Naruto s úsměvem položil hlavu na černovláskovu hruď a nechal se unášet jejím pravidelným zdviháním Sasukeho dechu. Byl šťastný a přál si, aby tohle nikdy neskončilo. Přemýšlel, opravdu dlouho přemýšlel a dnes se ho na to hodlal zeptat, toužil potom, aby se Sasuke vrátil s ním. Ještě chvíli hledal odhodlaní, pak se zadíval na černovláskovu tvář a na černé oči, které se upíraly kamsi do dáli.
"Sasuke?" oslovil ho a prsteníčkem kreslil malinká kolečka na jeho dlaň.
"Hm?" shlédly na něj oči barvy noci a Naruto zase trochu znejistěl.
"Víš, dlouho jsem o tom přemýšlel," ignoroval Sasukeho povytažené obočí do nevěřícného výrazu, " a chtěl jsem se zeptat," mluvil čím dál tím víc tišeji. "jestli by ses se mnou nechtěl vrátit zpět do Konohy," dokončil a sklopil svůj pohled na černovláskovu dlaň. Sasukeho rysy na tváři ztvrdli a jeho dlaň se sevřela okolo té Narutovy nepatrně silněji.
"Já se tam nemůžu vrátit Naruto," povzdychl si Sasuke po chvilce ticha a jeho pohled opět mířil někam do neznáma. "Ne potom, co Konoha provedla," dodal a nakonec se jeho černé oči střetly s těmi modrými.
"Ale Sasuke…" zkusil namítnout, ale Sasuke zavrtěl hlavou v záporném gestu.
"Promiň Naruto ale nemůžu," řekl rozhodně, vstal a začal se oblékat. Naruto na něj hleděl smutným pohledem a urovnával si všechno v hlavě. Ne on to přeci nevzdá tak snadno.
"Počkej," chytil ho za ruku, když se chystal k odchodu. Černovlásek se na něj otočil a se svým typickým kamenným výrazem ve tváři se mu díval zpříma do očí. Uzumaki ten pohled nevydržel, a tak natočil svou tvář doprava. "Sasuke já vím, co se před léty stalo a chápu, že jsi naštvaný a tvá pomsta se teď zaměřila na ni, ale promysli si to prosím. Vím, že na lidech v Listové ti nezáleží, ale udělej to prosím alespoň kvůli mně. I přes její chyby, jak současné tak minulé, je to stále tvůj a můj domov, místo, kde jsme vyrůstali a stali se z nás shinobi, místo, kde jsme se poznali," jeho pohled se stočil opět k němu a zračilo se v něm tolik prosby.
"Jak už jsem řekl Naruto, je mi to líto," vyškubl se jemně z jeho sevření a znovu se otočil k odchodu.
"Tohle Itachi určitě nechtěl," zašeptal blonďáček a Sasuke strnul. "Kdybys teď Konohu zničil, bylo by všechno to, co udělal zbytečné a zbytečně i zemřel. Ty si vyčítáš jeho smrt, ale tvoje chyba to není. Pomohl si mu Sasuke, ukončil si jeho bolest z činu, který spáchal, splnil si mu jeho přání, dokončil jeho plán," mluvil dál Naruto. "Sasuke, rozmysli si to ještě prosím, když už ne kvůli mně, tak alespoň kvůli Itachimu, který se pro dobro vesnice obětoval," šeptal. Sasuke tam ještě chvíli jen tak zády k němu stál a v myšlenkách se ubíral k jeho slovům.
"Promyslím si to," řekl a během vteřiny zmizel v plamenech. Naruto se díval na místo, na kterém před chvílí Sasuke stál a nakonec se pro sebe mírně pousmál. Sasuke sice neřekl, že se vrátí, ale alespoň se o tom rozhodl uvažovat a to blonďáčka naplnilo další kapičkou naděje.
Mezitím v Konoze:
Tsunade seděla za stolem ve své pracovně a s nechutí se dívala na nemalý štos nevyřízených papírů. Pohrávala si s myšlenkou, že by se zdejchla oknem a vyrazila do nějakého baru, protože flaška saké na jejím stole byla již prázdná. Na tváři jí přitom hrál úšklebek a prsty točila perem.
"Tsunade-sama!" vyrušila jí z myšlenek černovláska, která vtrhla s naléhavým tónem hlasu dovnitř její kanceláře. V blondýně to leknutím hrklo, pero jí vyklouzlo z rukou a dopadlo na desku stolu.
"Co se děje Shizune?" zeptala se klidně, opřela se lokty o stůl, spojila ruce a položila si na ně hlavu.
"Tohle si musíte přečíst," vyhrkla zadýchaně a podala ji složený papírek. Tsunade si ho od ní převzala, rozložila ho a její pohled najednou ztvrdl.
"Zatracenej Madara!" vykřikla naštvaně a silně praštila pěstí do stolu, ze kterého slétlo spousty papírů na zem. Prsty si začala mnout kořen nosu a snažila se uklidnit.
"Zavolej mi Kakashiho i s jeho týmem a taky mladýho Inuzuku, Hyuugovou a Aburameho," řekla, když se trochu vzpamatovala.
"Hai," kývla Shizune a spěšně opustila kancelář.
Tsunade vstala a se spojenýma rukama za zády se postavila k oknu.
Mezitím v pokoji hotýlku v menší zapadlé vesničce:
Naruto ležel na své posteli s rukama za hlavou a pozoroval strop. Přemýšlel, nad tím jaké by to bylo, kdyby se jeho přání splnilo, kdyby se Sasuke skutečně s ním vrátil. Přemýšlel nad tím, co pro něj vůbec znamená, jestli je pro něj tím samým, co on pro něj.
Začínal si myslet, že pro něj doopravdy znamená jen pobavení, že touží jen po jeho těle, ale když slyšel Madarovy pošklebky, začínal se myšlenkami ubírat k možnosti, že by pro něj mohl znamenat víc. Zadíval se na hodiny na nočním stolku, které ukazovali tři čtvrtě na šest večer.
"Asi bych už měl vyrazit," povzdychl si, přehodil nohy přes okraj postele a obul se. Následně už vyskočil ven oknem a poklidně šel na místo srazu se Sasukem.
Opět v Konoze:
"Tak proč jste nás sem zavolala Hokage-sama?" zeptal se šedovlasý muž a stejně tak jako pohledy lidí, kteří přišli s ním, i ten jeho se upíral na záda blonďaté ženy. Tsunade se k nim otočila, a pak se opět posadila do svého křesla za pracovním stolem.
"Přišel mi vzkaz od Madary," řekla a při vyslovení onoho jména se zamračila. Přítomní na ni se zájmem hleděli a ani nedutali. "Píše, že jsme se s Narutem měli důkladněji rozloučit, že hodlá konečně získat Kyuubiho, a pokud se Naruto nepřidá na jeho stranu, garantuje nám, že ho už živého určitě neuvidíme," shrnula jim s vážným výrazem a jí přivolaná skupina zalapala po dechu.
"Takže Naruto je v nebezpečí? A vy po nás chcete co? Abychom ho šli zachránit?" zeptal se pro jistotu Kakashi.
"Ano," přikývla.
"A víte, kde se teď alespoň Naruto nachází?" zeptal se Kiba a zkřížil ruce na prsou.
"Jiraya mi zatím nedal vědět, do jaké vesnice se s Narutem tentokrát vydal, ale Madara to zřejmě ví víc než dobře," povzdychla si trpce. "Naposledy se nacházeli v Oblačné," ukázala jim prstem na mapě jednu z menších vesniček. "Vyrazíte ihned, nesmíme ztrácet čas," řekla nesmlouvavým hlasem a všichni přítomní přikývli.
Někde v lese:
Sasuke již čekal na místě jejich srazu a ležérně se opíral o jeden ze stromů. Někde v houštinách před ním zakřupala větvička a po chvilce spatřil i toho, kdo hluk způsobil.
"Dobrý večer Sasuke," pousmál se chladně Madara a svůj kunai držel u krku blonďatého chlapce, který šel poslušně před ním.
"Co zase chceš Madaro," zavrčel černovlásek a jeho pohled se přemístil z kunaie do jeho tváře.
"Víš, teď Naruta hezky odvedeme k nám do skrýše a nic nezkoušej Sasuke, nebo to tenhle slaďoučký blonďáček škaredě odnese," řekl ledovým hlasem a políbil Naruta na tvář. Ihned s ním jako s rukojmím zmizel a Sasuke je spěšně následoval.
Odvedli Naruta do jednoho z pokojů a Madara pak Sasukeho poslal z místnosti ven. Sasukemu se to sice moc nelíbilo, ale kunai pod blonďáčkovým krkem ho dostatečně přesvědčil.
"Takže Naruto," otočil se k němu Madara. "Dám ti na výběr ze dvou možností a je jen na tobě, jak se rozhodneš," pronesl s úšklebkem. "Máš štěstí, že se mi tak moc líbíš, protože jinak bys takovou možnost nikdy nedostal," zavrněl a Naruto na něj vrhl zhnusený pohled. "Buďto ti zítra z těla vyjmeme Kyuubiho a ty zemřeš, nebo se přidáš k nám s tím, že se mi sem tam dobrovolně podrobíš," řekl mu své podmínky. "Promysli si to dobře Uzumaki, zítra si přijdu pro odpověď," znovu se chladně pousmál, stáhl svou ruku s kunaiem a opustil pokoj stejně tak, jako předtím Sasuke.





cocococooooo
honem napiš další část... jsem napnutá jak se z toho Naruto dostane... jakože doufám že se z toho dostane!! jinak zase skvělej dílek jako vždycky 