"Ale, ale, copak to tu máme?" sešel na palubu vysoký svalnatý muž s krátkými blonďatými vlasy, a svýma zelenýma očima si prohlížel hnědovláska, který byl stále zajatcem jednoho z pirátů.
"Tenhle klouček se mnou bojoval na Liberty. Vzal jsem ho jako zajatce, abychom mohli bezpečně uniknout.
"Výborně Logene, výborně," pochválil ho a přistoupil k nim blíž. Malinko se k Rickovi sklonil a stiskem jeho brady, mezi ukazováčkem a placem, mu zdvihl bradu.
"Jak vidím, máme tu ale opravdu pěknou kořist. Jemné a zároveň mužské rysy, lesklé hnědé vlasy a pronikavé zelené oči, skoro jako smaragd. Doopravdy dobrá práce Logene," prohlédl si Rickův vzhled a znovu pochválil onoho piráta, jenž ho unesl. "Jak se jmenuješ kluku?"
"Rick," zavrčel.
"Takže vítej u nás Ricku," řekl s úsměvem. "Mé jméno je Donovan a jsem kapitánem této lodi," představil se mu.
"Odveďte ho do volné kajuty a dobře se o něj postarejte, bude z něj klenot na trhu s konkubínami," pobaveně se pousmál a než se Rick stihl vzpamatovat z jeho slov, táhli ho již dva statní černovlasí piráti směrem ke dveřím.
Když dorazili ke kajutě, strčili ho dovnitř, a poté za ním zamkli dveře.
Rick se rozhlédl po malém prostoru, ve kterém byla pouze postel a promnul si ruce, za které ho sem dotáhli. Posadil se na postel a hlavu složil do dlaní.
O trzích s konkubínami slyšel, dokonce i s otcem kolem jednoho procházeli. Prodávali se tam různí muži a ženy, a to pro jeden účel: uspokojit svého kupce ve všem, co po něm bude chtít.
Rick si nikdy nepomyslel, že by takový osud mohl potkat i jeho. Stát se posluhovačnou děvkou, ne, on takhle nechtěl a nemohl skončit.
Sundal si boty a lehl si na postel. Zavřel oči a své černé myšlenky, zahnal myšlenkou jedinou. Na jediného člověka, o kterém doufal, že ho přijde zachránit. Na člověka, kterému toho tolik nestihl říct a teď si uvědomoval, jak moc toho lituje.
Leon se opíral o zábradlí na přídi lodi. Havraní vlasy mu vlály díky silnému mořskému větru a on se stejně jako Rick tou dobou, zaobíral myšlenkou, kolik mu toho nestihl říct o své minulosti, protože se bál. Moc dobře, a o to to bylo těžší, si uvědomoval, že teď může ztratit i jeho. Ale co pro něj Rick vlastně znamenal? Mohl se do něj skutečně zamilovat, nebo byl jen pouhou náhražkou za Nicolase? Byli si tak podobní a to nejen vzhledově. Jejich chování, způsob chůze, to co vyzařoval jejich úsměv.
"Mohl by snad…" zarazil se na chvilku Leon v jedné ze svých zbloudilých myšlenek, ale nakonec nad tím jen zavrtěl hlavou v záporném gestu. "Ne, to nemohl," řekl si pro sebe smutně.
"Vstávej Růženko," budil ho nějaký mužský hlas těsně u jeho ucha.
Rick sebou trhl a prudce otevřel oči. Před ním stál culící se Donovan a v ruce držel nějaké oblečení.
"Na, tohle si vezmi na sebe," hodil po něm lehké oblečení z modré látky, když se posadil.
Hnědovlásek se na oblečení zvědavě podíval a následně krvavě zrudnul vzteky.
"Na to zapomeň!" vykřikl naštvaně. "Strč si to někam!" hodil po něm oblečení zpět a svíral ruce v pěst.
"Tak to ne Ricku, ty si to hezky oblečeš, nebo se vsaď, že dám neprodlený rozkaz jednomu ze svých špehů na vaší lodi, ihned zabít Leona, a věř mi, že to udělám s velkou radostí. Navíc, moc dobře vím, kdo jsi, kdo je tvůj otec a snoubenec. Možná, že by zaplatili za tebe víc, než na tom obyčejném trhu, ale to by nebyla taková zábava. Já si moc přeju vidět toho zpropadenýho Gatsbyho trpět," ušklíbl se. "No netvař se tak překvapeně, moc dobře vím, jakou má pro tebe slabost," dodal, když se na něj Rick nechápavě díval.
Mlčky si od něj vzal oblečení a vysvlékl se. Donovan mezitím zaujatě sledoval jeho jemně opálenou pleť na mírně svalnaté postavě. Nemohl popřít, že by si s ním nejprve nejraději užil sám, ale ještě nedotčené tělo mělo větší cenu.
"No vidíš, že to nebylo tak těžké," pobaveně se pousmál a sjel ho svým pohledem od hlavy až k patě.
Rick byl oblečen do krátké modré vestičky, která se nedala zapnout a tak zakrývala pouze jeho bradavky, jinak odkrývala zbytek jeho hrudi a břicho. Kalhoty byly průsvitně modré a přirození zakrývaly jakési slipy téže barvy. Na každé ruce měl zlatý náramek s rudým drahokem.
"Ještě malý detail," pronesl Donovan a přistoupil k němu s černou tužkou na oči. "Teď je to perfektní," pochvaloval si, když ještě více zvýraznil Rickovy jiskrné oči.
Dorazili do přístavu a po vylodění na ně již čekal muž s koňmi. Rick se rozhlédl kolem a spatřil další muže a ženy, oděné do stejných oblečků, různých barev, sedících již na koních a svázaných provazem, stejně jako byl on. Donovan mu pomohl vysednout na koně a sám si sedl na koně, který byl před ním. Jednou rukou držel opratě a druhou provaz, kterým byl Rick svázán. Asi po hodině se všichni rozjeli uličkami vesnice, do kterých se sbíhali místní vesničané a hodnotili dnešní výběr. Ukazovali si na dnešní "zboží" a šeptem se bavili, co si o dotyčném, či dotyčné myslí, nebo jen mlčky a okouzleně zůstávali zírat na jejich dokonalost a krásu. Vždyť i výraz, řekne vše.
Rick si připadal nesvůj. Přílišnou pozornost neměl nikdy rád a teď tu projíždí na koni ulicí, je svázaný a ještě k tomu polonahý. Všichni na něj zírají jak na boží zjevení a ještě k tomu všemu ho vezou na trh. Nedával však na sobě nic znát. Žádný strach, nejistotu, či ponížení, prostě nic. Jen seděl stále vzpřímeně a s hlavou vztyčenou. Ještě trocha arogance a cti v něm zbyla. Obrňoval se jí před těmi pohledy místních lidí, obrňoval své myšlenky na trh s lidmi.
Rozevřela se obrovská dřevěná brána a pustila tu kolonu do svého nitra. Uvnitř byl stůl, za kterým seděl jakýsi starší muž, oděn do hedvábného tmavě zeleného roucha a kruhovitý prostor, nemalého tvaru, tvořily stupňovité lavice, ve kterých seděli různí muži, oděni do honosného oblečení a s drahými prsteny na rukou a zlatými řetězy kolem krku.
Již spousta žen a mužů byla prodána a blížil se i moment, kdy měl být prodán on. Když přišel na řadu a stanul uprostřed toho dění, uprostřed všech těch pohledů, nastal hlasitý šum a pozorovalo ho okouzleně několik očí.
"Dám padesát tisíc drahmenů (místní měna)!" vykřikl nějaký asi tak čtyřicetiletý muž v modrém lesklém hábitu.
"Já dám šedesát!" vykřikl další.
"Osmdesát!" "Sto!" "Tři sta padesát!" předháněl se celkem vysoký počet.
Donovan si s úsměvem mnul ruce. Moc dobře věděl, že mu to vynese hodně, ale typoval částku tak na pět set tisíc, ale i ta byla překonána.
"Osm set tisíc!" vykřikl ještě jeden a ti co se dosud předháněli, zmlkli. Vypadali, že rozmýšlejí, ale nakonec to vzdali. Rick se zadíval na svého budoucího majitele. Byl celkem mladý, možná tak kolem třiceti. Měl dlouhé, vlnité vlasy, celkem svalnatou postavu a byl vysoký. Na sobě měl zlatem vyšívanou vestu, pod kterou měl bílou košili, a hnědé kalhoty. Na nohou měl černé boty se zlatou přezkou.
"Princi, zde je Váš nový sluha," poklonil se Donovan onomu muži, jenž si Ricka koupil, když si od něj přebíral truhlici s penězi a přepočítal si je.
Princ přešel k Rickovi a zdvihl mu svým ukazováčkem hlavu. Díval se na jeho dokonalou tvář a mírně se pousmál. Hleděl svýma hnědýma očima do vzdorovitých zelených a nemohl uvěřit tomu, že se někdo tak dokonalý dostal sem na trh.
"Morgane!" zavolal na menšího štíhlého kluka s delšími blonďatými vlasy. "Přistav kočár, vyrážíme domů," pokynul mu, kluk kývl a během dvou minut byl zpátky. Seděl na místě kočího. Kočár byl do zlatavé barvy a táhli ho černý a bílý kůň.
Princ chytil jednou rukou Ricka kolem ramen a vedl ho směrem k němu. Nastoupili a kočár se rozjel směrem k místnímu hradu.





fakt nadhera
som zvedava na pokracovanie takto napinat