Láska stárne s námi

22. prosince 2009 v 22:23 | terkic |  Povídky na přání
Mám tu povídku na přání pro ElfMayu:) je na pár ItaNaru:) snad se ti bude líbit a jen doufám, že není moc sladká:)

Láska stárne s námi

"Ita-cháán," volal dětský jemu velice známý hlas a volaný kluk s havraními vlasy staženými do delšího culíku se za ním otočil. Do náruče mu ihned skočil malý blonďatý kluk s velkýma modrýma očima, které se střetly s černými hlubinami. "Letadló!" vykřikl nadšeně a prosebně malý klučina a udělal psí očka.
"Nejsi na to už trochu velký Naruto?" pozdvihl tázavě obočí černovlásek, ale koutky jeho rtů se protáhly do mírného úsměvu, ten kluk byl prostě číslo a on ho měl moc rád.
"Ne-e," zavrtěl rozhodně hlavou. "Prosíím," protáhl kouzelné slovíčko a jeho už tak velké oči se ještě trochu rozšířily. Vypadal prostě kouzelně a Itachi mu nemohl odepřít jeho přání. Vyzdvihl ho do výšky a začal se s ním točit.
"Ještěěě!" křičel se smíchem blonďáček, a tak ho začal Itachi vyhazovat do výšky a znovu ho chytat.
Po chvilce s tím Itachi přestal, opatrně postavil Naruta na zem a klekl si k němu.
"Už musím jít Naru, ale slibuju, že si ještě na letadýlko zahrajeme," dal mu pusu na čelo, vstal, ještě ho pohladil po zlatavých vláskách a vytratil se v obláčku kouře.

"Ita-chán," popotáhl Naruto. "Proč?" z jeho velkých modrých očí kanuly slané kapičky vody. Itachi k němu v noci proskočil oknem, vzbudil ho a právě se s ním loučil.
"Udělal jsem něco velice ošklivého a nemůžu tu zůstat," povzdychl si a objal blonďatého chlapce chvějícího se vzlyky. "Postarej se prosím tě o Sasukeho, on teď nemá nikoho, o koho by se mohl opřít, komu by mohl věřit," zašeptal mu do ucha. "Jednou se zase potkáme Naruto," řekl s náznakem příslibu, políbil ho na tvář a byl pryč.
Malý Naruto si přitáhl blíž k sobě peřinu se žabičkami a ticho jeho pokoje protínaly jen jeho vzlyky.

Dalšího dne se malý blonďatý chlapec dozvěděl, co to Itachi vlastně spáchal. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel a nevěděl, co si o Itachim má myslet. Itachi mu byl ze všech lidí nejbližší, protože ostatní vesničané ho neměli rádi a vyhýbali se mu. Měl ho rád, dokonce ho svou dětskou láskou miloval, ale teď, teď cítil, že to, co Sasukeho starší bratr provedl, bylo opravdu velice špatné a smutný výraz na Sasukeho tváři ho trápil. Dětská zvědavost a jeho pouto k Itachimu chtěly vědět, proč to udělal, proč zabil svou vlastní rodinu.

Roky plynuly a z toho malého chlapce se stal urostlý mladík, kterému táhlo na sedmnáct a díval se na svět s notnou dávkou optimismu a stále se usmíval, i když ho trápila spousta věcí a spoustu špatného si toho prožil. Z malého Sasukeho se stal naopak někdo, kdo v životě touží jen po pomstě, někdo, kdo se směje zřídka kdy, a to ještě v podobě jen jakéhosi lehkého úšklebku. Opustil svou rodnou vesnici a vydal se hledat svého staršího bratra, aby ho mohl zabít.

Naruto zrovna běžel lesem s rukama spojenýma do pečetí.
"Kage bunshin no jutsu!" vykřikl a o chvilku později bylo Narutů minimálně deset. Pronásledovali ho ninjové z cizí vesnice. Chtěli velice důležitý svitek, který měl Uzumaki předat ve vzdálenější vesnici její hlavě.
"Zatracenej kluk!" vykřikl jeden z nepřátel, když se klon rychlostí blesku vyhnul, a on nestačil zpozorovat strom, který byl před ním a naboural do něj. Mnul si svůj natékající nos a propaloval záda smějícího se Naruta zlostným pohledem.

"A máme tě!" vykřikl další o několik metrů dál a s úšklebkem pozoroval Naruta, který vběhl do pasti. Ze všech stran stáli nepřátelští ninjové, připraveni k boji.
"A sakra," pomyslel si lehkovážný blonďák a zapnul svůj mozek na plný obrátky, aby vymyslel, jak se z toho dostat. Muži se na něj vrhli a on se snažil čelit jeho útokům. Musel uznat, že oproti němu byli silnější a v boji zkušenější, navíc jich bylo hodně. Síly ho opouštěly a on cítil, že to nebude dlouho trvat a liščí démon v něm uvězněný dá znát skrz jeho tělo svou sílu. Zhluboka dýchal a snažil se démoní čakru co nejvíce udržet na uzdě.

"Být vámi, nechal bych ho na pokoji," ozval se z korun okolních stromů sametový ledový hlas, který způsobil, že všem přítomným mimoděk přejel mráz po zádech. Naruto již klečel na zemi a držel se zkříženýma rukama za žebra, jak potlačoval svou bolest a narůstající pálení svého těla. Muži se rozhlíželi kolem, ale nikoho nespatřili. Do jednoho po druhém se začaly zabodávat kunaie, přesně mířenými hody je zasáhly do životně důležitých míst. Padali k zemi a jejich těla pomalu opouštěl život.

Naruto se vyčerpaným pohledem rozhlédl kolem, ale stále nebylo nikoho vidět. Dotyčný, podle hlasu muž, zůstával stále skrytý jeho zraku.
"Kdo jsi?!" zakřičel svou otázku a i jen pouhé zvýšení hlasu ho stálo bolestivou námahu. Jeho oči se zbarvily do rudé barvy a rudě bublající čakra na rukách, která ho pálila na kůži, mu dávala najevo, že do částečného ovládnutí těla Kyuubim moc nezbývá.
"Copak mě nepoznáváš?" odvětil mu dotyčný na otázku otázkou a Naruto vytřeštil oči.
"Ten hlas," pomyslel si. "Ten hlas už jsem někde slyšel," zašeptal a snažil se rozvzpomenout. Bolest mu zastírala mysl a odstrkovala vzpomínky do pozadí, ale on se stále snažil vybavit si ten tak moc povědomý hlas.
"Itachi," vydechl ohromeně, když si ho dal dohromady se svými vzpomínkami na minulost. V tu chvíli, kdy i byť jen tiše vyslovil ono jméno, objevil se těsně u něj mladý černovlasý muž. Klekl si k němu a ukazováčkem mu pozdvihl bradu. Díval se do rudých překvapených očí a bylo mu jedno, že rudá čakra vycházející z Narutova těla mu způsobuje pálení na rukou.
"Ahoj Naruto," řekl s úsměvem a v jeho očích se objevil sharingan. Narutovi ztěžkla víčka, padl volným pohybem do Itachiho náruče a už nevnímal okolní svět. Itachi i s ním v náručí vstal a vydal se z onoho místa pryč.

Blonďáčkovy oči se začaly pomalu otevírat a dávaly tak světu na obdiv svou nebeskou modř. Celé tělo ho bolelo, ale on to plně ignoroval a i přes protesty svých bolavých svalů se posadil. Podle rudovlasé dívky oblečené do sesterského oblečku poznal, že se nachází v nemocnici.
"Tak už jste se vzbudil Naruto-kun?" zeptala se ho a on se na ní nechápavě podíval.
"Odkud znáte mé jméno?" optal se jí. Ji rozhodně nikdy neviděl a podle čelenky, kterou měla uvázanou kolem krku, poznal, že se ani nenachází v Listové.
"Ten muž co vás sem přinesl, říkal, že se tak jmenujete," objasnila mu a zahleděla se do svých papírů.
"Takže to nebyl sen?" problesklo mu hlavou.
"Byl jste nehezky potlučený a popálený, co se stalo?" zeptala se zvědavě s trochou starostlivosti v hlase.
"Nedaleko vesnice hořela jedna chatka a já se jí pokoušel uhasit," řekl to, co ho napadlo jako první.
"Jste odvážný," zacukrovala a zamrkala svými dlouhými řasami a Naruto povytáhl nad jejím chováním obočí.
"Ale je zajímavé, jak rychle se vaše zranění zahojila," kroutila nad tím hlavou a opět se dívala do svých papírů, jakoby tam hledala chybu.
"Můžu už jít?" neposlouchal její mrmlání, jediné po čem toužil, bylo vypadnout odtud.
"No vypadá to, že jste již v pořádku, tak asi ano," řekla trochu sklesle. "Jo, a abych nezapomněla," vyhrkla najednou a hrábla do kapsičky své zástěrky. "Tady vám zanechal vzkaz," vytáhla malý papírek a podala mu ho. Naruto se pro něj natáhl a rozevřel ho.
"Budu čekat na tom místě, kde jsem tě našel, dnes večer v osm. Je jen na tobě, jestli budu čekat zbytečně," stálo v něm. Uzumaki ho složil a i s ním v ruce vstal z postele.

Věděl, že zřejmě dělá chybu, a že mu hrozí smrt, či zajetí, ale i přesto se na to místo setkání vydal. Nebe si již obléklo barvu noci a zářící slunce nahradil zářící měsíc a hvězdy. Spatřil ho, již z dáli. Nehybně tam stál a pozoroval veliký, zářivý, bílý půl měsíc nahoře v oblacích.
"Vítej," otočil se k němu, když zaslechl šelest trávy.
"Proč jsi tady," zeptal se zpříma.
"Tak dlouho jsme se neviděli a ty mě ani nepozdravíš?" zeptal se s povytaženým obočím a úsměvem na tváři.
"Proč jsi tady," zopakoval to znovu a ignoroval jeho poznámku.
"Přece jsem ti slíbil, že se jednou zase setkáme," odvětil klidně a sjel ho pohledem. "Doopravdy si vyrostl Naruto," podotkl a dál si ho prohlížel. Blonďáček se pod tím drobnohledem nepatrně ošil a proč cítil nenadálou radost, která se mísila s jeho vztekem, když ho tady teď viděl před sebou?
"A tvé vrásky jsou ještě hlubší," poznamenal Naruto.
"Stále stejně drzý," zasmál se Itachi.
"Tak a teď vážně, co po mě chceš?" zeptal se tak trochu otráveně. Přece nedá najevo, jak moc zvědavý a natěšený na odpověď je.
"Jak už jsem řekl, slíbil jsem ti, že se ještě potkáme a já tě chtěl vidět."
"Řekl jsem a teď vážně," zkřížil si Naruto ruce na prsou.
"Ale já to myslím vážně blonďáčku, chyběl jsi mi," během mžiku byl u něj a šeptal mu to do ucha. Naruto se ošil a prudce ho od sebe odstrčil. Proč jen cítil takovou radost, že ho po tak dlouhé době vidí, touží po jeho blízkosti, po jeho objetí, jako když byl malý?
"Proč jsi mě zachránil? Mohl jsi mě v klidu vzít do skrýše Akatsuki a předat mě jim," odvětil blonďák a snažil se potlačit chvění ve svém hlase.
"Protože tě mám rád Naruto, vždycky jsem měl," mluvil stále vyrovnaným klidným hlasem a modroočkovo srdce bušilo v čim dál tím rychlejších tempech.
"Co je to za pocit, co cítím, když je tu se mnou?"
"Proč jsi to tenkrát udělal?" zeptal se Naruto, potom co se z jeho slov vzpamatoval. "Opustil jsi Sasukeho, opustil jsi mě a nechal nás samotné. Proč jsi je zabil a donutil Sasukeho tě nenávidět a mě vidět tě jinýma očima? Donutit mě na tebe zapomenout?" završil ho otázkami.
"To ti nemohu říct," mluvil stále vyrovnaně bez náznaku změny v nepropustném výrazu tváře.
"Tak mi tedy alespoň řekni, proč jsi nechal žít Sasukeho?" zkusil se zeptat na jinou otázku.
"Protože jsem ho miloval, stejně tak jako tebe. Sasuke byl můj mladší bratr a já ho nedokázal zabít, měl jsem ho rád. Já toužím po tom, aby mě vysvobodil z mého hříchu, ze života, který jsem si vybral. Navíc bys mi to nikdy neodpustil," povzdychl si a v jeho očích se mihl stín bolesti a lítosti.
"Neodpustil? Jak to myslíš?"
"Sasuke byl tvůj nejlepší přítel, a i když jste se stále hašteřili, on ti byl bratrem a kouskem rodiny, který jsi nikdy nepoznal," odvětil mu.
"Proč ti na mě záleží Itachi, proč ti záleží na mém životě a tom, co si o tobě myslím?"
"Protože jsem vždycky chtěl, abys mě miloval, aby tvůj úsměv a tvá hřejivá náruč patřila mě," řekl upřímně. Mluvil zpříma a beze strachu, nač si vymýšlet lež, když mu chtěl říct pravdu, nač dál otálet, když času by mohlo být málo a on chtěl, aby to věděl.
"Miloval?" zašeptal Naruto skoro neslyšně svou otázku. Znamenalo snad to, co cítil i on sám ono slovo? Cítil snad k Itachimu lásku, tu kterou cítil již v dětství?
"Ani nevíš, jak moc jsem trpěl, když jsem tě viděl vyrůstat a nesměl se k tobě přiblížit ani na krok kvůli prozrazení. Bylo těžké sledovat tě z povzdálí a nechat tě nechráněného," šeptal a přistoupil k němu o krok blíž. Chytil jeho tvář do dlaní a pohlédl do modrých studánek zalévajících se slzami. Sklonil se k němu a jen zlehka ho políbil na rty, jen zlehka laskal ty narůžovělé polštářky.

Když byl Naruto malý, měl ho rád stejně jako Sasukeho, jako mladšího bratra, ale když na ně z povzdálí dával pozor, když je oba hlídal a viděl Naruta růst, oblíbil si jeho osobu i po jiné stránce. Líbil se mu a toužil být s ním. Často se díval na jeho ústa a někdy v noci se díval i na jeho spánkem uvolněnou tvář.

Odtrhl se od něj a opřel se svým čelem o to blonďáčkovo. Kolem jeho pasu se ovinuly Narutovy ruce a blonďáček se natiskl co nejblíže k jeho tělu. Svou zlatavou hlavu si položil na Itachiho hruď a poslouchal bušení jeho srdce.
"Neopouštěj mě," zašeptal. "Už mě neopouštěj prosím," prosil a Itachi jakoby v tom slyšel ten dětský nevinný hlásek.
"Pokud si to přeješ," políbil ho do vlasů a dlaní pohladil po slzami navlhlé tváři.

"Itachi! Na tohle jsem už trochu velký, nemyslíš?" křičel Naruto, ale smál se. Itachi s ním točil ve vzduchu.
"Ale já ti tu hru slíbil a nesplnil to, tak to teď napravuji," i on se zasmál a dál s ním točil. Nakonec ho vyhodil do vzduchu a chytil do náručí.
"Jsem rád, že jsi zase se mnou," zašeptal Naruto a spojil své rty s těmi jeho v polibku.
"I já Naruto," pousmál se.

Naruto odešel z Konohy, aby mohl být s tím, s kým toužil být již od svého dětství. V patách jim byla různá nebezpečí a jedním z nich byl i Sasuke, ale oni si užívali každičkého společného momentu života a to, co by se v budoucnosti mohlo stát, bylo pro ně moc daleko na to, aby si je tím kazili.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sabaku no Uchiha Mono -tvoje milované (xD) a milující SB Sabaku no Uchiha Mono -tvoje milované (xD) a milující SB | Web | 22. prosince 2009 v 22:52 | Reagovat

SUPEEEER, KAWAIII. Už se nemůžu dočkat svojí povídky. Nebylo chytré, žes mě pustila do téhle rubriky:D:D:D:D

2 Angela Angela | Web | 22. prosince 2009 v 22:59 | Reagovat

ooo kawaiii....mimochodem..kdy bude další díl...hm..jak že se to jmenuje..láska skrytáá..hm..za čim? no to je jedno, ty už budeš vědět:Da taky ještě se zvukem vln a magiiiix..mam totiž absťááááááák

3 Aylen Aylen | 22. prosince 2009 v 23:01 | Reagovat

Kráásná jednorázovka... :-D

4 Angela Angela | Web | 22. prosince 2009 v 23:29 | Reagovat

prosííííííííííííííííím...já mam absťák jak něco:-D

5 Naru a Kukai Naru a Kukai | 23. prosince 2009 v 0:32 | Reagovat

...krásné smutné a plné citu :)

6 Lilien Rose-Inuzuka Lilien Rose-Inuzuka | Web | 23. prosince 2009 v 0:48 | Reagovat

to je tak tak .. tak prostě kawaii... na začátku roztomilý a pak smutný a pak.. no a pak... no jáá z toho nemůžu jak je to krásný :-D

7 ElfMaya ElfMaya | Web | 23. prosince 2009 v 9:05 | Reagovat

Kyáááááááááááááááá úžásné... já tě prostě miluju XD

8 Blackmola Blackmola | Web | 23. prosince 2009 v 10:18 | Reagovat

Moooc krásné x)  Je to sladké, ale hezky sladké, ono to k tomuhle páru tak nějak patří x)

9 Narashi-chan Narashi-chan | Web | 23. prosince 2009 v 10:28 | Reagovat

Sugoi!!! moc pěkné, romantické a kyyyyaaaa prostě krása

10 Kyuubi-chan Kyuubi-chan | Web | 23. prosince 2009 v 12:25 | Reagovat

Kyuubi-chan
www.UchihaKyuubi.blog.cz
SasuNaru

11 Kyuubi-chan Kyuubi-chan | Web | 23. prosince 2009 v 12:55 | Reagovat

P.S.Mám pro tebe ten diploš :-D

12 Kee-chan Kee-chan | Web | 23. prosince 2009 v 14:02 | Reagovat

Kyaaaa... už jsem si říkala, že by na to Itachi zapoměl... :D :D Krásnýý ^^

13 Alexia Alexia | 23. prosince 2009 v 14:49 | Reagovat

nadherna kapitola sa mi moc pacila :-D

14 Kakashi & Iruka sensei-tvoje trhlý SB Kakashi & Iruka sensei-tvoje trhlý SB | Web | 23. prosince 2009 v 21:06 | Reagovat

Kyááááááááááá!!!!!!!!!!
To bylo tak slaďoučký!! :-D  :-D  ;-)  ;-)

15 akimari akimari | Web | 27. prosince 2009 v 22:24 | Reagovat

nádherné!

16 Jutaki-SB Jutaki-SB | Web | 29. prosince 2009 v 20:36 | Reagovat

naprosto úžasně dokonalá a procítěná povídka! SUGOOI! Miluju ITANARU!!!

17 Gaara z púšte Gaara z púšte | Web | 28. února 2010 v 15:13 | Reagovat

pekný príbeh  :-) to sa musí nechať  :D fakt to bolo pekne napísané len by ma zaujímalo,či Sasuke nakoniec dostal Itachiho   :D ale asi nie  :-?  :D

18 Marky Marky | 8. dubna 2012 v 1:44 | Reagovat

To bylo krasné. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama