"Výborně Tesáku, přesně jak jsem si přál," otočil se ke Kakashimu s úsměvem. Jejich sensei se jen uklonil a černovlásek chytil Naruta za ruku. Kakashi je vyvedl před svou kancelář a ukázal na dveře jejich dnešního pokoje.
Naruto byl velice překvapený, když ve svém dnešním zákazníkovi poznal Saie. Tichého, ale jinak přátelského kluka z jejich třídy. Netušil, že někdo tak zvláštní jako on, by se mohl zajímat o věci, které spolek nabízel.
Když za nimi Sai zavřel dveře, rozhlédl se Naruto po místnosti. Myslel si, že jako vždy uvidí pouze postel, povlečenou do sametu, ale dnes tu přebývala ještě jedna věc.
Před postelí stál malířský stojan, a po jeho pravé straně byl malý stoleček, na kterém ležely různé štětce, barvy a paleta.
"Je tu vše, co jsem chtěl," kývl si pro sebe hlavou Sai a otočil se zpět na Naruta.
"Musím uznat, že jsi opravdu krásný," přejel ukazováčkem po Uzumakiho tváři. "Teď se posaď na postel, opři se o ni pravou rukou a rameno povystrč dopředu. Druhou měj v popředí. Pravou nohu měj pokrčenou a položenou a tu levou pokrčenou vztyčenou," řekl mu, jak se má posadit na posteli, a tak to Naruto udělal. "To je přesně ono," řekl s úsměvem. "A teď vykouzli na obličeji ten nejsmyslnější a nejsvůdnější pohled, jaký umíš."
"Ano, to je ono," pokýval hlavou, vzal temperu a malou část jejího obsahu se objevila na paletě. Poté vzal ještě pár dalších a udělal s nimi to samé. Namočil štětec a přiložil ho k plátnu. "Teď se snaž moc nehýbat," poprosil ho a začal tvořit své dílo.
Chvíli mezi nimi panovalo ticho, ale Naruta hlodaly otázky, a tak ho protrhl jednou z nich.
"Proč jsem musel být oblečený zrovna takhle?"
"Protože se mi to takhle líbí a odhaluje to, co chci malovat," odvětil mu. "Navíc tenhle obraz zařadí tesák mezi ostatní, na kterých jsou i zbylí členové tohoto spolku. Každý má svůj speciální obleček," prozradil.
"Takže to děláš na jeho přání?" podivil se.
"To zase ne," zakroutil hlavou v zápornou odpověď. "Nejdříve tě takto namaluju, pak udělám kopii a předám ji Kakashimu.
"Proč maluješ Saii? Podle mě to není jen koníček, přesouváš snad své pocity do obrazů?" zeptal se Naruto.
"Dá se to tak říct, hrozně mě to uklidňuje. Nikdy jsem neměl vážnější problémy, jsem flegmatický a vše jde tedy mimo mě," pokračoval dál ve svém dílu.
"Kolik sis zaplatil času?" optal se maskovaný blonďáček.
"Dvě hodiny."
"A to mě stihneš domalovat?" podivil se Naruto, vždyť malířům dílo trvá víc než dvě hodiny, někdy jim to zabere i dny.
"Stačí mi hodina, zbytek už je jen pro mé blaho," odvětil s úsměvem. Naruto vůbec nevěděl, jak se z toho vyvléknout. Bylo jednoduché všechno zamluvit, když se vám někdo svěřil, ale on se nezmínil o žádném problému a on nevěděl, jak z něj něco dostat.
"Tak hotovo," řekl Sai s úsměvem a díval se na své dílo. Musel si v duchu pogratulovat.
"Můžu?" zeptal se Naruto a černovlásek kývl.
Uzumaki pomalu vstal a přešel k němu. Stočil svůj pohled na obraz a nemohl uvěřit svým očím. Sai byl za necelou hodinu schopný namalovat ho do sebemenšího detailu.
Naruto se nevěřícně díval na Saiovo dílo. Z toho obrazu vyzařovala smyslnost, touha, ale taky… Zadíval se na své oči, ve kterých se zračil smutek. Opravdu ho tam měl? A jestli ano, jak ho mohl Sai přes kontaktní čočky rozpoznat?
Z jeho myšlenek ho vytrhly černovláskovy rty na šíji.
"Tak co? Líbí?" zašeptal mu do ucha, než ho jemně skousl. Naruto se zmohl jen na slabé přikývnutí. Nikdy netušil, že vypadá takhle, nikdy se neviděl takovýma očima, jakýma ho viděl Sai.
Černovlásek ho pomalu svlékal, ale blonďáčkovi to bylo jedno, natolik byl uchvácen. Nikdy nebyl sebestředný a nikdy si o sobě nic nemyslel, ale tohle ho zaujalo.
Sai přejel rukou po odhaleném zadečku a odepnul pásky nohavic, které ihned spadly na zem. Naruto z nich pomalu vystoupil a Sai si ho znovu přitiskl k sobě, avšak tentokrát čelem. Svými polibky se zabýval Narutovým krkem a svou ruku sunul pomalu přes zrychleně zdvíhající se hruď, bříško, až nakonec doputovala ke klínu, který začala třít. Blonďáček neskrýval své steny a smyslně zaklonil hlavu, jak mu to bylo příjemné, a jak moc ho to vzrušovalo.
Naruto ležel bříškem na posteli a svůj pohled upíral na oblékajícího se Saie.
"Saii?" křikl na něj blonďák, když už černovlásek otevíral dveře.
"Ano?" otočil se zpět k němu s pozdviženým obočím.
"Pro koho je skutečně ten obraz?" zeptal se a nadzdvihl se na rukou, dolní část si zakryl tenkou, sametovou přikrývkou.
"Pro náš klub," přiznal bez okolků.
"Ale proč?"
"Protože jsem to chtěl."
Dál už nic neprozradil a Naruto se už na nic neptal, i když nechápal, co tím chtěl říct. Pro jejich klub? Myslel tím snad bohaté dětičky?
Naruto, již ve své normální podobě, šel loudavými kroky domů. Dnes bylo chladněji než obvykle, a tak se zachumlal víc do své černé bundy. Večerní chladný vzduch byl tak příjemný a větřík, který si pohrával s jeho vlasy, jako by odvlál i jeho myšlenky. Nevnímal svět okolo, v jeho mysli byla jen tma, pusto a prázdno. Najednou prudce do někoho narazil a málem by i spadl, kdyby ho nechytily něčí ruce.
"Dávej pozor," ozval se chladný hlas a Naruto překvapeně zamrkal. Zdvihl svůj modrý pohled a střetl se s tím chladným černým.
"Promiň," omluvil se a snažil se tvářit lhostejně, stejně tak jako on. Nic víc mu neřekl, jen se opět rozešel svou cestou domů. Sasuke za ním ještě chvíli hleděl, ale nakonec se vydal dál i on.
Bylo krásné víkendové odpoledne a za obrovským proskleným oknem se rýsovalo slunečné, podzimní počasí.
Uvnitř obrovské místnosti, která sloužila jako salónek, sedělo v už od pohledu pohodlných, tmavě modrých křeslech pět mladíků.
"Tak co?" zeptal se již netrpělivě černovlasý kluk s velice hustým obočím a div, že neskákal po křesle, na kterém seděl.
"V klidu Lee," napomenul ho Neji. "A ty nenapínej," otočil se na Saie a protočil oči v sloup.
Sai pokrčil rameny, vstal a přešel k zahalenému stojanu. Jedním tahem stáhnul červený hedvábný přehoz a dal tak na obdiv své dílo.
"No teda," ozvalo se od dvou mladíků. Další dva pouze seděli, a kdyby to bylo u nich typické, asi by i pootevřeli pusu.
"Dneska máš zákazníka na celý večer," přišel k němu Kiba a ukázal prstem někam dopředu. Naruto se tím směrem zadíval a překvapeně zamrkal.
"Gaara?"





No teda, nečekala bych malování od Saie, ale bylo to super.
Těším se na další. Hmmmm Gaara.