23. října 2009 v 22:48 | terkic
|
A ještě se Zvukem vln:)
7.Část: Cristopher
Pár sluhů ho dovedlo do nového pokoje a nechali ho chvíli o samotě. Rick se rozhlédl kolem sebe a podivil se nad luxusem a bohatstvím, jež místnost nabízela.
Na oknech byly nádherné, hedvábné, modré závěsy se zlatým vyšíváním, uprostřed místnosti stála již na pohled pohodlná postel s nebesy a taktéž modrými závěsy a samotné okno mohlo sloužit jako pohodlné lehátko.
Přešel k posteli, na které nalezl rozprostřené oblečení, střihem nemálo jiné od toho, co měl na sobě, jen byl zdobenější a z jemnější látky. Oblékl se do něj a podivil se nad jeho lehkostí, skoro jako by byl oblečen do prostého vánku. Zadíval se ještě na čelenku s bílým drahokamem na jejím prostředku. Vzal ji do ruky a chvíli si ji prohlížel. Poté se ji jal uvázat kolem své hlavy a přešel k zrcadlu, které bylo také součástí jeho pokoje.
Oblečení zakrývalo vše intimní, a přesto odhalovalo dost, aby se někdo mohl kochat jeho dokonalou, mírně svalnatou postavou. Musel uznat, že se i sám sobě líbí a čelenka, přes kterou mu spadaly hnědé vlasy, mu doopravdy slušela.
Posadil se na postel a přemýšlel, co bude dál. Doufal, že ho Leon přijde vysvobodit. Ale jak by se mohl dovědět, kde je? Netušil, jaké plány s ním má zdejší princ. Začínal se cítit bezmocný, jako když byl přivezen do Lukénie a měl si vzít Maxe.
Z jeho myšlenek ho vytrhlo zaklepání na dveře, které se následně rozevřely a dovnitř vstoupil princ se dvěma sluhy v patách.
"Mé jméno je Cristopher," poklonil se mu s úsměvem. "A tvé jméno?" zeptal se a zadíval se mu do očí.
"Rick," odvětil jen.
"Jakpak se ti líbí tvůj nový pokoj?" zeptal se přívětivě.
"Hm, hezký," pokrčil jen rameny.
"Nejsi moc sdílný," podotkl Cristopher zamračeně.
"Jen se nenacházím v situaci, kdy bych sdílným být chtěl," odvětil klidně.
"A taky jsi drzý."
"To nepopírám."
"Poklekni přede mnou," přikázal, ale Rick se neobtěžoval vstát, a už vůbec ne klečet před ním na podlaze.
"Promiňte, ale má hrdost mi to nedovoluje," odpověděl a ušklíbl se nad vzpomínkou, jak sloužil Leonovi, že před ním vlastně poklekl a ještě mu dělal podnožku.
"Hrdost? Otrok nějakou má?" uchechtl se s pozdviženým obočím.
"Nejsem otrok."
"A kdo tedy jsi?" zeptal se pobaveně.
"Šlechtic pane, syn bohatého knížete."
"Jak by se šlechtic dostal na trh? Děláš si ze mě blázny?"
"Ne pane, byl jsem unesen piráty, a pak jinými, kteří mě odvezli na trh," vysvětlil mu.
"Takže mám v rukou moc nad někým, jako jsem já," řekl s úsměvem.
"Z jakého jsem tu důvodu?" zeptal se s povzdychem Rick.
"Jsi má nová konkubína Ricku a s tvým vzhledem budeš ozdobou mého harému. Můj přední favorit," řekl s úsměvem, chytil ho pevně za paže a přitáhl si ho blíže k sobě.
Zelené vzdorovité oči se dívaly do pobavených hnědých. Princ se k němu sklonil a zmocnil se jeho rtů. Rick ho však kousl a vrazil mu pořádnou facku. Sluhové, jenž přišli s Cristopherem, zalapali po dechu a chtěli mu uštědřit lekci, ale princ je pozdvihnutím ruky zarazil.
"Však tebe ten vzdor po pár dnech ve vězení přejde. Koupil jsem tě, a tak mi patříš. Ještě mě poprosíš o odpuštění a padneš mi k nohám jako správná konkubína," řekl naštvaně. "Odveďte ho," přikázal těm sluhům a pokynul jim rukou směrem ke dveřím.
Kývli a každý z nich popadl Ricka z jedné strany a vedli ho ven.
"Pusťte mě!" vzpouzel se a snažil se jim vytrhnout.
Klíč zarachotil v zámku, a jakmile je otevřeli, vhodili ho nešetrně dovnitř. Zavřeli a zamkli. Rick se zdvihl do sedu a rozhlédl se po malém, zatuchlém a vlhkém prostředí. Byla tu pouze dřevěná postel vystlaná slámou a špinavým polštářem s hrubou hnědou dekou. Nic jiného, kromě oné postele a proběhnuvší krysy nespatřil.
"Tak kde je?!" zaburácel Leon a držel Donovena pod krkem. Po rychlých opravách stožáru, dohonila Liberty Spirit a její kapitán právě držel kapitána druhé lodi pod krkem, zatímco ostatní námořníci byli pečlivě svázáni.
"Pro-prodal jsem ho, na-na Teudském trhu," zasípal, jak se mu nedostávalo dechu.
"Komu!" zacloumal s ním Leon.
"Místnímu princi, Dotienovi Cristopherovi," řekl tiše a černovlasý pirát ho pustil na zem. Donoven se snažil marně popadnout dech a popaloval Leona pohledem slibujícím pomstu. Dlouhovlasý pirát ho přivázal ke stožáru k jeho ostatním kumpánům s tím, že tudy brzy pojede do Teutu další loď s podobnou chamradí, která jim určitě pomůže.
Vrátili se na Liberty a vydali se na Rickovu záchranu.
"Takže Cristopher," pomyslel si s úšklebkem Leon, když si vzpomněl na člověka, kterému dopomohl lstí k místu vládce Teudu.
Dorazili do přístavu po třech dnech, poté co je zdržela menší potyčka s místními podřadnými piráty.
podarena kapitola