"A co se o něm říká?" snažil se, aby to nevyznělo kousavě, přeci jen tenhle kluk byl Sasukemu asi nejbližší a Naruto na něj mírně žárlil. Ne že by se do Sasukeho zamiloval, jen ho jeho osoba zajímala a on si přál, aby mohl nahradit Gaarovo místo. Posadil se vedle něj a svůdně se na něj zadíval.
"Že je dokonalý," odvětil a prohlédl si ho.
"A kvůli čemu jsi přišel?" zašeptal mu něžně do ouška a jemně se o něj otřel rty. Sám byl překvapený z toho, jak snadné je poddat se své práci.
"Popovídat si," řekl jen rudovlásek s takovým klidem, až to vypadalo, že s ním Narutovo přítulné chování nic neudělalo.
"A o čem?" povytáhl obočí. Zarazilo ho, když se Gaara ani malinko nezachvěl jako ostatní.
"O mém životě."
"Trápí tě snad něco?" zajímalo ho. "Další zbohatlickej komplex," pomyslel si v duchu s úšklebkem.
"Mám přítele, dalo by se říct milence," začal a Naruto se nepatrně zamračil, moc dobře věděl, o kom mluví. "Jako přátelé si velice rozumíme a já ho mám opravdu rád, ale…" na chvíli se odmlčel a vypadalo to, že hledá vhodná slova k tomu, aby mohl pokračovat. "…je chladný a až moc dá na společenské postavení. Jeho chování vůči ostatním lidem mě mrzí, možná toužím po tom, aby se alespoň trochu změnil. Vím, že to bude znít pošetile, ale chtěl bych od něj, aby mě alespoň trochu miloval a nebral mě jen jako přítele, se kterým se sem tam vyspí. Já sám do něj zamilovaný nejsem, ale možná, kdyby on projevil nějaké city mě, mohl bych toho být schopný i já. Nikdy jsem nikoho nemiloval a stále jsem nikoho, komu bych mohl své city projevit, nenašel. V mém společenském kruhu je spousta ubohých a arogantních snobů, spousta strašpytlů, kteří se schovávají za své peníze a tváří se jako by byli nedotknutelní. Tam nemůžu nikdy najít někoho, u koho bych si mohl být jistý, že ke mně cítí skutečně to, co já k němu. A na druhou stranu, když se zaměřím na někoho například z druhého okruhu lidí, můžu si být jistý, že nechce jen mé peníze? Jak mohu zkombinovat tedy svůj osobní život se svým postavením?"
Naruto se nad jeho slovy zarazil, myslel si, že to bude zase jeden z těch malicherných problémů, ale…
Gaara se mu ve svých myšlenkách o společnosti podobal, až na to, že on je bral z pohledu chudších, zatímco Gaara z pohledu bohaté sorty.
"Proč tedy svůj okruh neopustíš a nestaneš se normálním člověkem? Kamarádit se s kým chceš, nebrat ohledy na svůj původ a peníze, zamilovat se do koho chceš, mít svobodnou vůli?"
"Pokud svůj dosavadní způsob života opustím, možná, že naleznu ten pravý život, ale nemůžu zklamat svou rodinu. Jsem jí svým způsobem zavázaný, mám ji rád a spoléhá na mě, jak tedy mám opustit něco, co má rodina vyznává?"
"Pak ale ty sám budeš smutný a trápit se svými otázkami."
"Kéž by tak bylo všechno snadné, nebo alespoň o trochu lehčí."
"Ale ono je," odvětil Naruto. "Povím ti jeden příběh o klukovi, který byl jako ty, který se takového života vzdal," mírně do něj strčil, až přistál zády na posteli. On sám si lehl vedle něj, opřel se loktem o postel a podepřel si hlavu.
"V jedné z velice bohatých a vážených rodin Japonska žil šestnáctiletý kluk, který měl doopravdy všechno, na co si vzpomenul. Jeho rodina se pyšnila rozsáhlým bohatstvím, majetkem skýtajícím miliony, spousty domů a aut. Vlastnila výrobny osobních automobilů a spousta závodních nesla jejich značku. Onen kluk se však vždy cítil jako ve zlaté kleci. Měl spousty přátel, ale nikdy si nemohl být jistý, jestli jsou skuteční. Užíval si svého života, ale nikdy ho nenaplňoval. Rád chodil s otcem na závodiště a ještě raději do dílen, kde se auta připravovala na závody. Chtěl být jedním z těch opravářů, členem týmu, jedním z těch prostých lidí, kteří si vydělávají rukama. Jednoho dne šel za otcem a řekl mu o svém snu, chtěl pracovat v jeho výrobně, nebo se stát členem opravářského týmu závodního automobilu, který vlastnil. Tenkrát ho vyhodil z pracovny se slovy, že on to nemá zapotřebí. Myslel si, že ho otec pochopí, vždyť on sám se vypracoval z pouhého automechanika na jednoho z nejlepších výrobců aut, z obyčejného člověka na jednoho z nejváženějších a nejbohatších mužů."
"Co tedy ten kluk udělal?" zeptal se Gaara, když se Naruto na malý moment odmlčel. Doopravdy ho to začalo zajímat.
"Utekl," odvětil jednoduše s pokrčením ramen. " Napsal rodičům dopis o svých snech, a o tom, že si je chce splnit. Nevzal si sebou nic, krom pár peněz do začátku a trochu svého oblečení. Zpočátku to bylo těžké, peníze byly rychle pryč, i když byl hodně šetrný a on začínal mít potíže se splácením nájmu malého kutlochu, ve kterém bydlel. Ale odmítal se vrátit domů, vrátit se ke starému způsobu života se staženým ocasem mezi nohama a poražený. Pokoušel se dostat do jednoho z těch týmů, co byly jeho snem a po usilovném snažení se mu to nakonec podařilo. Byl doopravdy šikovný a spoustu věcí již dříve odkoukal. Vydělal si opravdu dost, aby mohl stát na svých nohou. Ještě jednou se sešel se svým otcem a všechno mu řekl. I když se to snažil nedat najevo, byl na svého syna pyšný. Dohodl se s ním, že ho nebude hledat, ale měl podmínku, že se jednoho dne vrátí domů a usedne na jeho místo, a že se za každou cenu nebude snažit přežít na svou pěst. Ten kluk se tedy zřekl svého postavení, ale nadobro ho neztratil, jednoho dne se vrátí a bude bohatší než kdy dřív. Bohatší o zkušenosti ze světa prostých lidí a ze života společnosti, ve které se snaží prosadit jako prostý člověk,"dovyprávěl mu a Gaara se pousmál.
"Moc hezká pohádka," řekl a Naruto se opět lehce zamračil, ale přitom se i pousmál.
"Takže ty mi nevěříš?" pozdvihl obočí.
"Ne, protože to zní moc pohádkově a ten kluk by musel mít srdce, což jsem ještě v naší společnosti neviděl," zavrtěl hlavou.
"Možná, že to nevidíš, ale každý má srdce, i ti, do kterých bys to neřekl."
"Možná, ale stejně mi to přijde až moc nereálné," trval dál na svém. Co byste po něm vlastně chtěli, aby tomu uvěřil a postavil se společnosti, ve které žije? Společnost ho vychovávala, a i když měl srdce, neuměl s ním naložit.
"Máš krásné oči, ale jako by k tobě vůbec nepasovaly," prohodil po chvilce ticha Gaara. Povídali si opravdu dlouho a muselo už být hodně pozdě. Hladil ho ve vlasech a díval se mu zpříma do očí. Naruto se cítil uvolněně a připadal si po dlouhé době tak klidný. "Ale to je jedno, asi bychom měli jít spát, už musí být hodně pozdě."
"Spát?" podivil se Naruto. On si ho zabral na celou noc jen kvůli spánku?
"Ano," kývl hlavou s úsměvem na rtech. "Víš, potřeboval jsem si popovídat, svěřit se a také jsem chtěl usínat s někým v náručí a vědět, že až se ráno vzbudím, že tam bude. Že ještě neodešel a nenechal mě samotného," zašeptal a políbil ho na tvář. Přitáhl si ho k sobě a s ústy na jeho krku zamumlal: "Dobrou noc."
Naruto chvíli jen tak hleděl před sebe a nemohl uvěřit tomu, že chtěl Gaara doopravdy jen tohle. On byl opravdu zvláštní a snažil se jen najít sám sebe. Po chvilce přeci jen oči zavřel, natiskl se víc ke Gaarovi a s úsměvem na rtech usnul.
Ráno zatřepotal víčky a rozevřel své nádherné modré oči, které byly momentálně překryty zelenou barvou čoček.
"Dobré ráno," zubil se na něj v těsné blízkosti od jeho obličeje. On byl již dávno vzhůru a v podřepu na zemi si prohlížel zblízka jeho zahalenou tvář.
"Dobré," zívl si Naruto a rozkošnicky se protáhl.
"Náš čas vypršel," řekl Gaara a poukázal na dveře, nad kterými byly digitální hodiny, ukazující čtyři nuly. "Děkuji ti za krásný večer," zašeptal, a pak zmizel za dveřmi pokoje.
Naruto osaměl a připadalo mu, že s rudovláskem odešlo vše, co se stalo včera večer. Bylo to zvláštní a on se nad tím musel znovu pousmát. Bylo to poprvé, kdy nemusel nabídnout i nějakou svou sexuální službu, poprvé, kdy se cítil dobře i on sám a mohl si dobře popovídat.





jééééééééééééééé to bylo tááááák rozkošný!!!!