" zeptal se posměšně a pár přítomných spolužáků se rozesmálo. V duchu jsem se snažil uklidnit a dál jsem dělal jako bych ho neslyšel, jen jsem se dál díval z okna na listí padající ze stromu. "Takže gayové jsou i hluší, další jejich handicap," ušklíbl se. "Asi by pro takové jako ty měli taky založit speciální školu," pošťuchoval mě dál. Spolu se vztekem mi kolovala krví i sebelítost. I když jsem se snažil být silný, obrnit se proti všem těm nadávkám a urážkám, zařezávaly se mi přímo do srdce. "Nemám rád, když mě někdo ignoruje," zasyčel mi přímo u ucha, až jsem leknutím lehce nadskočil.
Otočil jsem se k němu a zadíval se mu do očí. Chytil mě pod krkem.
"Už dlouho jsme se nepobavili co? Začal jsem na tebe být nějakej hodnej, asi bych to měl teď napravit," sevřel dlaň v pěst a ruku pokrčil v lokti.
"Měl bys od něj jít dál Kibo, nebo to od něj ještě chytneš," ozval se ode dveří chladný arogantní hlas, který bych poznal všude. Do třídy právě vcházel Uchiha Sasuke, něco jako školní boss, idol všech dívek, a také mě. Dokonalé, trochu delší havraní vlasy, chladné onyxové oči, bledá pokožka, svalnatá hruď a silné ruce, u kterých každý, kdo jím byl uchvácen, toužil po objetí.
Opět se ozvalo uchychtnutí spolužáků. Kiba stáhl ruku dolů, ale ještě mě úplně nepustil, stále svíral lem mého modrobílého, pruhovaného trička. "Navíc to vypadá, že tě Uzumaki přitahuje, poslední dobou se na něj lepíš čím dál tím víc," povytáhl obočí. Kiba mě pustil a naštvaně se zadíval na Uchihu, kterému se v tváři zračil arogantní úšklebek. Zbytek třídy si zakrýval ústa, aby utlumil smích.
Lenošil jsem v obýváku na gauči a pobrukoval si jednu ze svých oblíbených písniček, která ke mně doléhala z hifi věže. Z mého nic nedělání mě vytrhl až zvonek od bytu. Vzal jsem ovladač a hifi věž vypnul. Vydal jsem se, teď již tichým bytem, směrem ke dveřím. Podíval jsem se do kukátka a otevřel.
"Sasuke," vydechl jsem překvapeně, dneska jsem ho nečekal. Ihned mě přirazil na stěnu v mé malé předsíni, nohou zabouchl dveře a začal mě dravě líbat na rty.
Udržoval jsem se Sasukem poměr už něco přes půl roku. Přes den byl Sasuke Uchiha školní idol, sen každé dívky a výborný student, ale jakmile skončila škola a nastal večer, byl tím kým jsem já, i když tajně, ani Hinata o tom neměla potuchy. Chodil ke mně tak dvakrát do týdne, líbal mě a bral si mě. Nedokázal jsem mu vzdorovat, tolik jsem po jeho náruči toužil, i za cenu mlčení.
Poslední dobou mě Kiba nechával na pokoji jenom proto, že se tam vždy včas objevil Sasuke a setřel ho nějakou poznámkou. Bylo mu jedno, jestli tím ublíží i mě, posměchu jsem si zažil stejně víc než dost, ale tak nějak se mě vždycky zastal, i když na to nikdo nemohl přijít.
"Děkuji za dnešek," zašeptal jsem s vděčností v hlase, když se jeho ústa přesunula na můj krk.
"Mlč," pronesl tím svým chladným hlasem, nadzvedl mě a já mu obtočil nohy kolem pasu. Za stálého líbání takto došel do mé ložnice, kde mě hodil na postel.
Přetáhl mi tričko přes hlavu a odhodil ho kamsi stranou, pak si vysvlékl i to své a sklonil se opět ke mně. Věnoval mi pár rychlých polibků na ústa, a poté se přesunul přes bradu na krk, kde mě jazykem dráždil na místě, kde se nachází ohryzek. Za mé nepozornosti mi udělal pár cucfleků na krku, následně mě zlehka kousl do klíční kosti, a potom se jeho ústa zaměřila na bradavky, které důsledně polaskal.
Mé tělo se rozechvělo a celé se naplnilo vzrušením. Skrz rty se mi prodraly slastné steny a vyčarovaly na jeho tváři potěšený úsměv. Líbal mé touhou rozpálené bříško, každičkou jeho část, a pak jazykem vklouzl do malé jamky, která tvořila můj pupík. Jemně jsem se zasmál, jak mě tento malý čin polechtal. Vždycky si se mnou nejprve hrál, a pak… no řekněme, že to nikdy nebylo jemné.
O kousek se poodtáhl a stáhl černé tepláky, které jsem měl na sobě. Opět zaměstnal má ústa těmi svými a rukou mi začal trochu drsněji třít rozkrok. Zavzdychal jsem mu do úst, a pak se s ním dostal do sedu. Sklouzl jsem rukama po jeho hrudi, přes břišní svalstvo až k lemu jeho kalhot. Rozepnul jsem mu pásek a stejně tak jako on jsem si klekl. Stáhl jsem mu je o kousek dolů. Než jsem stihl udělat cokoliv dalšího, znovu mě povalil a stáhl mi trenky. Sjel mě touhou zastřenýma očima, chytil můj penis do ruky a začal palcem třít jeho hlavičku, přejížděl po něm lehce a dráždivě a mámil tak ze mě další steny. Díval se mi přitom do očí, úplně mě do nich vtáhl, hypnotizoval mě jimi.
Přerušil náš oční kontakt, při kterém mi určitě jemně zrudly tváře, a svůj pohled upřel na můj touhou chvějící se ztvrdlý úd. Podíval se na mě s pobavením a jeho rty se zformovaly do lehkého úšklebku. Roztáhl mi nohy, klekl si mezi ně a svými ústy obemkl mé přirození. Začal si s ním pohrávat jazykem, sát ho a lehce hryzat. Zabořil jsem ruce do prostěradla a semkl pevně rty, aby z nich nevyšel výkřik šílenství, které mi Sasuke způsoboval. Celé tělo jsem měl jako v ohni, úplně mě zevnitř spalovalo. Kůži jsem měl pokrytou potem a všechny mé myšlenky se soustředily na neutuchající slast, která se začala hromadit v jednom jediném místě a toužila po vysvobození.
"Sasuke!" vykřikl jsem jeho jméno v okamžiku, kdy jsem vyvrcholil přímo do jeho úst.
Nadzdvihl se nade mě, polkl a palcem si otřel koutek úst.
"Obrať se a klekni si," poručil mi jako už tolikrát. Svým způsobem jsem ty jeho hry miloval i nenáviděl, stejně tak jako jeho samotného.
Udělal jsem tak jak mi řekl a vyšpulil na něj tak svůj zadek. Zezadu se na mě natiskl, pohladil mě po hrudi, pak ji přesunul zezadu na krk a sklouzl dlaní po mé páteři až k mým půlkám a zase zpátky, kde mě chytil za vlasy a hlavou trhl dozadu. Druhou chytil svůj penis a nasměroval ho k mému otvoru. Prudce do mě pronikl a já hlasitě vykřikl. Nohy se mi zlehka podlomily, ale nápor bolesti a překvapení jsem ustál. I když jsem to zažil tolikrát, nikdy jsem nebyl schopný se na to připravit. Chvíli setrval, než si zvyknu, a pak začal prudce přirážet. Cítil jsem jeho horký zrychlený dech na své šíji, jeho tělo se tisklo na to mé, v tento okamžik jsme byli jeden. Pro tento okamžik jsem mohl alespoň na malou chvíli cítit, že nejsem sám. Naposledy přirazil a obě naše těla se prohnula ve slastné křeči a šťastným výkřikem. Došli jsme orgasmu naráz a on se svalil na má záda. Když ze mě vystoupil, spadl jsem vyčerpáním na postel. Lehl si vedle mě a oba nás přikryl dekou. Usínal jsem s myšlenkou na jeho tvář a na černé oči, které mi nedokázaly nikdy lhát.
Ráno jsem se v posteli vzbudil sám. Rozhlédl jsem se zmateně kolem sebe, ale on už tu nebyl. Nikdy neodešel takhle brzo, nikdy jsem jeho odchod nepromeškal, zdálo se mi to divné. Povšiml jsem si na nočním stolku složeného papírku, zastrčeného pod lampičkou. Nadzdvihl jsem ji a papírek rozložil. To poslední, co jsem měl, zmizelo s přečtenými řádky vzkazu od něj. Byl konec. Včerejší noc byla pro něj poslední, noc na rozloučenou. Najednou jsem se cítil prázdnější, než kdy předtím. Naplnil mě pocit samoty.
Další den jsem jen hleděl z okna a přemýšlel, co jsem kdy udělal špatného, že nemůžu být šťastný, že je vše proti mně, že jsem jeho vyvrhelem.
"Naruto-kun," řekla nesměle a položila mi ruku na rameno. Škubl jsem sebou a zadíval se do pomněnkových očí své kamarádky. Přisedla si ke mně a měřila si mě starostlivým pohledem. "Dnes se mi zdáš smutnější, než kdy jindy."
"Jen jsem se špatně vyspal," zalhal jsem s mírným úsměvem na tváři, nechtěl jsem, aby si dělala starosti. "A jak se máš ty?" zeptal jsem se jí a pokusil se odvrátit řeč jinam.
"No," odvrátila pohled stranou a na okamžik se jím střetla s pohledem Inuzuky, než se raději zadívala do země.
"Co ti Kiba udělal?" zeptal jsem se jí přímo, když mlčela.
"Nic jen, změnil se," šeptla smutně.
"Hele, co to tam ta Hinata s tím teploušem dělá?" pozdvihl obočí Shino a naklonil se ke Kibovi. "Myslíš, že ti dva…"
"To asi těžko, to by Hinata musela bejt kluk," odfrkl si hnědovlásek.
"Nechápu, proč s ním tráví tolik času, proč ji to nezatrhneš?" zeptal se nechápavě.
"Myslíš, že jsem to nezkoušel? Ale ona ne, ona se ho musí prostě držet jako klíště," zamračil se.
"A nemyslíš, že by na ni mohl mít špatný vliv?"
"No pokud ji naučí jak být víc na kluky, tak bych to i celkem bral," ušklíbl se.
"Copak, ještě ti furt nedala?" byl zvědavý, a tak trochu se Kibovi tónem svého hlasu posmíval.
"Ne," zavrčel naštvaně. "Je jako jeptiška," protočil oči v sloup.
"A co když jí Naruto našeptává, aby počkala?" nasadil mu Shino brouka do hlavy. (V souvislosti s ním to zní divně XD)
"Možná, že na tom něco bude," pronesl nahlas zamyšleně a propaloval zrovna se smějícího blonďáka pohledem.
Šel jsem zrovna ztemnělými ulicemi domů, na cestu mi svítili pouze pouliční lampy a měsíc tyčící se na obloze. Foukal lehký, ale i přesto studený vítr a pohrával si s pramínky mých blonďatých vlasů. Zahýbal jsem zrovna za roh, když mě někdo chytil pod krkem a vtáhl do temné uličky, do které nebylo vidět.
"Ale, ale copak to tu máme," objevil se přede mnou s posměšným hlasem Kiba. Usoudil jsem, že ten kdo mě drží, musí být Shino.
"Co po mně chceš Kibo," zamračil jsem se. "Dneska na tebe opravdu nemám náladu," zavrčel jsem.
"Ale, někdo nám zlomil srdíčko?" zašišlal s povytaženým obočím. Sklopil jsem pohled k zemi, a tak utvrdil Inuzuku v jeho tvrzení. "Myslím, že to nebude to jediné, co budeš mít dnes zlomené Uzumaki," řekl najednou chladným hlasem. "Drž se od Hinaty dál, homosexuálové nejsou vítaní," zavrčel a s tím mi vrazil jednu pěstí do břicha.Vyhekl jsem a má tvář se svraštila bolestí. Chtěl jsem se alespoň bránit, ale v tom mi bránily Shinovy ruce, ze kterých jsem se nemohl vyprostit.
Kiba mě mlátil hlava nehlava a nebral ohledy na mé bolestné výkřiky, na mé ochabující tělo, pomalou ztrátu vědomí. Shino mě najednou pustil a já se sesul bezvládně na zem. Ztěžka jsem oddychoval a z tržných ran mi vytékala krev.
"Tohle si přehnal Kibo, musíme pryč," vydechl zděšeně jeho společník a táhl zaraženého hnědovláska pryč.
Ležel jsem na studené zemi a upřeně se díval před sebe. Nebyl jsem schopen se pohnout a jen tiše jsem prosil smrt, aby mě vzala do své chladné náruče, poctila mě svou přítomností, nabídla mi svou společnost. Zavřel jsem oči, upadl do bezvědomí, které teď přinášelo útěchu a klid.
"Páni slyšeli jste to?" přiřítil se do Narutovy třídy následujícího dne Rock Lee, chlapec se sestřihem podle hrnce a velice hustým obočím. Všichni přítomní se na něj zvědavě podívali a vyčkávali, co jim poví.
"Tak už nenapínej a mluv," povzbudila ho dlouhovlasá blondýna jménem Yamanako Ino.
"Naruto je v nemocnici, včera ho někdo zmlátil do bezvědomí. Je v komatu," odvětil zadýchaně a všichni zalapali po dechu. Kiba se přikrčil ve své lavici, cítil obrovskou vinu za to, co provedl.
Hinata se musela posadit, sesula se na židli a rukou si přikryla ústa formující se do němého výkřiku. Nacházela se tam i osoba, jejíž pohled se stočil na Uzumakiho místo. Poté vstala a vydala se ze třídy pryč.
Pomalu, ale jistě jsem začínal otevírat oči do světla, pryč z temnoty, která mě doteď obklopovala. S bolestí přišlo i zjištění, že si mě smrt neodnesla. Povzdychl jsem si a rozhlédl se po malém nemocničním pokoji. Přivřel jsem oči a zpod mých víček se protlačily slzy. Opět jsem pocítil tu zatracenou sebelítost, psychickou bolest, která bolela víc, než ta fyzická. Najednou se postel, na které jsem seděl, malinko prohnula a objaly mě čísi ruce. Ucítil jsem známou vůni a přitiskl se víc do té hřejivé náruče, která skýtala bezpečí. Nechal jsem slzy volně kanout po mých tvářích na jeho tričko, nechal jsem se konejšit jeho rukou ve svých vlasech. Tišil mě mlčky, beze slov. A i když nic neřekl, věděl jsem, že teď už mě neopustí, že pro něj alespoň něco znamenám, že se mnou chce být.
Po jeho boku se můj život opět změnil. Jeho onyxové oči a silné paže mě ochraňovaly. Už jsem nebyl sám, měl jsem jeho a pár přátel, kteří mě začali brát takového, jakým jsem, odtrhli se od stáda a začali žít po svém. Začali se přátelit s tím, kým chtěli. Kibu jsem nikdy neudal, Hinata se s ním rozešla a on se odstěhoval. Začal jsem znovu žít, po boku toho koho jsem miloval, po boku Uchihy Sasukeho, který nikdy nebyl tak chladným, jakým se zdál.





