Vše utichlo až po jeho příchodu. Hluk ustal a studenti se vzorně postavili na svých místech, aby tak mohli svého senseie pozdravit.
"Třído, tohle je váš nový spolužák Uzumaki Naruto," představil ho a všichni přítomní stočili svůj pohled na něj. "Naruto, jdi si sednout támhle k Inuzukovi," pokynul mu a ukázal na místo vedle hnědovlasého chlapce sedícího uprostřed řady u okna. Blonďák kývl a vydal se na své určené místo.
"Čau, já jsem Kiba," podal mu ihned jeho nový spolusedící ruku. Naruto jí s úsměvem stiskl a rozhlédl se po své nové třídě.
"Celkem ujde," odvětil mu černovlasý. " Gaaro, něco mi o něm zjisti," otočil se k rudovlasému chlapci sedícímu vedle něj. Ten ihned něco naťukal na klávesnici svého notebooku a chvíli do něj hleděl.
"Obyčejný kluk ze školy v Ohnivé, přešel kvůli větším sportovním možnostem, jinak známkově průměrný student," odvětil mu ihned, co se naboural do ředitelova počítače přímo do Narutovy složky.
"Takže žádný titul ani bohatá rodina?" zeptal se černovlásek.
"Ne Sasuke, nic takového," zakroutil hlavou Gaara.
"Škoda," pokrčil rameny dlouhovlásek a už se tím dál nezabýval.
"To je Sasuke Uchiha, nejbohatší kluk tady na škole, copak, snad se ti nelíbí?" povytáhl tázavě obočí, když viděl, jak Naruto mírně zčervenal.
"No…" poškrábal se blonďák nervózně na hlavě.
"Naruto pocházíš z bohaté rodiny?" zeptal se a Naruto zavrtěl hlavou v zápornou odpověď, nechápal, proč se Kiba ptá. "V tom případě na něj urychleně zapomeň, není tvoje třída."
"Co tím myslíš?"
"Řekněme, že na naší škole jsou určité skupiny lidí. První tou nejvyšší jsou lidé jako Sasuke a jeho kamarádi, někdo, kdo je známý, bohatý, nebo pochází z nějaké staré šlechtické rodiny. Druhou skupinkou jsou lidi, kteří mají naději se k nim jednou připojit, jsou to ti s výborným prospěchem, a ti kteří jsou jim často nápomocní. A pak jsme tu my, skupina obyčejných lidí, kteří můžou být oblíbení, ale nikdy nedosáhnou nejvyšší skupiny a nikdy s ní nic nemohou mít," vysvětlil mu.
Narutovi se to zdálo uhozené. Nadřazená a podřazená sorta lidí, co to je za blbost? Všichni to jsou přeci lidi. Zvykl si na nerovnost ve světě, ale už i ve škole? Zakroutil nad tím nevěřícně hlavou a znovu se nenápadně zadíval na Sasukeho, který zrovna o něčem živě diskutoval s jeho spolusedícím, který se na něj sladce usmíval a mírně se červenal.
"Oni spolu chodí?" zeptal se Naruto.
"Dá se to tak říct, ale není to nic vážného," pokrčil rameny. "To se ti ten Uchiha doopravdy tak moc líbí?"
"Možná," povzdychl si Naruto, otočil se tváří k němu a mírně se pousmál.
Blonďáček byl na nové škole už týden a s Kibou se hodně rychle spřátelil. Našel si kamarády i ve "své" skupině, ale stále toužil být v té, ve které je Sasuke, toužil se mu rovnat, nebo se k němu alespoň trochu přiblížit.
"Nějak tak jsem se s tím srovnal, ale nedá se říct, že by mě to přešlo," připustil Naruto.
"Víš, možná, že tu jedna určitá možnost je," řekl z ničeho nic Kiba a Naruto na něj vytřeštil svá kukadla. "Kdybys to nebyl ty, a kdybys o něj tolik nestál, neříkal bych to," mluvil záhadně.
"Možnost? A jaká?" vyhrkl, tohle ho opravdu zajímalo a vzplála v něm malinká jiskřička naděje.
"Tahle škola má takovej tajnej spolek," začal a přemýšlel, jestli dělá dobře, že mu to vůbec říká, ale nakonec nad tím zatřepal hlavou a všechno mu vyklopil. "Dostanou se do něj jen studenti, kteří umí dobře naslouchat, dají slib mlčenlivosti o všem, co uslyší a poskytnou určité služby," zarazil se a zadíval se Narutovi do očí.
"O co v tom spolku jde?" ptal se ihned Naruto.
"Za členy tohohle spolku chodí různí studenti, svěřují se ti s problémy, o kterých nechtějí, aby někdo věděl, ale tíží je, a proto se musí někomu svěřit."
"Neříkáš mi všechno Kibo," zamračil se blonďáček, když si všiml, jak mladý Inuzuka uhýbá pohledem. "V čem je háček?" chtěl vědět.
"Někteří se potřebují jen svěřit a ti jiný zas…"
"Zas?" zeptal se Naruto, i když tušil, kam tím míří.
"Potřebují prostě jen sex na odreagování…" dokončil Kiba.
"Takže něco jako naslouchací děvka?" vyjekl a hnědovlásek mu zacpal pusu svou rukou.
"I tak se to dá říct."
"Tak to ne, já děvku dělat nebudu," zakroutil Naruto rázně hlavou.
"Víš, když jsi opravdu dobrej a dokážeš je nechat celý čas, co si zaplatili jen mluvit, na žádný sex ani dojít nemusí, navíc je to i slušně placený a nikdo se nikdy nedozví, že to jsi ty."
"Proč mi to vůbec říkáš?"
"Prozradil jsem ti to, protože jsi můj kámoš a vidím, že tě trápí ta skupinová nerovnost. Uvažuj, mohl by ses dostat blíž k Sasukemu, užít si a ještě si přitom vydělat."
"Jak o tom všem víš Kibo?" zeptal se podezřívavě.
"No to…" vydal ze sebe rozpačitě a podrbal se ve své hnědé kštici. "Dělám to taky," přiznal nakonec.
"Řekněme, že bych o tom uvažoval, jak bych se do takového spolku dostal?"
"Přes našeho třídního, Kakashiho senseie."
Naruto na něj vytřeštil oči, přes něj? On o tom ví?"
"Děláš si srandu?" řekl přiškrceně.
"Ne," zavrtěl hlavou Kiba.
"A co přesně musím udělat, abych se tam dostal?"
"To co ti řekne," přiznal.
Naruto se trochu svezl po lavičce a prsty si mnul kořen nosu. Vypadal hodně zamyšleně a Kiba se začínal bát, že to odmítne a ještě to někomu vyzradí, to by potom měl opravdu velký průšvih.
"Hele Naruto," začal, a tak přerušil tok blonďákových myšlenek. "Já vím, zní to šíleně, ale je to tak. Je to tajný, tak to prosím tě nikomu neříkej. Dej si čas na rozhodnutí a …" nedokončil to, protože ho Naruto přerušil.
"Neboj, jdu do toho," odvětil Uzumaki. Věděl, že je asi blázen, ale byl zvědavý, opravdu zvědavý, jak to chodí. Nikdy nebyl zas tak stálý typ, ale to bylo tím, že nikdy nenašel tu pravou osobu. Navíc toužil poznat Sasukeho blíž, i když věděl, že on ho nikdy nepozná a peníze? Kdo je kdy nepotřeboval a jemu se hodily.
"Vážně?" řekl nevěřícně. Naruto mu v odpověď kladně kývl. "Jsi si tím opravdu jistý? Víš, ne vždycky pomůžou jen slova," varoval ho, ale blonďák jen opět kývl.
"Řekni mi, jaký jsou jen podmínky," řekl rozhodně.
"Jsi bi?" zeptal se Kiba.
"Jo."
"A už jsi to někdy…"
"Jo," protočil očima v sloup.
"A i s holkou i s klukem?" vyptával se dál Kiba.
"Jo," odvětil otráveně.
"V tom případě už stačí jít jen za Kakashim do kabinetu," pokrčil rameny Kiba.
"Myslíš, že tam ještě je?"
"No obvykle je tam tak do čtyř, takže by měl," odvětil Kiba, když se díval na své hodinky, které ukazovaly tři hodiny odpoledne.
"A co mu mám říct?"
"Že se chceš přihlásit, když se zeptá kam, tak se na něj svůdně podívej a zašeptej: hádej. Pak už záleží jen na něm, co po tobě bude chtít, někdy chce všechno a někdy jen to na co má zrovna náladu."
"Dobře," pokrčil rameny Naruto, vstal a s Kibou se rozloučil. Jeho kroky ho vedly opět k hlavnímu vchodu a dále chodbami do druhého patra školy, kde měl jejich třídní kabinet.
"Dále," ozvalo se zevnitř a Naruto vstoupil.
"Dobrý dne sensei," pozdravil blonďák a zavřel za sebou.
"Ah, Naruto, co tě sem přivádí?" zeptal se, opřel se lokty o svůj pracovní stůl a podepřel si dlaněmi hlavu.
"Chci se přihlásit," odvětil klidně Naruto a všiml si, jak Kakashimu zablýskalo v očích.
"A kam?" zeptal se, vstal a přešel blíž k němu.
Naruto taktéž vstal a trochu se na něj natiskl. "Hádej," zašeptal svůdně, jak mu Kiba radil a s napětím vyčkával, co Kakashi udělá.
"Svlíkni se," pokynul mu a pohodlně se posadil zpět do svého křesla, nohu přehozenou přes nohu. "A pomalu," dodal, když si Naruto začal rozepínat knoflíčky své modré košile s krátkým rukávem.
"Pokračuj," řekl mu, když letěla Narutova košile na zem. Blonďák kývl a začal si rozepínat pásek u svých kalhot, to samé udělal s knoflíkem a zipem svých modrých džínsů. Pomalu si je stáhl a zůstal stát před Kakashim jen ve svých bílých trenkách.
"Počkej, já sám," zarazil ho šedovlasý sensei, když si jeho student zahákl ukazováčky o lem trenek a chystal se je sundat.
"Líbání velmi dobré, postava velice přitažlivá a…. otoč se," řekl a Naruto tak učinil. "…zadek k sežrání," zhodnotil ho Kakashi.
"Uvidíme, jestli jsi tak dobrý jako v líbání i v něčem jiném," zašeptal mu toužebně do ucha a blonďák se zachvěl. Myslel si, že to po něm Kakashi nebude chtít, ale jak se zdálo jeho sensei byl vzrušený a on ho přitahoval.
"Klekni si," přikázal mu mírně a Naruto si poslušně klekl. Ihned pochopil, co po něm Kakashi bude chtít, a tak mu bez okolků začal rozepínat kalhoty, i když se jeho ruce trochu třásly. Když je měl Kakashi dole, rozhodl se Naruto mu to udělat ještě příjemnější, postavil se, sundal senseivou černou košili a přisál se ústy k jeho vypracovanému hrudníku. Šedovlásek překvapeně zamrkal, tohle se mu ještě nikdy nestalo, nikdo ještě dobrovolně neudělal nic navíc, o co ho nežádal, ale líbilo se mu to a to moc.
"Další bod za fantazii," problesklo Kakashimu hlavou.
Naruto líbal jeho odhalenou kůži a sál jeho pravou bradavku, zatímco druhou žmoulal mezi prsty. Kakashi ať chtěl či nechtěl, zavzdychal. Naruto se pousmál a polibky doputoval přes vypracované břicho k lemu černých trenek, stáhl je a pohladil rukou senseiův naběhnutý penis. Vzal ho do úst a pohyboval svou hlavou blíž ke Kakashiho pánvi a pak zase od ní dál. Šedovlásek zajel rukama do jeho blonďaté kštice a slastně zaklonil hlavu. Už se nesnažil zakrývat své vzrušení, které mu Narutova šikovná ústa způsobovala.
S hlasitým výkřikem nakonec vyvrcholil. Naruto se odtáhl od jeho klína a otřel si ústa.
"Už jsem tě chtěl nechat jít Naruto, ale nejde to," vzdychl a v jeho očích se zračila neskutečná touha.
"Pojď," chytil ho za ruku, posadil se na své křeslo a stáhl si blonďáka k sobě na klín. Spojil své rty s těmi jeho, malinko ho nadzvedl a na jeden příraz do něj pronikl. Uzumaki se od něj odtrhl a bolestně sykl. Měl co dělat, aby mu nevhrkly slzy do očí, aby nedal najevo svou slabost.
"Vítej mezi nás Liško, myslím, že budeš pro náš spolek přínosem," mrkl na něj Kakashi, když mu přiřadil přezdívku, jako měli všichni, kdo tyhle služby vykonával. "Přijď ještě někdy," zašeptal mu do ucha, načež ho skousl, potom mu podal
zlatou škrabošku, kterou měl nosit vždy při plnění povinností. "A ještě tady," podal mu zelené kontaktní čočky. "Podle tvých skutečných očí by tě každý poznal."
"Páni, tak tos ho musel pěkně nažhavit, málo kdo má tu možnost si to s ním zopakovat," zasmál se Kiba.
"Jaká je tvá přezdívka Kibo?" ignoroval jeho poznámku.
"Eh," trochu zrudnul.
"No?" ušklíbl se Naruto.
"Štěně," zašeptal skoro neslyšně, ale Naruto ho stejně slyšel.
"To je tak sladký," neodpustil si škádlivou poznámku blonďák s úsměvem.





Ha,rychle pokráčko xDD.
PS:Na té povídce na přání se ještě pracuje