close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Otrok a pán 2

2. října 2009 v 19:21 | terkic |  Jednorázovky-Naruto
Uf, dalo mi to zabrat, ale je to tu:) druhá část Otroka a pána. No je to dlouhý, nic moc a s divným koncem. No i přesto doufám, že se vám to bude líbit a chtěla bych jí věnovat Gaarovi, aby ho ta divná deprese ve psaní co nejdříve přešla:)
Ps: no nečetla jsem to po sobě, tak se omlouvám za případné neshody v povídce:)

Otrok a pán 2

Osedlal svého koně a ještě dotáhl třmeny, zkrátka již nic nebránilo tomu, aby vyrazil na cestu.
"Doopravdy chceš jet se mnou? Co když si na tebe bude stále dělat nárok?" Přišlo mu nerozvážné jet s ním, ale jeho miláček se prostě jen tak nedal odbýt, poznal jeho paličatou stránku, která byla ukryta za ztrátou vzpomínek. Naruto se mu zamlouval prostě čím dál tím víc a den ode dne se prohlubovala jeho náklonnost k němu, nevěděl, co by dělal, kdyby o něj teď měl přijít.
" Trvám na tom," řekl rozhodně. "Navíc žádné právo na mě nemá. Jsem na stejném společenském žebříčku jako on, nemůže mě věznit proti mé vůli. A pokud se o to i přesto pokusí, myslím, že bude mít co dočinění s mou rodinou." Ušklíbl se, vyšvihl se na svého koně a zadíval se na Itachiho.
"Tak co? Jedeme?" Mile se usmál a Itachi nad ním jen s úsměvem zakroutil hlavou. Taktéž nasedl a s Narutem po boku a svou armádou za zády se vydali k Uchihovskému sídlu.

Bylo to již půl roku, co ho opustili, co Itachi unesl Naruta, co si Naruto vzpomněl.
Když vjížděli branou dovnitř. Rozlily se jim v hlavě vzpomínky. Narutovi na jeho otrocký život, Sasukeho moc nad ním, a pak na muže, jenž ho z toho všeho vysvobodil svou láskou. Itachi si vzpomněl na večeři, kdy Naruto vstoupil do místnosti a jeho vzhled ho zasáhl jako blesk. Vzpomněl si s úsměvem na jejich milování u něj na pokoji a na další krásné, společně prožité chvilky.

Dnes je nikdo nevítal, přijeli neohlášeni, a tak pouze pět sluhů, kteří zrovna dělali venkovní práce, překvapeně zamrkalo. Jeden z nich odhodil hrábě, jimiž zrovna shrabával podzimní listí, a rozeběhl se do domu oznámit to mladému pánovi.
Itachi mezitím sesedl z koně a pomohl dolů i Narutovi, který mu skončil na malý moment v náručí.
O chvilku později už vyšel ven Sasuke, oblečený do tmavě modrého, dlouhého kimona ovázaného černou stuhou a vedle něj se nacházela jeho žena Hinata oděna do fialového kimona s bílými květy, ve vlasech měla stejnou bílou květinu, jako na svém kimonu.

Černovlásek si je změřil svým chladným pohledem a se zamračením zůstal hledět na Naruta, který zůstal jen stát s hlavou hrdě vztyčenou a odvážně jeho pohledu čelil. Itachi přijel ve své zbroji, jako ostatní vojáci a Naruto měl na sobě hnědý krátký kabátec a bílé kalhoty.
"Vítej doma bratře," pronesl nakonec Sasuke chladně směrem k Itachimu. "Máš odvahu sem jen tak nehlášeně přijet a ještě k tomu s otrokem, kterého jsi mi ukradl. Jedeš mi ho vrátit?"
"Pokud vím, tak je to i můj dům, takže se nemusím vždycky hlásit a ne, nejedu ti ho vrátit. Naruto je svobodný člověk, na stejné společenské úrovni jako ty a já," odvětil mu klidným hlasem.
"Počkat, neříkej mi, že sis ho vzal. Je neslíchané, aby sis vzal muže a ještě k tomu otroka."
"Ne nevzal jsem si ho a už o něm nemluv jako o otrokovi. Naruto jím nikdy nebyl. Pochází z rodiny Namikaze a je to hlavní doktor královských vojsk," objasnil mu situaci a velice se bavil nad Sasukeho zaraženou tváří. Sasuke přejížděl pohledem střídavě z jednoho na druhého, tohle se mu zdálo jako vtip.
"Tak proč se o tom slovem nikdy nezmínil, proč se nebránil svým titulem?"
"Protože jsem ztratil paměť, nic kromě svého jména jsem neznal." Vložil se do toho i Naruto.
"V tom případě přijmi mou omluvu." Hluboce se mu poklonil. Před půl rokem se velice rozzuřil, když zjistil, že jeho otrok zmizel, že mu musel utéct s jeho vlastním bratrem a teď? Zjistil, že Naruto nikdy otrokem nebyl a musí se mu omlouvat. Jaká to potupa pro jeho pýchu.
"Omluva se přijímá," odvětil Naruto.

Sasuke je pozval dál a dobře je pohostil. Na pár dní se tam zdrželi, i když Naruto na to místo moc šťastných vzpomínek tedy neměl. Raději by snad i teď byl na bojišti a zachraňoval životy, než zůstával tady.

"Jsi v pořádku?" ptal se ho starostlivě, když konečně odjížděli po třech dnech z Uchihovského sídla.
"Ano, ale měl jsi pravdu, nebylo pro mě moc příjemné tam zůstávat. Připadal jsem si tak zvláštně, a když se mi lidé, kteří byli mí přátelé, klaněli, bylo to ještě divnější," povzdychl si.
"Já mám vždycky pravdu," odvětil a pousmál se.
"No jo no, ty jsi dokonalý," zasmál se Naruto.
"Všiml sis, jak se Sasuke po celou dobu naší návštěvy tvářil? Vypadal, jakoby snědl citron."
"Jo, myslím, že na tohle nikdy nezapomene," odvětil pobaveně Naruto.
"A ty? Budeš někdy schopný zapomenout?" Otočil se k němu Itachi.
"Nevím," povzdychl si a sklopil hlavu. "Myslím, že budu schopný své vzpomínky potlačit, ale bude to těžké, když v nejtěžších chvílích mého života si do něj vstoupil ty. Jak mám potom zapomenout na to špatné, když mě ve stejnou chvíli potkalo i to dobré? Ať už si kdykoliv vzpomenu na jedno z toho, tak tam bude i to druhé."
"A jak se cítíš teď Naruto? Jsi šťastný?"
"Když jsem po tvém boku tak ano." Zdvihl hlavu a obdařil ho jedním ze svých kouzelných úsměvů.

"Veliteli," poklonil se jeden z vojáků, s rukou na hrudi, svému veliteli, když vešel k nim do stanu.
"Vítej Sasori, co tě sem přivádí?" zeptal se rudovlasého muže, jenž vstoupil.
"Slečna Kato Akina i s jejím bratrem Renem si žádají audienci u Vás," vyřídil mu.
"Dobrá ať tedy vstoupí." Pokynul mu rukou a Sasori odešel ven.
"Kdo je to?" zeptal se Naruto. O rodině Kato již slyšel, ale nikdy neměl tu čest.
"Akina byla mou dohodnutou manželkou, ale já se vzepřel a odmítl. Stále nechce pochopit, že jí nechci, a tak mě jednou za pár měsíců přijede navštívit a snaží se o kladnou odpověď. Vždy jí doprovází její bratr Ren. Až tu budou, dávej si na ně pozor. Jejich ledová krása není jen povrchová." Než Narutovi o nich stačil říct ještě cokoliv jiného, vešla do dveří překrásná žena s dlouhými bělostnými místy namodralými vlasy po pas. Měla uhrančivé medové oči, bělostnou pokožku a štíhlou postavu oděnou do delšího modrého kimona. Za ní vstoupil muž, který jí byl dost podobný. Delší namodralé vlasy měl staženy do culíku modrou stuhou a oděn byl do stříbrné zbroje s modrým podkladem a bílých kalhot a holinek. Na modrém opasku se vyjímala také katana ve stříbřitém pouzdře.
Naruto se mimoděk otřásl, jaký chlad spolu s jejich přítomnou krásou do stanu zavál.

"Dlouho jsme se neviděli Itachi-san," přitočila se ihned k němu a svůdně se na něj zadívala.
"Dva měsíce nejsou zas tak dlouho, i svého bratra vídám méně než tebe." Protočil oči v sloup a odtrhl ji od sebe.
"A kdo je tohle?" zeptala se, když si všimla blonďatého chlapce stojícího za ním.
"Tohle je Naruto, světlo mého života." Přitáhl si ho k sobě a vtiskl mu polibek na čelo.
Akina překvapeně zamrkala a její bratr pozdvihl obočí. Oba dva si ho prohlédli od hlavy až k patě a zatímco Akina nakrčila nos, Renovi přeběhl po tváři mírný úsměv.
"Takže Naruto," ušklíbla se Akina a propalovala blonďáčka nazlobeným pohledem.
"A jak jste se vlastně poznali?" zeptal se Ren a pohodlně se usadil do křesílka u vchodu stanu.
"To je moc dlouhý příběh," odvětil Itachi.
"My máme času dost, rádi si to poslechneme." Vložila se do toho Akina.
Itachi se zamračil, ale pak jim řekl jakýsi svůj vymyšlený příběh o tom, jak byl zraněný a Naruto mu zachránil jako lékař život.
"Takže není nic pravda o tom, že byl Naruto jeden čas otrokem tvého bratra? Dokud jsi ho neunesl a nepřišlo se na to, že je z vážené rodiny?" Pozdvihl tázavě a s nepěkným úšklebkem obočí Ren. Všichni, včetně jeho sestry, se na něj překvapeně zadívali.
"Jak o tom víš?" Přivřel oči Itachi a přitiskl si k sobě Naruta ještě víc.
"Tvůj bratr, byl jsem za ním na návštěvě a ptal jsem se na tebe a na otroka, kterého jsem nikde nezahlédl, tak se jen tak trochu zmínil." Pokrčil rameny. "Takže Naruto, jak se mohlo stát, že někdo jako člen jedné z nejváženějších rodin Japonska, rodiny Namikaze, se mohl stát něčím tak ubohým jako je otrok? Byla to snad nějaká tvá zábava? Hra na zpestření života? Rád sebou necháváš manipulovat?" řekl se smíchem. Jeho slova byla tak jedovatá. Během chvilky otrávila prostor stanu a napadala Narutovu duši.
"Nešťastnou náhodou a ztrátou paměti by se i z císaře mohl stát otrok," odvětil klidně Naruto s hlavou vztyčenou, někdo jako je Ren, ho svými slovy urazit a vyvést z míry nemohl.
"Zřejmě byste měli odjet, Vaše chování ztrácí na taktu," řekl Itachi a pohled obou sourozenců se stočil na něj.
"Sbohem Itachi." Poklonil se mu Ren. "Ještě se uvidíme." Poslala mu vzdušný polibek Akina. Pak oba sourozenci odešli a Naruto s Itachim zůstali ve stanu sami.

"Vždycky dokážou tak otrávit život," zavrčel Itachi a vztekle stiskl pěst.
"Nech je být. Baví se jen na lidském ponížení, což dokazuje pouze jejich ubohost," odvětil mu Naruto, který seděl na posteli s rukama spojenýma na kolenou a hlavou sklopenou. Poté ji zdvihl a zadíval se na Itachiho, kterého obdaroval svým úsměvem.
"Dokážeš se ty vůbec někdy naštvat?" Pozdvihl obočí a taktéž se pousmál.
"Ano, ale to bys nechtěl zažít," zasmál se Naruto. "Tak už na ně nemysli a raději pojď ke mně," zašeptal svůdně a naznačil mu pohybem ukazováčku, aby šel k němu.
Itachi neváhal a s úsměvem se k němu vydal. Naruto si mezitím hodil nohy na postel, a když byl Itachi u něj, stáhl ho k sobě. Poté si ho k sobě přitáhl a propojil jejich rty. Jejich polibky byly tak naléhavé, tak intenzivní, tak spalující a probouzely v nich touhu po tom druhém a vášeň rozlévající se jim po celém těle. Jejich těla se chvěla a ruce ze sebe vzájemně strhávali oblečení. Poté se rozeběhly po obnažené kůži a hladily chvějící se těla. Itachiho ústa putovala od ouška přes šíji a klíční kost k bradavkám, kde se zastavila a započala svou práci. Sála je a jazyk kroužil kolem nich. Stanem se nesly hlasité steny a vzdychy od vzrušení. Jejich těla, která pokrývaly drobné, třpytivé kapičky potu, se prohýbala v návalu vášně. Oba cítili blízkost toho druhého a jejich myšlenky byly zastřeny od vzrušení. Tato chvíle patřila pouze jim, jejich oddanosti a lásce. Pomalu do něj vnikl a jejich těla dosáhla úplného spojení. Narutovy prsty se zarývaly do prostěradla a Itachiho pánev se ve zrychlujících přírazech pohybovala proti té blonďáčkově. Dech se zrychloval a jejich rty se opět střetly ve vášnivém polibku, dravě se ochutnávaly a nemohly se sebe nabažit. Narutovy ruce spočívaly na Itachiho zádech a hladily ho jemně po páteři. Hlasitě vykřikl blonďáčkovo jméno a došel uspokojení v podobě slastného vrcholu. Zadýchaně se z něj vysunul ven a položil se vedle něj. Přitáhl si k sobě usměvavého Naruta a díval se mu s něhou a láskou do očí. Poodhrnul mu blonďaté vlasy z čela a následně mu na něj vtiskl letmý polibek. Odtáhl se a znovu se na něj zadíval. S úsměvem na rtech zjistil, že usnul. Pohladil ho po hlavě a s něhou ho přikryl. On sám vstal a oblékl se. Jako velitel měl určité povinnosti, a tak vyšel ze stanu a zamířil ke svým vojákům, kteří chystali své koně a připevňovali si své katany na opasky na bocích.

"Itachi?" zašeptal rozespale, když ho probudilo šustění ve stanu, a tak otevřel oči a protřel si je. V jeho tváři se objevil vyděšený výraz a jeho dech se zrychlil. Zadíval se na katanu u jeho krku a zhluboka polkl, poté se jeho pohled přesunul na muže, jež mu jí pod krkem držel. Měl zahalenou půlku obličeje černým šátkem a na sobě měl zbroj nepřítele.
"Jak vidím, Uchihu jsem tu nenašel, ale přeci jen něco. Vstaň a oblékni se," přikázal mu a Naruto opatrně a pomalu odhrnul deku a postavil se. Muž si prohlédl celou jeho postavu a čekal, až se Naruto oblékne.
"Tak, a teď půjdeš se mnou," zašeptal mu s posměchem do ucha, stoupl si za něj a stále mu držel pod krkem svou katanu. Vyšli před stan, kde již čekal zbytek nepřátelských vojáků, sedící na koních.
"Vylez si." Pokynul mu hlavou na bílého koně s pozlaceným sedlem. Naruto tedy vysedl na koně a muž ho ihned následoval.
"Tak pánové, vyrážíme," křikl na ostatní a svými opratěmi popohnal svého koně k pohybu.
Když projížděli táborem, všiml si Naruto spousty mrtvých vojáků.
"Ale jak je možné, že se sem dostali tak lehce?" pomyslel si Naruto, něco mu na tom nesedělo. Jen doufal, že Itachiho také nedostali, a že je v pořádku.

Vracel se svým vojskem do tábora. Svůj úkol splnili, měli zkontrolovat okruh v rozsahu pěti mil. Už si myslel, že je vše v naprostém pořádku, ale tělo v kaluži krve, nedaleko od nich ho vyvedlo z omylu. Popohnal svého koně a rozjel se k němu. Poznal v něm jednoho z hlídky a o kousek dál našel dalšího. Zadíval se směrem k nedalekým vojenským stanům a polil ho studený pot. Rozjel se k táboru a nehledě na nebezpečí projížděl rychle uličkami mezi stany. Z toho pohledu se mu sevřelo srdce úzkostí, spousta jeho přátel byla mrtvá. Dojel až ke svému stanu, sesedl z koně a vběhl dovnitř. Zadíval se směrem k rozestlané posteli, kde nikdo nebyl. Díval se kolem sebe, jakoby doufal, že se někde skrývá, že na něj čeká. Vyběhl opět ven a přikázal svým mužům projít po menších skupinkách celý tábor, zjistit škody na životech a ihned pomoci vojákům, kteří ještě žijí. On sám se vydal hledat jen toho jediného, doktora s blonďatými vlasy a očima barvy oblohy.
Spěšně procházel kolem mrtvých těl a hledal jakoukoliv známku jeho přítomnosti. Něco mu říkalo, že je v pořádku, ale měl o něj strach, potřeboval vědět, co se tu stalo, a co se stalo jemu.
"Kapitáne," uslyšel slabý chrčivý hlas. Pozorně se zadíval na místo, odkud hlas pocházel. Spatřil mladého hnědovlasého vojáka. Ležel vedle dvou dalších mrtvých mužů a byl škaredě zraněný. Měl obrovskou ránu na břiše a z jeho úst vytékal pramínek krve.
Itachi k němu spěšně přešel a přiklekl si k němu. Sundal mu opatrně zbroj a zadíval se na velice hlubokou ránu. Roztrhl si rukáv své košile a přiložil bílou látku ke krvácející ráně.
"Liene co se tu proboha stalo?" zeptal se ho a dál se snažil alespoň malinko zastavit krvácení.
"Nepřátelské vojsko. Využilo Vaší nepřítomnosti a zaútočilo na tábor," řekl tiše.
"A Naruto?"
"Odvezli ho sebou," zasípal a začal vykašlávat krev.
"No tak Liene, ty to zvládneš, vydrž, přivedu pomoc." Uklidňoval ho Itachi, avšak Lien se jen mírně pousmál a jeho oči se již navždy zavřely. "Liene!" Zkusil s ním zatřást, ale nic. Zkusil to ještě několikrát, ale když nedostavila žádná reakce, vzdal to. Pomalu vstal a rozhlédl se kolem sebe, jestli ještě někde někdo není naživu. Ke svému zklamání zjistil, že již nikdo jiný nežije, a tak se vydal hledat zbytek své armády. Vůbec nevěděl, co bude teď dělat. Nevěděl, kde se Naruto přesně nachází a navíc by bylo šílenství vrhnout se s tak malou hrstkou proti silné přesile, jež je v nepřátelském táboře čekala.

Vjížděli na nepřátelské území. Naruto se rozhlédl kolem. Bylo zde spousty mužů, kteří se zabývali například čištěním svých zbraní, svých bot, či oplachováním svých obličejů v lavorech. Když však spatřili, že se jedna z průzkumných skupin vrací zpět, a že sebou mají zajatce, přestali se svou dosavadní činností a zvědavě je pozorovali.
Muž, co ho unesl, dal najednou pokyn k zastavení. Slezl z koně a poručil Narutovi, aby taktéž slezl. Zavedli ho do stanu, kde ho donutili pokleknout a sami se poklonili muži, který seděl na honosném vyřezávaném křesle. Naruto upřel svůj pohled na člověka, jemuž se klaněli. Byl něco kolem čtyřiceti let, měl dlouhé hnědé rozcuchané vlasy a hnědé pronikavé oči.
"Podejte hlášení," přikázal onomu únosci tvrdým hlasem, ze kterého vycházel respekt, vlastně co jiného čekat od člověka, jenž je velitelem?
"Dostali jsme se do tábora a všechny v něm pobili, jak jste nám přikázal. Uchiha Itachi se mezi nimi bohužel nenacházel, vydal se na průzkum se svou skupinou. Ale…" Zarazil se a chytil Naruta pevně za rameno takovou silou, že blonďáček sykl bolestí. "…našli jsme v jeho stanu tohohle kluka."
Jejich velitel se postavil a přešel k nim. Sevřel palcem a ukazováčkem Narutovu bradu a donutil ho vzhlédnout.
"Ale, copak to tu máme, vypadá to na malého andílka. Moc hezká tvářička," řekl s úšklebkem a blonďáček se vzdorovitě zamračil. "Co s ním," zamyslel se nahlas. "K ničemu ho nepotřebujeme, zabít." Luskl prsty na jednoho ze svých vojáků, který přistoupil k Narutovi a začal vytahovat svou katanu z pochvy.

"To bych být vámi nedělal," ozval se Narutovi povědomí hlas, když už se začínal smiřovat se smrtí.
"A to jako proč?" zeptal se a dal pokyn onomu vojákovi, aby chvíli posečkal.
"Protože on je zlatá žíla," řekl s úšklebkem a přešel ještě o kousek blíž. Naruto se na něj zadíval a překvapeně zamrkal. Stál tam Ren a s klidným výrazem ve tváři se bavil s velitelem.
"Zlatá žíla?" Pozdvihl tázavě obočí a zadíval se na blonďáka před sebou.
"Ano. Nejen, že je to syn Namikaze Minata, velice bohatého a vznešeného muže, ale také je to doktor a milenec Uchihy Itachiho," prozradil mu.
"Ále," řekl překvapeně s úsměvem. "Takže takhle je to. To by bylo nemilé zabít někoho takového." Ušklíbl se a znovu si prohlédl jeho tvář. "No musím uznat, že si Uchiha umí dobře vybrat." Uchechtl se.
"Tak ty jsi doktor?" zeptal se Naruta, ten však nijak nereagoval. "Jak vidím, tak je pěkně vzpurný, to se mi líbí," zasmál se a přitom pokýval hlavou. "Tak odpověz, jsi doktor nebo ne?" řekl přísně a uštědřil mu ránu do zad.
"Ano," odfrkl si jen Naruto.
"V tom případě, teď půjdeš se mnou." Vyzdvihl ho na nohy a táhl ho za ruku za sebou. Došli k dalšímu stanu a on ho strčil dovnitř. Byla tam pouze postel a na ní ležel nějaký muž. Byl dost podobný veliteli, jen vypadal mladší.
"Tohle je můj bratr Kaito. Už tři dny je na tom velice špatně a umírá. Takže se ho pokus zachránit." Postrčil ho k muži na posteli. Naruto odkryl peřinu a zadíval se na četná zranění. Dost pochyboval o tom, že ho ještě svede zachránit, možná kdyby se o to pokusil dřív, ale teď? "Budu potřebovat nějaké obvazy, nůž, čisté ručníky a vodu. Také budu potřebovat svíčku, jehlu a nit," řekl nakonec a velitel kývl hlavou. Vystrčil hlavu z vchodu stanu a přikázal nějakému ze svých vojáků, aby to všechno přinesli.

Byla to opravdu dlouhá noc a Kaito dvakrát málem zemřel, ale Narutovy šikovné ruce a vytrvalost, ho nakonec zachránili. Naruto seděl na zemi a zhluboka oddychoval. Byl unavený a vyčerpaný. Jeho oči se pomalu klížily a nakonec, ani nevěděl jak, usnul.

Když se opět probudil, zjistil, že leží v nějaké posteli a u vchodu do stanu stáli nějací dva vojáci. Posadil se na posteli a protáhl se.
"Tak už jsi vzhůru?" vešel o chvilku později do jeho stanu velitel.
Naruto nijak neodpovídal, jenom se protáhl a čekal, co mu ten chlap chce.
"Chtěl jsem ti poděkovat za Kaitovu záchranu, musím říct, že zabít tě, by byla opravdu chyba a jsem rád, že jsem to neudělal."
"Mám hlad a žízeň," řekl jen drze Naruto a velitel se jen pousmál. Ten kluk byl opravdu oprsklý.
"Dobrá," uchychtl se a nechal mu přinést nějaké jídlo a vodu.
"Měl bych jít zkontrolovat vašeho bratra, nemůžu si být stoprocentně jistý, že je z toho venku," oznámil veliteli, když se najedl a vypil plný džbán vody.
"Pojď tedy za mnou." Pokynul mu a spolu se dvěma hlídajícími vojáky ho dovedl do stanu, kde ležel jeho bratr.

Naruto ho prohlédl a zkontroloval mu tep. S úsměvem zjistil, že je všechno v pořádku. Už chtěl odejít, když ho chytla čísi ruka. Otočil se zpět na svého pacienta a jeho oči se střetly s medovým pohledem, tolik odlišným, než byl ten velitelův.
"Umřel jsem snad a jsem v nebi?" zašeptal tiše a Naruto zmateně zamrkal. "Jsi snad anděl?" zeptal se jemně a Naruto se rozesmál, vysloužil si tak zmatený pohled muže ležícího na posteli.
"Ne." Zavrtěl stále s úsměvem hlavou. "Mé jméno je Uzumaki Naruto a jsem pouhý doktor."
"A cožpak doktoři nejsou andělé?"
"V jistých okamžicích možná ano." Musel připustit Naruto.
"Ty jsi mě zachránil?" zeptal se unaveně, stále se cítil vyčerpaně a blonďáček to na něm samozřejmě poznal.
"Ano, ale teď bys měl spát. Jsi ještě moc slabý, měl bys odpočívat." Vymanil se mu svou rukou a přikryl ho. Kaito tedy zavřel oči a během chvilky usnul.

"Jak je mu?" ptal se ho velitel, když Naruto vylezl ze stanu ven.
"Už je mu líp. Právě před chvílí se probral, a teď znovu spí. Měl by odpočívat a také hodně pít a jíst."
"V tom případě máš nový úkol. Budeš se o něj starat, dokud se neuzdraví. Jsi doktor, měl bys vědět nejlíp, co potřebuje." Naruto si na to jen povzdychl. Na tohle mívali sestry, ale moc dobře si uvědomoval, že tady zřejmě nemají ani jiného doktora, což bylo divné, a tak se na to musel zeptat: "A co váš místní doktor?"
"Ten už dávno zemřel i spolu s ostatním lékařským sborem. Jejich stan lehl popelem a oni v něm zůstali uvěznění," odvětil mu jakoby nic.
"Aha," řekl jen Naruto a po dohodě s velitelem se vrátil zpět ke Kaitovi do stanu. Po chvíli mu tam přinesli dva muži dřevěnou židli a stolek, a pak přišel ještě jeden, který přinesl tác s jakousi kaší a vodou. Naruto nechal položit tác na stolek a posadil se na židli, kterou přistavili blízko, ke Kaitově posteli.

Blonďáček byl v táboře již týden a Kaito se za tu dobu díky jeho péči zotavil. Celkem si i rozuměli. Byla s ním doopravdy zábava a byl velmi laskavý. I přesto ho dobrá nálada a společnost neodvedla ani na minutu od myšlenek na Itachiho. Chtěl ho znovu vidět a být s ním, pevně ho sevřít v objetí a políbit ho.

Naruto seděl ve svém stanu na posteli a jeho myšlenky se točily opět kolem Itachiho. Ozvaly se kroky, a tak vzhlédl. Do stanu vešel Kaito s úsměvem na tváři a v ruce držel rudou růži. Naruto překvapeně zamrkal.
"Na, ta je pro tebe." Mile se na něj usmál a podal mu onu nádhernou květinu.
"Ale za co?" zeptal se překvapeně a přičichl si k ní, měla tak omamující vůni, voněla tak sladce a podmanivě.
"Jako poděkování za můj život, že ses o mě staral, že jsi, kdo jsi," řekl a díval se mu zasněně do očí. Přisedl si k němu na postel a pohladil ho po tváři.
"Jsi tak krásný, jsi doopravdy jako anděl," povzdychl si a přiblížil se k němu blíž. Naruto ztuhnul a jen vyděšeně pozoroval, jak se k němu Kaito přibližuje svou tváří. Když už byly jejich rty jen kousek od sebe, vzpamatoval se a uhnul hlavou na stranu. Kaitovy rty se tak dotkly pouze jeho tváře.
"Co se děje?" zeptal se zmateně Kaito a překvapeně se od něj odtáhl.
"Promiň, ale tohle nejde," řekl Naruto a stále se díval do strany, jen přitom ještě sklopil hlavu.
"Ale proč?" donutil ho svým ukazováčkem na jeho tváři pootočit hlavu k sobě.
"Ty jsi hodný, milý a laskavý, což je doopravdy dobře a já si toho vážím, ale mé srdce už patří někomu jinému."
"Tomu Uchihovi?"
"Ano," povzdychl si Naruto.
"Proč se ho nevzdáš? Neuděláš si život snazší? Nejsi se mnou? Byl bys volný," snažil se ho přesvědčit.
"Kaito, já se své lásky k němu nedokážu vzdát, a i kdyby, což je doopravdy nemožné, jsi prakticky můj nepřítel a já nehodlám zradit svou rodinu."
"A co když si tě vezmu násilím? Co když tě donutím mě milovat?"
"V tom případě bych tě nedokázal považovat už ani za přítele. A nikoho nemůžeš donutit milovat, můžeš ho maximálně donutit snášet jeho přítomnost, zvyknout si na něj, ale srdci neporučíš. Navíc nemyslím si, že bys to udělal. I přesto, že jsem tě teď odmítl a ranil tvou pýchu, myslím, že ke mně máš úctu."
"Ty snad vážně vidíš lidem do duše viď?"
"Možná." Pokrčil jen rameny Naruto s úsměvem.

Kaito odcházel z jeho stanu se sklopenou hlavou a mírně smutný. Poprosil ho, aby si to ještě promyslel, ale moc dobře věděl, že Naruto svůj názor nezmění. Zamiloval se do nesprávného člověka, ale v jeho přítomnosti se cítil tak dobře, bylo to tak lehké.
Za rohem ho pobaveně sledovaly medové oči a na tváři jejich majitele přeběhl pobavený úškleb. Když byl Kaito z dohledu, ona osoba vyšla zpoza svého úkrytu jednoho ze stanů, přistoupila ke strážným a každému z nich dala plný měšec peněz, poslala je pryč a vstoupila do stanu.

"Potřebuješ ještě něco Kaito?" zeptal se blonďáček, když uslyšel kroky a vzhlédl. "Co ty tady chceš," zavrčel a zamračil se, když spatřil pravého strůjce onoho vyrušení.
"Tak Kaito-san jo?" uchychtl se. "To už ti Itachi-san nestačí? A nebo jsi chudáčka Kaita odmítl? Vypadal dost sklesle," říkal pobaveně a Naruto ho zamračeně pozoroval.
"Co po mně chceš Rene?" odfrkl si a protočil oči v sloup. Než stihl jakkoliv zareagovat, Ren po něm skočil, povalil ho na postel a ruce mu pevně tiskl k posteli.
"Dejme tomu, že to co Itachi a Kaito, chci tvé tělo. Chci cítit, jak se pode mnou prohýbáš, jak vzdycháš," zašeptal mu chlípně do ucha, a když se trochu odtáhl, olízl si rty.
"Pusť mě!" vykřikl Naruto a začal sebou házet.
"Nemá to cenu Naruto, nikdo tě neuslyší křičet, nikdo ti nepřijde na pomoc. Stráže jsou pryč." Bavil se nad Narutovou bezmocí. Blonďáček to však nehodlával jen tak vzdát, a tak se stále snažil dostat z jeho sevření.
"Ale no tak Naruto, uklidni se. Bude se ti to líbit, vždyť to pro tebe nemůže být takový problém. Nejsem první a určitě nebudu ani poslední. Máš už zkušenosti s tím, dělat děvku," říkal posměšně a začal ho líbat na krku, přitom mu rukou zajel pod bílou košili, kterou měl Naruto na sobě. Blonďáček se stále bránil, a pak si vzpomněl na dýku, kterou viděl v pouzdře na Renově pravém boku. Zadoufal, že jí tam stále má. Pořádně se vzepřel a podařilo se mu na chvilku Rena odstrčit. Naslepo sáhl a než ho stihl Ren zarazit, držel mu Naruto jeho dýku u krku.
Narutovi z očí plál vztek a zhluboka oddychoval. Propaloval Rena pohledem a na jeho tváři se usídlil odhodlaný a tak trochu vítězný úsměv.
"Takže stráže jsou pryč jo?" ušklíbl se a přikázal Renovi sundat si dlouhou modrou stuhu z vlasů. Vzal jí a chtěl mu přivázat ruce k pelesti postele. Modrovlásek se však nehodlal jen tak vzdát, tak se mu pokusil vyrazit dýku z ruky. Naruto však stihl zareagovat včas a dal mu pěstí do obličeje.
"Au," sykl a zatřepal Naruto rukou, když se Ren svalil v bezvědomí na postel. "Jsi hloupý," odfrkl si ještě a přivázal ho k posteli, vzal jeho katanu a dýku a přešel ke vchodu do stanu. Opatrně z něj vykoukl, a když nikoho neviděl, začal se tiše plížit táborem.

"Museli zřejmě vyjet do boje," napadlo ho, a tak šel tichým, opuštěným místem dál. Dostal se pryč z nepřátelského tábořiště a pokračoval dál. Zdálo se mu to nějak moc lehké, vůbec se mu to nezdálo.
Jeho podezření se potvrdilo, když se k němu blížilo asi pět mužů na koních. Když ho spatřili, začali po sobě něco pokřikovat a vydali se tryskem k němu. Naruto vytáhl Renovu katanu z pouzdra a připravil se k boji. Muži dojeli až k němu a pustili se s ním do boje.

Naruto se opřel o katanu a pomalu se zvedl. Byl hrozně vyčerpaný a zranění, jež mu ti vojáci stihli způsobit, mu ještě přitížila. Udělal malý krůček, a pak další. Pomalu se blížil k jednomu z koní. Cítil, jak moc je slabý, a že dál už to nezvládne, ale nechtěl to vzdát. Jeho nohy se začaly třást a kolena se mu podlomila. Nohy už váhu jeho těla neunesly, a on spadl se zaduněním na zem. Ztěžka dýchal a celý svět se s ním točil.
Uslyšel kroky, a tak mírně zdvihl hlavu, byl však stále schopný zahlédnout jen černé vysoké boty. Natáhl směrem k tomu člověku ruku. Nevěděl, jestli je to nepřítel, ale bylo mu to jedno. Cítil se malátný a chtělo se mu spát. Jeho hlava klesla a jeho modré oči se zavřely.

"Itachi," zašeptal ze spaní a muž u jeho postele sebou cukl. Musel usnout, když ho tady strážil již tři hodiny. Zadíval se na jeho, spánkem uvolněnou tvář, a malinko posmutněl. Doufal, že už se probudil, ale to se mu o něm muselo jen zdát.
"Itachi," zašeptal znovu a mírně se zavrtěl. Jeho tvář se najednou svraštila a jeho čelo polily další krůpějky potu. Měl horečku a jeho spánek už nebyl tak klidný. Itachi duchaplně popadl hadr na nočním stolku a namočil ho do kýblu se studenou vodou, který byl přistavený u Narutovy postele. Otřel mu kapičky vody z čela, poté hadr opět namočil do vody a přiložil mu ho jako obklad na čelo.

O dvě hodiny později se v nemocničním stanu rozevřely dvě krásné oči barvy nebe. Blonďatý chlapec zrychleně oddychoval a celé tělo ho bolelo. Překvapeně zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. Byl v nějaké, bíle povlečené posteli a podle dalších spousty postelí s dalšími lidmi, poznal, že se nachází v nemocničním stanu.
Pomalinku se posadil a mírně sykl bolestí. Chytil se za bolavý bok a zjistil, že ho má obvázaný. Rozhlédl se kolem a poznal pár svých kolegů. Dostal se tedy zpět ke svému vojsku?
Měl takový zvláštní pocit, a tak se jeho pohled stočil ke vchodu od stanu. Chvíli se nic nedělo, a když chtěl svůj pohled odvrátit, spočinul jeho pohled na dlouhovlasém muži, jenž právě vstoupil dovnitř.
"Itachi," zašeptal a Itachiho černé oči se střetly s těma jeho modrýma. Mírně se pousmál a přistoupil k jeho posteli. Bez jakéhokoliv slova ho objal a tiskl ho k sobě tak silně, že Naruto opět sykl.
"Promiň," omluvil se, sedl si na židli, na níž strávil celkem dost času a chytil ho za ruce.
"Jsem moc rád, že jsi živý, a že jsi relativně v pořádku," pousmál se na něj.
"Já zas, že jsem tu s tebou," oddychl si. "Ale jak jste mě našli?"
"Nemohl jsem jen tak nečinně stát a čekat, ale nejdřív jsem musel shromáždit novou armádu. Pomocí špeha a sledováním Rena, jsme objevili nepřátelský tábor. Vydali jsme se tě zachránit a našli jsme tě nedaleko jejich tábora. Byl jsi již v bezvědomí a od toho místa, kde jsme tě našli, odjížděl nějaký muž na šedém koni."
"Kaito…" vydechl překvapeně Naruto a Itachi se na něj tázavě zadíval.
"To jindy." Mávl nad tím s úsměvem rukou blonďáček.
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aylen Aylen | 2. října 2009 v 20:06 | Reagovat

Krásnej dílek...

2 ニキ Tökime ニキ Tökime | Web | 2. října 2009 v 21:04 | Reagovat

uuuu...krááááásaaa *_* *¬*..

3 Ebika Ebika | E-mail | Web | 2. října 2009 v 22:29 | Reagovat

Hele mě z tebe klepne tohle mi nedělej...málem jsem se udusdila jak jsem někde uprostřed zadržela dech... :D Hle, ale chtělo by to pkráčko ...to bude, že jo?? :-D

4 Majka Majka | Web | 3. října 2009 v 8:45 | Reagovat

Kyaaa! Kawaiii! To byl váážně kawaii dílek!! Ale...jak už podotkla Ebi-chan, bude pokráčko?? Možná by z toho při troše štěstí mohla bejt i kapitolovka :-D !!!

5 Gel-chan Gel-chan | Web | 3. října 2009 v 10:44 | Reagovat

Krásný :D, ááá až na to že jsem povídku četla spolu s rozhovorem s Majkou ale cajk ... moc pěkný i já bych jako holky uvítala pokráčko? :D.

6 sasi-chan ♥ sasi-chan ♥ | Web | 3. října 2009 v 11:11 | Reagovat

super dílek málem jsem z toho spadla ze židleXD.

7 Mekare Mekare | 3. října 2009 v 11:16 | Reagovat

nadhera.. a fakty by ztoho mohla byt pekna kapitolovka..

8 Jutaki-Sb Jutaki-Sb | Web | 3. října 2009 v 18:55 | Reagovat

jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů! sugooi! ;D

9 Kee-chan Kee-chan | Web | 3. října 2009 v 20:38 | Reagovat

Kyaaa... dalšííí, dalšíííí ˘.^ To je napínavý :-)

10 Naru-chan♥ Naru-chan♥ | Web | 3. října 2009 v 23:06 | Reagovat

Wuááá to byla nádhera *w* Rychle pokráčkoo  :-D

11 Gaara z púšte Gaara z púšte | 5. října 2009 v 10:55 | Reagovat

no tak začnem asi takto  :-? od piatka mi nefunguje internet  :-x mal som nedoplatok  ??? a tak ma jednoducho odpojili  :-( svine hnusné smradlavé  :D ale dnes som to doplatil a som zvedavý či ma tak rýchlo zapoja ako ma odpojili  :D no a píšem z notebooku aby si vedela  :D takže chcem ti podakovať za tú poviedku...bola fakt sakramentsky dlhá a čítal som to fakt pomaly,hlavne som zastavil dych pri tej katane na Narutovom krku ked ich prepadli  :D takže ťa chcem pochváliť za skvelý výkon...no a to je asi všetko  :D už som sa dohodol s jednou osobou na spoločnej poviedke  :D takže ešte sa musím s ňou dohodnúť čo a ako  :D ale niečo spoločné určite napíšeme  :D tak to je všetko tak zatiaľ Terkic  :D

12 Mekare Mekare | 21. října 2009 v 19:20 | Reagovat

bude to este pokracosat, vsak?

13 Kyuury Kyuury | 21. prosince 2009 v 11:01 | Reagovat

Naruto by měl Itachimu vysvětlit kdo je Kaito aby moc nežárlil  :-D  :-D  :-D

14 Claire-san Claire-san | Web | 27. prosince 2009 v 1:10 | Reagovat

ty tvoje povídky jsou prostě dokonalý..slinty slinty :D .. taky bych si dala pokráčko, co třeba takhle souboj mezi Renem a Itachim? xD

15 kaira kaira | 22. ledna 2010 v 17:52 | Reagovat

Sugooooj další dalšííí dílek moc ti to jde .) hrozně se mi libi jak se všem libi naruto a jak to píšeš je to prostě upee skvělý!!:)
hone další :-D  ;-)

16 Rin Rin | Web | 25. července 2011 v 16:13 | Reagovat

O_O  To bylo krásné!! Ten konec byl krásný!! když sem dočetla poslední slovo, uplně mě po zádech přeběhl mrazík. Nádherně si to s Kaitem zakončila, všechna čest ;-)

17 Cora Kinzoku Cora Kinzoku | Web | 29. září 2012 v 22:10 | Reagovat

Jedním slovem: Super! :-D

18 Karin Karin | 22. ledna 2018 v 19:13 | Reagovat

Moc pěkná povídka. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama