Když ho miluješ , není co řešit - Prológ

30. prosince 2009 v 22:38 | Lady Slashet
Prológ aneb menší úvod .

Pár : (časem) SasuNaru
Upozornění : SasuSaku , NaruHina . Narutovi a Sasukemu je okolo třicetipěti let .


Byl studený zimní večer a jeden z mála lidí právě běžel ulicí . Sněhové vločky se mu zachytávaly do vlasů a on je jednou rukou nešetrně shrabával dolů , čímž způsobil , že jeho vlasy byly rozcuchané a mokré .
Pospíchal domů , věděl , že už teď přijde pozdě a přesto běžel . Možná , že z toho důvodu , že mu byla zima a v botách měl mokro od věčného běhání ve sněhu .
Možná spěchal jen z toho důvodu , že dnes byl den , kdy se prostě pozdě nepřichází a když ano , tak jen s minimálním zpožděním .
A možná pospíchal jen kvůli tomu , že jeho žena neměla ráda nedochvilnost . Každopádně jeho dům byl na konci ulice , což znamenalo , že zhruba za patnáct sekund bude doma .
Přidal ještě trochu do kroku , oběhl několik lamp , podíval se kolem sebe a zjistil , že skoro ve všech oknech se svítí , i v těch jeho .
Když stál před dveřmi do domu , vytáhnul klíče a jal se odemykat . Zámek po otočení klíčem cvaknul a dveře se otevřely .
Vešel do menší předsíně , kde se vyzul a svléknul ze sebe mokré oblečení , které následně vzal a odešel s ním do koupelny , kde ho pověsil , aby uschnulo .
Když vyšel z místnosti sloužící na hygienu , objevila se před ním ženská postava .
,,Naruto." Usmála se při vyslovení jeho jména a jemně mu vlepila pusu na tvář .
,,Hinato." Oplatil jí úsměv a přitisknul si ji do náruče .
,,Omlouvám se , že jsem přišel pozdě , ale zdržel jsem se trochu na misi . Nepočítal jsem , že by mohla trvat tak dlouho ." prohrábnul si vlasy a podíval se do tváře své ženy , která se šťastně usmívala .
,,To je dobře , už jsem si myslela , že někde někoho máš ." poškádlila ho .
,,To nikdy ." pohladil ji po tváři . ,,Měli by jsme jít dolů ."
Sešli dolů ze schodů do obývacího pokoje . Ve prostřed pokoje stál stromeček na kterém vysely ozdoby a řetězy a pod ním byla spousta dárků . Za stromečkem se ,,nenápadně" schovávala malá postava s blonďatými vlasy .
,,Oh , kde je Minato ?" zeptal se naoko bezradně Naruto Hinaty .
,,Netuším , asi se nám ztratil ." odpověděla nešťastně Hinata .
Zpoza stromečku se linuly zvuky zadržovaného smíchu .
,,Slyšíš to Hinato ? Někdo je za stromečkem ."
,,Slyším , běž se tam radši podívat ."
Naruto se tedy vydal podívat za stromeček . Stál tam malý Minato Uzumaki (pozn.a.: Překvapivě). Blonďatý muž ho popadl do náruče a zatočil s ním ve vzduchu .
,,Tatí ." usmíval se malý chlapec na celé kolo a když ho jeho otec postavil na zem zatvářil se nešťastně a potom nafouknul tváře .
,,Mladý muži , musíme se najíst a potom …" odkašlal si a nasadil výraz , který něco tajil .
,,Co potom , tatí ? Co bude potom ?" horečnatě se ptal malý blonďáček .
Naruto se musel pousmát dětské nedočkavosti . Nepůsobila hloupě jako u dospělých . Působila spíše roztomile . Byla taková křehká , jako ostatně celé dítě . A nešlo jinak , než jí vyhovět .
,,Potom si budeme rozbalovat dárky ."
A mladý chlapec se nedočkavě přesunul ke stolu ,,No tak , pojďte už jíst ." ozvalo se jen .

Po večeři se všichni přesunuli ke stromečku na rozdělování dárků . Valná část padla na mladého Uzumakiho , který je bleskurychle rozbaloval .

A všichni byli šťastni ,
všichni byli veselí .
Tak to přece má být .
Tak zase v neděli ,
tváře plné nadšení .
Tak to přece má být .


Po rozdělení všech dárků , jejich ukazování , zkoušení a uklizení se musel malý Uzumaki odebrat do postele .
Dva dospělí zůstali sedět na pohovce .

,,Naruto." Zašeptala Hinata a trochu se posunula ke svému muži .
Za chvíli mu seděla na klíně a nenasytně se dobývala do jeho úst . A přesto , že to bylo příjemné uvolnění po náročném dni , postrádal Naruto v polibku vášeň , byl studený jako sám led . Vlastně to bylo , jako by jste se někoho omylem dotkli rukou . Neosobní a takové nijaké .
Přesto se nechal líbat s sundávat oblečení . On sám to oplácel stejnou mincí . Pomalu Hinatě sundával svršky . Líbal ji po odhaleném krku , hladil ji ňadra a jemně ji kousal do bradavek . Hladil ji po stehnech , dráždil ji prsty a jazykem - stejně jako ona jeho . Hinata vzdychala .
Byl to takový zvuk , který už slýchal mnohokrát , byl pořád stejný .
A když do ni pronikal nepociťoval žádné uspokojení jako za mlada . Nepociťoval žádné vzrušení z toho , že má její tělo blízko sebe , že mu patří .
Možná se to dělo , protože byl unavený a možná to bylo proto , že se jeho život měnil v rutinu , protože všechno bylo až moc dokonalé .


A všichni byli šťastni ,
všichni byli veselí .
Tak to přece má být .
Tak zase v neděli ,
tváře plné nadšení .
Tak to přece má být .


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caira Yahoo Caira Yahoo | Web | 30. prosince 2009 v 22:58 | Reagovat

wau náááááááááádhernýýýýý ;-)  ;-)

2 Lilien Rose-Inuzuka Lilien Rose-Inuzuka | Web | 31. prosince 2009 v 0:09 | Reagovat

hejjj  doobrýý :D:D  dobrej začáátek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama